Spor o vydání bezdůvodného obohacení z právního titulu, který odpadl, tj. o vrácení plnění zaplaceného na základě zrušeného rozhodčího nálezu, kterým bylo rozhodnuto o plnění ze smlouvy o dílo, je sporem s touto smlouvou o dílo přímo souvisejícím dle § 2 odst. 4 z. r. ř., proto je projednání a rozhodnutí tohoto sporu v pravomoci rozhodce podle rozhodčí smlouvy uzavřené k řešení sporů z této smlouvy o dílo.

Usnesení Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně A. B. C., s.r.o., se sídlem v P-1, N. P. 1096/21, zastoupené advokátem, proti žalované P. a.s., se sídlem v P-8, P. 667/78, zastoupené advokátem, o zaplacení 500 319,15 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 24C 489/2014-57, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12 874,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení do rukou advokáta žalované. Odůvodnění: Napadeným usnesením (výrokem I.) soud prvního stupně zastavil řízení pro nedostatek pravomoci, neboť věc náleží k projednání rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a dále rozhodl (výrokem II) o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na zaplacení částky 500 319,15 Kč, když uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že předmětnou částku uhradila žalované na základě pravomocného rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 7. 7. 2010 sp. zn. Rsp. 723/09. Citovaným nálezem bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované 3 162 158,96 Kč s příslušenstvím, a to ze smlouvy o dílo ze dne 30. 11. 2005 uzavřené mezi stranami. Tento rozhodčí nález však byl později zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2012 č. j. 26Cm 105/2012-123 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013 č. j. 1Cmo 47/2013-123. Rozhodčí soud poté rozhodl o věci opětovně novým nálezem ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. Rsp. 9723/09, kterým však bylo uloženo žalované uhradit pouze 99 240,26 Kč s příslušenstvím. Žalovaná však nevrátila žalobkyni dosud zbývající část tvořící rozdíl přísudků uvedených rozhodčích nálezů. Proti napadenému usnesení podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž uvedla, že nárok uplatněný v tomto řízení je nárokem z bezdůvodného obohacení a skutečnost, že žalovaná v řízení uplatnila námitku započtení odůvodněnou nárokem na zádržné ze smlouvy o dílo obsahující rozhodčí doložku, nemá význam pro posouzení pravomoci soudu. Žalovaná navrhla potvrzení rozhodnutí s tím, že mezi účastnicemi řízení byla sjednána platně rozhodčí smlouva ke sporům z předmětné smlouvy o dílo ze dne 30. 11. 2005. Odvolací soud přezkoumal z podnětu obou podaných odvolání napadené rozhodnutí, a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Mezi účastnicemi řízení byla uzavřena smlouva o dílo dne 30. 11. 2005, která ve svém článku XIV bodě 3 obsahovala rozhodčí doložku v tomto znění (citováno doslova): „Pokud dojde mezi stranami ke sporu, který nebudou schopny vyřešit jednáním, je kterákoliv ze stran oprávněna takovou věc předložit ke konečnému rozhodnutí Rozhodčímu soudu Hospodářské komory ČR a Agrární komory ČR jednajícímu podle jeho řádu. Věc budou rozhodovat tři rozhodci, z nichž po jednom stanoví každá ze stran a třetího vyberou uvedení dva rozhodci.“ Podle § 2 odst. 4 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“) není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související. Rozhodčí smlouva se tedy podle § 2 odst. 4 z. r. ř. vztahuje jak na právní vztahy ze smlouvy přímo vznikající, tak i na otázku platnosti těchto právních vztahů, jakož i na vztahy související, a to aniž by to strany musely ve smlouvě výslovně uvádět. Naopak, pokud by chtěly strany rozsah tohoto ustanovení omezit a vyloučit působnost rozhodčí smlouvy v oblasti například platnosti smlouvy, měly to výslovně vyjádřit. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011 sp. zn. 23 Cdo 111/2009 „hovoří-li ustanovení § 2 odst. 4 zákona o rozhodčím řízení o právech s těmito právy souvisejícími, má na mysli práva, která vznikla mezi subjekty rozhodčí doložky v souvislosti s právním vztahem, pro který je rozhodčí doložka sjednána, např. náhrada škody plynoucí z porušení smlouvy, bezdůvodné obohacení apod.“ (shodně viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3613/2009, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2008 sp. zn. 8Co 1290/2008). Odvolací soud ve světle uvedeného konstatuje, že spor o vydání bezdůvodného obohacení z právního titulu, který odpadl, tj. v tomto případě spor o vrácení plnění zaplaceného na základě zrušeného rozhodčího nálezu, kterým bylo rozhodnuto o plnění ze smlouvy o dílo, je sporem s touto smlouvou přímo souvisejícím ve smyslu citovaného ustanovení § 2 odst. 4 z. r. ř. Rozhodování o tomto sporu je tedy podle platné rozhodčí smlouvy v pravomoci Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Rozhodnutí soudu prvního stupně, který v souladu s ust. § 106 odst. 1 o. s. ř. ke včas vznesené námitce žalované nedostatku pravomoci soudu řízení zastavil, je správné. Odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně z uvedených důvodů potvrdil jako správné (§ 219 o. s. ř.) včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 o. s. ř., když úspěch v odvolacím řízení zaznamenala žalovaná, které vznikly náklady na právní zastoupení tvořené mimosmluvní odměnou advokáta žalované ve výši 10 340 Kč za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání žalobkyně dle § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad 2234,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud. V Praze dne 9. května 2016 Mgr. Tomáš Mottl v. r. předseda senátu