1/ Soud I. stupně je povinen nařídit jednání, k projednání návrhu manžela na částečné zastavení exekuce podle ust. § 262b odst. 1 ve spojení s ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., jsou-li skutkové okolnosti, pro něž má být ex. řízení zastaveno, mezi účastníky sporné. 2/ Soudní exekutor je povinen při zjišťování údajů ze Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeném podle notářského řádu (ust. § 262a odst. 1 o.s.ř.), zadat potřebné údaje o povinném (manželovi povinného) v takovém rozsahu, aby výsledek jeho šetření v sobě zahrnoval i případnou změnu jména nebo příjmení uvedených osob (např. změnu příjmení v důsledku sňatku poté, co byla uzavřena předmanželská smlouva).

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Zdeňka Váni v exekuční věci oprávněné: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO: 41197518, označená doručovací adresa Na Perštýně 6, 110 00 Praha 1, proti povinnému: M. K., nar., bytem A., P., za účasti manželky povinného D. K., bytem O., O., pro vymožení 49.794 Kč s přísl.; k odvolání manželky povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. července 2017, č. j. 148 EXE 180/2017 – 42; t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že se exekuce prováděná na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 1. 2017, č. j. 148 EXE 180/2017-8, soudním exekutorem Mgr. Janem Benešem, Exekutorský úřad Praha-západ částečně zastavuje i ohledně prodeje movité věci – motorového vozidla tov. značky AUDI A5; registrační značky 4AD 4514, prováděné podle exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 2. 2. 2017, č. j. 191 EX 84/17 – 16. II. Manželce povinného se náhrada nákladů řízení o částečném zastavení exekuce před soudy obou stupňů nepřiznává. Odůvodnění: V dané věci byl soudem I. stupně na návrh oprávněné dne 13. 1. 2017, pod č. j. 148 EXE 180/2017-8 pověřen vedením exekuce soudní exekutor Mgr. Jan Beneš (dále i jen „soudní exekutor“), a to na základě exekučního titulu, kterým je výkaz Všeobecné zdravotní pojišťovny (tedy oprávněné) č. 1941512716 ze dne 30. 10. 2015 (v dalším též i jen „exekuční titul“). Soud I. stupně napadeným usnesením rozhodoval o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce odůvodněnému odkazem na ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. s tím, že soudní exekutor vydal exekuční příkazy č. j. 191 EX 84/17-15, 191 EX 84/17-16, 191 EX 84/17-17, kterými nařídil provedení exekuce prodejem auta, domu a pozemku manželky povinného, když tyto příkazy byly vydány podle ní v rozporu se zákonem, neboť vymáhaný dluh není součástí společného jmění manželů. Také postižený majetek není součástí společného jmění manželů, ale jedná se o výlučný majetek manželky povinného. Uvedené plyne ze skutečnosti, že manželka povinného s povinným uzavřeli dne 13. 5. 2015 smlouvu o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství (v dalším též pro stručnost jen „smlouva o SJM“), což manželka povinného doložila kopií notářského zápisu. Soud I. stupně (jemuž věc předložil pro nesouhlas oprávněného soudní exekutor k rozhodnutí) citoval ust. § 52 odst. 1 exekučního řádu a ust. § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř., podle něhož bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (to samé platí i pro řízení exekuční). Zdůraznil dále, že z ust. § 262a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. (analogicky také dle § 42 exekučního řádu) plyne, že před nařízením výkonu rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů zjistí soud, zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém právu vedeném podle notářského řádu evidována smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o zrušení společného jmění manželů, jeho obnovení nebo zúžení jeho stávajícího rozsahu, anebo dohoda nebo rozhodnutí soudu o