Onemocnění koncertního umělce není okolností vylučující odpovědnost pořadatele hudebního vystoupení za škodu způsobenou neuskutečněním hudebního vystoupení, neboť onemocnění umělce je sice překážkou, jež nastává nezávisle na vůli pořadatele hudebního vystoupení, brání pořadateli ve splnění povinnosti uspořádat hudební vystoupení tohoto umělce, přičemž takovou překážku není možno překonat nebo odvrátit, avšak pořadatel hudebního vystoupení mohl a měl při obvyklé péči v době vzniku svého závazku tuto překážku předvídat, jelikož v oblasti uměleckého vystupování občas dochází k tomu, že umělec není schopen ze zdravotních důvodů vystoupit a koncert či představení je z tohoto důvodu rušeno a nejedná se tedy o situaci ojedinělou či výjimečnou, se kterou by nebylo možno v době uzavření závazku počítat.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobkyně W. B. I., s.r.o., se sídlem v P., Na R. 400/13, zastoupené advokátem, proti žalované M. P. s. r. o., se sídlem v P-10 – S., Č. 1367/29, zastoupené advokátem, o zaplacení 65 962 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. června 2015, č. j. 5C 55/2013-96, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 838 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 7. 5. 2013 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbývající části se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů 12 524 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalované. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 65 962 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 42 407,20 Kč (výrok II.) a dále povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 248 Kč (výrok III). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení marně vynaložených nákladů na propagaci koncertu, který měla žalovaná uspořádat, avšak této povinnosti nedostála. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 30. 11. 2012 uzavřena smlouva, v níž se žalovaná zavázala pro žalobkyni uspořádat dne 22. 12. 2012 koncertní vystoupení. Dne 22. 12. 2012 však žalovaná žalobkyni oznámila, že jeden z interpretů, kteří měli na koncertu vystupovat, R., je zdravotně indisponován, a koncert se neuskutečnil. V důsledku toho vznikla žalobkyni škoda v celkové výši 65 962 Kč, neboť vynaložila náklady na propagaci a zajištění koncertu. Soud prvního stupně shledal, že onemocnění interpreta je překážkou, která nastala nezávisle na vůli žalované, a která jí bránila ve splnění její smluvní povinnosti, a uzavřel, že se jedná o okolnost vylučující odpovědnost žalované za vzniklou škodu ve smyslu ustanovení § 374 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění tehdy účinném (dále jen „obch. zák.“). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila s právním posouzením učiněným soudem prvního stupně a navíc poukazovala i na skutečnost, že interpret R. vystoupil dne 22. 12. 2012 na jiném místě, k liberaci žalované za způsobenou škodu tedy dojít nemohlo. Požadovala proto změnu napadeného rozhodnutí. Žalovaná se ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla potvrzení rozsudku. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné. Níže citované právní předpisy přitom odvolací soud aplikoval i po 1. 1. 2014, a to v souladu s § 3028 odst. 3 větou prvou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle které se právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před 1. 1. 2014, řídí dosavadními právními předpisy. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 30. 11. 2012 mezi nimi byla uzavřena smlouva o zprostředkování koncertního vystoupení, v níž se žalovaná zavázala uspořádat koncertní vystoupení v klubu S. R. v P. dne 22. 12. 2012 a následně tzv. „after party“ v baru M. za sjednanou odměnu. Koncertní program se měl skládat z těchto prvků: 1) R., 2) E., 3) S. B., 4) doprovodný program a žalovaná byla povinna zajistit umělecké vystoupení dohodnutých umělců. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala zajistit dostatečnou propagaci koncertního vystoupení. V řízení před soudem prvního stupně bylo dále prokázáno, že dne 22. 12. 2012 žalovaná oznámila žalobkyni, že interpret R. onemocněl a ze zdravotních důvodů nemůže na koncert přijet, a koncert se neuskutečnil. Spor účastníků pak spočíval především v tom, zda onemocnění interpreta R. odůvodňovalo zrušení celého koncertního vystoupení, a zda se žalovaná mohla zprostit své odpovědnosti za škodu, která žalobkyni v této souvislosti vznikla. Nárok žalobkyně na náhradu škody se odvíjí od právního posouzení závazkového vztahu, který byl mezi účastníky založen smlouvou o zprostředkování koncertního vystoupení ze dne 30. 11. 2012. Oba účastníci jsou podnikatelé, uzavřená smlouva se týká jejich podnikatelské činnosti, a tudíž se jejich vztahy řídí obchodním zákoníkem v souladu s § 261 odst. 1 obch. zák. I když je smlouva uzavřená mezi nimi nazvána jako smlouva o zprostředkování, o smlouvu o zprostředkování dle § 642 obch. zák. se jednat nemůže, neboť jejím předmětem nebyl závazek žalované vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalobkyně měla příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, ale závazek žalované zajistit účast dohodnutých umělců na koncertním vystoupení. Odvolací soud tuto smlouvu posoudil jako smlouvu nepojmenovanou dle § 269 odst. 2 obch. zák., přičemž obecně platí, že vztahy mezi účastníky nepojmenované smlouvy se řídí především tím, co bylo ve smlouvě ujednáno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 1977/2007). Dne 22. 12. 2012 se koncert neuskutečnil, a je tudíž zřejmé, že žalovaná svůj smluvní závazek nesplnila. Námitku žalované, že vystoupení bylo možno uskutečnit bez účasti interpreta R., odvolací soud nepovažoval za důvodnou. Závazek, který žalovaná smluvně přijala, spočíval v zajištění koncertního vystoupení sestávajícího ze čtyř prvků, z nichž jedním z nich bylo právě vystoupení interpreta R. Bez vystoupení tohoto interpreta by se již nejednalo o akci v té podobě, jaká byla smluvně dohodnuta, tudíž k jejímu uskutečnění by bylo třeba změny smlouvy. K této změně však nedošlo, přičemž je nerozhodné, z jakých důvodů, neboť nebylo povinností žalobkyně s touto změnou souhlasit, pokud o takové koncertní vystoupení (sestávající pouze ze tří prvků) neměla zájem. Ani další obranu žalované, že účastníci dohodli náhradní termín na den 25. 1. 2013, neshledal odvolací soud oprávněnou, neboť dohoda o změně termínu nebyla v řízení prokázána. K této otázce byli vyslechnuti prokurista žalobkyně J. M. a jednatel žalované D. S., jejich výpovědi se však odlišují, a i když z obou výpovědí vyplývá, že účastníci o náhradním termínu jednali, nelze uzavřít, že nabídka žalované na uskutečnění akce v náhradním termínu byla žalobkyní akceptována. Tuto skutečnost nedokládá ani e-mailová korespondence předložená žalovanou, ze které je zřejmé, že jednatel žalované sice zasílal dne 26. 12. 2012 panu M. e-mail s návrhem nového termínu koncertního vystoupení, pan M. však přijetí tohoto e-mailu nepotvrdil a jiná (e-mailová) reakce žalobkyně, z níž by bylo možno dovodit její souhlas, nebyla v řízení předložena. K závěru o akceptaci nabídky pak nepostačuje ani otisk stránky na sociální síti Facebook zaznamenaný notářským zápisem, na níž byla zveřejněna informace o přesunutí koncertu na 25. 1. 2013, neboť tento listinný důkaz je třeba hodnotit ve spojení se svědeckou výpovědí I. S., která byla osobou zadávající tento údaj na stránku sítě Facebook. Především nebylo spolehlivě vyjasněno, v kolik hodin byla informace o přesunutí koncertu na síť Facebook zadána, a nelze proto učinit jednoznačný závěr o tom, že tato zpráva následovala po dohodě účastníků o změně termínu. Podle otisku stránky sítě Facebook zaznamenaného notářským zápisem byl čas vyvěšení zprávy 22. 