ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: Ing. J. M., bytem H. K., K., zast. Mgr. Petrem Novákem, advokátem, se sídlem Brno, Myslivní 689/21, proti žalovanému: V. A. S.A., se sídlem Š., B., P. de N. M. B., P. de l´E., E. P. de L., zast. JUDr. Jiřím Spoustou, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Voršilská 130/10, o zaplacení částky 1.048,55 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. října 2016, č.j. 28 C 51/2016-44, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku ve věci samé (I.) m ě n í tak, že žaloba se zamítá rovněž, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 798,55 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 18.11.2015 do zaplacení. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 9.292,80 Kč a nákladů odvolacího řízení ve výši 3.339,60 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. Jiřího Spousty, Ph.D. O d ů v o d n ě n í Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 798,55 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 798,55 EUR od 18.11.2015 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. pokud se žalobce domáhal zaplacení 250,- EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250,- EUR od 18.11.2015 do zaplacení (výrok II.), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 5.491,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení náhrady škody případě zrušení (zpoždění) letu podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 , kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“), ve spojení s výkladem článků 5, 6 a 7 Nařízení, který podal Soudní dvůr EU ve spojených věcech č. C-402/07 a C-432/07 Christoper Sturgeon a další v. Condor Flugdienst GmbH a Stefan Böck a Cornelia Lepuschnitz v. Air France SA, a podle něhož lze pro účely uplatnění nároku na náhradu škody nahlížet na cestující zpožděných letů stejně jako na cestující zrušených letů; cestující zpožděných letů se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Žalobce tvrdil, že měl dne 10.6.2015 rezervován let žalovaného dopravce (VY xx) z P. do Ř. a navazující let (VY xx) do P. a že do cílové destinace jej žalovaný dopravil se zpožděním přibližně 24 hodin, vzhledem k tomu, že navazující let byl zrušen a žalovaný nabídl žalobci alternativní let s odletem následujícího dne. Vzhledem ke zrušení žalobcem rezervovaných letů žalovaného pro zpáteční cestu (VY xx dne 13.6.2015 z P. do Ř. a VY xx dne 13.6.2015 z Ř. do P.) vznikla žalobci škoda odpovídající ceně za novou letenku jiného dopravce na zpáteční let (265,55 EUR) a poplatku 33,- EUR za vystavení nové letenky. Žalobce tedy požadoval: 250,- EUR za zpoždění letu 10.6.2015, 2x 250,- EUR za zrušené lety při zpáteční cestě podle Nařízení č. 261/2004 a dále náhradu škody podle Montrealské úmluvy odpovídající ceně letenky a rezervačního poplatku jiného dopravce pro zpáteční cestu na trase P. - P., ve výši 265,55 EUR + 33,- EUR. Žalovaný se žalobě bránil s odkazem na článek 5 odst. 3 Nařízení tvrzením, v důsledku požáru jedné z odbavovacích hal letiště F. v Ř. dne 7.5.2015 byla v období od 7.5.2015 do 18.7.2015 podstatně omezena odbavovací kapacita tohoto letiště a že letečtí dopravci byli nuceni přistoupit ke zrušení 40 % plánovaných letů. Konkrétní postup žalovaného vycházel z příkazů vydaných orgány řízení letového provozu v rámci tzv. NOTAM, které určují leteckým přepravcům závazné pokyny pro odbavení a realizaci letů v příslušném období. Postup žalovaného byl tedy způsoben mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi, jež se vymykají účinné kontrole leteckého dopravce. Žalovaný přepravil žalobce z Ř. do P. svým nejbližším povoleným navazujícím letem, tedy učinil vše, co bylo v jeho silách, aby přicestoval do cílové stanice s minimálním zpožděním. Nárok na vrácení částky odpovídající ceně