ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci žalobkyně: I.E. C., se sídlem E., T., F.R. K., zast. JUDr. Markétou Němcovou, advokátkou, se sídlem Brno, Riegrova 1378/1, proti žalované: D.H.&Co.KG, se sídlem S. r. N., K., M. S., zast. JUDr. Peterem Arendackým, advokátem, se sídlem Slovenská republika, Bratislava, Železničiarska 13, o zaplacení 440,- EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. března 2016, č. j. 10 EVC 5/2013 - 266, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.075,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Markéty Němcové, advokátky. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 440,- EUR s příslušenstvím (výrok I.), České republice na náhradě nákladů vzniklých státu částku 3.251,50 Kč (výrok II.) a žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28.179,10 Kč (výrok III.). Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala úhrady této částky s tvrzením, že se jedná o žalovanou neuhrazené přepravné za provedení mezinárodní přepravy osmi svazků rour a jedné palety z Bochumi do Prahy během dnů 8.3.2012 a 9.3.2012. Žalovaná přitom nárok žalobkyně na úhradu přepravného nesporovala, tvrdila však, že zanikl započtením na základě postoupené pohledávky od její sesterské společnosti L. & D., M.. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy i výpověďmi svědků dovodil, že nárok žalobkyně je důvodný, žalovaná jej ostatně ani nesporovala. Svoji mezinárodní pravomoc dovodil z Úmluvy CMR, neboť místem převzetí zásilky bylo Německo a předpokládané místo jejího vydání Rakousko, když oba státy jsou smluvními stranami Úmluvy CMR. Vázán závazným právním názorem Městského soudu v Praze vysloveným v usnesení č. j. 90 Co 309/2015 - 231 ze dne 27.1.2016 rovněž dovodil, že české soudy mají k projednání žalovanou vznesené námitky započtení pravomoc. Nárok žalobkyně na úhradu přepravy dovodil z ust. § 610 a násl. obch. zák., neboť přeprava byla dle § 617 odst. 1 obch. zák. provedena, a žalobkyni proto náleží ve smyslu ust. § 625 odst. 1 obch. zák. smluvená úplata. Nárok na příslušenství pohledávky dovodil s odkazem na ust. § 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení č. 142/1994 Sb. Vzhledem k uplatněnému zápočtu a vznesené námitce započtení se zabýval včasností uplatněného zápočtu. Dovodil však, že ve smyslu čl. 32 Úmluvy CMR e-mailová korespondence žalobkyně ze dne 26.3.2012, kterou svůj nárok započetla, není písemnou reklamací, která by byla způsobilá stavět běh promlčecí doby, což shodně dovodil i Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí sp. zn. 23 Co 252/2015. Nárok žalované tak byl promlčen ke dni 7.4.2013, a pokud jej žalovaná v řízení uplatnila až podáním ze dne 2.12.2013, učinila tak opožděně. Zdůraznil, že o pohledávce žalované (namítané k započtení) bylo meritorně negativně rozhodováno i rakouským Zemským soudem Eisenstadt, č. j. 27 Cg 75/14 V-34, dále ke stejným závěrům došla rozhodnutí Krajského soudu v Praze, Krajského soudu v Hradci Králové i Zemského soudu Kempten. Konečně se zabýval i tím, zda žalobkyně mohla právní předchůdkyni žalované způsobit tvrzenou škodu. Dovodil však, že z důvodu včasného vypovězení smlouvy tak učinit nemohla, žalobkyni proto nelze přičítat zavinění z tvrzené zpronevěry pneumatik třetí osobou - přepravní společností BAVI s.r.o. Ze všech těchto důvodů tedy žalobě vyhověl. O nákladech státu (tlumočné) rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., o nákladech účastníků pak dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Vytkla soudu I. stupně, že zjevně z důvodu nedostatečných zkušeností při projednávání případů přepravy podle Úmluvy CMR pochybil při posouzení námitky promlčení jeho nároku uplatněného k započtení. Zdůraznila, že podle čl. 32 odst. 1 Úmluvy CMR je promlčecí lhůta tříletá v případě, že se jedná o zavinění, které je považováno za rovnocenné s úmyslem. Žalovaná přitom tvrdila, že k poškození došlo krádeží zboží