změně smluveného režimu založeného rozhodnutím soudu. Soud při nařízení výkonu rozhodnutí (a tedy i soudní exekutor při provádění exekuce) vychází z obsahu uvedené listiny, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím zápisu do Seznamu listin o manželském /majetkovém/ režimu (dále i jen „seznam listin o MMR“), nebo jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před jejím zápisem do seznamu listin o MMR a vyslovil-li tím souhlas oprávněný. Nelze-li zjistit z (exekučního) titulu pro výkon rozhodnutí (exekuci), že závazek vznikl po zápisu listiny do seznamu listin o MMR, má se za to, že závazek vznikl po zápisu listiny do seznamu listin. V ostatních případech lze výkon rozhodnutí (exekuci) nařídit i na majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl zákonný režim společného jmění manželů změněn. Soud I. stupně (bez toho, že by ve věci nařídil jednání) ze spisu soudního exekutora a z listinných důkazů předložených manželkou povinného zjistil, že povinný a jeho manželka uzavřeli dne 13. 5. 2015 v „notářské kanceláři v Pardubicích“ smlouvu o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství, tato smlouva je obsahem notářského zápisu č. j. NZ 140/2015, N 153/2015 sepsaného notářem Mgr. D. N. Dle této dohody společné jmění manželů nevzniká ke dni uzavření manželství a každý z manželů nabývá majetek do svého výlučného vlastnictví a veškeré dluhy jsou výlučnými dluhy každého z nich, manželství povinného a D. M. bylo uzavřeno dne 16. 5. 2015. Soud dále zjistil, že soudní exekutor nahlédl do Seznamu listin o MMR vedeného Notářskou komorou dne 2. 2. 2017 a ke jménu „D. K.“ nebyl jím k tomuto datu nalezen žádný záznam. K dotazu soudu I. stupně, zda soudní exekutor před vydáním exekučních příkazů postihujících majetek manželky povinného provedl dotaz také k osobě povinného, případně k osobě manželky povinného označené příjmením M., což bylo příjmení manželky před uzavřením manželství s povinným a současně aktuálním příjmením manželky povinného k datu lustrace, soudní exekutor sdělil, že neprovedl lustraci v seznamu listin podle příjmení manželky povinného za svobodna, „neboť mu žádný zákon a ani podzákonný předpis neukládá povinnost provádět lustraci těchto osob i dle jejich dřívějších jmen a příjmení“. Z exekučního titulu, kterým je výkaz nedoplatků Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 30. 10. 2015 č. 1941512716 soud I. stupně zjistil, že částka, která je předmětem tohoto exekučního řízení, je dlužné pojistné povinného ve výši 17.637 Kč a penále ve výši 49 794,-Kč, přičemž dlužné pojistné a penále bylo předepsáno za období od 21. 10. 2010 do 30. 9. 2015 (zde odvolací soud jen na pravou míru uvádí, že předmětem exekuce je toliko dlužné penále, nikoliv jistina dlužného pojistného, vide k tomu exekuční návrh na č. l. 1 a násl. spisu). Exekutor vydal dva exekuční příkazy týkající se manželky povinného, a to pod č. j. 191 EX 84/17-15 exekuční příkaz ze dne 2. 2. 2017 prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví manželky povinného a týž den vydal i exekuční příkaz č. j. 191 EX 84/17-1, prodejem movitých věcí, konkrétně motorového vozidla AUDI A559A003920. Soud I. stupně dále najisto postavil, že v seznamu listin o MMR byl k osobě povinného nalezen záznam, a to konkrétně uložená listina označená jako „NZ 140/2015 Mgr. D. N. ze dne 13. 5. 2015 týkající se osoby povinného a D. M. “. Soud I. stupně se zřetelem k tomu, že manželka povinného nabyla nemovité věci před uzavřením manželství (a potud se nemohly stát součástí SJM účastníků) ve vztahu k exekučnímu příkazu postihujícímu nemovité věci exekuci částečně zastavil, neboť z jejího výlučného majetku nemůže být uspokojen výlučný dluh povinného (výrok I.) Naopak výrokem II. označeného usnesení návrh povinné (správně manželky povinného) na částečné zastavení exekuce ohledně prodeje movité věci postižené exekučním příkazem č. j. 191 EX 84/17-16, zamítl, neboť povinná (správně manželka povinného) ani k (písemné) výzvě soudu ze dne 2. 