U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Zoji Dvořákové v právní věci žalobce: J. F. M., Ph.D., nar., bytem P – B., Za S., proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČ 00007064, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 490 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. listopadu 2017, čj. 29 C 105/2016 – 76, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Usnesením označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro toto řízení. S odkazem na aktuální znění ust. § 30 odst. 1, 2 a ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., tj. ve znění novely zák.č. 218/2011 Sb., dospěl k závěru, že ačkoli by žalobcovy osobní a majetkové poměry odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků, žalobce nesplňuje další z předpokladů pro přiznání takového osvobození, totiž podmínku, že nesmí jít o zjevně bezúspěšné uplatňování či bránění práva. V tomto směru pak odkázal na rozsudek tamního soudu, jenž byl vydán ve věci samé a z něhož jednoznačně vyplývá, že nároku žalobce nemůže být vyhověno, neboť tento je promlčen. Za této situace je požadavek žalobce uplatněný žalobou zjevně bezúspěšný, a žalobce tedy nesplňuje jednu ze základních podmínek pro osvobození od soudních poplatků a následně ani pro ustanovení zástupce. Toho žalobci ovšem není podle názoru soudu prvního stupně třeba ani proto, že se sám dostatečně orientuje v souzené kauze a srozumitelně a určitě reaguje na výzvy soudu. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, v němž uvedl, že nechápe, jak přišla asistentka na to, že žalobce uplatňuje právo svévolně a bezúspěšně. Poukázal na svoji invaliditu III. stupně na to, že není schopen žádné fyzické a psychické zátěže během soudního řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a ustanovil mu pro toto řízení zástupce. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Aniž pro tento účel nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné. Dle ust. § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů. Dle ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Jak je patrné ze shora citovaných ustanovení, zástupce lze ustanovit účastníku v řízení pouze v případě, je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů a splňuje-li zároveň předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, přičemž těmito předpoklady je jednak to, že osvobození odůvodňují osobní a majetkové poměry žadatele, a jednak to, že v jeho případě nejde o zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Všechny shora uvedené podmínky pak musejí být splněny kumulativně a nesplnění byť jediné z nich má za následek nemožnost ustanovení zástupce dle shora citovaných ustanovení. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v jeho závěru, že žalobce by sice mohl splňovat podmínky pro osvobození od soudních poplatků z důvodu své nepříznivé majetkové a finanční situace, nesplňuje je však proto, že se z jeho strany skutečně jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Jak je jasně konstatováno již v rozsudku vydaném v této věci soudem prvního stupně, žalobce předběžně neuplatnil svůj nárok na odškodnění imateriální újmy, která je zjevně uplatňována dle zákona č. 82/1998 Sb., a žalobu podal až dne 16.6.2015 přesto, že se o vzniku újmy musel dozvědět nejpozději dne 27.9.2014. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení, nelze než konstatovat spolu se soudem prvního stupně, že nárok, který žalobce uplatňuje v tomto řízení je promlčený (když uběhla subjektivní promlčecí lhůta stanovená v ust. § 32 odst. 3 zák.č. 82/1998 Sb.), a jeho další uplatňování je tedy zjevně bezúspěšným. Žalobce tak, jak správně konstatoval soud prvního stupně, nesplňuje druhou ze zákonných podmínek pro osvobození od soudních poplatků, a nesplňuje tedy ani podmínky pro ustanovení zástupce. Se soudem prvního stupně je pak možno souhlasit i v tom, že žalobce se v průběhu řízení vyjadřuje orientovaně a řádně reaguje také na výzvy soudu. Ustanovení zástupce není tedy ani z tohoto důvodu nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů ( § 30 odst. 1 o.s.ř.). Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení, jímž soud prvního stupně žalobci pro toto řízení neustanovil zástupce dle § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř., jako věcně správné potvrdil dle § 219 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 19. prosince 2017 JUDr. Irena N o s k o v á předsedkyně senátu