ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a Mgr. Adély Kaftanové v právní věci žalobce: A. P. T. s.r.o., se sídlem v P-4, L. 395/229, IČO 25676296, zastoupeného Mgr. Petrem Hanykem, advokátem se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, proti žalované: E. H., podnikatelka se sídlem ve Slovenské republice, Š., ul. M. xxx, o zaplacení částky 2.630,32 € s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. března 2016, č.j. 23 C 2/2015-131, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.179 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Petra Hanyka, advokáta. O d ů v o d n ě n í Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.828,15 € s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17.11.2011 do zaplacení (výrok I), výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 802,17 €, výrokem III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na jejich náhradu částku 33.383 Kč. Takto rozhodl o žalobě, v níž se žalobce domáhal předmětné částky na základě uzavřené rámcové kupní smlouvy ze dne 30.8.2011, v níž se žalované zavázal dle jejích objednávek dodávat vyrobené zboží a žalovaná se zavázala zboží odebrat a zaplatit kupní cenu. Kromě pravidel uzavírání jednotlivých kupních smluv si strany dohodly i práva a povinnosti pro případ porušení povinností z jednotlivých kupních smluv. Žalobce uvedl, že e-mailovými objednávkami žalovaná objednala zboží, které žalobce dodal a vyúčtoval. Konkrétně dne 22.9.2011 objednala zboží, které dodal dne 26.9.2011 a vyúčtoval fakturou č. 1102201 částkou 656,19 € se splatností 14.10.2011, následně byla oproti této pohledávce započtena pohledávka žalované ze dne 16.3.2012, takže nedoplatek činil 371,79 €. Dále dne 29.9.2011 objednala žalovaná u žalobce zboží, ten jí je dodal dne 3.10.2011 a vyúčtoval fakturou č. 1102294 částkou 455,76 € se splatností 20.10.2011. Žalovaná uhradila 250 € a nedoplatek tak činí 205,76 €. Dále žalovaná dne 6.10.2011 objednala zboží, které jí žalobce dodal dne 10.10.2011 a vyúčtoval fakturou č. 1102352 částkou 381,54 € se splatností dne 24.10.2011. Poté dne 18.10.2011 žalovaná u žalobce objednala zboží, ten jí je dodal dne 2.11.2011 a vyúčtoval fakturou č. 1102457 částkou 493,68 € se splatností 7.11.2011. Naposledy dne 31.10.2011 žalovaná objednala zboží, které jí žalobce řádně dodal dne 2.11.2011 a vyúčtoval fakturou č. 1102536 částkou 375,38 €. Na poslední tři plnění žalovaná neuhradila žádnou částku přesto, že převzetí zboží vždy potvrdila na dodacích listech. Rámcovou kupní smlouvou byla pro případ prodlení se zaplacením dluhu dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z celkové fakturované částky, s jejíž platbou je kupující v prodlení (čl. 13 odst. 1). Smluvní pokutu žalobce vypočetl částkou 802,17 € ode dne splatnosti jednotlivých faktur do sepsání žaloby. Žalovaná na dluh nic nezaplatila ani po předchozí písemné upomínce. V řízení se žalobou nesouhlasila a popírala převzetí zboží v celkové ceně. Soud prvního stupně na den 22.3.2016 nařídil jednání, na které mimo jiné řádně předvolal i žalovanou. Ta se podáním ze dne 11.3.2016 omluvila pro těhotenství a těhotenské nevolnosti s návrhem na odročení jednání na neurčito. K důkazu předložila těhotenský průkaz, z něhož nebyla zjištěna nemožnost žalované účastnit se soudního jednání. Žádná další vyjádření ani důkazy nepředložila ani nenavrhla. Soud prvního stupně proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, jejíž omluvu shledal nedůvodnou. Dospěl ke skutkovým závěrům, podle nichž je žalobce právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku a žalovaná fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění. Rámcovou smlouvou ze dne 30.8.2011 se dohodli na dodávkách zboží vyráběného žalobcem a sjednali bližší podmínky, za nichž se budou obchody uskutečňovat, zejména způsob objednání a stanovení ceny (čl. III), místo plnění (čl. IV), platební měnu - € (čl. III odst. 5), způsob vyúčtování a dobu splatnosti doručených faktur – třicet dnů ode dne vystavení (čl. III odst. 7 a 8), doklady nutné k převzetí zboží (čl. VIII), postup při reklamaci (čl. XI) a smluvní pokutu pro případ prodlení žalované se zaplacením (čl. XIII). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobní skutková tvrzení byla prokázána listinami, a to konkrétně objednávkou ze dne 22.9.2011, dodání zboží v rozsahu objednaného sortimentu bylo prokázáno dodacím listem č. 5499/11 ze dne 26.9.2011 s podpisem žalované a vyúčtování fakturou č. 1102201 na částku 656,19 €. Dále byla skutková tvrzení prokázána dalšími listinnými důkazy, konkrétně objednávkou ze dne 29.9.2011, dodacím listem č. 5601/11 ze dne 3.10.2011 s podpisem žalované a vyúčtování fakturou č. 1102294 částkou 455,76 €. Další skutková tvrzení byla prokázána objednávkou ze dne 6.10.2011, dodacím listem č. 5779/11 ze dne 10.10.2011 s podpisem žalované a vyúčtování fakturou č. 1102352 na částku 381,54 €, dále objednávkou ze dne 18.10.2011, dodacím listem č. 6045/11 ze dne 21.10.2011 s podpisem žalované a vyúčtování fakturou č. 1102457 na částku 493,68 € a dále objednávkou ze dne 31.10.2011, dodacím listem č. 6252/11 ze dne 2.11.2011 s podpisem žalované a vyúčtování fakturou č. 1102536 na částku 375,38 €. Shrnul, že tvrzení žalobce nebyla žalovanou zpochybňována. V řízení bylo prokázáno i to, že před podáním žaloby žalobce žalovanou opakovaně vyzval upomínkami ze dne 2.2. a 28.2.2012 jak k plnění, tak i ke smluvní pokutě, kterou vyúčtoval. Soud prvního stupně právně postupoval dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. a žalobcův nárok posoudil dle dosavadní úpravy - § 261 a § 409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. – obch. zák. jako opakovaně uzavřené kupní smlouvy v rozsahu ujednání smlouvou rámcovou. Žalobce prokázal, že dle ujednání stran řádně a včas plnil, což obrana žalované žádnými důkazy nevyvrátila. Soud prvního stupně proto žalobě na zaplacení ceny dodaného zboží vyhověl. O nároku žalobce na smluvní pokutu rozhodl dle prokázaných písemných ujednání v rámcové kupní smlouvě ze dne 30.8.2011 ve smyslu § 300 obch. zák. a § 544 obč. zák., účinného do 31.12.2013. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaná ve všech případech ocitla v prodlení a žalobce ji vyzval k úhradě jak plnění, tak i smluvní pokuty. Žalobě proto vyhověl jak v nároku na smluvní plnění, tak i na zaplacení smluvní pokuty. Postupem dle § 155 odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř. nárok žalobci přiznal v cizí měně. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a plného úspěchu žalobce ve sporu. Jeho náklady jsou tvořeny jednak částkou 2.310 Kč za zaplacený soudní poplatek, a protože byl zastoupen advokátem, i odměnou ve výši 23.880 Kč za šest úkonů právní služby po 3.980 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku, žalobu a účast advokáta při jednáních soudu ve dnech 17.12.2013, 5.5.2015 a 22.3.2016, šesti hotovými výdaji stanovenými paušální částkou 300 Kč spolu s 21 % DPH ve výši 5.393 Kč, celkem 33.383 Kč. O lhůtách k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. a o povinnosti žalované platit náhradu nákladů řízení k rukám jeho zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná, poukázala na to, že se ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit soudního jednání, tím, že soud přesto jednal, nebyla respektována její práva občanky Slovenské republiky a Evropské unie. Soudu prvního stupně vytýkala, že omluvu její neúčasti na jednání posoudil jako nedostatečnou. Ona naopak řádně a včas zaslala omluvu neúčasti, kterou soud převzal dne 11.3.2016. V době jednání soudu prvního stupně byla ve třetím měsíci těhotenství a trpěla těhotenskými nevolnostmi, které jí znemožňovaly cestování na jakoukoli vzdálenost i přítomnost v zaměstnání. Zaslala fotokopii těhotenského průkazu. Uvedla, že nemohla ohrozit sebe ani své nenarozené dítě. Předpovídat průběh těhotenství je prakticky nemožné. Proto požádala o odročení na