Nejsou dány předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, jestliže žalovaný není procesně nečinný, vyjádří se ve věci samé (uvede rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu) a řádně a včas výslovně požádá o projednání věci v jeho nepřítomnosti před prvním jednáním, které se ve věci konalo. V takové situaci soud věc projedná a rozhodne v nepřítomnosti žalovaného na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

Číslo jednací: 91Co 159/2015 - 123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobkyně H. b., a.s., se sídlem v P-5, R., proti žalované I. R. P., bytem v O., N. R. 319/8, o zaplacení 5 406 696,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. května 2014, č. j. 24C 212/2012-80, takto: Rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou se ve výroku I. mění tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem pro zmeškání soud prvního stupně plně vyhověl žalobě a uložil žalovaným P. P. a Ing. R. P. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 1 792 040,60 Kč a 3 614 656,30 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení (výrok I.), zastavil řízení co do příslušenství ve výši 1 068 105,29 Kč (výrok II.) a dále uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení 180 730 Kč (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaní se k jednání nedostavili, přičemž žaloba spolu s předvoláním k ústnímu jednání jim byla doručena nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání spolu s poučením o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, omluvu žalované Ing. R. P. přitom nepovažoval za důvodnou. Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, a soud prvního stupně proto postupoval dle § 153b odst. 1 o. s. ř. a ve smyslu tohoto ustanovení pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 o. s. ř. podle úspěchu žalobkyně ve věci. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž namítala, že řádně a včas omluvila svou nepřítomnost u jednání před soudem prvního stupně z důvodu, že je samoživitelka a pečuje o tři děti a výslovně žádala o projednání věci v její nepřítomnosti; současně uvedla i další skutečnosti k věci samé. Nesouhlasila s posouzením této omluvy jako nedůvodné a navrhla zrušení napadeného rozsudku. Žalobkyně považovala podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání za splněné a navrhovala jeho potvrzení. Odvolací soud poté dle § 212, § 212a odst. 4 o. s. ř. s omezením dle § 205b o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek pro zmeškání z hlediska splnění předpokladů pro jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Dle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 2 o. s. ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno. Podle § 6 o. s. ř. soud v řízení postupuje předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v tomto případě podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly. Z obsahu spisu se podává, že dne 22. 4. 2014 bylo soudu prvního stupně doručeno podání žalované datované dnem 16. 4. 2014, v němž žalovaná žádala, aby jednání bylo konáno v její nepřítomnosti, neboť je samoživitelkou, má tři děti a cesta k soudnímu jednání by pro ni byla velmi časově i finančně náročná. Požádala proto, aby soud její neúčast na jednání omluvil a při rozhodování zohlednil její předchozí písemné vyjádření ve věci samé, které ještě doplnila o další rozhodné skutečnosti ve věci samé, vznesla námitku nesprávnosti vyčíslení dluhu, námitku promlčení uplatněného nároku a další věcné argumenty. Předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání se ve své judikatuře opakovaně zabývaly Nejvyšší soud i Ústavní soud. Nejvyšší soud vyslovil právní závěr, podle něhož jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedených v § 153b o. s. ř. je mimo jiné i vhodnost vydání rozsudku pro zmeškání. Soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a četnosti již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, a dále ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07, a ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2656/12. V nich mimo jiné uvedl, že prioritou v soudním řízení musí zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 a § 3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě. Výše uvedenými hledisky se soud prvního stupně neřídil. Za stavu, kdy okolnosti uváděné žalovanou v jejím podání ze dne 16. 4. 2014 nepovažoval za způsobilé omluvit její neúčast u jednání a formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání měl za splněné, kritérium vhodnosti vydání rozsudku pro zmeškání nezvažoval a procesní aktivitu žalované nezohlednil. Žalovaná navíc ve svém podání výslovně žádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti a vzal v úvahu její vyjádření ve věci samé, především skutková tvrzení obsažená v písemných podáních. Byly tedy splněny předpoklady stanovené v § 101 odst. 3 o. s. ř., podle něhož soud může věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka na základě provedených důkazů a obsahu spisu, a vydání rozsudku pro zmeškání nebylo na místě. Odvolací soud uzavírá, že v situaci, kdy žalovaný není procesně nečinný, vyjádří se ve věci samé (uvede rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu) a řádně a včas výslovně požádá o projednání věci v jeho nepřítomnosti před prvním jednáním, které se ve věci konalo, nejsou dány předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť takový postup soudu je v rozporu s účelem občanského soudního řízení, (§ 2 a § 6 o. s. ř.) a ve výsledku je porušením práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. V takové situaci soud věc projedná a rozhodne v nepřítomnosti žalovaného na základě z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Z tohoto důvodu odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. a/ rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou změnil tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává. Forma rozhodnutí odvolacího soudu (rozsudek) a podoba jeho výroku (změna rozsudku soudu prvního stupně, že se nevydává) odpovídají ustálené soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21Cdo 1109/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 22Cdo 2245/2005). Po právní moci tohoto rozhodnutí bude soud prvního stupně v řízení pokračovat, přičemž v konečném rozhodnutí rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 151 odst. o. s. ř.). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným P. P. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně a rozhodovat o něm bude Nejvyšší soud. V Praze dne 23. června 2015 Mgr. Tomáš Mottl, v.r. předseda senátu