U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci žalobců: a) P. B., bytem P., H., b) V. R., bytem P., H., oba zast. JUDr. Radimem Kroftou, advokátem, se sídlem Praha 1, U Železné lávky 568/10, proti žalované: V. A. S.A., se sídlem Š., 08820, B., P. de N. M. B., P. de l´E., E. P. de L., o zaplacení 225,-EUR s přísl., k odvolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. října 2016, č.j. 33 C 54/2016-20, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že se řízení n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně výrokem I. řízení zastavil a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali úhrady částky 225,-EUR s přísl. s tvrzením, že měli platnou rezervaci na let z Prahy do Barcelony a zpět. V Barceloně však zjistili, že jim žalovaná nedodala zavazadla, žalobci si byli nuceni pořídit náhradní věci, zavazadla jim byla dodána až po návratu do Prahy. Za této situace podřadili svůj nárok výše uvedené částky článku 19 Montrealské úmluvy, přičemž pravomoc soudu dovodili z jejího článku 33 odst. 1 (místa určení). Soud I. stupně však uzavřel, že místem určení je místo, kam je cestující přepravován konkrétním letem, nikoliv místo, kam se má cestující v budoucnu vrátit. Místem určení (a rovněž i místem škody) je proto Barcelona, proto je také dána pravomoc španělských, nikoliv českých soudů. Svůj názor podpořil tím, že jeho právní závěr vyplývá z judikatury Evropského soudního dvora týkající se náhrad za zpožděné lety (aniž by ji však specifikoval). S odkazem na ust. § 103, § 104 odst. 1 o.s.ř. proto řízení, pro neodstranitelnou překážku řízení, zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Proti tomuto usnesení podali včasné a přípustné odvolání žalobci. Namítli nepřípadnost odkazu soudu I. stupně na judikaturu Soudního dvora EU ve vztahu k náhradám za zpožděné lety, neboť kupříkladu ve věci C-xxx/xx R. vs. A. B. byl učiněn závěr, že místně příslušným soudem je soud v místě odletu i příletu letadla, neboť obě místa mají nedílný vztah k plnění dle přepravní smlouvy. Za místo určení tak lze považovat místo odletu (Prahu 6), kam měli být žalobci také přepraveni. Skutečnost, že strávili týden v Barceloně, je irelevantní ve vztahu k cestovnímu ujednání s leteckým dopravcem. Dále odkázali na shodný výklad Varšavské úmluvy z roku 1929, dále na mimoevropskou judikaturu ve věci J. vs. U. xx A. ze dne 9.2.2009, ve kterém bylo dovozeno, že místem určení při zpátečním letu cestujících je fakticky místo jejich odletu, v případě přepravy nákladu pak místo hlavní vykládky. Z těchto důvodů navrhli zrušení napadeného rozhodnutí. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu ust. § 212 a § 212a o.s.ř., a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle článku 33 Montrealské úmluvy (Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, vyhlášená pod 123/2003 Sb.m.s.), žalobu o náhradu škody je možno podat podle volby žalobce na území jedné ze smluvních stran, buď u soudu, kde má dopravce bydliště, nebo u soudu hlavního sídla jeho podnikání nebo u soudu v místě jeho podnikání, ve kterém byla přepravní smlouva sjednána, nebo u soudu v místě určení. Pravidla upravující soudní příslušnost, uznávání nebo výkon rozhodnutí uvedená ve zvláštních smlouvách, jejichž stranami již členské státy byly v době nabytí účinnosti Nařízení Brusel I i Brusel I bis, mají v zásadě za následek, že se nepoužijí ustanovení tohoto nařízení týkající se stejné otázky (rozsudek TNT Express Nederland, C-533/08, EU:C:2010:243, body 39, 45 až 48). V oblastech upravených zvláštními smlouvami nesmí být použitím pravidel upravených těmito smlouvami dotčeny takové zásady, které jsou základem soudní spolupráce ve věcech občanských a obchodních v rámci Evropské unie, jako jsou zásady uvedené v bodech 6, 11, 12 a 15 až 17 odůvodnění Nařízení č. 44/2001, týkající se volného pohybu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, předvídatelnosti příslušných soudů, a tudíž právní jistoty pro jednotlivce, řádného výkonu spravedlnosti, minimalizace rizika souběžných řízení, jakož i vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v rámci Unie (rozsudky TNT Express Nederland, EU:C:2010:243, bod 49 a Nipponkoa Insurance Co. (Europe), C-452/12, EU:C:2013:858, bod 36). Těmto zásadám nyní odpovídají články 6, 15, 16, 21, 26 a 27 Nařízení Brusel I bis. Neboť citovaný nárok žalobců nelze podřadit pod pojem deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti žalovaného (viz rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Athanasios Kalfelis proti Bankhaus Schröder, Münchmeyer, Hengst and Co. and others, 189/87) a aplikovat tak článek 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis (soud místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události), dopadal by na nárok žalobců článek 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I bis. Ten umožňuje žalobci provést volbu mezi soudy členského státu, v němž má žalovaný bydliště, a soudy místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. U smlouvy o přepravě, která spadá do kategorie smluv o poskytování služeb (viz v tomto smyslu rozsudek R., C-xxx/xx, EU:C:2009:439, body 29 a 30) je tímto místem, v souladu s článkem 7 bodem 1 písm. b) druhou odrážkou uvedeného nařízení soud členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby poskytnuty. Takovýmto místem je v případě letecké přepravy místo odletu i příletu letadla, neboť obě místa mají nedílný vztah k plnění dle přepravní smlouvy (viz rozhodnutí C-xxx/xx R. vs. A. B.). Tyto závěry jsou plně aplikovatelné i na nároky za zpoždění letecké přepravy zavazadel dle článku 19 Montrealské úmluvy, o jehož znění je opřen žalobní nárok. Za níže uvedeného výkladu článku 33 Montrealské úmluvy, který umožňuje volbu sudiště na soud místa bydliště dopravce, nebo hlavního sídla podnikání dopravce nebo na citované „místo určení“, je tak užití článku 33 Montrealské úmluvy i v souladu s citovanými zásadami Nařízení Brusel I bis. Třetí pododstavec preambule Montrealské úmluvy uznává „význam zajištění ochrany zájmů spotřebitelů v mezinárodní letecké dopravě a nutnost zajištění spravedlivých náhrad na základě principu odškodnění“. Oba cíle by přitom byly nutně zpochybněny, pokud by cestující, jehož zavazadla byla ztracena (nebo nebyla přepravena včas), musel následně podstupovat složité soudní řízení v místě své tehdejší dovolené (či jiného pobytu), i když disponoval zpáteční letenkou do svého domovského státu a zavazadla byla ztracena v průběhu letu do místa jeho dovolené (jiného pobytu). Proto je pojem „místo určení“ rozhodný pro určení mezinárodní příslušnosti nutno vykládat tak, že v případě zpáteční letenky jím je i místo příletu letadla. Proto je také dána mezinárodní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť oba žalobci odlétali z Letiště Václava Havla. Takovýto výklad Montrealské smlouvy je souladný i s tím, jak jsou práva spotřebitelů (leteckých pasažérů v otázkách náhrad z letecké přepravy při určování mezinárodní příslušnosti soudů) vykládána Soudním dvorem Evropské unie (viz např. rozhodnutí C-xxx/xx R. vs. A. B.). Odvolací soud proto napadené usnesení, dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., změnil tak, že se řízení nezastavuje. Tím pozbyl účinnosti i závislý výrok (II.) napadeného usnesení. Poučení : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 4. ledna 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á předsedkyně senátu