zpáteční letenky na zrušené lety VY xx dne 13.6.2015 z P. do Ř. a VY xx dne 13.6.2015 z Ř. do P. podle článku 8 odst. 1 písm. a) Nařízení žalobce neuplatnil. Soud I. stupně mlčky dovodil pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí v této věci s mezinárodním prvkem, daným skutečností, že žalovaný je právnickou osobou se sídlem ve státu EU; vzhledem k tomu, že žalovaný se řízení, které žalobce zahájil u českého soudu, účastní, vyplývá mezinárodní příslušnost českých soudů z článku 26 Nařízení rady (ES) č. 1215/2012 (Brusel I bis). Věc právně posoudil podle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: žalobce měl dne 10.6.2015 rezervován let operovaný žalovaným (VY xx) z P. do Ř. a navazující let (VY xx) do P. Celková ortodromická vzdálenost P. - P. činí 1350 km. Let VY xx navazující na let z P., s plánovaným odletem z Ř. dne 13.6.2015 byl zrušen, žalobce akceptoval nabídku žalovaného na změnu rezervace na let, který se uskutečnil následujícího dne, do cílové destinace byl žalobce dopraven se zpožděním cca 24 hodin. Žalobce nevyužil rezervaci na lety pro zpáteční cestu (VY xx dne 13.6.2015 z P. do Ř. a VY xx dne 13.6.2015 z Ř. do P.), které žalovaný v rámci omezení počtu letů odbavovaných letištěm F. v Ř. dne 13.6.2015 zrušil; pro zpáteční cestu si zvolil let jiného dopravce, za letenku a rezervační poplatek zaplatil celkem 298,55 EUR. Omezení provozu na letišti v Ř. z důvodu požáru trvalo v období od 7.5.2015 do 18.7.2015; v této době docházelo jednak ke zpožděním všech letů při příletu i odletu, která byla kratší i delší než tři hodiny a také k rušení letů všemi dopravci. V rámci právního posouzení tohoto skutkového stavu soud I. stupně připustil, že požár dne 7.5.2015 na letišti F. a navazující omezení provozu odbavovacích hal představuje obecně mimořádnou okolnost, která se ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení vymyká účinné kontrole leteckého dopravce. Pojem mimořádných okolností vyložil v souladu s instrukcí, vyslovenou ESD v odůvodnění rozhodnutí C 549-07 (Wallentin- Hermann) restriktivně; požár letiště, který vznikl více než měsíc před předmětným zrušeným letem, pojmu mimořádných okolností ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení nepodřadil. Soud I. stupně uvedl, že mimořádné okolnosti se vyznačují překvapivostí a nepředvídatelností a že tuto kvalitu nelze shledat za situace, kdy v mezidobí ode dne 7.5.2015 do data zrušeného letu 13.6.2015 došlo již samým plynutím času k ustálení stavu odbavovacích kapacit na letišti. Ve vztahu k souzené věci dále vyjádřil názor, že „provozovatel letiště, jakož i letecký přepravce měli v době zpoždění letu žalobce již dostatek času vypracovat náhradní letecký plán tak, aby lety mohly být odbavovány bez větších zpoždění; omezení kapacity odbavovacích hal mělo být po uplynutí určité doby (od požáru) pevně zakotveno v plánech odbavení leteckých přepravců a ne ponecháno pouhé náhodě“, s tím, že problémy obchodních vztahů provozovatele letiště a leteckého přepravce nelze přenášet na cestující. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl v rozsahu nároku na kompenzaci ve výši 250,- EUR za každou cestu podle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení, tj. 500,- EUR a s odkazem na článek 12 odst. 1 Nařízení (bez bližšího odůvodnění) rovněž v rozsahu nároku a náhradu škody ve výši 298,55 EUR, která měla žalobci vzniknout nákupem nové letenky. Žaloba byla zamítnuta pouze v rozsahu částky 250,- EUR, když žalobce uplatnil nárok na odškodnění podle článku 7 odst. 1 Nařízení za každou část zrušeného letu (s přestupem) dne 13.6.2015 samostatně, a to s odkazem na výklad ESD (C- 173/07 Schenkel), podle něhož je nutno považovat za „let“ jednotku dopravy provedenou mezi výchozí a cílovou destinací leteckým dopravcem, který určuje její trasu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšného žalobce. Tento rozsudek napadl žalovaný včasným a přípustným odvoláním v rozsahu vyhovujícího výroku ve věci samé (I.) a výroku o nákladech řízení (III.). Žalovaný podřadil odvolací důvody ust. § 205 odst. 2 písm. b), písm. e), písm. g) o.s.