ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové v právní věci manželů J. M., bytem P., S., zastoupeného JUDr. Olgou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28/559, a V. M., státní příslušnice Slovenské republiky, bytem P., S., zastoupené JUDr. Zdeňkem Kašpárkem, CSc., advokátem se sídlem Praha 15, Pod Štěpem 5, o rozvod manželství, k odvolání manželky V. M. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. dubna 2016, č.j. 26 C 134/2015 – 115, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že se rozvádí manželství účastníků uzavřené dne xxx., v B., zapsané v knize manželství matričního Úřadu městské části B., B. – s., okres B. – m., ve svazku xxx, ročník xxx, strana/list x, pořadové číslo x. II. Ve výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky se rozsudek soudu prvního stupně p o t v r z u j e . III. Ve výroku III. o náhradě nákladů státu se rozsudek z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud prvního stupně manželství účastníků, uzavřené dne xxx před Úřadem městské části města B., B. – s., rozvedl, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 znalečné ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že rozhodoval o návrhu manžela J. M. na rozvod manželství. Ten jej odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli manželství po sedmileté známosti v B., dohodli se, že budou žít v Praze a že v budoucnu výdaje na domácnost bude hradit ze svých prostředků, pokud budou na Slovensku, bude je hradit manželka. První vážné problémy vznikly, když krátce po svatbě manželka chtěla na sebe přepsat alespoň částečně byt, když tvrdila, že zemře dříve. Ještě horší byly opakované výčitky, co kdy udělal špatně, že není k ničemu, že nic nedokáže zařídit, v posledních letech přidala nadávky. Pokud dal žalované peníze na měsíc, stávalo se, že jela na Slovensko a žádné peníze nezbyly, proto zavedl výdaje peněz po týdnu. Pokud je manželka doma, pere, vaří, chodí nakupovat, ostatní dělá on. Se zvyšujícím se věkem začíná být pomalý v zaměstnání, což je pro něho stresující, pokud přijde domů a má snášet výčitky, je to pro něho nesnesitelné. Manželka navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že by utrpěla závažnou újmu citovou, morální i finanční. Podání návrhu bylo pro ni šokem, do té doby podle ní neměli nedorozumění a manželství bylo harmonické. Podání návrhu považovala za duševní zkrat, byl podán v době, kdy byl manžel duševně vyčerpaný. Zdůraznila, že plánovali společnou budoucnost, že ve stáří budou stát při sobě. Spolu vstávali, spali v manželských postelích, spolu odcházeli z domu, drželi se za ruce, různými maličkostmi se snažila zpestřit a obohatit každodenní život. Podle ní žalobce žije s pocitem, že mu každý ubližuje. Finanční prostředky mají oddělené, své si žalobce úzkostlivě hlídá, peníze na domácnost musela zapisovat, paragony kontroloval. Od roku 2006 je ve starobním důchodu, do kterého odešla na žádost žalobce, nyní je odkázána na starobní důchod. Soud prvního stupně z výpovědi manželky zjistil, že asi dva týdny před sňatkem odešla na naléhání manžela do předčasného starobního důchodu, ačkoli měla na Slovensku dobré zaměstnání. Nyní pobírá starobní důchod ve výši 440 €. Na domácnost jí přispíval v posledních dvou letech 1 000 Kč týdně, ač říkal, že se budou používat jeho peníze. O domácnost se stará od pondělí do pátku, manžel je v práci. V sobotu a neděli společně nakupují, vaří, jdou na procházku, dříve chodili do divadla. Manžel trpí dlouhodobou nespavostí, v minulosti byl hospitalizován. Sama má nemocnou nohu. Dosud žili normálně, větší spory neměli. Z výpovědi manžela zjistil, že manželku zná od roku 1999, pracovala na Slovensku, kde se jednou týdně stýkali. Po uzavření manželství začali žít v Praze, uzavřeli dohodu, že výdaje v České republice bude platit on, na Slovensku manželka. Když manželka ještě vydělávala, střídali se v placení nákladů na dovolenou. Manželka se starala o domácnost, někdy to zaskřípalo. Soboty a neděle trávili společně. K podání návrhu ho vedl špatný psychický stav, který byl zapříčiněn neustálými výčitkami ze strany manželky, že tohle a tohle neudělal dobře, že tohle neobhájí, že špatně pracuje. Když se výtkám snažil bránit, ještě se to zhoršilo. Před návštěvami se snažil problémy skrývat. Soud