Odpor podaný žalovaným proti elektronickému platebnímu rozkazu je podán včas, je-li v otevřené lhůtě pro podání odporu (§ 172 odst. 1, § 174a odst. 3 o.s.ř.) odevzdán na poštu(§ 57 odst. 3 o.s.ř.) v obálce adresované soudu prvního stupně adresou, kterou se sám tento soud označil. Jestliže soud prvního stupně doručoval žalovanému elektronický platební rozkaz poštou a na obálce poštovní zásilky obsahující doručovanou písemnost byl soud prvního stupně označen adresou poštovní schránky P.O.BOX, na níž žalovaný v otevřené lhůtě pro podání odporu zaslal poštou svůj odpor proti platebnímu rozkazu, pak byl odpor podán včas, bez ohledu na to, že k doručení odporu soudu nedošlo, když byl vrácen poštou žalovanému s tím, že uvedená adresa není korespondenční adresou soudu.

Číslo jednací: 91Co 120/2015 - 21 Usnesení Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Č. o. b., a.s., se sídlem v P-5, R. 333/150, zastoupené advokátem, proti žalovanému P. C., bytem v P., P. P., Č. 8/4, o zaplacení 22 015,23 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. května 2013, č. j. EPR 95506/2013-10, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se odpor žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 30. dubna 2013, č. j. EPR 95506/2013-7, neodmítá. Odůvodnění: Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl odpor žalovaného podaný proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 30. dubna 2013 č. j. EPR 95506/2013-7. Současně bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpor žalovaného byl posouzen jako opožděně podaný, neboť elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 3. května 2013 a odpor byl podán dle soudu prvního stupně až po uplynutí patnáctidenní zákonné lhůty, tedy po dni 20. května 2013. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž namítal, že mu byl předmětný elektronický platební rozkaz doručen dne 3. května 2013 tak, že na obálce byl výslovně odesilatel Obvodní soud pro Prahu 1 označen adresou P. O. BOX 45, N. 16, Č. B. Na tuto adresu tedy žalovaný skutečně poslal svůj odpor v zákonné lhůtě, a to dne 16. května 2013. Zásilka se mu však vrátila zpět. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.) a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu soudního spisu plyne, že na poštovní obálce, kterou byl doručován předmětný elektronický platební rozkaz žalovanému, byl soud prvního stupně označen jako „Obvodní soud pro Prahu 1, P. O. BOX 45, N. 16, Č. B.“. Žalovaný pak soudu předložil obálku od svého odporu, dle níž byl odpor odeslán soudu prvního stupně přesně na adresu „Obvodní soud pro Prahu 1, P. O. BOX 45, N. 16, Č. B.“. Zásilka byla odeslána dle poštovního razítka dne 16. května 2013, když následující den byla vrácena zpět odesilateli s poznámkou, že na uvedeném P. O. Boxu adresát zásilky nepřebírá, nejde o jeho korespondenční adresu a slouží pouze pro zpracování nedoručitelné korespondence. Podle § 174 odst. 3 věta první o. s. ř. pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne; pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout. Odvolací soud po posouzení shora popsaných skutečností považuje za správné závěry soudu prvního stupně, pokud jde o stanovení počátku a konce běhu lhůty pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Tato lhůta počala žalovanému běžet dne 4. května 2013, neboť dne 3. května 2013 byl rozkaz doručen do jeho vlastních rukou. Lhůta v délce patnácti dnů pak skončila dne 20. května 2013. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že odpor podaný žalovaným dne 16. května 2013 byl podán včas a řádně, když byl v otevřené lhůtě pro podání odporu (§ 172 odst. 1, § 174a odst. 3 o. s. ř.) odevzdán na poštu (§ 57 odst. 3 o. s. ř.) v obálce adresované soudu prvního stupně adresou, kterou se sám tento soud označil. Nemůže jít k tíži žalovaného, že adresa, kterou se sám soud prvního stupně označil na obálce, kterou byl žalovanému doručován elektronický platební rozkaz, není adresou skutečného sídla soudu, a že soud na ní nepřijímá zásilky. Takový postup soudu (či pošty, pokud k uvedení adresy odesílatele došlo na poště při zpracování elektronických dokumentů soudu v rámci služby tzv. hybridní pošty) je pro účastníka řízení silně matoucí, neboť vydává za korespondenční adresu soudu údaj o místě, kde soud ani nesídlí, ani poštu nepřijímá. Což ostatně neodpovídá ani odvěké obecné zvyklosti poštovního styku, že se odesílatel poštovní zásilky označuje na obálce adresou, na níž lze adresovat odpověď. Právě z toho důvodu zákon stanoví pro účely (opačného) poštovního styku ve vztahu k účastníkovi řízení v ust. § 46a odst. 2 o. s. ř., že soud doručuje na účastníkem sdělenou adresu přednostně před zákonnou doručovací evidenční adresou (§ 46b písm. a/ o. s. ř.); za takovou sdělenou adresu se považuje mimo jiné právě i adresa účastníka coby odesílatele uvedená na poštovní obálce doručované písemnosti. V této souvislosti lze odkázat i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2013 sp. zn. KSPH 41 INS 23084/2012, který vyslovil ve vztahu k použití adresy poštovní schránky (tzv. P.O.BOX) právní větu: „Pokud účastník označí soudu jako adresu pro doručování soudních písemností výslovně p.o.box, je třeba toto opatření účastníka respektovat (s ohledem na princip jeho odpovědnosti za existenci doručovací adresy) a považovat takto označenou adresu za adresu pro doručování dle § 46a OSŘ. Doručení je pak nutno realizovat vhodným způsobem s přihlédnutím ke zvláštní povaze p.o.boxu (vložením do p.o.boxu).“ Není žádného důvodu, aby ve vztahu k soudu platily jiné principy, není ústavně přijatelné, aby v důsledku matoucího označení soudu jakožto odesílatele soudní písemnosti adresou poštovní schránky P.O.BOX byl účastník jakožto adresát písemnosti následně vyloučen z realizace procesních práv, v tomto případě z podání opravného prostředku. Odvolací soud uzavírá, že jestliže soud prvního stupně doručoval žalovanému elektronický platební rozkaz poštou a na obálce poštovní zásilky obsahující doručovanou písemnost byl soud prvního stupně označen adresou poštovní schránky P.O.BOX, na níž žalovaný v otevřené lhůtě pro podání odporu zaslal poštou svůj odpor proti platebnímu rozkazu, pak byl odpor podán včas, bez ohledu na to, že k doručení odporu soudu nedošlo, když byl vrácen poštou žalovanému s tím, že uvedená adresa není korespondenční adresou soudu. Odvolací soud tedy považuje odpor žalovaného za včas podaný. Proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se odpor neodmítá. Jelikož řízení se tímto rozhodnutím řízení nekončí, nerozhodoval odvolací soud o nákladech odvolacího řízení, o nichž bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně a rozhodovat o něm bude Nejvyšší soud. V Praze dne 26. května 2015 Mgr. Tomáš Mottl, v.r. předseda senátu