12. 2012 v 07:06 hod., avšak sám jednatel žalované ve své výpovědi uvedl, že o nemoci interpreta R. žalobkyni informoval 22. 12. 2012 teprve asi v 9 nebo 10 hodin, tudíž je nelogické, že by zpráva o přesunutí koncertu mohla být zveřejněna už dvě hodiny před tím. Svědkyně I. S. dohodu o změně termínu nepotvrdila, uvedla pouze, že žalobkyně byla informována o zrušení koncertu pro nemoc, a uveřejnění této informace na Facebooku vysvětlila její snahou o uklidnění naštvaných fanoušků. Odvolací soud proto uzavřel, že provedené důkazy hodnocené ve své vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.) k prokázání dohody o změně termínu nepostačují, přičemž jiné důkazní návrhy k prokázání této skutečnosti žalovanou označeny nebyly. Obchodní zákoník upravuje náhradu škody způsobenou porušením závazku v obchodních vztazích v ustanoveních § 373 a násl. a tato odpovědnost je odpovědností objektivní, přičemž k vyloučení odpovědnosti může dojít pouze z důvodů uvedených v § 374 obch. zák. Podle tohoto ustanovení se za okolnosti vylučující odpovědnost považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala. V projednávané věci bylo lékařskou zprávou a svědeckou výpovědí P. V. - R. prokázáno, že důvodem, pro který byl koncert zrušen, byla zdravotní indispozice interpreta. Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda tato okolnost vylučuje odpovědnost žalované za škodu. Z dikce ust. § 374 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že k tomu, aby se jednalo o okolnost vylučující odpovědnost za škodu musí být splněny všechny podmínky současně: 1) musí se jednat o překážku, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, 2) nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, 3) nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana v době vzniku závazku tuto překážku předvídala. Za nepředvídatelnou škodou je třeba považovat takovou škodu, jejíž vznik nemohla povinná strana předvídat s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které znala nebo měla při obvyklé péči znát v době vzniku závazkového vztahu a právem se tedy domnívala, že z porušení povinnosti, kterého se dopustila, taková škoda vzniknout nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004 sp. zn. 29Cdo 2700/2000 či ze dne 2. 2. 2000 sp. zn. 29Cdo 2001/99). Všechny tři výše uvedené podmínky v daném případě společně splněny nejsou. Nemoc interpreta je jistě překážkou, jež nastala nezávisle na vůli žalované strany a bránila jí ve splnění její povinnosti, a zároveň nebylo možno rozumně předpokládat, že by žalovaná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, avšak žalovaná strana mohla a měla při obvyklé péči v době vzniku závazku tuto překážku předvídat. V oblasti uměleckého vystupování, ať již formou koncertů či divadelních představení, (občas) dochází k tomu, že umělec není schopen ze zdravotních důvodů vystoupit a koncert či představení je z tohoto důvodu rušeno. Nejedná se tedy o situaci nijak ojedinělou a výjimečnou, se kterou by nebylo možno v době uzavření závazku počítat. O tom, že žalovaná strana tuto situaci sama předvídala, svědčí to, že ve smlouvě, kterou uzavřela s interpretem, měla ujednání o smluvní pokutě pro případ, že se vystoupení neuskuteční z důvodů na straně umělce, jak ve své výpovědi připustil jednatel žalované. Ustanovení § 374 obch. zák. je ustanovením dispozitivním (§ 263 odst. 1 obch. zák.), a účastníkům tudíž nic nebránilo, aby si ve smlouvě o zprostředkování koncertního vystoupení dohodli další důvody vylučující odpovědnost za škodu. To se však nestalo, smlouva uzavřená mezi účastníky žádné takové důvody nestanoví, a tudíž je třeba vyjít ze zákonné úpravy § 374 odst. 1 obch. zák., přičemž ve smyslu tohoto ustanovení se žalovaná odpovědnosti za vzniklou škodu zprostit nemohla. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v otázce odpovědnosti žalované za vzniklou škodu dospěl k odlišnému závěru než soud prvního stupně, zkoumal dále, zda žalobkyni vznikla porušením povinnosti žalované škoda a v jaké výši. Žalobkyně žalovanou částku odůvodňovala tím, že účelně vynaložila náklady na propagaci koncertního vystoupení tak, jak se k tomu zavázala v čl. III. smlouvy o zprostředkování koncertního vystoupení. Tyto náklady podle žalobkyně dosáhly 65 962 Kč sestávající z částek: 8750 Kč za realizaci propagačních plakátů A2 podle faktury č. 2012-00055, 2600 Kč za výlep plakátů podle faktury č. 042012 a 2688 Kč podle dokladu č. 173/23312, 14 688 Kč za reklamu ve Fajn rádiu ZČ podle obchodní smlouvy č. 2102682/12, 4800 Kč za reklamní tip pro volný čas v ZAK TV podle faktury č. 1120469, 17 280 Kč za inzerci Žurnál podle faktury č. 1200440, 8736 Kč za inzerci Nejlepsi-adresa.cz podle faktury č. 1251202276, 420 Kč za přípravu akce na webu podle faktury č. 113003, 6000 Kč za přípravu technického zabezpečení a ozvučení podle faktury č. f2/2012. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní v tom, že náklady, které podle smlouvy měla žalobkyně vynaložit na propagaci koncertního vystoupení, byly vynaloženy marně a představují skutečnou škodu, která se nahrazuje ve smyslu ust. § 379 obch. zák. K výši škody žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně předložila listinné důkazy (faktury a doklady o platbách), přičemž odvolací soud, aniž tyto důkazy znovu prováděl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013), dospěl k závěru, že pouze některé jsou s to samy o sobě výši škody prokázat: - 8750 Kč bylo žalobkyni účtováno společností Studio Um s.r.o. fakturou č. 2012-00055 za grafickou úpravu plakátu na koncert R., tisk plakátu, pásky na ruku a vstupenky, přičemž podle pokladní stvrzenky žalobkyně tuto částku zaplatila v hotovosti dne 10. 12. 2012, - 2600 Kč bylo žalobkyni účtováno V. K. fakturou č. 042012 za výlep plakátů, přičemž z výpisu z účtu vyplývá, že žalobkyně tuto částku zaplatila převodem dne 25. 1. 2013, - 2688 Kč bylo žalobkyni účtováno společností RENGL, s.r.o., dokladem č. 173/23312 za výlep 100 ks plakátů A2 na koncert R., přičemž z tohoto dokladu současně vyplývá, že žalobkyně tuto částku zaplatila v hotovosti dne 14. 12. 2012, - 4800 Kč bylo žalobkyni účtováno společností ZAK TV s.r.o. fakturou č. 1120469 za výrobu Tipu pro volný čas na koncert R., přičemž z výpisu z účtu vyplývá, že žalobkyně tuto částku zaplatila převodem dne 25. 1. 2013, - 6000 Kč bylo žalobkyni účtováno S. K. fakturou č. f2/2012 za přípravu technického zabezpečení a ozvučení hudební produkce na akci – koncert R., přičemž z této faktury současně vyplývá, že žalobkyně tuto částku zaplatila v hotovosti dne 22. 12. 2012. Ostatní náklady však již za prokázané považovat nelze: - 14 688 Kč žalobkyně účtovala společnosti MEDIA MARKETING SERVICES a.s. fakturou č. 12012/52 za B., a to pronájem reklamní plochy na koncertu skupiny R. dne 22. 12. 2012 v prostoru S. R., přičemž na faktuře je jako způsob úhrady uvedeno – zápočtem. Žalobkyně k této faktuře předložila dohodu o spolupráci č. 819200186, kterou uzavřela se společností MEDIA MARKETING SERVICES a.s. a jejímž předmětem byl závazek společnosti MEDIA MARKETING SERVICES a.s. odvysílat reklamní kampaně na rozhlasových stanicích Fajn radio ZČ v celkové hodnotě 12 240 Kč, ovšem žalobkyně nijak nevysvětlila způsob, jakým mělo dojít k úhradě plnění poskytnutých podle této smlouvy, neboť ta v článku V. předpokládala vzájemné kompenzace. - 17 280 Kč bylo žalobkyni účtováno společností PROPAGANDA s.r.o. fakturou č. 1200440 za inzerci Žurnál – koncert R. Žalobkyně k této faktuře předložila dohodu o vzájemném zápočtu, kterou se společností PROPAGANDA s.r.o. uzavřela dne 27. 