prvního stupně vyslechl svědka M. Š., který vypověděl, že se mu manželství jevilo jako vynikající a funkční, žádný konflikt nepopsal, K. M., otce žalobce, který manželství účastníků považoval za harmonické a to, že se mu syn s problémy nesvěřoval, někdy si postěžoval na drobnosti, když se dozvěděl o návrhu na rozvod, šokovalo ho to. Podle něho po dědečkovi zdědil podezíravost, rád prosazuje svůj názor. Problém mohl způsobit nový občanský zákoník, podle něhož by se s manželkou musel dělit o majetek, i to, že manželka dříve navrhovala dohodu o vypořádání dětí manžela z prvního manželství. Svědkyně A. M. uvedla, že se s účastníky stýká 3x 4x do roka, když přijedou na Slovensko, manžel byl k manželce pozorný, vztah považovala za harmonický, jezdili společně na dovolené, oslavovali výročí, rozuměli si. Krizi manželství nepozorovala. Stejně vypovídala i svědkyně Z. G. i M. Š. Znalkyně MUDr. D. D. ve znaleckém posudku uvedla, že nezjistila duševní chorobu manžela ve vlastním slova smyslu, tedy psychózu, závislost na alkoholu nebo jiných psychotropních látkách, nezjistila neurologické onemocnění, které by mělo vliv na jeho intelekt, mnestické či kognitivní funkce. Osobnost manžela hodnotila jako lehce schizoidní se sklony k pedantismu, nevybočuje z normy. Netrpí duševní poruchou nebo chorobou, po psychiatrické stránce je v normě. Ve výpovědi znalkyně uvedla, že se důvody podání návrhu na rozvod nezabývala. Manžel nebyl v manželství příliš spokojený. Je introvert, nesvěřuje se, což může mít dopad na jeho tělesné zdraví. Pokud si v průběhu manželství nestěžoval, vyplývalo to z jeho uzavřené povahy. Pokud svědci uváděli, že manželství bylo harmonické, vyplývá z toho, že manžel problémy neventiloval. Účastníci problémy mít mohli. U manželky při jednání shledala lehké pithiatické rysy (dělá se lepší, má pocit, že je jí ubližováno), které nejdou ke schizoidním rysům s lehkou pedanterií dohromady. Nesoulad podle ní musí účastníky dlouhodobě zatěžovat. Ze znaleckého posudku PhDr. F. K. soud prvního stupně zjistil, že žalovaná se jeví jako anomální osobnost s pithiatickými rysy, v součastné době dekompenzovaná obtížnou osobní situací. Z povahových rysů dominuje výrazná emoční labilita a egocentrismus, s nimiž je spojena nízká kritičnost k vlastní osobě a nízké emoční přizpůsobení zejména v situaci zátěže, kterou má tendenci vnímat jednostranně ze svého osobního stanoviska a přehnaně dramaticky. Současně je cílevědomá a neústupná, se sklonem k manipulaci. Mimo oblast partnerského sporu společenská, konvenční a celkem přizpůsobivá. Povahové rysy mohou v partnerském soužití snadno potencovat konfliktní situace a vzájemné nepochopení. Na druhé straně může nadměrná emotivita a životní aktivita manželky být někým a v určité situaci vnímána pozitivně. Uzavřený, pedantický a schizoidní jedinec se pravděpodobně bude po určité době spíše cítit ohrožen. Nesoulad povahových rysů obou účastníků může jejich vztah nadměrně zatěžovat. Žádost o rozvod je jasným signálem, že jeden z nich už není ochoten ve vztahu pokračovat. Ve výpovědi znalec potvrdil, že manželka je problematickou osobou a že soužití s ní může být náročné i pro zcela komponovanou osobnost. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně posuzoval, zda jsou splněny předpoklady pro rozvod manželství a zda zde není důvod, pro který manželství nemůže být rozvedeno (§ 755 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Z výpovědi účastníků vzal za prokázané, že měli neshody ohledně finančního hospodaření. Problémy v manželství manželka popírala, slyšení svědci o problémech či konfliktech nevěděli. Soud prvního stupně však na základě toho, co uvedli znalci MUDr. D. a PhDr. K. o povaze účastníků dospěl k závěru, že svědci se skutečným stavem nemohli být seznámeni, neboť manžel o problémech s ohledem na svou povahu nehovořil, manželka se jim jevila v lepším světle. Protože oba znalci potvrdili, že povahové rysy účastníků jsou takového charakteru, že mohou potencovat konfliktní situace a vzájemné nepochopení a PhDr. K. se vyjádřil, že podání žádosti na rozvod je jasným signálem, že manžel není ochoten ve vztahu pokračovat, že nesoulad účastníky nadměrně zatěžuje, manželství účastníků rozvedl, když přihlédl i k tomu, že návrh byl podán již 2.3.2015. Příčinu