5. 2017, kterou převzala dne 11. 5. 2017 neprokázala, že je „skutečným vlastníkem“ blížeji specifikovaného vozidla a tato skutečnost ze žádného dokumentu v exekučním spise obsaženém nevyplývá. O nákladech řízení (o částečném zastavení exekuce) rozhodl soud I. stupně s odkazem na ust. § 89 ex. řádu (výrokem III. svého usnesení). Proti tomuto usnesení se včas odvolala manželka povinného, setrvala na své dřívější argumentaci, že je dán důvod k (částečnému) zastavení exekuce i ohledně postižení vozidla a k odvolání připojila tzv. osvědčení o registraci vozidla, část II. (tzv. velký technický průkaz“). Vycházela totiž z přesvědčení, že soudy mají přístup do registru vozidel, a že si rozhodné skutečnosti samy ověří. Výslovný odvolací návrh neučinila. Oprávněný se k podanému odvolání písemně nevyjádřil. Při odvolacím jednání s ohledem na výsledky doplněného dokazování souhlasil s tím, že motorové vozidlo nemělo být postiženo, bylo nabyto manželkou povinného ještě před uzavřením manželství s povinným. Nesouhlasil však s důvody rozhodnutí soudu I. stupně týkající se (odvoláním nenapadeného) výroku I. o částečném zastavení exekuce ohledně prodeje nemovitých věcí, poukazoval na nejednoznačnost právní úpravy provedené v ust. § 262a a § 262b o.s.ř., která – dovedeno ad absurdum – umožňuje povinnému a jeho nastávajícímu manželovi odklonění majetku, jež by jinak tvořilo součást jejich společného jmění z dosahu věřitele /oprávněného/, a to i ve vztahu k závazkům, které povinnému vzniknou za trvání manželství. Z podnětu včas podaného odvolání manželky povinného a v mezích jím vytčených (to je toliko v rozsahu zamítavého výroku II. a na něm závislého nákladového výroku III.) přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. odvolací soud v nařízeném jednání jak napadené usnesení, tak i řízení jemu předcházející, dokazování nevýznamně doplnil, aby dospěl k závěru, že odvolání manželky povinného je v zásadě opodstatněné. Předně nutno uvést, že exekuční soud I. stupně si (ve vztahu k výroku I. a tím i částečně výroku II.) opatřil vcelku dostačující skutková zjištění, jejichž hodnocení (co do okamžiku sepisu smlouvy o SJM /13.5.2015/, uzavření manželství /16. 5. 2015/, vložení smlouvy o SJM do seznamu listin o MMR vedeném Notářskou komorou ČR /4.6.2015/) je prosto jakéhokoliv pochybení, a to i co do navazující právní argumentace ústící v konečný závěr, že je vymáhán výlučný dluh povinného vzniklý zčásti před a zčásti po uzavření manželství, který se však nestal součástí SJM. Soud I. stupně to sice neuvedl výslovně, správně však vycházel ze znění ust. § 35l zákona č. 358/1992 Sb., tzv. notářský řád, ve znění účinném ke dni zahájení exekučního řízení, podle něhož platí, že jsou-li smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o manželském majetkovém režimu zapsány v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, manželé se jich mohou dovolat vůči třetím osobám, i když tyto s jejich obsahem nebyly seznámeny. Z uvedeného zákonného ustanovení plyne, že naopak uzavřené smlouvy o SJM se nemohou povinný ani jeho manželka vůči oprávněné /a jiným svým věřitelům/ dovolávat za období od uzavření manželství (16.5.2015) do okamžiku vložení této smlouvy do seznamu listin o MMR (4.6.2015). Odvolací soud proto sám doplnil dokazování a ze shora označeného exekučního titulu (výkazu nedoplatků) shodně se soudem I. stupně zjistil, že se týká jak období před uzavření manželství, tak i po něm (do 30. 9. 2015), bližší specifikace dlužného pojistného a penále je uvedena – slovy exekučního titulu - „v přiloženém vyúčtování“. Ve spise se nalézají 2 listiny různého obsahu označené jako „vyúčtování pojistného“, odvolací soud tu vycházel z listiny na č. l. 29 a 30 soudního spisu ze dne 29. 