přímo ze strany dopravce, společnosti BAVI s.r.o., za což odpovídala žalobkyně, pro kterou společnost BAVI s.r.o. vykonávala dopravu. Toto tvrzení žalobkyně nezpochybnila, v zachovalé tříleté promlčecí době námitka započtení vznesena byla dodržena. Pokud řidič vozidla podepsal nákladový list CMR, ve kterém je základní popis zboží a odkaz na související dokumentaci, ten zcela postačuje na prokázání převzetí zásilky dopravcem ve smyslu čl. 9 odst. 1 Úmluvy CMR. Ke způsobu uplatnění reklamace zdůraznila, že ji neuplatnila pouze prostým e-mailem, ale jeho prostřednictvím i zasláním naskenovaných a podepsaných listin, což je postup v obchodní praxi běžný a plně rovnocenný se zasláním faxu. Uplatnění reklamace dne 26.3.2012 bylo řádné a v zachovalé i jednoroční promlčecí lhůtě. K namítaným rozhodnutím cizozemských soudů podotkla, že rozhodnutí Zemského soudu Eisenstadt i soudu v Kemptenu doposud nejsou pravomocná, z jejich závěrů proto nelze vycházet. Výpověď smlouvy o přepravě pneumatik z Maďarska do Německa byla neplatná, důvody pro odstoupení od smlouvy rovněž nebyly a žádné ustanovení Úmluvy CMR neumožňuje od smlouvy jednostranně odstoupit. Pokud by výpověď nebo odstoupení bylo prokázáno, bylo by neplatné. Připustila možnost aplikace všeobecných maďarských přepravních podmínek, ty však nebyly před soudem I. stupně provedeny a z žádného provedeného důkazu nevyplývá použitelnost maďarského práva pro předmětnou přepravu. Zdůraznila, že výpověď svědka V. byla nedůvěryhodná, stejně tak jako přepis údajné SMS zprávy, který neprokazoval doručení této zprávy v rozhodném čase z telefonu společnosti BAVI s.r.o. Žalobkyně ani neprokázala obsah přepravní smlouvy se společností BAVI s.r.o., nelze ani dovodit, dle jakého rozhodného práva byla uzavřena. Namítla, že soud I. stupně nevyslechl ani druhou osobu, které měla být údajně doručena výpověď, ačkoliv to žalovaná navrhovala. K tvrzení soudu o nadbytečnosti výpovědi svědků, kteří by si již s odstupem času na věc nepamatovali, podotkla, že soud nemohl předpokládat, co svědci vypovídat budou, když navíc byli vyslechnuti německými soudy. Svědek K. nadto před německým soudem nevypovídal. Předložení SMS i výpisu z komunikace žalovaná navrhla, soud I. stupně však tyto důkazy, které ona považuje za klíčové, neprovedl. Ve vztahu ke společnosti BAVI s.r.o. tvrdila, že ta přepravu přes výpověď smlouvy začala uskutečňovat, aniž by uzavřela smlouvu novou. Tento postup je nelogický, zpochybňuje věrohodnost svědka. Zdůraznila, že do nákladního listu se běžně vyznačuje pouze poslední přepravce, byť čl. 9 odst. 1 Úmluvy považuje za věrohodný doklad o uzavření obsahu přepravní smlouvy nákladní list pouze v případě, že se neprokáže opak. V řízení bylo prokázáno, že přepravní smlouvu uzavřela s právním předchůdcem žalované právě žalobkyně, nikoliv společnost BAVI s.r.o. Dále upozornila, že v rámci smlouvy o přepravě bylo mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuto, že při naložení a vyložení je doba prostojů 24 hodin bez poplatku. Je tedy zřejmé, že strany vyloučily možnost odstoupit od smlouvy z důvodu prostojů při nakládce zboží, pokud prostoj nepřesáhne dobu 24 hodin, což v daném případě nastalo. Žalobkyně nepředcházela ani škodám, protože pokud by už od přepravní smlouvy se žalovanou odstoupila, bylo její povinností učinit přiměřené opatření k zabezpečení, že zboží nebude na vozidle dopravce naloženo. To však žalobkyně neučinila. S touto okolností se soud I. stupně nijak nevypořádal. Ze všech těchto důvodů navrhla zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Upozornila na existenci rozsudku Vrchního soudu ve Vídni, který jako věcně správný potvrdil zamítavý rozsudek Zemského soudu v Eisenstadtu, jehož předmětem bylo věcné projednání nároku žalované uplatněného k zápočtu v tomto řízení (tj. nárok na náhradu škody za ztrátu pneumatik). S odkazem na ust. článku 33 bod 1 Nařízení Brusel I. tvrdila, že o náhradě této škody bylo pravomocně rozhodnuto jiným členským státem a k tomuto rozsudku je proto nutno hledět jako na věc pravomocně rozhodnutou i z hlediska vnitrostátních účinků. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 a násl. o.s.ř., a po doplněném dokazování rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni sp. zn. 1R 25/16b ze dne 23.5.2016 dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Z rozsudku Vrchního zemského soudu ve Vídni sp. zn. 1R 25/16b ze dne 23.5.2016 vzal odvolací soud za prokázané, že jím nebylo vyhověno odvolání společnosti D.H.&Co.KG proti rozsudku Zemského soudu v Eisenstadtu č.j. 27 Cg 75/14 V-34, kterým bylo meritorně rozhodnuto o pohledávce žalované (namítané k započtení v nyní soudem I. stupně projednávané věci). Přestože na tomto rozsudku nebyla vyznačena doložka právní moci, z jeho odůvodnění je zřejmé, že proti němu řádné dovolání přípustné není, proto z něj odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Přitom ohledem na datum jeho vyhotovení (dne 7.6.2016) by lpění na vyznačení doložky jeho právní moci bylo přílišným formalismem. Právní a skutkové závěry soudu I. stupně týkající se vzneseného nároku žalobkyně jsou správné a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Soud I. stupně správně vyšel z toho, že pokud žalovaná nesporovala nárok žalobkyně na úhradu přepravy ve výši 440 € s přísl., je nutno blíže se zabývat pouze oprávněností tvrzeného zápočtu žalované, kterou řešil jako předběžnou otázku. S ohledem na v mezidobí vydané rozhodnutí Vrchní zemského soudu ve Vídni, který jako odvolací soud řešilo ve vztahu ke stejným účastníkům (byť v opačném procesním postavení) v meritu věci nárok uplatněný žalovanou v tomto řízení k zápočtu je však nutno uvést, že dle článku 33 bod 1 Nařízení Brusel I. je nutno toto rozhodnutí bez dalšího přezkumu uznat i na území České republiky, a tvoří tak překážku pravomocně rozhodnuté. Podmínkou započitatelnosti pohledávek ve smyslu ust. § 358 a násl. obch. zák. je jejich existence. Vzhledem k tomu, že rakouskými soudy bylo rozhodnuto o tom, že pohledávka žalovaného vůči žalobci neexistuje, čímž jsou české soudy vázány (článek 33 bod I. Nařízení Brusel I. ve spojení s ust. § 135 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo ani účinně dojít k tvrzenému započtení pohledávek. Z těchto důvodů se staly odvolací námitky žalované vztahující se výhradně k jejímu nároku uplatněnému k započtení, obsolentními, nebylo proto důvodu se jimi zabývat. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně nesporovala, její námitka započtení důvodná nebyla, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně navazujících nákladových výroků. O náhradě nákladů před odvolacím soudem bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 o.s.ř. Z pcta 440 €, resp. částky 11.893,- Kč (při kurzu 1 € = 27,03 Kč) se jedná o dva úkony právní pomoci - vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání à 1.580,- Kč a dva paušály za tyto úkony à 300,- Kč. Protože je právní zástupce plátcem DPH (osvědčení o plátci), náleží mu podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů odvolacího řízení. Právní zástupce žalobkyně je advokátem se sídlem odlišným od sídla soudu (Brno), proto mu náleží za tuto cestu cestovné za použitý automobil BMW, s vyhláškovou cenou pohonných hmot 29,50 Kč (nafta), sazbou základní náhrady ve výši 3,80 Kč (vyhláška č. 385/2015 Sb.) a průměrnou spotřebou nafty 7,8 litrů/100 km (technický průkaz). Při cestě tam a zpět v délce 414 km se jedná o částku cestovného 2.525,80 Kč, když nárok se opírá o ust. § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 Tarifu. Náhradu ztráty času žalobkyně neuplatnila. Celkem na náhradě nákladů odvolacího řízení tak náleží žalobkyni částka 7.075,40 Kč, kterou odvolací soud uložil zaplatit procesně neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). V Praze dne 31. srpna 2016 JUDr. Marcela Kučerová předsedkyně senátu