Je-li určitá osoba jmenována statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu soudem, vzniká vztah uvedený v § 66 odst.2,větě první obch.z. nikoli mezi jmenovanou osobou a společností, nýbrž mezi jmenovanou osobou a státem, a to proto, že tuto osobu nepověřil výkonem funkce k tomu příslušný orgán společnosti, nýbrž soud coby orgán státní moci. Tento vztah se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, nevyplývá-li ze zákona jinak. Z přiměřeného použití § 566 odst.1 obch.z. se potom podává, že jmenovaná osoba má povinnost vykonat činnost, k níž ji jmenováním pověřil soud, a že soud má povinnost za vykonání této činnosti jmenované osobě zaplatit úplatu. Tento závěr odpovídá i úpravě §243 odst.8 obch.z. ve spojení s § 194 odst.2 obch.z. a ve spojení s § 71 odst.6 obch.z. dle níž je to soud, kdo určuje odměnu osobě jmenované členem představenstva družstva, kterou jí poté podle § 1 odst.2 vyhl. o odměně livkidátora vyplácí ze státních prostředků.

Číslo jednací: 73Cm 4/2013 - 52 U S N E S E N Í Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Tegérovou v právní věci navrhovatelky Mgr. Leony Hartman, advokátky zapsané v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod č. 11484, se sídlem Dobrovského 824/50, Brno – Královo Pole, za účasti Bytového družstva Farní 533, IČ: 480 31 429, se sídlem Farní 533/3, Praha 6 – Střešovice, o vyúčtování odměny předsedy družstva takto: Navrhovatelce, Mgr. Leoně Hartman, se nepřiznává odměna za výkon funkce předsedkyně účastnice. Odůvodnění: Návrhem doručeným soudu 14. února 2013 navrhovatelka požádala o přiznání náhrady hotových výdajů, náhrady promeškaného času a odměny za výkon funkce předsedkyně účastnice. Uvedla, že předsedkyní účastnice byla jmenována usnesením zdejšího soudu č. j. 76 Cm 86/2009-86 ze dne 13. září 2011, které nabylo právní moci dne 19. října 2011, a že její funkce skončila dne 30. června 2012. Dále uvedla, že v souvislosti s výkonem této funkce ji vznikl nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 276 Kč, náhradu promeškaného času ve výši 40 Kč a odměnu ve výši 32.774 Kč plus daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Usnesením č. j. 73 Cm 49/2012-6 ze dne 27. září 2012 byla navrhovatelce přiznána záloha ve výši 3.000 Kč na pokrytí nákladů spojených s výkonem předsedkyně účastnice. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. listopadu 2012 a jím přiznaná záloha byla navrhovatelce vyplacena. O návrhu navrhovatelky na přiznání náhrady hotových výdajů, náhrady promeškaného času a odměny za výkon funkce předsedkyně účastnice rozhodl soud usnesením č. j. 73 Cm 4/2013-35 vydaným 25. dubna 2013 tak, že náhradu hotových výdajů ve výši 276 Kč navrhovatelce přiznal a odměnu za výkon funkce nepřiznal žádnou. Dále rozhodl tak, že navrhovatelka je povinna vrátit přeplatek na záloze ve výši 2.742 Kč a že účastnice je povinna zaplatit státu částku 276 Kč. Proti výroku o nepřiznání odměny podala navrhovatelka odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze, coby soud odvolací, usnesením č. j. 7 Cmo 301/2013-47 vydaným 30. října 2014 tak, že napadené usnesení v tomto výroku zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Protože je právní věc posuzována poté, co nabyl účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) a změna občanského soudního řádu (zákon č. 293/2013 Sb.), soud konstatuje, že se řídí podle § 3028 odst. 1 nového obč. zák. a podle čl. II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. a věc posuzuje podle občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) a obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) platných do 31. prosince 2013 a postupuje přitom podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. prosince 2013. Podle § 243 odst. 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění (dále jako „obch. zák.“) ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák. platí, že skončí-li členovi představenstva jeho funkční období a není-li představenstvo z toho důvodu schopno plnit své úkoly, jmenuje chybějící členy soud, a to na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem a pouze na dobu, než budou příslušným orgánem společnosti zvoleni noví členové, přičemž funkce soudem jmenovaného člena zaniká volbou nového člena, nejpozději však uplynutím tří měsíců od uplynutí jeho funkčního období. Z § 243 odst. 8 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák. a ve spojení s § 71 odst. 6 obch. zák. se podává, že odměnu soudem jmenovaného člena představenstva družstva určuje soud. Přitom postupuje podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jako“ vyhl. o odm. likv.