ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobkyně: M. P., bytem J., D. P., zast. Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2, proti žalovanému: E., E. G. H., se sídlem Spojené arabské emiráty, D., A. R., A. G., P.O. B., v ČR podnikající prostřednictvím E., organizační složka, IČO xxx, se sídlem P., N. P., zast. JUDr. Alešem Doubkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1047/26, o zaplacení 600,- EUR s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. dubna 2016, č.j. 21 C 242/2014-164, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) m ě n í tak, že žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 300m- EUR s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 13.4.2013 do zaplacení, se z a m í t á . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16.254,- Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. Aleše Doubka. O d ů v o d n ě n í Soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 300,- EUR s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 13.4.2013 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v rozsahu požadavku na zaplacení 300,- EUR s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 13.4.2013 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady škody případě zrušení (zpoždění) letu podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“), ve spojení s výkladem článků 5, 6 a 7 Nařízení, který podal Soudní dvůr EU ve spojených věcech č. C-xxx a C-xxx Ch. S. a další v. C. F. GmbH a S. B. a C. L. v. A. F. SA, a podle něhož lze pro účely uplatnění nároku na náhradu škody nahlížet na cestující zpožděných letů stejně jako na cestující zrušených letů; cestující zpožděných letů se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Žalobkyně tvrdila, že měla rezervován let žalovaného dopravce (EK 140) z Prahy do Dubaje dne 8.2.2012 s plánovaným odletem v 15:55 hod., že při odletu byl let opožděn o 4 hodiny a 40 minut a že do cílové destinace ji žalovaný dopravil se zpožděním 3 hodiny a 37 minut. Žalovaný se žalobě bránil s odkazem na článek 5 odst. 3 Nařízení tvrzením, že zpoždění letu mělo několik příčin; zčásti bylo způsobeno technickými problémy na straně žalovaného a zčásti bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi, jež se vymykají účinné kontrole leteckého dopravce. Mimořádná okolnost spočívala v tom, že u jedné z cestujících se před startem projevily vážné zdravotní problémy, pro něž musela být vyložena z letadla a předána k ošetření zdravotnické službě, a řešení této události se na celkové době zpoždění při odletu projevilo v rozsahu 1 hodiny a 8 minut, tedy asi 1/4 celkové doby zpoždění na odletu. Tato doba se promítla do zpoždění, které měl let při příletu do Dubaje, v rozsahu cca 54 minut. Rozsah zpoždění na příletu, za nějž žalovaný odpovídá, je proto nutno určit jako cca 3/4 celkové doby zpoždění na příletu, tj. 2 hodiny 43 minut. Cestující letů zpožděných při příletu o méně než 3 hodiny se však nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení dovolávat nemohou. Soud I. stupně mlčky dovodil pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí v této věci s mezinárodním prvkem, daným skutečností, že žalovaný je právnickou osobou se sídlem ve státu, který není členem EU; vzhledem k tomu, že žalovaný se řízení, které žalobkyně zahájila u českého soudu, účastní, vyplývá mezinárodní příslušnost českých soudů z článku 24 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (Brusel I). Věc právně posoudil podle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: žalobkyně měla dne 8.2.2012 rezervován let operovaný žalovaným (EK 140) z Prahy do Dubaje s plánovaným odletem v 15:55 hod. místního času. Celková ortodromická vzdálenost Praha - Dubaj je vyšší než 3.500 km. Dne 8.2.2012 byla na letišti v Praze od 15.35 hod. místního času prováděna předletová příprava letu EK 140, v 16.10 hod. se letadlo vrátilo na stojan z technických důvodů (zjištěna závada na palivovém čerpadle), do 17.30 hod. došlo k vysazení cestujících z letadla a objednání občerstvení. Po odstranění závady proběhl v 18.10 hod. test motoru a od 18.39 hod. do 19.04 hod. nový nástup cestujících. V 19.15 hod. bylo letadlo přesunuto na vzdálený stojan k odmrazení. V 19.35 hod. byla posádka přivolána k cestující se zdravotními problémy, v 19.42 hod. na palubu letadla povolána zdravotní služba a cestující a její zavazadlo byly vyloženy v 20.10 hod. Letadlo bylo definitivně připraveno k odletu 20.15 hod., vzlétlo ve 20.30 hod. Plánovaný přílet do Dubaje byl dne 9.2.2012 v 01:00 hod. místního času, skutečný přílet nastal 9.2.2012 ve 04:37 hod., místního času. Zpoždění při odletu činilo 4 hodiny 40 minut a zpoždění při příletu 3 hodiny a 37 minut. S ohledem na výklad článku 5 odst. 3 Nařízení, provedený v rozsudku SDEU ve věci Sturgeon [„Článek 5 odst. 3 Nařízení (ES) č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že technická závada na letadle, která má za