10. 2015 a nikoliv z dalšího vyúčtování založeného na č. l. 31 a 32 spisu, které bylo vystaveno až dne 18. 3. 2017, tedy zjevně až po vydání exekučního titulu, s nímž logicky časově souviset nemůže. Z obou těchto listin ovšem plyne, že ve vztahu k vymáhanému „penále“ ani jeho část nebyla předepsána (splatná) v období mezi 16. květnem a 4. červencem 2015, a proto se nevztahuje k období, v němž se povinný a jeho manželka vůči oprávněné nemohou dohody o SJM dovolávat. Řečeno stručně, vymáhaný závazek se nevztahuje k období mezi uzavřením manželství a zápisem smlouvy o SJM do evidence listin o MMR. Ve vztahu k zamítavému výroku II. napadeného usnesení je třeba upozornit, že i při exekuci dle exekučního řádu se pro exekuční řízení použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li exekuční řád jinak (§ 52 odst. 1 ex. řádu). Dle § 269 odst. 2 o.s.ř. v případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g/ a h/ o.s.ř. se rozhodne zpravidla po předchozím jednání. Postup soudu I. stupně ústící v (ne)zastavení exekuce z důvodu, že je tu jiný důvod, pro něž je výkon rozhodnutí (zde subjektivně) nepřípustným, je fakticky zastavením exekuce z důvodu uvedeného v ust. § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. V exekučním řízení platí, že exekuční soud I. stupně nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon (§ 253 odst. 2 o.s.ř., § 52 odst. 1 ex. řádu). Ve vztahu k řízení o zastavení exekuce zákon obecnou povinnost nařídit k projednání věci samé jednání, k němuž je třeba předvolat účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba (§ 115 odst. 1, § 254 odst. 1, věta první, o.s.ř.) soudům neukládá; spočívají-li však důvody zastavení v § 268 odst. 1 písm. g/ nebo h/ o.s.ř. (jako je tomu v poměrech projednávané věci), rozhoduje se zpravidla po předchozím jednání (§ 269 odst. 2 o.s.ř.). Již v usnesení ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1624/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 8/1997 pod číslem 64, Nejvyšší soud vysvětlil, že bez jednání může soud o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. g/ nebo h/ o.s.ř. rozhodnout, jestliže tvrzení účastníků o těch skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod k zastavení, jsou shodná a liší se jen názory stran na právní význam těchto skutečností. V projednávané věci tomu tak ovšem nebylo, neboť skutkové okolnosti vážící se k tvrzení manželky povinného o tom, že motorové vozidlo je jejím výlučným majetkem byly mezi účastníky sporné. Tím, že soud I. stupně k projednání věci samé nenařídil jednání, zatížil řízení tzv. jinou vadou, která mohla mít vliv na věcnou správnost jím vydaného rozhodnutí. To též proto, že zůstala-li manželka povinného nečinnou na předchozí výzvu soudu, bylo zapotřebí ji při nařízeném jednání poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., když takto zákonem předjímaná poučovací povinnost není cizí ani exekučnímu řízení. Nebylo proto možno zamítnout výrokem II. návrh manželky povinného (pro neunesení důkazního břemene), když ve věci nebylo nařízeno jednání a soud I. stupně nepoučil manželku povinného o jejích procesních povinnostech ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a zejména odst. 3 o.s.ř. (aplikovatelné ve smyslu ust. § 52 odst. 1 ex. řádu a ust. § 254 odst. 1 o.s.ř. i v řízení exekučním). Nešlo totiž - jak nepřesně dovodil soud I. stupně – v dané věci o případ částečného zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., podle něhož soud zastaví výkon rozhodnutí (soudní exekuci) pokud bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267 o.s.ř.). V dané věci, i s ohledem na změnu procesně-právní úpravy provedenou zák. č. 139/2015 Sb. ke dni 30. 