6 A 139/2012-35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY    Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: D S nar. zast.: Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 21, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.8.2012, čj. MV-39670-3/SO-2012,   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění    Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 20.1.2012, čj. OAM-10624-12/MC-2010. Ve správním řízení bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce podle ust. § 87l odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu“), a byl mu udělen výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci rozhodnutí podle ust. § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu.    Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Konkrétně v žalobě vymezil tyto žalobní body. Nejprve poukázal na skutečnost, že řízení bylo zahájeno oznámením ze dne 25.3.2008, a již tato skutečnost neumožňuje podle jeho názoru jiný postup, než řízení zastavit podle ust. § 66 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní úřad podle žalobce několikrát překročil zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, aniž by požádal o prodloužení lhůty. Dále namítl, že oznámení o zahájení správního řízení nesplňovalo požadavky ust. § 46 odst. 1 správního řádu, neboť není uvedena jediná konkrétní skutečnost, která by odůvodňovala řádné zahájení správního řízení. Namítá dále nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, když to tuto odvolací námitku konkrétně nerozebralo. Dále uváděl, že rozhodnutí se nemohlo vypořádat ani s původní námitkou absence dopadu rozhodnutí do osobního a rodinného života žalobce, což je v rozporu s judikaturou i mezinárodněprávními závazky České republiky. Žalobce poté namítl nedodržení zásady proporcionality podle ust. § 2 odst. 3 správního řádu, k čemuž citoval ústavněprávní ustanovení i judikaturu Ústavního soudu; z tohoto důvodu hodnotí rozhodnutí jako nepřezkoumatelné, neboť tyto dopady nebyly konkrétně v případě žalobce zohledněny.    V další části žaloby uvádí, že odvolací správní rozhodnutí ponechalo bez povšimnutí skutečnost, že žalobci nebyla v řízení v prvním stupni umožněna účast při výslechu svědka paní Gx, který byl bez vyrozumění žalobce proveden dne 7.9.2009, tuto skutečnost namítal již svým podáním ze dne 18.8.2011, přičemž na této skutečnosti nic nemění to, že ji přímo neuvedl v odvolání, když žalovaný má povinnost obecně zákonnost napadeného rozhodnutí ve správním řízení.    Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí jako nedůvodné.    Ve věci soud nařídil ústní jednání, z něhož se omluvil žalovaný, soud tak jednal v jeho nepřítomnosti. Přítomný zástupce žalobce při tomto ústním jednání setrval na procesním návrhu žalobce.    Z obsahu předloženého správního spisu jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti žalobních námitek skutečnosti.    Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 25.3.2008 bylo příslušné řízení zahájeno. Ve vymezení předmětu řízení je v tomto oznámení uvedeno, že žalobci byl dne 23.10.2006 udělen trvalý pobyt za účelem sloučení s občanem x, provedeným šetřením bylo zjištěno důvodné podezření, že došlo k účelovému zapsání jako otce do rodného listu.    Žalobce byl předvolán na den 15.4.2008 na příslušný inspektorát policie, k němuž se dostavil a o čemž byl sepsán protokol. Uvedl, že je biologickým otcem x, do České republiky přicestoval v roce 2002 v úkrytu přes státní hranice, při příjezdu žádné vízum neměl a pobýval zde neoprávněně do roku 2006. Uvedl dále, že se stýkal s paní Gx, do rodného listu dítěte byl zapsán později, protože neměl doklady, v současné době dítě žije s paní x, žalobce s ní mluví německy.    Usnesením ze dne 15.4.2008 příslušný inspektorát policie vydal usnesení – dožádání s žádostí o výslech x, byl dožádán výslech jako účastníka řízení podle ust. § 169 odst. 3 zákona o pobytu.    