ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobkyně: Z. P.,, bytem R., K., R. 16, zast. JUDr. Kateřinou Stránskou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Praha 4, Dvorecká 1162/2a, proti žalované: JUDr. Helena Obeidová, advokátka, IČ 66218322, se sídlem Praha 4, Voráčovská 937/14, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Generali Pojišťovna a.s., IČO 61859869, se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, Praha 2, zast. JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Bílkova 132/4, o zaplacení 1.784.555,-Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. března 2017, č.j. 70 C 110/2016-153, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku o věci samé (I.) m ě n í tak, že se zamítá žaloba, kterou by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1.659,514,-Kč s příslušenstvím. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 89.228,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované, k rukám jeho právního zástupce, na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 190.067,-Kč a to do tří dnů od jeho právní moci. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1.659.514,-Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), co do částky 125.041,-Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a žalované s vedlejším účastníkem uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 306.333,72 Kč (výrok III.). Takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která tvrdila, že částka 1.784.555,-Kč je škodou, která vznikla žalobkyni v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Žalobkyně si u žalované objednala právní službu - sepsání darovací smlouvy a zajištění vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to mezi žalobkyní (obdarovanou) a její matkou H. N. (dárkyní). Pochybením žalované však bylo v darovací smlouvě uvedeno nesprávné datum, návrh na vklad do katastru nemovitostí katastr odmítl provést, avšak žalovaná neučinila k odstranění vady žádné kroky. V důsledku tohoto jednání se nemovitost, která byla předmětem daru, stala předmětem dědictví, a žalobkyně tak namísto jedné poloviny nemovitosti získané darem obdržela v rámci dědictví pouhou jednu čtvrtinu. S ohledem na celkovou cenu nemovitosti se jedná o jí vzniklou škodu v právě žalované výši. Žalovaná ke své obraně uvedla, že dárkyně v době podpisu smlouvy nevěděla, co podepisuje, byla ve špatném zdravotním stavu, darovací smlouvu proto považovala za neplatnou. Nadto návrh na vklad na katastr nemovitostí vůbec nepodala a očekávala kontakt s žalobkyní. Vedlejší účastník doplnil, že žalobkyně měla na základě uzavřené darovací smlouvy právo požadovat po dědicích bezplatný převod, žádná škoda jí proto nevznikla, neboť jí mohla předejít v rámci dědického řízení. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů, výpovědi žalobkyně a žalované, svědeckých výpovědí manžela a syna žalobkyně, zvukového záznamu z jednání účastníků z října 2015 další dokazování neprováděl. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví na posouzení způsobilosti dárkyně v době podpisu darovací smlouvy považoval za nadbytečný, neboť darovací smlouva v dědickém řízení předložena vůbec nebyla a nelze předjímat, zda by dědicové namítali neplatnost této smlouvy z důvodu nezpůsobilosti dárkyně v době podpisu. Po citaci ust. § 24 odst. 1, § 16 zákona o advokacii, § 2952, § 1160 odst. 2 a § 1658 o.z. se zohledněním judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1204/2003 a 25 Cdo 1862/2001 dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Po skutkové stránce měl za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o právní pomoci k vypracování darovací smlouvy, jejímu sepisu a následnému podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí. K sepisu smlouvy došlo s chybou, avšak žalovaná nepodala návrh na vklad této smlouvy do katastru nemovitostí. To z důvodu, že na smlouvě bylo uvedeno chybné datum. Žalovaná se nepokusila toto své pochybení opravit, nekontaktovala žalobkyni poštou či elektronicky, ač tyto kontakty měla. Tím porušila svoji právní povinnost v souvislosti s výkonem advokacie, pokud ve lhůtě 3 měsíců od uzavření smlouvy návrh do katastru nepodala. Ke vzniku a výši škody uvedl, že nebýt porušení právní povinnosti žalované, došlo by ke zvětšení majetku žalobkyně o hodnotu jedné poloviny nemovitosti na základě předmětné smlouvy. K tomu však