neurčito. Poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 91 Co 81/2015-109, kdy Městský soud v Praze zrušil rozsudek této soudkyně, která přes její omluvu rozhodla v její nepřítomnosti. Podle ní není rozhodnutí nestranné a nezaujaté. Později doplnila a jako odvolací důvod uvedla, že soudkyně JUDr. Z. neuznala omluvu její neúčasti na jednání soudu. Zopakovala údaje o těhotenství. Trvala na tom, že by věc měla být odročena na neurčito. Nevyhýbá se projednání věci. Tento návrh je v zájmu jejím a jejího nenarozeného dítěte. Znovu zaslala kopii těhotenského průkazu. Na základě výzvy Městského soudu v Praze ze dne 19.7.2016 (č.l. 147 spisu) žalovaná doplnila, že těhotenská nevolnost v prvním trimestru těhotenství je běžnou komplikací. Podle odborné literatury tento stav obyčejně trvá od prvního do konce třetího měsíce těhotenství. Příznaky jsou velmi individuální. Těhotenská nevolnost může i poškodit zdraví dítěte a matky. Zopakovala, že v den, kdy měl soud jednat, se nacházela ve třetím měsíci těhotenství, kdy projevy její nevolnosti byly nejintenzivnější. Tuto skutečnost dokazuje těhotenský průkaz. Na to upozornila i lékaře, který jí sdělil, že komplikace jsou v tomto období běžné a doporučil pobyt v domácím prostředí, klid na lůžku a šetření se. Je osobou samostatně výdělečně činnou a není vázána na konkrétní místo výkonu práce. Proto mohla v práci pokračovat z domova. Z toho důvodu nepožádala ošetřujícího lékaře o potvrzení pracovní neschopnosti. K dnešnímu dni jí žádný seriózní lékař potvrzení, že zdravotní stav jí dne 22.3.2016 neumožnil cestovat, nevydá. Kdyby byl žalobce v právu, neměl by problém počkat na dobu, kdy bude schopna se soudního jednání zúčastnit. Nátlak, jakému se cítí vystavena, je pro ni diskomfortní. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce a odvolání žalované hodnotil jako nedůvodné. Zdůraznil, že v průběhu řízení u soudu prvního stupně pouze předkládala různá potvrzení, ale soudu neposkytla důkazy na jejich podporu. K odvolacímu důvodu uvedl, že procesní postup soudu prvního stupně byl správný. Žalovaná k omluvě z jednání soudu doložila pouze těhotenský průkaz, který sám o sobě neodůvodňuje neúčast žalované na jednání soudu a je potvrzením o tom, že je těhotná. Nedoložila ani potvrzení o pracovní neschopnosti ani jinou lékařskou zprávu, dokazující, že její stav je takový, že se nemůže jednání soudu zúčastnit. K usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.8.2016, č.j. 39 Co 252/2016-151, jakož i k vyjádření žalobce žalovaná doplnila, že není pravda, že by soudu předkládala tvrzení a nikoli důkazy k nim, na omluvu svojí neúčasti předložila fotokopii těhotenského průkazu. Šlo o jediný dokument, jímž disponovala. Zopakovala, že jako osoba samostatně výdělečně činná není vázána na přesné místo výkonu práce, čehož využila po dobu těhotenských nevolností a pracovala z domova. Proto také nežádala o vystavení potvrzení o pracovní neschopnosti. Řídila se pokyny lékaře o klidovém režimu na lůžku. Kdyby si byli žalobce spolu se svým zástupcem jisti svými důkazy, nemělo by jim dělat problém akceptovat odročení jednání. Naopak podle nich měla riskovat svoje zdraví a zdraví svého nenarozeného dítěte proto, aby žalobce mohl získat určitý finanční obnos a zástupce provizi. Odkázala cynismus a bezohlednost Mgr. H. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle odvolání žalované postupem dle § 212, § 212a o.s.ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že žalovaná v odvolání neuvádí žádné věcné skutkové okolnosti, které by zpochybňovaly tvrzení žalobce včetně jím předložených důkazů. S ohledem na charakter odvolacích námitek se nejprve zabýval procesní stránkou věci, tedy otázkou, zda měl soud prvního stupně pro projednání a rozhodnutí ve věci splněny podmínky. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z uvedeného je zřejmé, že pouze důvodná a včasná omluva účastníka řízení může vést k odročení jednání. Žalovaná svoji neúčast u jednání vždy omlouvala zaslaným těhotenským průkazem. Na výzvy soudu tvrdila, že jako osoba samostatně výdělečně činná nepotřebovala vystavení o pracovní neschopnosti a že důvodem její neúčasti na jednání soudu, omluvy a žádosti o odročení jednání na neurčito byla okolnost, že trpěla těhotenskými nevolnostmi a lékař jí doporučil klid na lůžku. Toto tvrzené doporučení však ani z předložené kopie těhotenského průkazu, ani z jakéhokoli jiného potvrzení lékaře nevyplývá, ač je zřejmé, že v případě nevystavení pracovní neschopnosti a obtíží v popsané intenzitě by lékař na jejich základě stvrdil, že žalovaná se nemůže dostavit k jednání soudu, neboť má doporučený klid na lůžku. Žádné takové potvrzení či zdravotní osvědčení však žalovaná nepředložila, a to ani v odvolacím řízení. V něm poukazovala na to, že zpětně jí žádný lékař takové potvrzení nevydá, kdyby však měla skutečně lékařem doporučen klid na lůžku, byla by tato okolnost zaznamenána v lékařských záznamech a bylo by možno ji na vyžádání doložit. Nic takového se však nestalo. Za situace, kdy samotné těhotenství je fyziologický stav ženy ve fertilním věku, nelze ze samotné okolnosti, že je žalovaná těhotná, dovozovat, že se není schopna zúčastnit soudního jednání. K poukazu žalované na postup Městského soudu v Praze v řízení, vedeném pod sp. zn. 91 Co 81/2015, odvolací soud uvádí, že podle obsahu tohoto spisu se žalovaná z jednání soudu prvního stupně omluvila pro operační zákrok, jemuž se podrobila a v jehož důsledku byla v den jednání v rekonvalescenci. K tomu doložila zprávu Ortopedického oddělení FnaP Nové Zámky a lékařskou zprávu ortopeda. Městský soud v Praze v citovaném řízení její omluvu posoudil jako důvodnou. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná se v řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 Co 81/2015, omluvila pro zdravotní problémy, které doložila lékařskými potvrzeními, zatímco v tomto řízení tvrzené zdravotní problémy nedoložila vůbec, a to ani po opakovaných výzvách odvolacího soudu. Lze proto shrnout, že soud prvního stupně postupoval správně, rozhodl-li dle shora citovaného ustanovení o projednání věci v nepřítomnosti žalované. Pokud se týká věcného obsahu, žalovaná v odvolacím řízení neuvedla žádná tvrzení ani důkazy k nim, které by byly schopny zvrátit výsledky provedeného dokazování, z nichž je zřejmé, že vztahy mezi účastníky vycházely z rámcové kupní smlouvy ze dne 30.8.2011, na jejichž základě dle objednávek žalované žalobce dodával žalované zboží, jehož dodání potvrdila žalovaná na dodacích listech, žalobce následně cenu zboží žalované fakturoval, přičemž žalovaná za dodávky zboží dluží žalobci částku 1.828,15 €. V řízení bylo prokázáno i to, že účastníci se dohodli pro případ prodlení s plněním na smluvní pokutě, jak vyplývá z rámcové kupní smlouvy – čl. XIII. Soud prvního stupně správně odůvodnil přiznání plnění v cizí měně ustanovením § 155 odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, která i správně právně posoudil. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Protože žalovaná je občankou Slovenské republiky, odvolací soud pro úplnost dodává, že pravomoc českých soudů vyplývá z Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (s ohledem na datum uzavření smlouvy) – čl. 2 odst. 1 a postup dle českého práva potom z čl. 4 odst. 1 písm. a/ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a plného úspěchu žalobce i v odvolacím řízení. Tomu vznikly náklady ve spojení s právním zastoupením, a to za jeden úkon právní služby ve výši 3.980 Kč (§ 7 b. 5, vyhl. č. 177/1996 Sb.) za vyjádření k podanému odvolání dne 22.8.2016 spolu s paušální náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 téže vyhl. č. 177/1996 Sb. – 300 Kč a náhradou 21 % DPH ve výši 899 Kč (§ 47 odst. 1 písm. a/, § 37 zák. č. 235/2004 Sb.), celkem 5.197 Kč. Tuto částku odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobci v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 21. září 2016 JUDr. Alena Svátková předsedkyně senátu