Dne 7.10.2009 byl proveden výslech účastníka správního řízení – x, o čemž byl sepsán protokol, a tato osoba mj. uvedla po příslušném zákonném poučení, že s žalobcem nikdy nesdílela společnou domácnost, žalobce není biologickým otcem x, žalobce naposledy viděla v roce 2008. Uvedla, že žije v současné době v Rakousku, odmítla pro potřeby správního řízení uvést své telefonní číslo, uvedla, že jediný možný kontakt je  přes její sestru na adrese v Břeclavi.    Obsahem správního spisu je dále úřední záznam policie ze nd e29.4.2008, podle něhož bylo zasláno x předvolání k ústnímu jednání, které se vrátilo nevyzvednuto z důvodu odstěhování, na adrese (Břeclav, x) bylo provedeno šetření a zjištěno, že by je uzamčen a zapečetěn, soused sdělil, že nájemníci byli vystěhováni.    Dále je ve spise založeno předvolání pro žalobce na den 23.6.2008 s poučením, aby se dostavil k výslechu správního řízení s matkou x, předvolání bylo doručováno na adresu, kterou žalobce uváděl ve správním řízení, zásilka se poštou vrátila jako nedoručená z důvodu, že adresát je neznámý, stejně jako se vrátila zásilka zasílaná x (s týmž důvodem).    Usnesením ze dne 10.12.2009 byl žalobci ustanoven opatrovník z důvodu, že žalobce je neznámého pobytu. Usnesením ze dne 9.2.2010 bylo toto usnesení zrušeno, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce k celé věci vyjádřil podáním ze dne 19.2.2010.    Žalobce byl seznámen s podklady rozhodnutí, o čemž byl dne 10.8.2011 sepsán protokol.    Rozhodnutím ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 20.1.2012, čj. OAM-10624-12/MC-2010 (prvostupňové správní rozhodnutí) bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu podle ust. § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu, a zároveň byl žalobci udělen výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci rozhodnutí podle ust. § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu. V odůvodnění je mj. uvedena rekapitulace proběhlého správního řízení, shromážděné podklady pro vydání rozhodnutí a dále je konstatováno, že žalobce se dopustil obcházení zákona tím, že účelově se nechal dne 26.9.2006 zapsat do rodného listu nezletilého x, účelovost byla prokázána tím,ž e žalobce přicestoval v roce 2002 do České republiky ilegálně, nezletilý se narodil 1.5.2004, žalobce se nechal do rodného listu zapsat až dne 26.9.2006, dne 4.10.2006 požádal o udělení povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení s nezletilým, před tímto datem neměl žádné povolení, za což mu dne 4.10.2006 uložena bloková pokuta. Tuto účelovost pak potvrdila i sestra matky nezletilého a paní x, která sdělila, že žalobce nemá žádné děti ani manželku. Dále je v odůvodnění uvedeno, že žalobce získal trvalý pobyt účelovým zápisem do rodného listu, tedy obcházením zákonů, za nepřiměřený zásah do rodinného života nelze zrušení trvalého pobytu považovat, neboť toto povolení bylo vydáno na základě účelového obcházení zákona, žalobce přicestoval nelegálně, nebyly prokázány jeho žádné rodinné či osobní vazby v České republice,  do protokolu v roce 2008 uvedl, že má přítelkyni, která žije v Polsku.    Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které na výzvu správního orgánu doplnil, a o němž rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. V odůvodnění je mj. uvedeno, že správní orgán prvého stupně provedl šetření na matričním úřadu Městského úřadu v Břeclavi, na oddělení cizinecké policie Břeclav a Praha a na odboru sociální podpory a odboru správních věcí Břeclav, zjistil z této své úřední činnosti, že žalobce se x a jeho matkou nežije, matka dítěte měla adresu hlášenou u své sestry, žalobce v místě bydliště nikdo neznal. Podle sdělení Městského úřadu Břeclav žije nezletilý se svou matkou v Rakousku nebo u sestry své matky, dávky sociální péče nepobírá. Uznání otcovství domluvil nějaký Rom, matka nezletilého sdělila, že obdržela i nějaké peníze, biologickým otcem je Rakušan. Dále je v odůvodnění uvedeno, že byl sepsán protokol o výslechu žalobce a x, která sdělila, že žalobce není biologický otec nezletilého.    V odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je pak dále uvedeno, že bylo přezkoumáno prvostupňové správní rozhodnutí, konstatovány podklady pro rozhodnutí, poslední úkon pak byl proveden 2 týdny před předáním spisu. Je znovu poukázáno na to, že žalobce přicestoval v roce 2002 bez víza a ilegálně se zde 4 roky zdržoval, v průběhu doby, kdy na území pobýval na základě výjezdního víza, tak požádal o povolení k trvalému pobytu na základě sloučení s občanem České republiky nezletilým x. Otcovství k nezletilému bylo uznáno až po dvou letech v době, kdy žalobce pobýval na území České republiky bez jakéhokoliv oprávnění, nikdy o nezletilého nepečoval a s jeho matkou nikdy nevytvořil rodinné zázemí, proto žalovaný učinil závěr, že uznání otcovství k nezletilému bylo motivováno výlučně zištnými důvody – získání trvalého pobytu. Dále nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by žalobce na území České republiky podnikal či pracoval, sám neoznačil žádné důkazy, které by osvědčily, že zde má nějaké rodinné či osobní vazby.     Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.   Podle ust. § 87l odst. 1 zákona o pobytu, ve znění účinném v rozhodném období: „Ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení a) ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění, b) je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie1b), a je zařazen do informačního systému smluvních států, a příslušný orgán, který držitele povolení k trvalému pobytu do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít za to, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, c) se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství, nebo d) nepobývá na území po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky,  za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.“.   V této věci nejprve žalobce namítá, že správní řízení pro svou délku mělo být zastaveno podle ust. § 66 odst. 2 správního řádu, neboť odpadl důvod pro jeho zahájení z moci úřední a z důvodu jeho delšího trvání. S touto žalobní námitkou soud nesouhlasí, neboť z obsahu správního spisu (dostatečně konkrétně uvedeného v předchozí části odůvodnění tohoto rozsudku) je patrné, že správní orgány ve věci postupovaly, shromažďovaly příslušné podklady, přičemž hlavní příčinou delšího trvání správního řízení byla naprostá nekontaktnost žalobce nebo x; žalobci byl z tohoto důvodu dokonce ustanoven opatrovník. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že řízení trvalo v této konkrétní věci přiměřenou dobu, správními orgány v něm bylo postupováno, a hlavní důvody jeho trvání jsou ve vyhledávání žalobce, když ten na adresách, které uváděl, nebyl kontaktní a nebylo mu možné na ně doručovat poštou.   Žalobce dále uvádí, že oznámení o zahájení správního řízení je nedostatečně vymezeno. S tímto žalobním bodem soud nesouhlasí, neboť jak je patrno z vymezení předmětu řízení (uvedené shora v předchozí části odůvodnění rozsudku) je patrné, že bylo jasné a patrné, které skutečnosti konkrétně ve vztahu k žalobci vedou k příslušnému zahájení správního řízení z moci úřední („žalobci byl dne 23.10.2006 udělen trvalý pobyt za účelem sloučení s občanem x, provedeným šetřením bylo zjištěno důvodné podezření, že došlo k účelovému zapsání jako otce do rodného listu“). Takové vymezení má soud za dostatečně konkrétní a určité, aby byl žalobce jako účastník řízení informován o tom, o čem se toto řízení vede.   Pokud žalobce uvádí, že se žalovaný v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí nevypořádal s tím, že toto oznámení podle jeho názoru není dostatečně určité, pak soud k takovému postupu na straně žalovaného nevidí žádný důvod – pokud je toto oznámení o zahájení správního řízení určité a srozumitelné (což podle názoru soudu je), pak není důvodu, aby se s touto skutečností mělo vypořádávat odůvodnění odvolacího správního rozhodnutí.   