nedošlo, majetek žalobkyně se ve výsledku zvětšil pouze o jednu čtvrtinu této hodnoty. Za okamžik vzniku škody vzal pravomocné skončení dědického řízení, její výše je jedna čtvrtina její hodnoty zjištěné v dědickém řízení, tedy částka 1.784.555,-Kč. Protože v rámci dědického řízení žalobkyně obdržela i další majetek, který by na základě darovací smlouvy neobdržela, v hodnotě 125.041,-Kč, tuto hodnotu od výše škody odečetl. K příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalované a vznikem škody zaujal názor, že okamžikem, kdy žalovaná nepodala návrh na vklad darovací smlouvy do katastru nemovitostí, ještě ke vzniku škody nedošlo, neboť situaci mohla žalobkyně zhojit v rámci dědického řízení. K tomu však nedošlo a žalobkyně žalovanou o této možnosti nevyrozuměla, neboť její opačné tvrzení je s ohledem na provedené dokazování zcela nevěrohodné. Z těchto důvodů soud žalobě jako převážně důvodné výrokem I. vyhověl, výrokem II. ji částečně zamítl. O příslušenství pohledávky rozhodl dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák., o nákladech řízení dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř. Namítla absenci příčinné souvislosti mezi jejím údajným porušením právní povinnosti a údajně žalobkyni vzniklou škodou. Nadto soud I. stupně nesprávně uzavřel, že žalovaná žalobkyni nepoučila o možnosti uplatnit svůj nárok z darovací smlouvy v rámci dědického řízení. Zopakovala svá tvrzení o nedostupnosti žalobkyně i o průběhu jednotlivých úkonů, zdůraznila, že v době probíhajícího dědického řízení žalobkyni již nezastupovala a ta v té době měla jiné právní zastoupení. Příčinná souvislost mezi domnělým porušením povinnosti a vznikem údajné škody je proto přetržena vstupem další advokátní kanceláře. Již z tohoto důvodu měl být návrh jako nedůvodný zamítnut. Dále zopakovala svá tvrzení o nezpůsobilosti dárkyně podepsat předmětnou smlouvu, ze kterého dovozovala, že darovací smlouva byla neplatná, a žalobkyni tak nemohla žádná škoda vzniknout. Brojila rovněž proti provedení důkazu nahrávkou, která byla provedena žalobkyní utajeně bez jejího souhlasu, a soud jí v řízení připustil nezákonně. Soud I. stupně nevzal v úvahu rovněž osobní zainteresovanost svědků, tedy manžela a syna žalobkyně, rozpor ve výpovědi žalobkyně o údajích, kdy se dozvěděla o dědickém řízení, a sporovala i závěr soudu I. stupně, že by žalobkyni mohla vzniknout škoda, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně čtvrtinový podíl od ostatních spoluvlastníků zaplatila, ačkoliv se jejím vlastníkem stala. Vytkla dále soudu neprovedení jí navrženého znaleckého posudku. V odvolacím řízení nově tvrdila, že z dřívější doby má informace, že žalobkyně byla v Rakousku pojištěna proti škodám z právně vadných jednání. Je možné, že i v souvislosti s projednávanou kauzou bylo plněno, konkrétní informace však nemá. Navrhla vznést dotaz příslušným pojišťovnám působícím v Rakousku, případně i jiné důkazy, které by vedly k prokázání uvedené skutečnosti, neboť v takovémto případě se žalobkyně domáhá duplicitní náhrady (bezdůvodného obohacení), nikoliv náhrady škody. Z těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby či zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že Česká advokátní komora uznala žalovanou kárně vinou za porušení její advokátní povinnosti, byla jí uložena i sankce. Žalovaná měla povinnost postupovat ve snaze minimalizovat škodu, což neučinila. Právní zástupkyně žalobkyně v předchozím dědickém řízení svoji klientku nezastupovala. Provedení důkazů nahrávkou považuje za legitimní, neboť jí žalovaná o průběhu jednání odmítla poskytnout jakýkoli písemný záznam. Teprve na jednání dne 26.10.2015 se žalobkyně dozvěděla, že doposud žalovanou tvrzené neprovedení vkladu je nepravdivé a návrh na vklad nebyl vůbec podán, přičemž jí žalovaná opakovaně sdělovala, že s celou věcí se nedá nic dělat. Tvrzení žalované o tom, že obdržela platbu z pojistného v Rakousku, je nepravdivou spekulací. Vedlejší účastník na straně žalované se připojil k odvolání žalované. Nezpochybnil pochybení žalované, která návrh na katastr nemovitostí nepodala, za škodu však považoval pouze uhrazenou odměnu notáře za projednání (v darovací smlouvě obsažené) poměrné části nemovitosti v rámci dědictví, neboť ta by do něj jinak nespadala. Tato škoda však v tomto řízení uplatněna nebyla. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 o.s.