“). Podle § 10 vyhl. o odm. likv. platí, že členovi orgánu společnosti jmenovanému soudem náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve stejné výši a rozsahu jako ostatním členům tohoto orgánu v obdobném postavení. Z § 566 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že mandátní smlouvou se rozumí taková smlouva, v níž má jedna smluvní strana (mandatář) povinnost uskutečnit pro mandanta na jeho účet určitou činnost a druhá strana (mandant) za to mandatáři zaplatit úplatu. Z § 571 odst. 2 obch. zák. se podává, že mandatáři vznikne nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv. Podle § 66 odst. 2 věty první obch. zák. platí, že vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu společnosti, řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, neplyne-li jiné určení práv a povinností ze smlouvy o výkonu funkce. Navrhovatelka byla od 19. října 2011 předsedkyní účastníka, přičemž do této funkce byla jmenována soudem podle § 243 odst. 8 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák. z důvodu, že účastník neměl nikoho, kdo by za něj jednal jako jeho statutární orgán. Vzhledem k tomu, že byla navrhovatelka jmenována do funkce předsedkyně účastníka nejpozději do 30. června 2012, a vzhledem k tomu, že do té doby nedošlo ke jmenování nových členů statutárního orgánu účastníka, zanikla jí tato funkce uplynutím tří měsíců od uplynutí funkčního období, jak se stanoví v § 243 odst. 8 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák., tj. ke dni 30. září 2012. Jmenováním statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu vzniká mezi jmenovanou osobou a společností vztah, který se podle § 66 odst. 2 obch. zák. řídí ujednáními ve smlouvě o výkonu funkce uzavřené mezi touto jmenovanou osobou a společností, jinak se řídí ustanoveními o mandátní smlouvě, které se na tento vztah použijí přiměřeně. Avšak v případě, kdy je určitá osoba jmenována statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu soudem, vzniká tento vztah nikoliv mezi jmenovanou osobou a společností, nýbrž mezi jmenovanou osobou a státem, a to proto, že tuto osobu nepověřil výkonem funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu k tomu příslušný orgán společnosti, nýbrž orgán státní moci. To dále za analogického použití § 66 odst. 2 věty první obch. zák. znamená, že se tento vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. Z přiměřeného použití § 566 odst. 1 obch. zák. se potom podává, že jmenovaná osoba má povinnost vykonat činnost, k níž ji jmenováním pověřil soud, a že soud má povinnost za vykonání této činnosti jmenované osobě zaplatit úplatu. Tento závěr potvrzuje např. právě i skutečnost, že je to podle § 243 odst. 8 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák. a ve spojení s § 71 odst. 6 obch. zák. soud, kdo určuje této jmenované osobě odměnu, kterou jí poté podle § 1 odst. 2 vyhl. o odm. likv. vyplácí ze státních prostředků. Ostatně, ke stejnému závěru dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č. j. 7 Cmo 301/2013-47 ze dne 30. října 2014, když s odkazem na ustálený výklad úpravy mandátní smlouvy, konkrétně § 571 odst. 2 obch. zák., uvedl, že nárok na odměnu by členovi voleného orgánu společnosti nevznikl, pokud by nevykonával vůbec žádnou činnost. Vzhledem k tomu, že za přiměřeného použití § 571 odst. 2 obch. zák. platí, že osobě jmenované statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu společnosti vznikne nárok na odměnu, když řádně vykoná činnost, ke které byla povinna, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 301/2013-47 ze dne 30. října 2014 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným 15. března 2005 v právní věci vedené pod spis. zn. 32 Odo 1056/2004, rozsudkem Nejvyššího soudu vydaném 25. ledna 2006 v právní věci vedené pod spis. zn. 32 Odo 303/2005 a usnesením Nejvyššího soudu vydaném 20. prosince 2011 v právní věci vedené pod spis. zn. 23 Cdo 3992/2011), a vzhledem k tomu, že navrhovatelka nevykonávala funkci předsedkyně účastníka, postupoval soud podle § 571 odst. 2 obch. zák. a navrhovatelce nepřiznal žádnou odměnu. K závěru, že navrhovatelka funkci předsedkyně nevykonávala, dospěl soud jednak na základě tvrzení navrhovatelky, že funkci předsedkyně účastníka nevykonávala, když své jmenování považovala za neplatné a za rozporné se zákazem konkurence (srov. podání navrhovatelky ze dne 31. ledna 2012), jednak na základě toho, že navrhovatelka nijak netvrdila a neprokázala, že funkci předsedkyně vykonávala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu vydaný 31. ledna 2007 v právní věci vedené pod spis. zn. 29 Odo 994/2005). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (§ 201 obč. soud. řádu), a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Odvolání se podává u Městského soudu v Praze. V Praze, 31. března 2016 JUDr. Marie Tegérová v. r. samosoudce Číslo jednací: 73Cm 4/2013 - 52 U S N E S E N Í Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Tegérovou v právní věci navrhovatelky Mgr. Leony Hartman, advokátky zapsané v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod č. 11484, se sídlem Dobrovského 824/50, Brno – Královo Pole, za účasti Bytového družstva Farní 533, IČ: 480 31 429, se sídlem Farní 533/3, Praha 6 – Střešovice, o vyúčtování odměny předsedy družstva takto: Navrhovatelce, Mgr. Leoně Hartman, se nepřiznává odměna za výkon funkce předsedkyně účastnice. Odůvodnění: Návrhem doručeným soudu 14. února 2013 navrhovatelka požádala o přiznání náhrady hotových výdajů, náhrady promeškaného času a odměny za výkon funkce předsedkyně účastnice. Uvedla, že předsedkyní účastnice byla jmenována usnesením zdejšího soudu č. j. 76 Cm 86/2009-86 ze dne 13. září 2011, které nabylo právní moci dne 19. října 2011, a že její funkce skončila dne 30. června 2012. Dále uvedla, že v souvislosti s výkonem této funkce ji vznikl nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 276 Kč, náhradu promeškaného času ve výši 40 Kč a odměnu ve výši 32.774 Kč plus daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Usnesením č. j. 73 Cm 49/2012-6 ze dne 27. září 2012 byla navrhovatelce přiznána záloha ve výši 3.000 Kč na pokrytí nákladů spojených s výkonem předsedkyně účastnice. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. listopadu 2012 a jím přiznaná záloha byla navrhovatelce vyplacena. O návrhu navrhovatelky na přiznání náhrady hotových výdajů, náhrady promeškaného času a odměny za výkon funkce předsedkyně účastnice rozhodl soud usnesením č. j. 73 Cm 4/2013-35 vydaným 25. dubna 2013 tak, že náhradu hotových výdajů ve výši 276 Kč navrhovatelce přiznal a odměnu za výkon funkce nepřiznal žádnou. Dále rozhodl tak, že navrhovatelka je povinna vrátit přeplatek na záloze ve výši 2.742 Kč a že účastnice je povinna zaplatit státu částku 276 Kč. Proti výroku o nepřiznání odměny podala navrhovatelka odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze, coby soud odvolací, usnesením č. j. 7 Cmo 301/2013-47 vydaným 30. října 2014 tak, že napadené usnesení v tomto výroku zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Protože je právní věc posuzována poté, co nabyl účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) a změna občanského soudního řádu (zákon č. 293/2013 Sb.), soud konstatuje, že se řídí podle § 3028 odst. 1 nového obč. zák. a podle čl. II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. a věc posuzuje podle občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) a obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) platných do 31. prosince 2013 a postupuje přitom podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. prosince 2013. Podle § 243 odst. 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění (dále jako „obch. zák.“) ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák. platí, že skončí-li členovi představenstva jeho funkční období a není-li představenstvo z toho důvodu schopno plnit své úkoly, jmenuje chybějící členy soud, a to na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem a pouze na dobu, než budou příslušným orgánem společnosti zvoleni noví členové, přičemž funkce soudem jmenovaného člena zaniká volbou nového člena, nejpozději však uplynutím tří měsíců od uplynutí jeho funkčního období. Z § 243 odst. 8 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák. a ve spojení s § 71 odst. 6 obch. zák. se podává, že odměnu soudem jmenovaného člena představenstva družstva určuje soud. Přitom postupuje podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jako“ vyhl. o odm. likv.