ř. Namítal, že soud I. stupně nevyvodil z provedených důkazů (NOTAM z období od 7.5.2015 do 18.7.2015) adekvátní skutková zjištění k obranným tvrzením žalovaného o okolnostech charakterizujících mimořádnou situaci, která v době plánovaných rezervovaných letů žalobce ve dnech 10. až 13.6.2015 na letišti F. v Ř. panovala, a rovněž nesprávně vyložil pojem mimořádné situace dle článku 5 odst. 3 Nařízení. Instrukce italského národního úřadu pro civilní letectví týkající se provozu na letišti byly vydávány v odstupu dvou až tří dnů a pro letecké dopravce nebylo možné odhadnout, ani jak dlouho bude omezení provozu na letišti trvat. Ze zprávy provozovatele letiště, jímž byl rovněž proveden důkaz v řízení před soudem I. stupně, vyplývá, že obnovení normálního provozu nezáviselo pouze na subjektivních faktorech (rychlost opravy poškozených přepážek), ale rovněž na objektivní skutečnosti - úniku škodlivých látek do ovzduší, která si vyžádala další opatření, která se projevila omezením odbavovacích kapacit. Za těchto okolností nezná žalovaný žádné další opatření, které mohl podniknout za účelem dalšího snížení dopadu mimořádné situace na cestující. Nelze opomenout ani ekonomický model podnikání žalovaného, který je založen na nízkonákladové přepravě; podstatou tohoto modelu je rovněž omezený přístup dopravce k náhradním letovým trasám a časům. O této skutečnosti cestující využívající služeb žalovaného věcí a dobrovolně volí cenu letenky jako hlavní faktor při sjednání přepravní smlouvy. Žalovaný (na jehož straně bylo v tomto směru důkazní břemeno) má za to, že prokázal, že ani realizací veškerých „přiměřených opatření“ (tedy opatření, která v okamžiku, kdy nastaly mimořádné okolnosti, odpovídala technicky a hospodářsky únosným podmínkám pro dotčeného leteckého dopravce) nebylo možné předejít zpoždění (resp. zrušení) letu. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu změnil a žalobu zamítl rovněž ve zbývajícím rozsahu. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Uvedl, že vzhledem k časovému odstupu 32 dnů, které uplynuly od požáru v odbavovací hale, který byl příčinou objektivního omezení odbavovacích kapacit na letišti v Ř., od data plánovaného odletu letů rezervovaných žalobcem, je nutno na omezení odbavovacích kapacit letiště hledět jako stav předvídatelný, tedy vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce ve smyslu výkladu pojmu mimořádné události v rozsudku SDEU ve věci C- 549/07 Wallentin Hermann. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Jádrem odvolání je spor o liberační povahu (podle čl. 5 odst. 3 Nařízení) všech v řízení prokázaných důvodů zpoždění, resp. zrušení žalobcem rezervovaných letů ve vztahu k povinnosti žalovaného plnit náhradu podle článku 7 Nařízení, vyplývající ze zrušení letu (článek 5 odst. 1 písm. c/ Nařízení), resp. zpoždění navazujícího letu (článek 6 Nařízení). Odvolací soud vycházel z odvoláním nezpochybněných skutkových zjištění soudu I. stupně o rezervovaných letech a výsledku jejich odbavení dne 10.6.2015 na letišti v Ř. a zrušení zpátečního letu z P. do P. s přestupem v Ř. rezervovaného na 13.6.2015. Podle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování provedené před soudem I. stupně v rozsahu listinných důkazů, které žalovaný navrhl k prokázání své obrany. Z chronologického výpisu událostí notifikovaných leteckým dopravcům po požáru dne 7.5.2015 („History and news updates on the fire on May the 7th.