ř. z podnětu a v mezích podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, a po zopakování některých důkazů (§ 213 o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Vzhledem k přeshraničnímu prvku ve věci (žalobkyně má trvalý pobyt v Rakouské republice) soud I. stupně správně mlčky dovodil svoji mezinárodní příslušnost ve věci, neboť ji žalovaná založila svým vyjádřením (viz článek 26 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Brusel I bis). Správně mlčky dovodil i rozhodné české právo pro škodu vzniklou ze závazkového vztahu účastníků, které vyplývá z článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť s odkazem na článek 6 odst. 4 písm. a) nelze použít ustanovení o spotřebitelských smlouvách. Z protokolu o předběžném šetření ze dne 11.6.2015 a protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 19.1.2016, v dědickém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 19/2015, má odvolací soud za prokázané, že u obou jednání byla žalobkyně přítomna osobně, v protokolech není zachycena zmínka o existenci darovací smlouvy mezi zůstavitelkou a žalobkyní, žalobkyně zde nebyla právně zastoupena. Z usnesení téhož soudu ze dne 29.1.2016, č.j. 32 D 19/2015-142, které nabylo právní moci téhož dne, má odvolací soud za prokázané, že byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti blíže specifikovaným způsobem s tím, že žalobkyně nabyla mimo jiné 1/4 předmětné nemovitosti, 1/12 této nemovitosti získal každý z třech dalších dědiců, usnesení nabylo právní moci dne 29.1.2016. Soud I. stupně z hlediska zjištěného skutkového stavu po provedeném dokazování správně vyšel z toho, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o právním zastoupení, jejímž účelem byl sepis darovací smlouvy k 1/2 nemovitosti a její následný vklad do katastru nemovitostí, pochybením žalované však ke vkladu do katastru nedošlo. Správně také s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1862/2001 dovodil, že žalovaná tímto svým opomenutím porušila ust. § 16 odst. 1 zákona o advokacii. Rovněž správně akcentoval, že i přes toto pochybení žalované žalobkyni i nadále zůstala možnost darovací smlouvu uplatnit v rámci dědického řízení (viz soudem I. stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1204/2003), neboť do pasiv dědictví by tak přešel závazek převést 1/2 nemovitosti, do aktiv dědictví hodnota 1/2 nemovitosti. To však žalobkyně neučinila a s dědici i o předmětné 1/2 nemovitostí uzavřela dědickou dohodu nerespektující uzavřenou darovací smlouvu (shora citované usnesení č.j. 32D 19/2015-142 ze dne 29.1.2016), čímž se jí nezvětšil majetek o 1/4 nemovitosti. Ekvivalent tohoto podílu je přitom částka 1.784.555,-Kč. Dle svých tvrzení následně 1/4 nemovitosti (podíl ostatních dědiců na nemovitostech) odkoupila. Za této situace bylo pro řízení podstatné, zda v příčinné souvislosti s výše uvedeným jednáním žalobkyni vznikla uvedená škoda. Nejvyšší soud ve své judikatuře vyložil k otázce příčinné souvislosti jako právní kategorie (v oblasti soukromého práva jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu), že při jejím zkoumání nejde o zjišťování příčinné souvislosti ve filozofickém slova smyslu, nýbrž ve smyslu právním; jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu [srov. např. rozsudek ze dne 21.2.2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen "Soubor"), pod číslem C 1025, svazek 14, či rozsudky ze dne 20.5.2009, sp. zn. 21 Cdo 564/2008, a ze dne 29.3.2011, sp. zn. 23 Cdo 331/2010, oba in www.nsoud.cz]. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2003, sp. zn. 25 Cdo 2101/2002, uveřejněný v Souboru pod číslem C 2354, svazek 28). V rozsudku ze dne 28.11.2000, sp. zn. 25 Cdo 562/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2001, pod číslem 22 pak Nejvyšší soud vyložil, že je-li příčin více, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Z obsahu spisu a skutkových tvrzení účastníků vyplývá, že dědické řízení sp. zn. 32 D 19/2015 bylo zahájeno úmrtím zůstavitelky dne 29.12.2014 a skončeno dne 29.1.2016. V rámci jeho projednávání se v červnu 2015 konalo předběžné projednání dědictví, v lednu 2016 proběhlo vlastní projednání dědictví. Od července 2015 byla žalobkyně zastoupena na základě plné moci stávající právní zástupkyní, nelze však dovodit, že by ji byla oprávněna zastupovat i v dědickém řízení, žalobkyně tuto skutečnost popírá a z obsahu spisu