6. 2015, byla bez náhrady zrušena možnost podat tzv. vylučovací žalobu manželem povinného a v úvahu od uvedeného okamžiku přichází jen možnost podat návrh na částečné zastavení exekuce (§ 262b o.s.ř.), které manželka povinného v této věci odpovídajícím způsobem využila (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3416/2016). Ust. § 268 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. aplikované soudem I. stupně pojmově nepřicházelo v úvahu již proto, že v dané věci nebylo žádné pravomocné rozhodnutí soudu o tzv. vylučovací žalobě vydáno. Ust. § 262b odst. 1 o.s.ř. umožňující manželu povinného domoci se částečného zastavení exekuce totiž nepředstavuje samostatný důvod zastavení, nýbrž je třeba je vnímat ve spojení s tzv., „zbytkovým“ ust. § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., podle něhož výkon rozhodnutí (soudní exekuce) bude (zde částečně) zastaven, jestliže výkon rozhodnutí (soudní exekuce) je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Že ust. § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. doléhá i na případy, kdy je postižen výlučný majetek druhého z manželů nebo majetek v SJM ve větším rozsahu, než připouští zákon, dovozuje jak nauka (srov. např. Levý J.: In: Svoboda a kol., Občanský soudní řád, Komentář, 1. vydání, Praha, C.H. Beck, 2013, str. 900 a 901), tak konečně i důvodová zpráva k zákonu č. 139/2015 Sb. (srov. tisk č. 337/0, Poslanecká sněmovna, VII. volební období). Za právě popsané procesní situace, šlo-li o „sporné“ zastavení exekuce z důvodu ust. § 268 odst. 1 písm. g/ nebo h/ o.s.ř. zákon předpokládá, že při rozhodování o zastavení exekuce bude třeba vést před soudem I. stupně dokazování (způsoby vlastními exekučnímu řízení), a to zcela bez zřetele k tomu, byl-li podán návrh účastníkem exekučního řízení (za nějž je třeba považovat v určitých případech i manželku povinného) nebo soud rozhoduje o zastavení exekuce z povinnosti úřední. Dokazování se však provádí vždy při jednání (§ 122 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže exekuční soud o návrhu povinného a manželky povinného na zastavení exekuce z důvodů dle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. rozhodoval, aniž nařídil jednání, odňal tím účastníkům možnost jednat před soudem, navrhovat důkazy a vyjádřit se k provedeným důkazům. Odvolací soud s respektem k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení ovšem jen proto napadené usnesení nezrušil a uvedené procesní pochybení sám napravil při obligatorně nařízeném odvolacím jednání (ust. § 254 odst. 8 o.s.ř. in fine). Z doplnění dokazování zprávou Městského úřadu Odry, odboru dopravy a z k ní připojeného osvědčení o registraci vozidla vyplývá, že manželka povinného byla jako vlastník vozidla zapsána dne 8. dubna 2015, tedy ještě před uzavřením manželství a jedná se tak v případě motorového vozidla opět o její výlučný majetek, z něhož nelze uspokojit výlučný dluh povinného, jak již správně (ve vztahu k nemovitým věcem) dovodil v napadeném usnesení soud I. stupně. Stejnou úvahou byl ostatně (správně) veden i oprávněný. Z těchto důvodů bylo napadené usnesení soudu I. stupně v odvoláním dotčeném výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změněno a návrhu na částečné zastavení exekuce i co do prodeje movité věci – motorového vozidla bylo vyhověno. V odvolání nedotčeném výroku I. nabylo napadené usnesení separátně právní moci a zůstalo stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (ust. § 206 odst. 2 o.s.ř.), odvolací soud již proto neměl příležitost vyjádřit se k podrobné právní argumentaci oprávněné, jež se ovšem vázala k nenapadenému samostatnému výroku. Odvolací soud zde nemohl řešit jiné právní otázky, než ty, které řešil napadeným výrokem soud I. stupně (srov. i ust. § 212a odst. 6 o.s.