následek zrušení nebo zpoždění letu, nespadá pod pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu uvedeného ustanovení, s výjimkou situace, kdy je daná závada způsobena událostmi, které svou povahou či původem nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole“], se soud I. stupně zabýval otázkou, zda žalobkyně z důvodu zpoždění letu utrpěla ztrátu času nejméně v rozsahu 3 hodin a zda a v jakém rozsahu bylo toto zpoždění způsobeno i mimořádnými okolnostmi, které se vymykaly kontrole žalovaného. Dospěl k závěru, že za zpoždění, jež mělo příčinu v technických problémech letadla, je třeba považovat jednak dobu od 15.55 hod. do 19.35 hod., neboť letadlo bylo v době od 19.15 hod. do 19.35 hod. přemístěno ke vzdálenému stojanu, kde s ohledem na zimní období a předchozí zpoždění probíhalo tzv. odmrazování letadla, což je třeba jednoznačně považovat za činnost spjatou s technickým stavem letadla a související s jeho předchozí opravou. Dále je třeba za zpoždění zapříčiněné okolnostmi, za něž odpovídá žalovaný, považovat dobu od 20:18 hod. do skutečného odletu ve 20:30 hod., neboť letadlo provádělo obvyklé činnosti směřující k faktickému odletu, tj. mimo jiné přesun od vzdáleného stojanu, na němž předtím probíhalo odmrazování, k příslušné startovací dráze včetně vyčkání na pokyn z řídící věže k faktickému odletu. Soud I. stupně se tak neztotožnil s názorem žalovaného, že za zpoždění způsobené mimořádnými okolnostmi spočívající ve zdravotní indispozici cestující je třeba považovat dobu od ohlášení indispozice v 19:35 hod. do skutečného odletu letadla ve 20:30 hod., neboť po zvládnutí indispozice cestující (20.10 hod.) se již procedura odmrazování letadla neopakovala a probíhaly další úkony směřující k faktickému odletu ve 20:30 hod. Zpoždění, jehož příčinou byly technické problémy, činilo 232 minut, tedy 84,36 % celkové doby zpoždění, což odpovídá zpoždění při příletu v rozsahu 183,06 minut, zpoždění přesáhlo 3 hodiny a žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení ve výši 600,- EUR; vzhledem k tomu, že zpoždění letu delšího než 3.500 km nepřesáhlo dobu 4 hodin, soud I. stupně podle čl. 7 odst. 2 písm. c) Nařízení snížil odškodné o 50 %. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 300,- EUR s úrokem z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák v zákonné výši od 13.4.2013 do zaplacení, a ve zbývající části žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vzhledem k totožné míře úspěchu žalobkyně i žalovaného. Tento rozsudek napadl žalovaný včasným a přípustným odvoláním v rozsahu vyhovujícího výroku ve věci samé (I.). Žalovaný podřadil odvolací důvody ust. § 205 odst. 2, písm. e) a g) o.s.ř.; namítal, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, pokud zpoždění, které spadá do časového období od vyložení zdravotně indisponované cestující se zavazadly ve 20:10 hod. do faktického vzletu ve 20:30 hod. (dále jen ″Dotčené období″), hodnotil jako zapříčiněné okolnostmi technického charakteru, za které odpovídá žalovaný. Soud I. stupně vycházel z úvahy, že letadlo bylo připraveno k odletu 20:15, opětovně vyháknuto 20:18 a poté až do svého faktického vzletu provádělo obvyklé činnosti směřující k odletu. Žalovaný namítal, že po opětovném vyháknutí letadla ve 20:18 hod. bylo potřeba opět zahájit a provést celou proceduru, která v rámci zavedeného letového provozu následuje po vyháknutí; tato procedura však nespočívá jen v odmrazení letadla. Odmrazení je nutno provést pouze, pokud je vyhodnoceno, že je v danou chvíli potřebné. Jelikož od odmrazení, které proběhlo po opravě technické závady letadla, neuplynula do vysazení indisponované cestující z technického hlediska kritická doba, nebylo nové odmrazení nutné, a tudíž se logicky neuskutečnilo. Letadlo však muselo projít všemi ostatními procesy souvisejícími se vzletem, jako je získání povolení dispečera letového provozu k nahození motorů, provedení předletových a přípravných úkonů, pojíždění na vyčkávací místo a získání povolení ke vzletu. V této fázi jsou dopravci závislí na rozhodnutí třetích osob (letoví dispečeři), neboť vzhledem k předchozí mimořádné situaci nemají zajištěn, a tedy ani zaručen čas pro vzlet, místo na dráze a musí vyčkat zvláštního (nového) povolení k odletu. Podle názoru žalovaného je tudíž nepochybné, že zpoždění v dotčeném období vzniklo v přímé souvislosti s mimořádnou událostí spočívající v náhlém zhoršení zdravotního stavu jedné z cestujících. Procedura po odháknutí spojená se zpožděním v důsledku opravy technické závady letadla byla totiž zahájena již dříve, a to v 19.15 hod., a musela být ukončena právě z důvodu řešení zdravotních problémů cestující. Žalovaný nad rámec výše uvedených námitek sdělil, že existuje rozhodnutí ve skutkově totožné věci; řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 o žalobě manžela žalobkyně, který se domáhal náhrady za zpoždění téhož letu, skončilo dne 18.12.2015 vydáním zamítavého rozsudku sp. zn. 38 C xxx, žalobce se proti rozsudku neodvolal a ten nabyl právní moci dne 19.3.2016. Rozsudek vydaný v dané věci proto považuje žalovaný za překvapivý. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu I. stupně v napadeném rozsahu žalobu zamítl. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soud I. stupně. Vyvracela odvolací námitky žalovaného; vzhledem k tomu, že po prvním odháknutí v 19.15 hod. bylo letadlo odmrazováno, avšak během této činnosti došlo v 19.35 hod. k přivolání posádky k indisponované cestující a v době po novém odháknutí ve 20.18 hod. již nebyl proces odmrazování opakován, je třeba usoudit, že celý cyklus přípravy letadla k odletu, zahájený po provedení opravy odháknutím v 19.15 hod. (včetně pojíždění a čekání na odletové okno), nebyl do 19.35 hod. zcela proveden, a po odháknutí ve 20.18 hod. v něm bylo pouze pokračováno, aniž měly tyto úkony příčinu ve zpoždění způsobeném nevolností cestující; jinak řečeno – proces zahájený po provedení opravy odháknutím v 19.15 hod., který skončil ve 20.30 hod. vzletem, byl pouze přerušen (od 19.35 do 20.18 hod.) v průběhu odmrazování letadla. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Odvolací soud vycházel z odvoláním nezpochybněných skutkových zjištění soudu I. stupně o časových údajích, které se týkaly průběhu odbavení letu EK 140 dne 8.2.2012 a plánovaného a faktického odletu a příletu do cílové destinace. Jádrem odvolání byl nesouhlas žalovaného s posouzením liberační povahy jednotlivých dílčích příčin vzniku zpoždění ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení. Z hlediska právního posouzení věci nelze soudu I. stupně nic vytknout, pokud událost spočívající v nutnosti provést opravu závady na palivovém čerpadle hodnotil jako událost, která nepředstavuje ve smyslu bodu 14 odůvodnění Nařízení mimořádnou okolnost, která svou povahou či původem není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole, a dovodil, že není významná z hlediska článku 5 odst. 3 Nařízení pro zproštění se povinnosti poskytnout peněžitou náhradu podle článku 7 Nařízení. Rovněž závěr, že zdravotní indispozice cestující představuje událost, které nebylo možné zamezit přijetím jakéhokoli opatření dopravce a je nutno jí přičíst liberační povahu ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení, odpovídá ustálené soudní praxi. Z nezpochybněných skutkových zjištění soudu I. stupně dále vyplývá, že do průběhu procesu, který by vyháknutí v 19.15 hod. vedl k odstartování letu, zasáhla významně další, z hlediska vzniku zpoždění významná okolnost, a to náhlé zhoršení zdravotního stavu jedné z cestujících, které si vyžádalo lékařskou intervenci na palubě letadla a převoz cestující do nemocnice. Přerušení procesu přípravy k odletu zahájené v 19.15 hod. vedlo k tomu, že nemohl být dokončen předpokládaným způsobem. Vzhledem k tomu, že přímým důsledkem zdravotní indispozice cestující bylo nové zahájení procesu přípravy ke startu (včetně žádosti o povolení ke startu a čekání na jeho vydání), lze uzavřít, že zdravotní indispozice cestující tvoří ve vztahu k dalšímu ději, který vyústil ve faktický odlet ve 20.30 hod., samostatnou dílčí příčinu zpoždění, která však nemá původ v povaze provozu leteckého dopravce. Lze tedy uzavřít, že zpoždění na příletu bylo bezprostředním následkem události, která je vlastní činnosti leteckého dopravce, pouze v rozsahu, který odpovídá zpoždění při odletu v trvání 3 hod. 40 min., tj. od 15.55 hod. do 19.35 hod., kdy byla posádka přivolána k cestující se zdravotními problémy. Tento časový interval se (po redukci vzniklé zkrácením předpokládané doby letu) promítl do zpoždění letu při přistání v cílové destinaci v rozsahu 170 minut, tj. 2 hodin a 50 minut. Za těchto okolností však (ve smyslu výkladu článků 5, 6 a 7 Nařízení ve věci Sturgeon) nelze na žalobkyni hledět jako na cestující, jíž byl odepřen nástup na palubu, a náhrada podle článku 7 Nařízení jí proto nepřísluší. Z uvedeného důvodu odvolací soud v napadeném výroku I. rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a rovněž v tomto rozsahu žalobu zamítl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch zcela úspěšného žalovaného. Náhradu nákladů řízení vypočtenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši cca 40.000,- Kč, odvolací soud podle § 150 o.s.ř. snížil částku 16.254,- Kč, která odpovídá (po přepočtu na CZK) částce 600,- EUR, kterou žalobkyně učinila předmětem řízení před soudem I. stupně. Odvolací soud podle § 150 o.s.ř. zvláště přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně byla v pozici spotřebitele, a dále ke skutečnosti, že jde o nárok, který má charakter drobného nároku ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a které v článku 16 zavádí zásadu přiměřenosti přiznaných nákladů výši nároku, který byl předmětem řízení. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 12. října 2016 JUDr. Marcela K u č e r o v á předsedkyně senátu