rozvratu shledal v problémech ohledně finančního hospodaření a v rozdílnosti povahových rysů účastníků. S ohledem na příčinu rozvratu také dospěl k závěru, že manželka neutrpí zvlášť závažnou újmu ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. b) zák. č. 89/2012 Sb. Důkaz lékařskými zprávami, které navrhovala manželka, považoval za nadbytečné, když své závěry opřel o znalecké posudky. K rukou psaným poznámkám nepřihlédl, neboť nebylo zřejmé, za jakých okolností je manžel pořídil. Výpisy z účtu byly staršího data. Další důkazy pro nadbytečnost neprovedl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle ust. § 23 zákona č.l 292/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 148, § 150 o.s.ř. a manželovi uložil zaplatit znalečné ve výši 700 Kč, které nebylo kryto zálohou na znalečné, když shledal nespravedlivým, aby manželka hradila znalečné, když odešla v souvislosti se sňatkem do předčasného starobního důchodu. Proti tomuto rozsudku podala odvolání manželka, která se domáhala jeho změny a zamítnutí návrhu. Soudu prvního stupně vytýkala, že nesprávně uvedl, že manželství bylo uzavřeno v B., neboť bylo uzavřeno v B.. Podle ní soud prvního stupně provedené důkazy nesprávně zhodnotil. Ona svá tvrzení výpovědí svědků prokázala, manžel ke svým tvrzením žádné důkazy nepředložil. Podle ní měli být vyslechnuti navrhovaní svědci z řad majitelů firmy N. E., kde manžel pracuje. Přihlédnuto nebylo ani ke zprávě JUDr. E. J. z xxx, kterou společně navštívili a z níž plyne, že předmětem jednání bylo zřízení věcného břemene k bytu v P.. Tvrzení ohledně výčitek, nadávek, uklízení a financování je podle ní účelové. Zdůraznila, že manžel užíval její byt i v době, kdy služebně pobýval na Slovensku. Manželovi poskytla v minulosti na auto 110 000 Kč. Ručně psané poznámky z roku 2010 svědčí o tom, že manžel nedokáže najít správnou cestu k lidem, že nadává, klame, má nekalé myšlenky. Manžel nevysvětlil, proč psal osobní listy soudkyni, když měl advokáta. Nesouhlasila s tím, že soud nevyhověl jejímu návrhu z 18.3.2015 na přezkoumání duševního stavu manžela, když si chtěl vzít život. Podle ní je nemocný a neléčí se. Opak lékařskými zprávami nebyl doložen. Ví, že měl děsivé sny, špatně spal, je v neustálém pracovním stresu. Rozvodu manželství se brání z lásky k žalobci, s kterým žije 16 let a nadále žijí ve společné domácnosti. V manželovi se hromadí negativní energie, žije s pocitem, že mu každý ubližuje, nedokáže být sám, proto s ní v roce 1999 po prvním rozvodu navázal známost. Z její strany měl vždy porozumění, lásku, oporu, trpělivost a starostlivost. Podle ní je JUDr. V. známou MUDr. D., manžel jí mnohé skutečnosti zamlčel, podivovala se, proč se nedal vyšetřit na Psychiatrické klinice v Praze 2, kde si našel advokátku. Tam by mohli zjistit i obavy manžela z alzheimerovy choroby a další potíže. S posudkem MUDr. D. nesouhlasila, neboť nebyl zadán soudem. Podle ní selhal i 28.5.2015, kdy svému otci vyhrožoval, že si něco udělá, protože ho před soudem nepodržel. Žalobce také zamlčel, že jeho děd spáchal sebevraždu, že jeho rodiče se vícekrát rozváděli a že je chorobně podezíraví. Nesouhlasila s tím, že bylo vycházeno jen ze znaleckých posudků. Podle ní žijí stále ve společné domácnosti, o kterou se stará jako doposud. Rozvod ji hluboce citově zasáhl s ohledem na délku společného soužití a věk, kdy budou potřebovat vzájemnou pomoc. Manžel ve svém vyjádření uvedl, že již dva roky před podáním návrhu vnímal, že jde o nefunkční partnerský vztah. Dominance jeho manželky byla provázená neadekvátními požadavky v majetkové sféře a manželství se pro něho stalo nepřijatelné, velmi stresující, po zralé úvaze se rozhodl pro rozvod. Poukázal na to, že u něho jde o druhé, u manželky o třetí manželství, z něhož se nenarodily děti, jsou plně soběstační, mají vlastní bydlení, finanční zabezpečení, rodinné zázemí u svých dětí. V průběhu řízení se vztahy účastníků ještě vyhrotily. Žalovaná podle něho zneužívá svého práva užívat jeho byt do rozvodu, dává mu pocítit svoji nadřazenost, schopnost učinit mu ze života peklo. K důkazu se nestydí zakládat odcizené listiny, včetně poznámek, které si psal ke zpovědi. Nepřátelské poznámky k jeho zdravotnímu stavu jsou pro něho utrpením. Podle něho nebojuje o zachování partnerského vztahu, ale