ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: P. S. G., xxx, se sídlem S. r. N., T., B., zast. JUDr. Petrem Chárou, advokátem, se sídlem Praha 7, Ortenovo náměstí 443/6, proti žalovanému: EFES, spol. s r.o., IČO 41189710, se sídlem Praha 5, K Radotínu 492, zast. Mgr. Michaelou Jindrákovou, advokátkou, se sídlem Praha 10, Ukrajinská 874/3, o 9.448,80 EUR s příslušenstvím a 80 EUR, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. srpna 2017, č.j. 42 C 84/2017-166, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e v tomto znění výroku o věci samé: Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 9.448,80 EUR spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,12 % z částky 24.552 EUR od 25.11.2016 do 27.1.2017 a dále z částky 9.448,80 EUR od 28.1.2017 do vyhlášení rozsudku a ode dne následujícího po vyhlášení rozsudku do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla devět a výše úrokové sazby pro hlavní refinanční operace použité Evropskou centrální bankou během její poslední hlavní refinanční operace, provedené před prvním kalendářním dnem daného pololetí, vyhlášené sděleními Německé spolkové banky ve Spolkovém věstníku, a dále částku 80 EUR, jakož i ve výroku o nákladech řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.232 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Cháry, advokáta. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 9.448,80 EUR spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,12 % z částky 24.552 EUR od 25.11.2016 do 27.1.2017 a dále z částky 9.448,80 EUR od 28.1.2017 do vyhlášení rozsudku a ode dne následujícího po vyhlášení rozsudku do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla devět a výše úrokové sazby pro hlavní refinanční operace použité Evropskou centrální bankou během její poslední hlavní refinanční operace, provedené před prvním kalendářním dnem daného pololetí, vyhlášené sděleními Německé spolkové „republiky“ ve Spolkovém věstníku, a dále částku 80 EUR (výrok I.). Žalovanému dále soud uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 59.326,80 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě na zaplacení žalovaných částek odůvodněné tím, že žalovaný si objednal u žalobce na základě dvou objednávek - č. 10702 a 10703 - cherry rajčata v balení po 500g na paletách vždy po 10 baleních na jedné. Cena objednávky činila 20.832 EUR a 3.720 EUR. Žalobce objednávky akceptoval provedením požadovaného úkonu, ve smyslu článku 18 odst. 3 Úmluvy OSN, o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen Úmluva) zajištěním naložení objednaného zboží na kamion s návěsem slovenského dopravce A. R. P., se sídlem na S. Akceptací uvedených objednávek byly uzavřeny dvě smlouvy o mezinárodní koupi zboží, z nichž vznikl závazek žalobce dodat toto zboží a závazek žalovaného za dodané zboží uhradit sjednanou cenu. Žalobce svůj závazek splnil dodáním zboží prvnímu dopravci k přepravě pro žalovaného. Mezi stranami byly sjednány dodací podmínky I. E. W. Dne 25.10.2016 vystavil žalobce žalovanému faktury č. 9399 na částku 20.832 EUR a částku 3.720 EUR se splatností 24.11.2016. Žalovaný však žalobci zaplatil toliko částky 12.499,20 EUR na první fakturu a 1.116 EUR na druhou fakturu. I nadále tak dluží žalobci částku 9.448,80 EUR. Žalobce má též nárok na úroky z prodlení, přičemž rozhodným právem pro stanovení jejich výše je právo německé, neboť žalobce jako prodávající má sídlo v Německu. Výše úroků činí podle § 288 odst. 2 německého občanského zákoníku (dále jen BGB) 8,12 %. Podle § 228 odst. 2 BGB má dále žalobce nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním neuhrazených povinností, jejichž výše činí dvakrát 40 EUR. Žalovaný dle žalobních tvrzení žalovanou částku i přes upomínku nezaplatil. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím podstatným odůvodněním, že nesporuje, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o koupi zboží na dodávku hroznových cherry rajčat v množství specifikovaném žalobcem. V rozporu s povinností článku 35 odst. 1 Úmluvy však žalobce žalovanému nedodal zboží v množství, jakosti a provedení, neboť zboží bylo naskladněno dne 28.10.2016 s vadami, bylo poškozené, mělo praskliny, bylo povadlé a scvrklé, vyskytovala se hniloba a plíseň, o čemž žalovaný pořídil fotodokumentaci. Žalobce tak nedodal zboží v požadované a smlouvou určené jakosti, neboť si zboží nezachovalo vlastnosti a určenou jakost pro obvyklé použití. Podle článku 38 odst. 1 Úmluvy žalovaný okamžitě poté, co se zboží dostalo do jeho sféry vlivu, tedy dne 31.10.2016, oznámil žalovaný žalobci, že zboží mělo vady. Podle článku 50 Úmluvy žalovaný využil svého práva a snížil kupní cenu, neboť zboží nebylo dodáno v souladu se smlouvou. Cena byla snížena v rozsahu odpovídajícím poměru mezi hodnotou, kterou mělo skutečně dodané zboží, a hodnotou, které by mělo zboží bez vad. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žaloba je důvodná. Vycházel ze zjištění, že žalovaný jako společnost s ručením omezeným si objednal u žalobce jako zahraniční obchodní společnosti se sídlem v Německu zboží, a to dodávku hroznových cherry rajčat v balení po 500g v počtu 26.880 ks a 4.800 ks za sjednanou cenu 20.832 EUR a 3.720 EUR. Žalobce objednávky akceptoval provedením požadovaného úkonu zajištěním naložení objednaného zboží na kamion s návěsem slovenského dopravce A. R. P., se sídlem na S. Dne 25.10.2016 vystavil žalobce žalovanému faktury č. 9399 na částku 20.832 EUR a 3.720 EUR se splatností 24.11.2016. Dne 27.1.2017 zaplatil žalovaný žalobci částky 12.499,20 EUR na první fakturu a 1.116 EUR na druhou fakturu. Zbytek dlužné částky přes upomínku žalobce nebyl uhrazen. Zboží bylo naskladněno dne 28.10.2016 a vykazovalo vady, bylo poškozené, mělo praskliny, bylo povadlé a scvrklé, vyskytovala se hniloba a plíseň, o čemž žalovaný pořídil fotodokumentaci. První následující den, 31.10.2016, oznámil žalovaný žalobci, že zboží mělo vady. Výše rozdílu ceny mezi vadným a bezvadným zbožím byla vyčíslena žalovaným dne 7.11.2016 v Result Code 316/10/16/5783. Žalovaný doložil soudu přehled teplot chlazení zboží při jeho přepravě v rozmezí od 6,9 °C do 14,9 °C. Žalovaný je držitelem certifikátu v oboru nakupování, skladování, balení a velkoobchodního prodeje ovoce a zeleniny. Zboží mělo být po dobu přepravy chlazeno na 8 °C. Z dalších důkazů neučinil soud pro rozhodnutí potřebná zjištění a zdůvodnil též, proč neprovedl výslech navržené svědkyně K. J. (průběh reklamace nebyl žalobcem zpochybněn a výslech nemohl změnit náhled soudu na právní posouzení věci). Stejně tak neprovedl výslech spolupracovníka žalovaného Ing. J. k otázce prokázání kvality zboží a skrytých vad a výslech znalce Ing. S. z oboru rychle kazícího se zboží, neboť podstatný je stav zboží v okamžiku předání prvnímu dopravci k přepravě, nikoliv jeho stav při přejímce tři dny poté (28.10.2016). Výše uvedená zjištění posoudil soud dle ustanovení článku 18 odst. 2, 3, článku 31 písm. a), článku 36 odst. 1, článku 50, článku 66 a 67 odst. 1 Úmluvy. Poté uzavřel, že mezi žalovaným a žalobcem byly platně uzavřeny smlouvy o mezinárodní koupi zboží v ústní formě tak, že ústně provedená objednávka žalovaného byla telefonicky akceptována žalobcem. Mezi stranami nebylo sporu o tom, co bylo předmětem kupních smluv a v jakém rozsahu. Žalobce splnil svůj smluvní závazek dodáním sjednaného zboží, v souladu s článkem 36 Úmluvy pak odpovídá žalobce podle smlouvy a této Úmluvy za jakoukoli vadu, kterou mělo zboží v okamžiku přechodu nebezpečí na kupujícího, i když se vada stane zjevnou až po této době. Okamžikem přechodu na žalovaného v souladu s článkem 31 písm. a) Úmluvy spolu se sjednanými dodacími podmínkami I. E. W. bylo umožnění naložení zboží dopravci ve skladu italské společnosti M., respektive S. dne 25.10.2016. V tomto okamžiku bylo zboží bez vady, což vyplývá i z logiky věci, jak uvedl sám žalovaný, neboť v opačném případě by zboží nebylo ani naloženo. Žalovaný tak přes poučení soudu neprokázal, že by v okamžiku přechodu nebezpečí zboží vykazovalo jakékoli vady. Skutečnost, že zboží mělo vady v okamžiku jeho přejímky do skladu žalovaného dne 28.10.2016, je tak bez významu. Za případný vznik vad zboží, které mohly vzniknout při transportu, nenese žalobce odpovědnost. Žalovaný tak nebyl oprávněn snížit kupní cenu podle článku 50 Úmluvy, protože skutečnost, že zboží nebylo v souladu se smlouvou, nelze přičíst k tíži žalobce. Jelikož žalovaný svůj závazek uhradit kupní cenu splnil pouze částečně, soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalovaného doplatit zbytek. Žalobci též vzniklo právo požadovat vedle žalované částky i úroky z