V další části žaloby žalobce uvádí, že nebyl dodržen princip proporcionality postupu správního orgánu, spočívající zejména v tom, že dostatečně nebyl hodnocen dopad správního rozhodnutí do osobního a rodinného života žalobce. Soud má za to, že tyto skutečnosti dostatečně a konkrétně ve vztahu k žalobce hodnoceny byly, když jsou přímo uvedeny v odůvodnění jak napadeného, tak i prvostupňového správního rozhodnutí („nebyly prokázány jeho žádné rodinné či osobní vazby v České republice,  do protokolu v roce 2008 uvedl, že má přítelkyni, která žije v Polsku“ z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí, „nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by žalobce na území České republiky podnikal či pracoval, sám neoznačil žádné důkazy, které by osvědčily, že zde má nějaké rodinné či osobní vazby“ z napadeného správního rozhodnutí). V této souvislosti je nutné uvést, že případné osobní či rodinné vazby musí zejména v příslušném správním řízení označit cizinec, neboť se jedná o jeho intimní sféru, o které nemůže mít příslušný správní orgán podrobnou povědomost. Pokud tak neučiní, musí být srozuměn s tím, že správní orgány budou vycházet pouze z těch skutečností, které jsou patrné z jiných podkladů (důkazů), které byly v řízení provedeny. Vzhledem ke skutečnosti, že tímto způsobem správní orgány v této věci postupovaly, soud neshledal tento žalobní bod důvodným.   V další části žaloby uvádí žalobce, že ve věci byla vyslechnuta x jako svědek, aniž by mu byla umožněna účast při tomto úkonu. Z obsahu správního spisu je patrné, že x byla vyslechnuta dne 7.10.2009, a to jako účastník řízení, přičemž byla poučena podle ust. § 169 odst. 2 zákona o pobytu. Tato osoba tak byla vyslechnuta jako účastník řízení, ačkoliv dále pak s ní již jako s účastníkem řízení jednáno nebylo. Námitka žalobce, že nebyl uvědoměn o tomto výslechu, pak podle názoru soudu nesprávně směřuje k tomu, že by správní orgán vyslýchal tuto osobu jako svědka. Jak však již bylo uvedeno, správní orgán vyslýchal tuto osobu jako účastníka řízení a to ve specifickém režimu, který upravuje zákon o pobytu, a který stanoví účastníku řízení odchylné povinnosti oproti správnímu řádu (uvedené v ust. § 169 odst. 2 zákona o pobytu). Smyslem tohoto výslechu je ověřit určité skutečnosti, které lze zjistit pouze osobním výslechem takové osoby, a jejich případné zhodnocení, čímž může být hodnocena věrohodnost takových výpovědí (pohovorů) při své vzájemné konfrontaci. Povahu tohoto poměrně specifického institutu hodnotil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 2. října 2013, čj. 1 As 58/2013-43, dostupný na www.nssoud.cz, s čímž se soud v této věci ztotožňuje a z něho vychází. Podstatou takového postupu ve správním řízení je provést oddělené pohovory s jednotlivými účastníky, a až poté jim případně dát příležitost ke zjištění toho, co tito účastníci odděleně uvedli a seznámit je s obsahem těchto pohovorů. V této souzené věci tomu tak bylo – účastníci byli odděleně vyslechnuti a posléze byla žalobci dána možnost seznámit se i s tímto důkazem, tedy pohovorem x jako účastnice řízení, neboť v tomto procesním postavení a tímto způsobem byla tato osoba vyslechnuta.   Dále soud uvádí, že podle jeho názoru jak prvostupňové, tak i napadené správní rozhodnutí vychází i z dalších podkladů (důkazů), které skutečnosti, které uvedla x, prokazují i bez provedení tohoto pohovoru (výslechu), a které jsou konkrétně v odůvodněních uvedeny („šetření na matričním úřadu Městského úřadu v Břeclavi, na oddělení cizinecké policie Břeclav a Praha a na odboru sociální podpory a odboru správních věcí Břeclav“). Výpověď x je pak pouze doplňujícím zjištěním, které s těmito ostatními provedenými důkazy tvoří jeden logický celek a jako taková je i hodnocena.   V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.   P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Praze dne 31. března 2016 JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r. předseda senátu