ř.). O nákladech této fáze exekučního řízení (jež se pro manželku povinného, jež byla plně procesně úspěšná, v zásadě končí) rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. ve spojení s ust. 89 ex. řádu s přihlédnutím k ust. § 271 a § 150 o.s.ř. Vzal přitom na zřetel, že manželka povinného svou procesní pasivitou, tedy tím, že na opakované výzvy soudu nepředložila osvědčení o registraci vozidla, z něhož by bylo zřejmé, kdy vozilo sama nabyla /z jí včas předloženého osvědčení tato skutečnost nevyplynula/ zavdala příčinu k zamítnutí jejího návrhu soudem I. stupně i potřebu vyvolání navazujícího odvolacího řízení. V těchto skutečnostech odvolací soud spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro něž manželce povinného výjimečně odepřel právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, jež navíc by jinak byly tvořeny částkou pouze 200 Kč (za podání návrhu na částečné zastavení a za sepis odvolání á 100 Kč podle § 2 odst. 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.). A jelikož se manželka povinného k odvolacímu jednání nedostavila, nemohla být o náhledu odvolacího soudu v této otázce poučena. Odvolací soud však považuje za potřebné doplnit, vzhledem ke zcela nesprávné argumentaci soudního exekutora, že soud v rámci výkonu rozhodnutí a soudní exekutor při provádění soudní exekuce (jehož úkony se považují za úkony soudu /§ 28 věta druhá ex. řádu/) je povinen, a to zcela při zachování vlastní odpovědnosti k náhradě škody (ust. § 32 odst. 1 a 2 ex. řádu) všemi dostupnými prostředky prověřit splnění předpokladů uvedených v ust. § 262a odst. 1 o.s.ř., podle něhož před nařízením výkonu rozhodnutí (soudní exekuce) na majetek ve společném jmění manželů zjistí soud (soudní exekutor), zda je v seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeném podle notářského řádu evidována smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o zrušení společného jmění manželů, jeho obnovení nebo zúžení jeho stávajícího rozsahu, anebo dohoda nebo rozhodnutí soudu o změně smluveného režimu nebo režimu založeného rozhodnutím soudu. Zákon stanoví zcela jasně, že povinnost k náležitému prověření uvedené skutečnosti stíhá v rámci probíhající exekuce soudního exekutora a je jen na něm, jakými technickými opatřeními tak učiní. Jestliže hmotné-právo umožňuje uzavřít smlouvu o SJM formou tzv. předmanželské smlouvy (srov. ust. § 716 odst. 1 obč. zák.) a jestliže změna příjmení některého ze snoubenců je v důsledku uzavření manželství pravidlem [ust. § 60 písm. a) a c) obč. zák.], je povinností soudního exekutora prověřit, zda smlouva o MMR není ve výše uvedené evidenci vztažena k manželovi povinného (resp. k povinnému), a to ve vztahu k příjmení, které používali před uzavřením sňatku. Za tím účelem je soudní exekutor vybaven oprávněním nahlížet do základního registru obyvatel (§ 33 odst. 3 ex. řádu). Samozřejmě není vyloučeno, aby soudní exekutor provedl lustraci i prostřednictvím prověření údajů o povinném, nota bene za situace, kdy odvolacímu soudu je z jiné jeho úřední činnosti známo, že Notářská komora ČR umožňuje (nejen) soudním exekutorům dálkový přístup a provádění lustrace podle společně a současně zadávaného data narození obou manželů, kterážto možnost prakticky eliminuje výskyt nesprávného či neúplného zadání rozhodujících údajů, jak k tomu došlo i v projednávané věci, v níž soudní exekutor dostatečně rozhodné skutečnosti neprověřil a zcela spoléhal na to, že postačí manželku povinného v uvedené evidenci identifikovat jen prostřednictvím jejího současného příjmení, ačkoliv nemohl vyloučit, že sledované právní jednání uzavřela ještě pod svým příjmením dřívějším. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné [ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. V Praze dne 24. listopadu 2017 JUDr. Milada V e s e l á v. r. předsedkyně senátu