U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci péče o nezletilého T. L. V. a nezletilého S. T. V., oba trvale bytem P., Z., fakticky bytem S. K. V. B. a S. I., L., P. P. M. E. W., R. D., F. B., synů Mgr. V. V., bytem P., Z., fakticky bytem S. k. V. B. a S. I., L., P. P. M. E. W., R. D., F. B., a R. V., trvale bytem H. K., P. Z., zast. Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Rumunská 1798/1, o návrhu otce na změnu výchovného prostředí, o odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. ledna 2017, č.j. 51 P 10/2014-71, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že řízení se n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í Shora označeným usnesením soud I. stupně podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil řízení o návrhu otce na změnu výchovného prostředí nezl. T. L. V., a nezl. S. T. V., svěřením do péče otce pro nedostatek podmínky řízení spočívající v mezinárodní pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci; dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Takto soud I. stupně o návrhu otce na změnu výchovy podaném 20.7.2016. Poměry nezletilých pro dobu po rozvodu manželství jsou upraveny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17.4.2014, č.j. 51 P 10/2014-49, jímž byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilých do péče matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu; matka se s nezletilými v září 2014 přestěhovala (se souhlasem otce) do V. B. a v době podání návrhu měli nezletilí obvyklé bydliště ve V. B. Soud I. stupně posoudil svou mezinárodní příslušnost podle Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27.11.2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení Nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen “Nařízení Brusel II bis”); dospěl k závěru, že mezinárodní pravomoc českých soudů nelze dovodit podle žádného z ustanovení Kapitoly II, oddílu II (obsahujícího články 8 – 16) Nařízení Brusel II bis, když vzhledem k místu obvyklého bydliště nezletilých v době podání návrhu lze podle čl. 8 odst. 1 Nařízení Brusel II bis dovodit příslušnost soudů S. k. V. B. a S. I. Pokud otec navrhoval, aby soud I. stupně nedostatek své mezinárodní příslušnosti zhojil prostřednictvím zaslání návrhu b. soudu na postup podle článku 15 odst. 1 písm. c), odst. 3 Nařízení Brusel II bis [„postoupení“ příslušnosti ve věci na (český) soud I. stupně], soud I. stupně vysvětlil, že postup soudu podle článku 15 Nařízení Brusel II bis je možný pouze za situace, kdy je řízení u soudu příslušného podle článků 8 – 14 již zahájeno; zahájení řízení o změně výchovy nezletilých před soudy ve V. B. však otec ani netvrdil. Soud I. stupně proto řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil a o nákladech řízení rozhodl podle § 23 z.ř.s. Toto rozhodnutí soudu I. stupně napadl otec včasným a přípustným odvoláním. Vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní posouzení otázky mezinárodní příslušnosti českých soudů (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), s tím, že nejsou dány předpoklady pro zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. Otec namítal, že v daném případě je dán tzv. zvláštní vztah nezletilých k (českému) soudu I. stupně ve smyslu článku 15 Nařízení Brusel II bis, jako podmínka pro postoupení věci podle článku 15 Nařízení (českému) soudu I. stupně. Odvolatel má dále za to, že zahájení řízení před mezinárodně příslušným (b.) soudem není nutnou podmínkou pro postup spočívající v postoupení věci podle článku 15 Nařízení soudu českému, k němuž mají nezletilí tzv. „zvláštní vztah“. Podle názoru odvolatele by se měl český soud alespoň pokusit všemi zákonnými prostředky o postoupení věci b. soudem a „nenechávat tuto složitou právní cestu“ výlučně na aktivitě otce, pro něhož je zahájení soudního řízení ve V. B. i s ohledem na jeho finanční situaci nedostupné. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Soud I. stupně nepochybil, pokud svou mezinárodní příslušnost posuzoval podle Nařízení Brusel II bis. Schválit lze rovněž obecný závěr, že tzv. postoupení mezinárodní příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci podle článku 15 Nařízení soudu připadá v úvahu pouze tehdy, je-li vedeno řízení o rodičovské zodpovědnosti u soudu členského státu, který je příslušný podle Nařízení; nutnou podmínkou pro provedení úkonu, spočívajícího v postoupení věci, je - z podstaty věci - sama existence causy (zahájení řízení o věci), která má být postoupena. Pokud řízení před b. soudem není (ať již k návrhu kteréhokoli z rodičů) zahájeno, nelze soud I. stupně důvodně vytýkat, že se nepokusil všemi zákonnými prostředky o postoupení věci b. soudem. Podle článku 12 odst. 3 nařízení soudy členského státu jsou příslušné k rozhodnutí věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odst. 1 (o návrhu na rozvod a věci týkající se rodičovské zodpovědnosti spojené s tímto návrhem), v případě, že a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z důvodu, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto státu, a b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte. Z citovaného ustanovení vyplývá možnost volby soudu příslušného ve věcech rodičovské zodpovědnosti dohodou, a to v případě, kdy má být řízení vedeno u soudů jiného členského státu, než ve kterém má dítě obvyklý pobyt. Dohodu o příslušnosti podle článku 12 odst. 3 Nařízení lze uzavřít výslovně nebo konkludentně, a to tím, že se účastník řízení před daným soudem účastní bez námitek jeho nepříslušnosti. V daném případě k řízení o změně výchovy nezletilých jsou podle článku 8 Nařízení mezinárodně příslušné b. soudy a otec zahájil řízení u mezinárodně nepříslušného soudu českého, k němuž mají nezletilí tzv. silný vztah ve smyslu článku 12 odst. 3 Nařízení, daný jak tím, že otec má na území ČR obvyklé bydliště, tak i tím, že nezletilí jsou státními příslušníky ČR. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí dané věci, v níž jde o rodičovskou zodpovědnost, tedy může být založena dohodou podle článku 12 odst. 3 Nařízení, tj. tím, že matka se vyjádří k návrhu, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesla námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu; takto by byla založena i místní příslušnost soudu. Pokud z předloženého spisu vyplývá, že soud I. stupně nezjišťoval prostřednictvím zaslání návrhu s výzvou k vyjádření stanovisko matky k návrhu otce na změnu výchovy, není vyloučena možnost založení mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci dohodou podle článku 12 odst. 3 Nařízení. Pokud tato otázka není vyřešena záporně, nejsou zde ani podmínky pro vyslovení mezinárodní nepříslušnosti českých soudů k projednání a rozhodnutí věci a pro zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 17. července 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á předsedkyně senátu