“) zjistil, že ke dni 26.5.2015 pokračovalo měření kvality vzduchu, hladina dioxinů nedosahovala kritických hodnot z hlediska mezinárodních regulačních limitů a ke dni 27.5.2015 byly odbavovací kapacity v provozu na 80 %, což umožnilo odbavení 100 % požadavků operátorů; přesto byli pasažéři letící do a z Ř. žádáni, aby u svého přepravce kontrolovali stav a čas odletu plánovaného letu. V mezidobí do 8.6.2015 byly hlášeny operace na úrovni 80 % běžné kapacity odbavovacích hal. Dne 8.6.2015 byla na schůzi správní rady ENAC (Italský úřad pro civilní letectví) konstatována žádost vyšetřovatelů o dočasné uzavření nástupiště D Terminálu 3 za účelem vyšetřování vzniku požáru. Z tohoto důvodu bylo po dohodě s prefektem Ř., za účelem zachování veřejného pořádku a snížení nepohodlí pasažérů, rozhodnuto o postupné redukci operací na letišti R. F. na několik dní z 80% kapacity na 60% běžné operační kapacity od pátku 12.6.2015 s tím, že Terminál 3 je nutno uzavřít zcela. ENAC žádal, aby byli informováni operátoři a pasažérům připomenuto, aby si zkontrolovali stav a čas odletu svých letů. Skokové omezení operační kapacity letiště F. Ř. v době plánovaného letu žalobce se promítlo do pokynů ENAC (Italský úřad pro civilní letectví) formou NOTAM ze dne 10.6.2015, kdy byla leteckým dopravcům nařízena redukce letů přidělených podle Směrnice EU č. 95/93 (ze dne 18. ledna 1993, o společných pravidlech pro přidělení slotů na letištích EU) o 40 %, tedy zpět na stav odpovídající redukci bezprostředně po požáru (srov. NOTAM ze 7.5.2015 – 17.5.2015), když v mezidobí byla nařízena redukce letů o 20 %. Soud I. stupně odůvodnil svůj závěr, že žalovaným tvrzené okolnosti - omezení odbavovací, a tedy i operační kapacity letiště F. v Ř. na 60-80% kapacity po požáru, k němuž došlo 7.5.2015, nepředstavuje mimořádnou okolnost ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení, pouze obecnou a skutkově nepodloženou ideou, že provozovatel letiště i žalovaný letecký přepravce měli, vzhledem k časovému odstupu letu žalobce od mimořádné události - požáru dne 7.5.2015, „dostatek času vypracovat náhradní letecký plán tak, aby lety mohly být odbavovány bez větších zpoždění“. Zcela se tak opomněl vypořádat s obranou žalovaného, že situace na letišti, co do schopnosti odbavovat cestující, se ode dne 7.5.2015 měnila a že na tyto změny reagoval italský úřad pro civilní letectví formou závazných pokynů (tzv. NOTAM) adresovaných provozovateli letiště a leteckým dopravcům. Přestože byly důkazy příslušnými NOTAM k návrhu žalovaného soudem I. stupně provedeny, soud I. stupně v rozsudku neuvedl, jaká zjištění z nich učinil ani tato zjištění nepromítl do příslušné skutkové věty. Při právním posouzení věci z hlediska liberačních důvodů upravených v článku 5 odst. 3 Nařízení pak zcela opomněl hodnotit skutečnost, která vyplývá z opakovaného provedení těchto důkazů před odvolacím soudem, a to, že omezení operační kapacity letiště se v období od 7.5.2015 do 8.6.2015 snížilo tak, že od 17.5.2015 bylo možno realizovat již 80 % plánovaných letů. V důsledku požadavku na vyšetření původu přetrvávajícího úniku dioxinů do ovzduší a mechanismu vzniku požáru byl od 10.6.2015 utlumen provoz Terminálu 3 až do úplného uzavření 12.6.2015. To se projevilo pokynem ze dne 10.6.2016 na omezení počtu alokovaných slotů (podle shora citované směrnice) o 40 %, tedy na stav omezení letů, který panoval bezprostředně po požáru v období od 7.5.2015 do 17.5.2015. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení není letecký dopravce povinen platit náhradu podle článku 7 Nařízení, jestliže může prokázat, že zrušení letu je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Podle bodu 14 odůvodnění Nařízení, věty druhé, se tyto mimořádné okolnosti mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz leteckého dopravce. Jak vyplývá z dvanáctého bodu odůvodnění a z článku 5 Nařízení č. 261/2004, zákonodárce Společenství zamýšlel zmírnit obtíže a nepohodlí způsobené cestujícím zrušením jejich letu tím, že uložil leteckým dopravcům informovat o zrušení letu s předstihem a za určitých okolností nabídnout přesměrování odpovídající určitým kritériím. Za předpokladu, že letečtí dopravci nemohou uvedená opatření přijmout, přál si zákonodárce Společenství, aby cestující odškodnili, s výjimkou případu, kdy ke zrušení letu dojde za mimořádných okolností, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Přestože obecně nelze všem okolnostem, které jsou svou povahou mimořádné ve vztahu k plánovanému průběhu služby poskytované leteckými dopravci, přiznat exkulpační povahu ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení, události, v jejichž důsledku dochází k omezení operační kapacity letiště, spadají typově mezi tzv. mimořádné události, příkladmo uvedené v ustanovení bodu 14 odůvodnění Nařízení, věty druhé. V daném případě žalovaný prokázal, že k omezení objemu letů s příletem a odletem z letiště F. v Ř. došlo rozhodnutím italského úřadu pro civilní letectví, vydaným v den odletu letu žalobce z P. (10.6.2015), přičemž toto opatření trvalo i v den plánovaného zpátečního letu. Nelze mít proto za podložený závěr soudu I. stupně, že provozovatel letiště i letečtí dopravci měli k dispozici časový prostor několika týdnů, v němž mohli na omezení v důsledku požáru dne 7.5.2015 reagovat. V možnostech žalovaného, který je nízkonákladovou leteckou společností, která má obecně omezený přístup k náhradním trasám a časům a na žalobcem rezervované trase operovala dle letového řádu pouze 2 lety týdně, objektivně nebylo přijetí jakýchkoli opatření, která by v okamžiku, kdy nastaly dané mimořádné okolnosti, umožnila zachování plánovaných přidělených letů. V tomto kontextu je zřejmé, že ani restriktivní výklad podmínek pro uplatnění exkulpačního důvodu podle článku 5 odst. 3 Nařízení nevede k závěru, že žalovaný letecký dopravce je povinen požadovanou náhradu škody vyplatit. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé I., podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a žalobu zamítl i v rozsahu částky 798,55 EUR s příslušenstvím. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu I stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. nově rovněž o nákladech řízení před soudem I. stupně. Žalovaný, který byl v řízení před soudy obou stupňů plně úspěšný, má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Výše náhrady za řízení před soudem I. stupně odpovídá součtu odměny za právní zastoupení ve výši 2.260,- Kč za 1 úkon právní služby z pcta 1.048,55 EUR = 28.332,- Kč při kurzu 1,- EUR = 27,02 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT), a to za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, ú.j. 6.10.2016), tj. 6.780,- Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900,- Kč za 3 úkony právní služby (§ 13 odst. 3 AT), a 1.612,80 Kč - náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %; celkem tedy 9.292,80 Kč. Výše náhrady za odvolací řízení součtu soudního poplatku z odvolání ve výši 1.086,- Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 1.080,- Kč za 1 úkon právní služby z pcta 798,55 EUR = 21.577,- Kč při kurzu 1,- EUR = 27,02 Kč ke dni podání odvolání (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT), a to za 2 úkony právní služby (podání odvolání ve věci samé, ú.j. 8.2.2016),tj. 2.160,- Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600,- Kč za 2 úkony právní služby (§ 13 odst. 3 AT), a 579,60 Kč - náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %; celkem tedy 3.339,60 Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývá z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 8. února 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á předsedkyně senátu