12. 2012 a jejímž předmětem byl zápočet této faktury, avšak dostatečně netvrdila a neprokazovala existenci vzájemné pohledávky, kterou mohla použít k započtení, a tudíž nelze učinit závěr o tom, že uvedenou dohodou o vzájemném zápočtu skutečně došlo k zániku započítávaných pohledávek, a tedy že fakturu č. 1200440 žalobkyně uhradila. - 8736 Kč žalobkyni účtováno společností NEJLEPŠÍ ADRESA a.s. fakturou č. 1251202276 za bannerovou inzerci na portálu Nejlepsi-adresa.cz (banner na koncert R.). Obdobně jako v předchozím případě žalobkyně i k této faktuře předložila dohodu o vzájemném zápočtu, kterou se společností NEJLEPŠÍ ADRESA a.s. uzavřela dne 4. 12. 2012 a jejímž předmětem byl zápočet této faktury, avšak dostatečně netvrdila a neprokazovala existenci vzájemné pohledávky, kterou mohla použít k započtení, a tudíž nelze učinit závěr o tom, že uvedenou dohodou o vzájemném zápočtu skutečně došlo k zániku započítávaných pohledávek, a tedy že fakturu č. 1251202276 žalobkyně uhradila. - 420 Kč bylo žalobkyni účtováno společností B. & M. s.r.o. fakturou č. 113003 za aktualizaci stránek – příprava akce R., ovšem na faktuře je jako datum zdanitelného plnění uvedeno 31. 12. 2012 a žalobkyně nijak nevysvětlila časovou souvislost se zrušením koncertu, k němuž došlo 22. 12. 2012. Odvolací soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jak dospěla k požadované částce, z jakých položek se tato částka skládá, a kdy a jakým způsobem jednotlivé položky zaplatila a současně ji poučil o následcích nesplnění této výzvy. V návaznosti na to žalobkyně navrhla výslechy dodavatelů jednotlivých služeb, avšak bez doplnění skutkových tvrzení by tyto výslechy postrádaly smysl, neboť soud nemůže skutková tvrzení účastníků nahrazovat z provedených důkazů. Odvolací soud proto těmito výslechy dokazování nedoplňoval a vycházel z důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Podle nich pak žalobkyně marně vynaložila náklady v celkové výši 24 838 Kč (8750 Kč + 2600 Kč + 2688 Kč + 4800 Kč + 6000 Kč). Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 24 838 Kč s úrokem z prodlení, ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud rozhodl o nákladech nalézacího řízení, jakož i odvolacího řízení podle míry úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla úspěšná z 37,6 %, žalovaná z 62,4 %, tudíž žalovaná má právo na náhradu 24,8 % nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů. Výše nákladů řízení dosáhla 52 184 Kč a tvoří ji soudní poplatek za odvolání 3300 Kč, mimosmluvní odměna advokáta žalobce za deset úkonů právní služby po 3740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání 2. 9. 2013, účast na jednání 15. 1.2014, účast na jednání 26. 2.2014, sepis odvolání ze dne 7. 5. 2014, sdělení důkazních návrhů ze dne 15. 4. 2015, účast na jednání 8. 6. 2015, vyjádření k odvolání ze dne 7. 9. 2015, účast na jednání 6. 1. 2016, účast na jednání 27. 1.2016) stanovená z tarifní hodnoty předmětu sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ advokátního tarifu), paušální náhrada hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), to vše zvýšené o náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (tj. 8484 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vyjádření ze dne 21. 1. 2016, které neobsahuje nové skutečnosti ani důkazy, odvolací soud nehodnotil jako účelně vynaložený náklad, proto odměnu za tento úkon nepřiznal. Účtované porady s klientem nebyly nijak prokázány, tím spíše pak jejich doba trvání (přesahující jednu hodinu) a z tohoto důvodu ani za tyto úkony odvolací soud odměnu nepřiznal. Z částky 52 184 Kč pak 24,8 % tvoří 12 524 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně a rozhodovat o něm bude Nejvyšší soud. V Praze dne 27. ledna 2016 Mgr. Tomáš Mottl v. r. předseda senátu