Soud má povinnost rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jen v případech § 162 odst. 2 o.s.ř. (předběžná vykonatelnost na návrh) a nikoliv v případech § 162 odst. 1 o.s.ř. (předběžná vykonatelnost ze zákona).

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. Jiřího Lochmana ve věci žalobce: K. M., bytem K., P-9, proti žalované: M. M., bytem K., P-9, zastoupená Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem, se sídlem Myslíkova 1998/30, 120 00 Praha 2, o výživné zletilého dítěte, o vydání doplňujícího rozhodnutí, o odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. prosince 2016, č. j. 14 C 352/2015 – 231, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zamítl soud I. stupně návrh žalobce z 9. 12. 2016 na vydání doplnění rozsudku ohledně předběžné vykonatelnosti rozsudku s odůvodněním, že dle § 162 o.s.ř. jsou předběžně vykonatelné všechny rozsudky odsuzující k plnění výživného. Jedná se o předběžnou vykonatelnost vyplývající přímo ze zákona, která nemusí být uvedena ve výroku rozhodnutí. Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním žalobce. Namítal s odkazem na výkladovou literaturu, že i rozsudky předběžně vykonatelné ze zákona dle § 162 odst. 1 o.s.ř. musí obsahovat výrok o předběžné vykonatelnosti, jinak je nutno postupovat dle § 166 o.s.ř. a vydat doplňující rozhodnutí. Žalovaná s odvoláním souhlasila. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dle § 162 odst. 1 o.s.ř. předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku. Dle § 162 odst. 2 o.s.ř. na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a to ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy Dle § 166 odst. 1 o.s.ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Odvolací soud si je vědom rozpornosti názorů výkladové literatury na otázku, zda je povinností soudu rozhodnout o předběžné vykonatelnosti rozsudku samostatným výrokem rozsudku i v případě, že je rozsudek předběžně vykonatelný ze zákona dle § 162 odst. 1 o.s.ř. Dle autora JUDr. Petra Lavického, Ph. D., Občanský soudní řád, Praktický komentář, Praha, Wolters Kluwer, 2016, (zdroj Systém ASPI, komentář k § 162 a 166 o.s.ř.- stav k 22. 1. 2017): Předběžnou vykonatelnost musí soud vyslovit ve výroku rozsudku. Pokud by tak neučinil, nebyl by jeho rozsudek předběžně vykonatelný, a to ani v případě, že by se jednalo o věci uvedené v § 162 odst. 1 o. s. ř. Chybějícím výrokem o předběžné vykonatelnosti je jak výrok o obligatorní, tak i o fakultativní předběžné vykonatelnosti. Tento zdroj tedy ukládá soudům rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jak v případě § 162 odst. 1 o.s.ř. (předběžná vykonatelnost ze zákona), tak v případě § 162 odst. 2 o.s.ř. (předběžná vykonatelnost na návrh). Naproti tomu dle autorů Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1126 s. : V § 166 o.s.ř. je upraven postup soudu v případě, že se soud ve výroku rozsudku, kterým se řízení končí, ……..v rozporu s § 162 odst. 2 nevypořádal s návrhem na vyslovení předběžné vykonatelnosti. Tedy druhý uvedený zdroj vyslovuje povinnost soudu rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jen v případě, že jde o předběžnou vykonatelnost dle § 162 odst. 2 o.s.ř, tedy na návrh. Odvolací soud se přiklonil k tomuto druhému názoru, a to z následujících tří důvodů. Ustanovení § 162 o.s.ř. výslovně upravuje povinnost soudu rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jen v odstavci 2. Z toho lze argumentací a contrario dovodit, že podmínkou předběžné vykonatelnosti dle odst. 1 její vyslovení výrokem rozsudku není. Dlouholetá soudní praxe neuvádí předběžnou vykonatelnost ze zákona u žádných rozsudků zejména na plnění vyživovací povinnosti, aniž by byla tato předběžná vykonatelnost zpochybňována při výkonu rozhodnutí. Výslovně tuto otázku řešil nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 1928/11, podle kterého rozsudky odsuzující k plnění výživného jsou předběžně vykonatelné ze zákona (§ 162 odst. 1 o. s. ř.), pročež tuto skutečnost není nutné výslovně uvádět ve výroku takového rozsudku. Zároveň však Ústavní soud konstatuje, že povinný by vždy měl být poučen o uvedené skutečnosti, jak ostatně obecně pro všechny rozsudky předpokládá § 157 odst. 1 věta první in fine o. s. ř., podle něhož se v písemném vyhotovení rozsudku uvede mj. "poučení o možnosti výkonu rozhodnutí". Z ústavněprávního hlediska je tedy podstatné, aby byl povinný informován o předběžné vykonatelnosti předmětného rozhodnutí, je však již nerozhodné, zda se odpovídající informace bude nacházet přímo ve výroku rozhodnutí, v poučení či v jiné části rozhodnutí.. Přitom odvolací soud uvádí, že nález Ústavního soudu má ve vztahu k rozhodování obecných soudů precedenční závaznost (tedy závaznost v obdobných případech, nikoli pouze v konkrétní věci) a již učiněný výklad Ústavního soudu má být pro obecné soudy východiskem při rozhodování následujících případů obdobného druhu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12). Z výše uvedeného tedy dovozuje závěrem odvolací soud, že soud má povinnost rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jen v případech § 162 odst. 2 o.s.ř. (předběžná vykonatelnost na návrh) a nikoliv v případech § 162 odst. 1 o.s.ř. (předběžná vykonatelnost ze zákona). Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení potvrdil dle § 219 o.s.ř. jako věcně správné. Návrh na doplnění rozsudku dle § 166 o.s.ř. o výrok o předběžné vykonatelnosti ze zákona není důvodný. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek § 237 a § 239 o.s.ř. V Praze dne 25. ledna 2017 JUDr. Jana Š r é d l o v á v. r. předsedkyně senátu