U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobců: a) A. T., b) M. T., c) N. T., všichni bytem P. r., B., K., všichni zast. JUDr. Robertem Jehne, advokátem, se sídlem Praha 1, Washingtonova 1567/25, proti žalované: Travel Service, a.s., IČO 25663135, se sídlem Praha 6, K Letišti 1068/30, o zaplacení 1.200,- EUR s přísl., k odvolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. března 2017, č.j. 28 C 56/2017-8, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že řízení se nezastavuje. O d ů v o d n ě n í Shora označeným usnesením soud I. stupně podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil řízení (výrok I.) pro nedostatek podmínky řízení spočívající v mezinárodní pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobci tvrdí, že měli rezervovány letenky na let č. QS xx z V. (P.) do L. (K.) dne xx, provozovaný žalovanou společností (leteckým dopravcem), a že byli do cílové stanice přepraveni se zpožděním delším než 3 hodiny; podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě (dále jen „Nařízení č. 261/2004“), se proto každý ze žalobců domáhá na žalované letecké společnosti zaplacení částky 400,- EUR. Místní příslušnost soudu I. stupně a pravomoc českých soudů žalobci dovozovali ze skutečnosti, že žalovaný letecký dopravce je společností založenou podle českého práva a jeho sídlo je v Praze, v obvodu soudu I. stupně. Soud I. stupně posoudil svou mezinárodní příslušnost podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 , ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Na základě výkladu, který k článku 5 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I (článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis) poskytl ESD ve věci C-204/08, Rehder proti Air Baltic Corporation, uzavřel, že mezinárodní pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, v nichž jsou uplatňovány nároky podle Nařízení č. 261/2004, má podle volby žalobce soud, v jehož obvodu se nachází místo odletu nebo místo příletu letadla, která jsou sjednána v uvedené smlouvě. V daném případě byl let žalované z V.do L. na příletu opožděn o více než tři hodiny; soud I. stupně proto dospěl k závěru, že „ke škodné události došlo na území K. r.“, a dále uzavřel, že pokud škoda nevznikla v ČR, nejsou k řízení příslušné české soudy, nýbrž dle výběru žalobců soud místa odletu nebo soud místa příletu předmětného zpožděného letu. Toto usnesení napadli všichni žalobci včasným a přípustným odvoláním. Namítali nesprávné právní posouzení otázky mezinárodní příslušnosti českých soudů (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), s tím, že nejsou dány předpoklady pro zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. Namítali, že výklad čl. 5 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I podaný ESD ve věci C-204/08 (Rehder) nezpochybňuje možnost podání žaloby na základě čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis (totožného znění jako čl. 2, odst. 1 Nařízení Brusel I), podle něhož „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“ Toto ostatně výslovně potvrdil rovněž Soudní dvůr EU v rozhodnutí C-204/08 (Rehder), o které soud I. stupně opřel své rozhodnutí, když v bodě 45 rozsudku uvedl, že „…….. žalobce má nadále k dispozici soud místa bydliště žalovaného stanovený v čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení, tj. v projednávané věci, podle čl. 60 odst. 1 téhož nařízení, soud, v jehož obvodě má dopravce své sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu, což je v souladu s článkem 33 Montrealské úmluvy.“ Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se řízení nezastavuje a věc vrátil soud I. stupně k projednání ve věci samé. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Ačkoli žalobce označil jako žalovaného tuzemskou právnickou osobu, soud I. stupně postupoval správně (srov. věc C-281/02 Owusu), pokud v této věci s mezinárodním prvkem, daným jak státní příslušností žalobců k P. r., tak vztahem skutkového děje ke K. r., svou mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci posoudil podle Nařízení Brusel I bis. Správně rovněž uvedl, že Nařízení č. 216/2004 je hmotněprávní normou, která mezinárodní soudní příslušnost neupravuje. Nařízení Brusel I bis však důsledně neaplikoval, pokud zcela opomenul obecná pravidla příslušnosti upravená v Kapitole II., Oddílu 1 Nařízení Brusel I bis, týkající se žalovaných s bydlištěm v členských státech. Podle článku 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis „nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“. Podle čl. 63 odst. 1 Nařízení Brusel I bis „pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob rozumí "bydlištěm" místo, kde mají své: a) sídlo, b) ústředí, nebo c) hlavní provozovnu“. Z uvedeného vyplývá, že v dané věci, kdy je jako žalovaný označena právnická osoba, jejíž sídlo je na území České republiky, jsou české soudy k projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné podle článku 4 odst. 1 ve spojení s článkem 63 odst. 1 Nařízení Brusel I bis; okolnost, že podle pravidel zvláštní příslušnosti (Kapitola II., oddíl 2 Nařízení Brusel I bis), speciálně článku 7 odst. 1 písm. b), jsou vedle Obvodního soudu pro Prahu 6, v jehož obvodu leží adresa sídla žalované společnosti, k řízení příslušné rovněž soudy, v jejichž obvodu leží místa odletu a příletu předmětného letu, není při posuzování mezinárodní příslušnosti českého soudu, u něhož byla žaloba podána, rozhodná. Vzhledem k tomu, že podmínka řízení, spočívající v mezinárodní pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je splněna, odvolací soud usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 22. června 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á předsedkyně senátu