o zachování své prestiže, materiálních výhod, které jí manželství přineslo, přitom otevřeně kalkuluje s jeho dřívějším odchodem. Za nepravděpodobné považoval, že by manželku držela citová pouta, když proti ní uplatňuje tolik křivd a nepravostí. Nesouhlasil ani s tím, že trpí psychiatrickým onemocněním, a proto není schopen rozpoznat manželky dobré úmysly a city. Odvolání je podle něho dalším krokem, jak prodloužit pro žalobce nepřijatelný stav. Soužití v jednom bytě je pro něho utrpením. Manželka odmítá byt opustit, proto v něm tráví nezbytně nutnou dobu, zamyká se v jedné místnosti bytu na přespání a snaží se nereagovat na cílené provokace. Utíká z vlastního bytu, aby se vyhl dominanci a aroganci manželky. V podání předloženém při jednání odvolacího soudu manželka znovu shrnula průběh manželství, tedy že se poznali v roce 1999, jeli spolu na dovolenou, že se na žádost manžela vzdala svého zaměstnání a odstěhovala se za ním do Prahy, že manželství bylo spokojené, i to, že ji manžel odvezl do nemocnice do Piešťan, kde s ní byl 5 dní, po týdnu jí poslal SMS, že podal návrh na rozvod, že v roce 2015 dvakrát duševně selhal, jednou, když si chtěl vzít život, podruhé po výpovědi otce před soudem. Uvedla, že advokátku manžela zastihla před jednáním v přátelském rozhovoru se znalkyní. Poukázala na to, že manžel byl v roce 2002 hospitalizovaný ve Vinohradské nemocnici, že od roku 2005 měl problémy s prostatou, stěžoval si na paměť, soustředění, spánek, byla mu doporučena návštěva neurologa, takže problémy má již od roku 2002. V době podání návrhu na rozvod se rozváděl mladší syn manžela, což na manžela zřejmě mělo vliv. V důsledku rozvodu má zdravotní problémy, má vysoký tlak, nyní má zvýšené dávky léků. Cítí se oklamaná a podvedená. Uvedla, že ještě v roce 2015 byli s manžely K. v koupelích Mšené. Nyní žije v napětí, co manžel vyvede, jeho zdravotní stav se zhoršil. Při jednání odvolacího soudu manžel setrval na žádosti o rozvod manželství, manželka na svém návrhu na změnu rozsudku a zamítnutí návrhu, oba sami i prostřednictvím svých zástupců znovu shrnovali skutečnosti, jak je přednesli v průběhu řízení a dovozovali z nich závěry, jak ve svých výše citovaných podáních. Potvrdili, že stále žijí v jednom bytě a že od roku 2015 již společně žádnou činnost pro nezájem manžela nevyvíjí. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), že splňuje náležitosti, plynoucí z ust. § 205 o.s.ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku, zopakoval důkaz oddacím listem, a poté dospěl k závěru, že odvolání v zásadě není důvodné. Z oddacího listu účastníků odvolací soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne xxx v B., manželství je zapsané v knize manželství matričního Úřadu městské části B., B. – s., okres B. – m., ve svazku xxx, ročník xxx, strana/list x, pořadové číslo x. V daném případě jde o věc s cizozemským prvkem, neboť manželka je státní příslušnicí Slovenské republiky. Příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci plyne z článku 3 bodu 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 a skutečnosti, že manželé mají bydliště na území České republiky. S ohledem na bydliště účastníků a to, že manžel je občanem České republiky, se rozvod posuzuje podle práva České republiky (§ 49 odst. 1, § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) téhož zákona přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle ust. § 758 téhož zákona manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Teorie uvádí, že kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejenom jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Společné soužití je otázka jejich osobního a majetkového společenství, tj. společného sdílení radostí i problémů, společného trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Manželství lze rozvést, je-li prokázáno definitivní ukončení společenství manželů bez naděje na usmíření. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že rozvrat manželství byl prokázán, přitom nelze očekávat obnovení manželského soužití. V daném případě účastníci uzavřeli manželství po dlouholeté známosti a ani manžel nepopíral, že by zpočátku nebylo spokojené. V průběhu manželství však problémy začaly vznikat, přičemž za důvod považuje manželka zdravotní stav manžela, manžel povahové rysy manželky. Nyní účastníci sice stále žijí v jednom bytě, téměř po celou dobu řízení před soudem nevedou společnou domácnost, každý žije sám a po svém. Je také zřejmé, že manžel společné soužití obnovit nechce, i to, že jeho rozhodnutí je definitivní, neboť řízení již trvá od března 2015 a své stanovisko nezměnil. Předpoklady pro rozvod manželství tak byly splněny. Soud prvního stupně postupoval správně, když posudek MUDr. D. D. považoval za znalecký posudek. Ustanovení § 127a o.s.ř. totiž umožňuje při splnění tam uvedených předpokladů považovat posudek předložený jedním z účastníků za znalecký posudek. Tyto předpoklady posudek splňoval, což konečně ani manželka nezpochybňovala. K této otázce se konečně vyjádřil i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 se stejným závěrem. V daném případě znalkyně MUDr. D. D. potvrdila, že manžel netrpí žádnou duševní poruchou či chorobou, že je po psychiatrické stránce zcela v normě, byť jeho osobnost hodnotila jako lehce schizoidní se sklony k pedantismu. Znalec PhDr. F. K. Ph.D. manželku hodnotil jako anomální, výrazně emočně labilní a egocentrickou osobnost s pithiatickými rysy, nyní nejistou a úzkostnou, což potencuje egocentricky jednostranný pohled na sebe a realitu, cílevědomou, neústupnou, se sklonem k manipulaci a uvedl, že nesoulad povahových rysů může jejich vztah nadměrně zatěžovat. S ohledem na nynější způsob soužití účastníků je patrné, že se projevil nesoulad jejich povahových rysů v jejich společném soužití, a to negativně. S ohledem na tento stav nebylo třeba řízení o další manželkou navržené důkazy doplňovat. Znalecké posudky a hodnocení manžela (introvert) také vysvětlují, proč slyšení svědci o problémech v manželství dříve nevěděli. Ani podle názoru odvolacího soudu nedošlo k naplnění ust. § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Jednou z podmínek, pro kterou nelze manželství podle tohoto ustanovení rozvést je, že rozvodem bude v daném případě manželce způsobena zvlášť závažná újma. Tou se rozumí újma osobní. Obvykle jde o případy, kdy se o druhého manžela projeví nemoc, pro kterou se bez jeho pomoci neobejde, ale i o případ, kdy by ztratil možnost bydlení, aniž by měl možnost zajistit si jiné bydlení. V daném případě o takovou situaci nejde, neboť zdravotní stav manželky odpovídá jejímu věku a trvalou péči jiné osoby nevyžaduje, vlastní svůj byt na Slovensku, s kterým případně může nakládat (vyměnit ho, prodat a koupit jiný). Nejsou zde ani mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, když manželství účastníků trvá deset let, manželka pobírá důchod ve standardní výši. Všechny předpoklady pro rozvod manželství tak byly splněny, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Ten však nesprávně uvedl, že manželství účastníků bylo uzavřeno v B., ač bylo uzavřeno v B., jak bylo zjištěno z oddacího listu. S ohledem na tuto nesprávnost musel odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnit tak, jak se podává z výroku I. tohoto rozsudku. Protože správně soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, byl tento výrok podle ust. § 219 o.s.ř. potvrzen. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto proto, že řízení o věci samé bylo tímto rozsudkem skončeno. O těchto nákladech odvolací soud rozhodl podle ust. § 23 z.ř.s. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když neshledal žádné okolnosti, pro které by měl rozhodnout jinak. Ve výroku o náhradě nákladů státu byl rozsudek soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelný podle ust. § 219a odst. 2 písm. b) o.s.ř. zrušen. Soud prvního stupně v odůvodnění nevysvětlil, jaký podíl nákladů řízení by měl každý z účastníků platit, neuvádí, jaké konkrétní náklady státu vznikly, zda a do jaké výše byly kryty zálohami účastníků a neprovádí výpočet, z něhož by bylo zřejmé, proč právě manžel má ještě zaplatit jím uváděných 700 Kč. Odvolací soud proto v této části věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V něm soud prvního stupně o náhradě nákladů státu znovu rozhodne a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedeným způsobem vysvětlí, na základě jakých úvah a výpočtů o věci rozhodl. Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 5. října 2016 JUDr. Jiří Cidlina předseda senátu