ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci manžela: Dr. H. F. S., bytem S. r. N., , U., E. 73, zast. Mgr. Gabrielou Rosenkranz - Tittl, advokátkou, se sídlem Praha 2, Žitná 52, a manželky: L. P., bytem P. 1, V. 6, zast. JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 6, U první baterie 1, o rozvod manželství, k odvolání manželky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. května 2017, č.j. 29 C 95/2015-120, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. manželství účastníků rozvedl, výrokem II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo. Takto rozhodl na základě návrhu manžela ze dne 23.12.2015, který se domáhal rozvodu bezdětného manželství s tvrzením, že v roce 2014 došlo k vzájemnému odcizení manželů, ztrátě důvěry a v roce 2015 k ukončení jejich intimního soužití. Od téže doby manželé vedou svůj život nezávisle na druhém v různých zemích Evropy. Manželka s rozvodem nesouhlasila s tvrzením, že je manžel pod vlivem své matky a sestry, je nemocný. Pokud by spolu manželé začali komunikovat, šlo by jejich manželství zachránit. S ohledem na mezinárodní prvek dovodil soud I. stupně svoji mezinárodní pravomoc věc rozhodnout (článek 3, písmeno a/ Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003) a na věc samu použil české hmotné právo. Na základě provedených důkazů (listinné důkazy, účastnické výslechy) měl za prokázané, že dne 9.5.2009 uzavřeli manželé manželství. Manželství postupně ztrácelo na kvalitě, neboť manželé v průběhu celého manželství nikdy, s výjimkou víkendů, společně nežili, neměli možnost sladit své potřeby a zájmy, sžít se spolu, společně řešit každodenní problémy a tím upevňovat vzájemný vztah. Ochladnutí vzájemných vztahů bylo logickým důsledkem této situace. Manželé spolu nejméně od poloviny roku 2015 nežijí, nevídají se už ani o víkendech, vztahy mezi nimi jsou velmi vyhroceny. Zejména pro zásadně odmítavý postoj manžela soud I. stupně nespatřil žádnou naději k možnosti obnovení společného soužití. Za zásadní příčinu rozvratu jejich manželství označil rozdílné představy manželů o životě, kdy mezi nimi evidentně nefungoval tzv. vztah na dálku (víkendové manželství). S odkazem na ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku, neboť zároveň neshledal žádné překážky rozvodu uvedené v § 755 odst. 2 občanského zákoníku, proto manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení rozhodl dle § 23 z.ř.s. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání manželka. Namítla mezinárodní nepříslušnost soudu I. stupně, neboť ve věci měl rozhodovat německý soud. Poslední společné bydliště manželů asi nebylo v České republice. Soud k těmto otázkám neprováděl dokazování, ani neověřil, zda totožné řízení nebylo zahájeno v SRN. Manželství rozvráceno není a zároveň jsou naplněny podmínky uvedené v ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z., pro které manželství nelze rozvést, své manželské povinnosti manželka totiž plní. Sama by zůstala bez prostředků, těžká nemoc manžela (jeho depresivní stavy) by manželkou nebyla sledována a kompenzována. Soud I. stupně vyšel z návrhu manžela učiněného v jeho přechodném maniodepresivním stavu, chybně nepřerušil řízení, nedoporučil manželům navštívit psychologa či lékaře. Manžel si neuvědomuje, že rozvod je nevratný a bude jej litovat. V manželství se ani jeden nedopustil nevěry, žádný z nich nemá jiný vztah. Soud I. stupně zcela chybně podrobněji nezkoumal, kde a jak manželé spolu žijí, kde se stýkají, nezjistil, že by manželé spolu přestali hospodařit, když např. jen v Praze mají manželé ve společném jmění dvě nemovitosti s nemalými pravidelnými měsíčními náklady. Ze všech těchto důvodů navrhla zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. Manžel navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Nemá povědomí o žádném probíhajícím řízení v Německu, jediné společné bydliště manželů bylo na adrese P.1, V. 6. Soud I. stupně se dostatečně vypořádal se stavem manželství a tvrzení manželky, že soužití manželů není trvale rozvráceno, pozbývá jakéhokoliv reálného podkladu. Mezi manželi neexistuje již více než 2 roky žádné soužití, rozešli se v květnu 2015 a od léta 2015 se viděli již pouze u soudu. Doba rozluky je natolik dlouhá, že je zřejmé, že k obnovení soužití již nikdy nedojde, jejich manželství je mrtvé. Je proto irelevantní, jak manželé žili po dobu manželství. Manžel navíc jakékoliv další soužití s manželkou kategoricky vylučuje, neboť nejen, že manželku nemiluje, ale neakceptuje ji ani jako partnerku. Jeho rozhodnutí o rozvodu je 100% neměnné. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 o.s.ř. z podnětu a v mezích podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Soud I. stupně správně dospěl k závěru o své mezinárodní pravomoci, která vyplývá z článku 3, písmeno a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, neboť na území České republiky má manželka bydliště a (z hlediska autonomního výkladu pojmu obvyklé bydliště z pohledu tohoto Nařízení) měli manželé i své poslední obvyklé bydliště. Výtky manželky, že soud I. stupně nezkoumal, zda v jiné členské zemi nebyl podán stejný návrh, jsou bezpředmětné, sám manžel tuto možnost popírá a manželka ji netvrdí, v řízení najevo nevyšla. Jsou to přitom pouze účastníci řízení, kteří mohou návrhem na zahájení řízení disponovat. Soud I. stupně správně také aplikoval české rozhodné právo, neboť pro Českou republiku sice není závazné Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20.12.2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu (tzv. Nařízení Řím III), neexistuje ani dvou či vícestranná smlouva mezi SRN a Českou republikou upravující rozhodné právo pro rozvod manželství, použití českého práva však vyplývá z ust. § 50 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. To za situace, kdy v okamžiku zahájení řízení (29.12.2015) manželé (státní příslušník SRN a česká státní příslušnice) již neměli společné bydliště. Je proto nutno použít právo procesního soudu, tj. české právo (lex fori). Podle ust. § 655 o.z. je manželství trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Hmotněprávní úprava rozvodu manželství je upravena v ust. § 755 - 758 o.z. V daném případě se manžel domáhá rozvodu bezdětného manželství s tvrzením trvalého a hlubokého rozvratu manželství (ust. § 755 odst. 1 o.z.). Manželka se rozvodu brání s tvrzením, že manželství je možno zachovat při obnovení komunikace mezi manžely, není dán jeho kvalifikovaný rozvrat. Soud I. stupně nepochybil, pokud dovodil trvalý a hluboký rozvrat manželství účastníků. Od zahájení řízení byla oběma manželům poskytnuta více než dostatečná doba k obnově jejich vztahu a navázání normální komunikace, k tomu však nedošlo, manželé se nevídají, jejich převážně písemný kontakt se omezuje na řešení otázek spojených s rozpadem jejich manželství, vzájemně si nepomáhají a nepodporují. Jak vyplynulo z tvrzení manžela, ten má v současnosti jinou partnerku a vztah s ní považuje za perspektivní. Manželkou tvrzená absence nevěry účastníků a absence jejich jiného vztahu tak ve světle výše uvedeného není podstatnou okolností pro závěr o trvalém a hlubokém rozvratu manželství účastníků. Vzájemná důvěra manželů v oblasti intimních vztahů je toliko jednou z mnoha okolností, při jejichž naplnění lze hovořit o harmonickém manželství bezezbytku naplňujícím jeho účel ust. § 655 o.z. věty druhé o.z. Odvolací soud rovněž spatřuje rozpor v tvrzení manželky zastávající stanovisko, že kvalifikovaný rozvrat jejího manželství není dán (ust. § 755 odst. 1 o.z.). Zároveň ale manželka tvrdí, že manželství nemůže být rozvedeno, neboť v případě rozvodu by jí hrozila zásadní újma, své manželské povinnosti si plní, tedy naplnění ust. § 755 odst. 2 o.z. Toto ustanovení je však založeno na předpokladu, že je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (ust. § 755 odst. 1 o.z.). Za zvlášť závažnou újmu jí způsobenou však manželka považuje toliko svoji majetkovou situaci. V řízení přitom netvrdila, že by byla osobou se zdravotním postižením, které by v jejím produktivním věku bránila její nemoc zajistit si prostředky ke své obživě prací, jejich případná komunikace se týká pouze otázek majetkových vyrovnání. Neboť závěr soudu I. stupně o kvalifikovaném rozvratu manželství účastníků byl správný, odvolací soud napadené rozhodnutí, dle ust. § 219 o.s.ř., jako věcně správné potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 23 z.ř.s. Poučení : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 13. září 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á, v.r. předsedkyně senátu