U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v exekuční věci oprávněného: OOO Tulačermet-Stal, IČO xxx, se sídlem Ruská federace, zast. Mgr. Jiřím Bártou, LL.M., advokátem, se sídlem Praha 1, Ovocný trh 1096/8, proti povinnému: AIK-EKO s.r.o., IČO xxx, se sídlem P., N., pro 2.721.705,35 EUR a 44.765,- USD a náklady exekuce, k odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, ze dne 15. května 2017, č.j. 124 EX 2774/17-23, ve spojení s usnesením téhož exekutora ze dne 2. srpna 2017, č.j. 124 EX 2774/17-30, t a k t o : Usnesení soudního exekutora se z r u š u j í a věc se v r a c í soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením ve spojení s opravným usnesením soudní exekutora zamítl exekuční návrh ze dne 21.3.2017 (výrok I.). Výrokem II. ve vztahu mezi oprávněným a povinným rozhodl o nákladech řízení tak, že navzájem nemají právo na náhradu nákladů exekučního řízení; výrokem III. soudnímu exekutorovi právo na náhradu nákladů exekučního řízení nepřiznal. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto soudní exekutor rozhodl na návrh oprávněného, jímž se na základě exekučního titulu - rozhodnutí Mezinárodního obchodního arbitrážního soudu Obchodní a Průmyslové komory Ruské federace (MKAS) ze dne xxx, č.j. MKAS č. xxx, domáhal vedení exekuce proti povinnému. Soudní exekutor návrh oprávněného zamítl dle pokynu exekučního soudu - Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10.5.2017, č.j. 64 EXE 1633/2017-21, v němž bylo soudnímu exekutorovi uloženo zamítnutí exekučního návrhu s tím, že tento není bez dalšího řízení vykonatelný v České republice. Před podáním exekučního návrhu totiž musí být provedeno u soudu řízení o prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu na území České republiky, které nebylo doloženo. Není proto možno vydat pověření soudního exekutora ve smyslu § 43a odst. 4 ex. řádu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že povinnému žádné náklady nevznikly a soudní exekutor se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání oprávněný. V odvolání zejména namítal, že nelze souhlasit s názorem soudu a soudního exekutora, dle něhož je třeba pro dané rozhodnutí předchozího řízení o prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu na území České republiky. Zdůrazňoval, že Česká republika i Ruská federace jsou smluvními stranami Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, jež byla publikována vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 74/59 Sb. (dále jen „Newyorská úmluva“). Podle článku II. a III. Newyorské úmluvy uzná každý smluvní stát písemnou dohodu, podle níž se strany zavazují podrobit rozhodčímu řízení všechny nebo některé spory, které mezi nimi vznikly nebo mohou vzniknout z určitého právního vztahu či mimosmluvního, týkajícího se věci, jež může být vyřízena rozhodčím řízením. Každý smluvní stát uzná rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů o řízení, jež platí na území, kde nález je uplatňován, za podmínek stanovených v následujících článcích. Pro uznání a výkon rozhodčích nálezů, na něž se vztahuje úmluva, nebudou stanoveny podstatně tíživější podmínky nebo vyšší soudní poplatky, než jsou stanoveny pro uznání a výkon rozhodčích nálezů místních (národních). Oprávněný dále odkázal na článek 11 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, ze dne 16.5.1983, jíž jsou smluvní strany - nyní Česká republika a Ruská federace - vázány (publikováno vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 95/83 Sb.). Poukázal i na ust. § 37 odst. 2 písm. b) ex. řádu, v platném znění, dle jehož komentovaného znění je u nálezů s odkazem na Newyorskou úmluvu upuštěno od prohlášení vykonatelnosti na území České republiky, resp. tato vykonatelnost je prohlášena tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. I podle § 16 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, č. 91/2012 Sb. (dále jen ZMPS) platí, že uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem a cizí rozhodnutí je uznáno jako vykonatelné tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. S ohledem na uvedené se jeví požadavek soudu o předložení samostatného rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu nezákonným. Oprávněný též opravil nepřesnost v překladu označení nálezu tak, že jej vydal Mezinárodní obchodní arbitrážní soud při Obchodní a Průmyslové komoře Ruské federace. Nicméně uvedl, že slova rozhodčí a arbitrážní mají shodný význam. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudního exekutora změnil tak, že má soud nařídit exekuci na majetek oprávněného, a to dle předloženého exekučního titulu - rozhodnutí Mezinárodního obchodního arbitrážního soudu při Obchodní a Průmyslové komoře Ruské federace č. xxx, ze dne xxx. Provedením exekuce navrhl pověřit soudního exekutora JUDr. O. M., LL.M. Odvolací soud přezkoumal napadená rozhodnutí včetně řízení, které jejich vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu, aniž nařizoval jednání (§ 254 odst. 8 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu). Dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení napadených rozhodnutí. Podle článku 10 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Podle článku 71 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU 1215/2012 (tzv. Brusel I bis) tímto nařízením nejsou dotčeny úmluvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Podle článku III. Newyorské úmluvy každý Smluvní stát uzná rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů o řízení, jež platí na území, kde nález je uplatňován, za podmínek stanovených v následujících článcích. Pro uznání a výkon rozhodčích nálezů, na něž se vztahuje Úmluva, nebudou stanoveny podstatně tíživější podmínky nebo vyšší soudní poplatky, než jsou stanoveny pro uznání a výkon rozhodčích nálezů místních (národních). Podle § 2 ZMPS zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Podle ust. § 37 odst. 2 písm. b) věty za středníkem ex. řádu exekuční návrh lze podat tehdy, má-li být exekuce vedena podle rozhodnutí o výživném na nezletilé děti nebo podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání. Podle ust. § 40 odst. 1 písm. c) exekučním titulem je vykonatelný rozhodčí nález. Z obsahu napadeného usnesení ve spojení s opravným usnesením vyplývá, že soudní exekutor se v intencích pokynu exekučního soudu nezabýval otázkou, o jaký exekuční titul se jedná, neboť vycházel z názoru, že v případě exekuce cizích rozhodnutí je vždy nutno vyžadovat jejich předchozí uznání v soudním řízení. Proto ani nezjistil, zda se jedná o rozhodčí nález vydaný dle Newyorské úmluvy tak, jak je namítáno oprávněným v odvolání, přičemž zodpovězení této otázky je pro pověření soudního exekutora dle § 43a ex. řádu provedením exekuce zásadní. Ve smyslu výše citovaných ustanovení nelze souhlasit se závěrem soudního exekutora (a tedy i exekučního soudu), že samotná skutečnost, že předmětem exekuce je cizí rozhodnutí, znamená, že je třeba k návrhu připojit i rozhodnutí o uznání tohoto cizího exekučního titulu. Ustanovení § 37 odst. 2 ex. řádu je nutno vykládat ústavně konformně s článkem 10 Ústavy České republiky, a v každém individuálním případě je proto třeba posoudit, zda mezinárodní smlouva neumožňuje, aby byla exekuce exekutorem provedena bez předchozího rozhodnutí o uznání. Jak vyplývá z článku III. Newyorské smlouvy, rozhodčí nález vydaný dle této úmluvy lze vykonat bez dalšího, protože ani v případě místních (národních) vykonatelných rozhodčích nálezů se uznání rozhodnutí v rámci exekučního řízení nevyžaduje (§ 40 odst. 1 písm. c/ ex. řádu). Povinností exekučního soudu tedy bylo, aby zjistil, zda předmětný exekuční titul byl vydán podle Newyorské úmluvy, přičemž toto zjištění bylo třeba učinit nejen s ohledem na jeho označení jako „rozhodčí nález“, ale zejména s ohledem konkretizaci orgánu, který jej vydal (tedy zda se jedná o rozhodce či stálým rozhodčí orgán pověřený na základě rozhodčí doložky - viz článek I. bod 2 Newyorské úmluvy). Jedná-li se o rozhodčí nález dle Newyorské úmluvy, bylo nutno se dále zabývat tím, zda jsou splněny i další podmínky pro vedení exekuce vyžadované touto mezinárodní smlouvou. Jiné podmínky pro vedení exekuce stanovené zákonem (exekučním řádem či občanským soudním řádem) mohou mít význam jen potud, neodporují-li mezinárodní smlouvě (čl. 10 Ústavy). Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že relevantní závěry k právní problematice předmětného exekučního titulu nebyly v napadeném rozhodnutí učiněny. Odvolací soud proto postupoval dle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené rozhodnutí pro nedostatek důvodů zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Na exekutorovi bude, aby znovu podle ust. § 43a odst. 1 ex. řádu požádal exekuční soud o pověření k provedení exekuce, přičemž exekuční soud tuto žádost posoudí v intencích výše uvedeného závazného názoru odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu). Poučení : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 2. října 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á předsedkyně senátu