nevyplývá. K pravomocnému ukončení dědického řízení došlo dne 29.1.2016 (viz shora citované usnesení). Nyní projednávaný soudní spor byl zahájen dne 29.4.2016. S žalobkyní lze na základě provedených důkazů souhlasit, že zpočátku jí žalovaná nepodala přesnou informaci, pokud tvrdila, že katastr nemovitostí odmítl provést zápis předmětné smlouvy. Nejpozději v říjnu 2015, kdy mezi stranami proběhla schůzka za účasti rodinných příslušníků žalobkyně, se však žalobkyně dozvěděla, že k pokusu o vklad do katastru nemovitostí pochybením žalované nedošlo. Je zřejmé, že žalobkyně bezpochyby protiprávním jednáním žalované (advokátky) neztratila reálnou možnost uplatnit práva z uzavřené darovací smlouvy, neboť ji v době probíhajícího dědického řízení nejenom měla fyzicky k dispozici, ale věděla i o tom, že návrh na vklad do katastru nemovitostí podle ní nebyl vůbec dán a neexistovalo také žádné zamítavé rozhodnutí katastru nemovitostí týkající se předmětné smlouvy. Pokud by darovací smlouvu v dědickém řízení uplatnila, byl by vydaným dědickým usnesením katastr nemovitostí vázán a na jeho základě by změnu vlastnického podílu ve prospěch žalobkyně zapsal. S ohledem na faktické ukončení právního zastoupení žalovanou, kdy ta odevzdala žalobkyni předmětnou smlouvu, lze dodat, že již nebylo její smluvní povinností poučovat žalobkyni o dalších možných postupech v realizaci smlouvy. Došlo tedy k přetržení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vzniklou škodou uplatněnou žalobou, která vznikla až na základě dobrovolného jednání žalobkyně, která (přes vědomí o uzavřené darovací smlouvě) nejprve uzavřela dědickou dohodu a následně 1/4 podíl nemovitosti od ostatních dědiců odkoupila. Dobrovolné uzavření dědické dohody bylo tak výlučnou a samostatnou příčinou, která způsobila vznik škody žalobkyni, a to bez ohledu na původní škodnou událost způsobenou žalovanou. Žalovaná v souvislosti se svým výše popsaným protiprávním jednáním tak sice může odpovídat žalobkyni za jí případně vzniklé škody určitého druhu, z důvodu přetržení příčinné souvislosti však nikoli za škodu tvrzenou v žalobě. Z těchto důvodů odvolací soud napadený výrok rozsudku o věci samé (I.), dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř., změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (u odvolacího řízení ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř.), když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Její náklady, jak výslovně uvedla u jednání, však spočívaly toliko v uhrazeném soudním poplatku za podané odvolání ve výši 89.228,-Kč. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované bylo rovněž rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (u odvolacího řízení ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř.). S vědomím judikatorní praxe Nejvyššího soudu R 94/2014, když v tomto případě nelze dovodit s ohledem na postoje účastníků neúčelnost jejího právního zastoupení (pojišťovna byla vtažena do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované, za kterou by v případě jeho neúspěchu v řízení plnila), má vedlejší účastník právo na plnou náhradu nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady vedlejšího účastníka lze považovat deset úkonů právní pomoci advokáta. Před soudem I. stupně se z pcta 1.784.555,-Kč jedná o 9 úkonů právní pomoci á 15.460,-Kč (ust. § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - dále jen Tarif): příprava a převzetí, vyjádření ze dne 15.8.2016, jednání dne 7.9.2016, vyjádření ze dne 23.9.2016, jednání dne 12.10.2016, jednání dne 14.12.2016 přesahující dvě hodiny, jednání dne 22.2.2017 a 8.3.2017. Před odvolacím soudem se z pcta 1.659.514,-Kč jedná o jeden úkon á 14.940,-Kč - účast u odvolacího jednání. Právnímu zástupci vedlejšího účastníka dále náleží za těchto deset úkonů právní pomoci i deset paušálů á 300,-Kč (ust. § 13 odst. 3 Tarifu). Protože je právní zástupce plátcem DPH (osvědčení o plátci), náleží mu podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů řízení. Celkem na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží vedlejšímu účastníku částka 190.067,-Kč, kterou odvolací soud stanovil podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka. Poučení : Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek ust. § 237, § 239 a násl. o.s.ř. V Praze dne 6. září 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á, v.r. předsedkyně senátu