“). Podle § 10 vyhl. o odm. likv. platí, že členovi orgánu společnosti jmenovanému soudem náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve stejné výši a rozsahu jako ostatním členům tohoto orgánu v obdobném postavení. Z § 566 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že mandátní smlouvou se rozumí taková smlouva, v níž má jedna smluvní strana (mandatář) povinnost uskutečnit pro mandanta na jeho účet určitou činnost a druhá strana (mandant) za to mandatáři zaplatit úplatu. Z § 571 odst. 2 obch. zák. se podává, že mandatáři vznikne nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv. Podle § 66 odst. 2 věty první obch. zák. platí, že vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu společnosti, řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, neplyne-li jiné určení práv a povinností ze smlouvy o výkonu funkce. Navrhovatelka byla od 19. října 2011 předsedkyní účastníka, přičemž do této funkce byla jmenována soudem podle § 243 odst. 8 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák. z důvodu, že účastník neměl nikoho, kdo by za něj jednal jako jeho statutární orgán. Vzhledem k tomu, že byla navrhovatelka jmenována do funkce předsedkyně účastníka nejpozději do 30. června 2012, a vzhledem k tomu, že do té doby nedošlo ke jmenování nových členů statutárního orgánu účastníka, zanikla jí tato funkce uplynutím tří měsíců od uplynutí funkčního období, jak se stanoví v § 243 odst. 8 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák., tj. ke dni 30. září 2012. Jmenováním statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu vzniká mezi jmenovanou osobou a společností vztah, který se podle § 66 odst. 2 obch. zák. řídí ujednáními ve smlouvě o výkonu funkce uzavřené mezi touto jmenovanou osobou a společností, jinak se řídí ustanoveními o mandátní smlouvě, které se na tento vztah použijí přiměřeně. Avšak v případě, kdy je určitá osoba jmenována statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu soudem, vzniká tento vztah nikoliv mezi jmenovanou osobou a společností, nýbrž mezi jmenovanou osobou a státem, a to proto, že tuto osobu nepověřil výkonem funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu k tomu příslušný orgán společnosti, nýbrž orgán státní moci. To dále za analogického použití § 66 odst. 2 věty první obch. zák. znamená, že se tento vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. Z přiměřeného použití § 566 odst. 1 obch. zák. se potom podává, že jmenovaná osoba má povinnost vykonat činnost, k níž ji jmenováním pověřil soud, a že soud má povinnost za vykonání této činnosti jmenované osobě zaplatit úplatu. Tento závěr potvrzuje např. právě i skutečnost, že je to podle § 243 odst. 8 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2 obch. zák. a ve spojení s § 71 odst. 6 obch. zák. soud, kdo určuje této jmenované osobě odměnu, kterou jí poté podle § 1 odst. 2 vyhl. o odm. likv. vyplácí ze státních prostředků. Ostatně, ke stejnému závěru dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č. j. 7 Cmo 301/2013-47 ze dne 30. října 2014, když s odkazem na ustálený výklad úpravy mandátní smlouvy, konkrétně § 571 odst. 2 obch. zák., uvedl, že nárok na odměnu by členovi voleného orgánu společnosti nevznikl, pokud by nevykonával vůbec žádnou činnost. Vzhledem k tomu, že za přiměřeného použití § 571 odst. 2 obch. zák. platí, že osobě jmenované statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu společnosti vznikne nárok na odměnu, když řádně vykoná činnost, ke které byla povinna, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 301/2013-47 ze dne 30. října 2014 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným 15. března 2005 v právní věci vedené pod spis. zn. 32 Odo 1056/2004, rozsudkem Nejvyššího soudu vydaném 25. ledna 2006 v právní věci vedené pod spis. zn. 32 Odo 303/2005 a usnesením Nejvyššího soudu vydaném 20. prosince 2011 v právní věci vedené pod spis. zn. 23 Cdo 3992/2011), a vzhledem k tomu, že navrhovatelka nevykonávala funkci předsedkyně účastníka, postupoval soud podle § 571 odst. 2 obch. zák. a navrhovatelce nepřiznal žádnou odměnu. K závěru, že navrhovatelka funkci předsedkyně nevykonávala, dospěl soud jednak na základě tvrzení navrhovatelky, že funkci předsedkyně účastníka nevykonávala, když své jmenování považovala za neplatné a za rozporné se zákazem konkurence (srov. podání navrhovatelky ze dne 31. ledna 2012), jednak na základě toho, že navrhovatelka nijak netvrdila a neprokázala, že funkci předsedkyně vykonávala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu vydaný 31. ledna 2007 v právní věci vedené pod spis. zn. 29 Odo 994/2005). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (§ 201 obč. soud. řádu), a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Odvolání se podává u Městského soudu v Praze. V Praze, 31. března 2016 JUDr. Marie Tegérová v. r. samosoudce