prodlení, přičemž rozhodným právem pro stanovení výše úroků z prodlení je právo německé, a to dle článku 4 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, ze dne 17.6.2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I), ve spojení se Směrnicemi Evropského parlamentu a Rady č. 2000/35/ES a č. 2011/7/EU, neboť žalobce jako prodávající má podle kupní smlouvy své sídlo v N. Strany si rozhodné právo nezvolily. Výše úroků činí podle § 288 odst. 2 BGB 8,12 %. Podle § 228 odst. 5 BGB má žalobce dále nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním neuhrazených smluvních povinností ve výši 80 EUR (2x 40 EUR). Soud proto uznal žalobu důvodnou v plném rozsahu. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek a dále za náklady právního zastoupení; výše soudního poplatku i jednotlivé úkony právní služby advokáta byly v rozhodnutí řádně specifikovány. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. V odvolání zejména namítal neúplná skutková zjištění soudu I. stupně, který neprovedl všechny žalovaným navržené důkazy, nesprávné skutkové závěry i nesprávné závěry právní. Konkrétně namítal, že soud I. stupně se v řízení nezabýval prokázáním toho, co bylo dohodnuto mezi stranami sporu, tedy zda bylo dojednáno místo dodání zboží za situace, kdy smlouva o koupi nezahrnovala přepravu zboží. Není též pravdou, že by mezi stranami byly sjednány podmínky I. E. W., žalobce toto sice tvrdil, ale nenavrhl k prokázání svého tvrzení žádný důkaz a soud žádné dokazování k ověření tohoto tvrzení nevedl, jen bez dalšího převzal tvrzení žalobce. Žalovaný k vyvrácení tohoto tvrzení navrhoval výslech paní K. J., který nebyl soudem proveden. Nebyly provedeny ani navrhované výslechy svědků, a to pana Ing. J., zaměstnance žalovaného v oddělení kvality zboží, kdy podle soudu byl podstatný stav zboží v okamžiku předání prvnímu dopravci k přepravě dne 25.10.2016, a nikoliv jeho stav při přejímce. Uvedený závěr žalovaný sporoval a uváděl, že soud I. stupně nemůže jako osoba bez znalosti procesu zrání zboží, kazivosti zboží a projevu různých typů vad na zboží v závislosti na čase a podmínkách sklízení, podmínkách a doby skladování před předáním prvnímu dopravci zhodnotit, zda zboží, které v okamžiku předání prvnímu dopravci vypadalo jako bezvadné a vady nevykazující, netrpělo vadou, jež se projeví až s odstupem času. Byl též navrhován výslech Ing. S. k tomu, zda zboží trpělo vadami již v okamžiku nakládky, kterou však nebylo možné rozpoznat v tomto okamžiku a která se projevila až po určitém čase. Žalovaný namítal i nesprávné právní posouzení s tím, že se soud nevypořádal s článkem 36 odst. 1 Úmluvy, podle kterého žalobce odpovídá za jakoukoli vadu, kterou má zboží v okamžiku přechodu nebezpečí na kupujícího, byť se vada stane zjevnou až po této době. Žalobce rovněž odpovídá podle odstavce 2 článku 36 Úmluvy za jakoukoli vadu zboží, jež vznikne po okamžiku přechodu nebezpečí na kupujícího, jestliže je způsobena nedodržením záruky, že zboží po určitou dobu bude způsobilé pro své obvyklé použití a zachová si určitou jakost nebo určité vlastnosti. Zdůraznil, že žalobce jako prodejce ovoce a zeleniny v mezinárodním měřítku si při uzavření smlouvy o koupi zboží se žalovaným musel být vědom té skutečnosti, že žalovaný je velkoodběratelem (s ohledem na počet vzájemně uskutečněných obchodů) v České republice, který zboží následně dodává do maloodběratelské sítě. Žalobce tak měl dodat zboží, které nejenom v okamžiku doručení do skladu žalovaného, ale minimálně po dobu v řádu dní musí zachovat první jakost a vlastnosti, které odpovídají první jakosti toho druhu zboží tak, aby zboží v okamžiku prodeje do maloodběratelské sítě bylo této odpovídající jakosti. Uvedenou povinnost však žalobce porušil. Úmluva přitom dává žalovanému jako kupujícímu právo reklamovat vady i po přechodu nebezpečí škody na zboží v záruční době. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného poukazoval na správnost závěrů soudu I. stupně, ať skutkových, tak právních. Navrhovaný výslech K. J. je nepřípadný, neboť tento výslech žalovaný navrhoval k prokázání okolností vzniku předmětné smlouvy o mezinárodní koupi zboží, když jmenovaná měla potvrdit to, že citovaná smlouva vznikla v důsledku přijetí ústní nabídky, tedy ve smyslu ustanovení článku 18 odst. 2 Úmluvy, a nikoliv dle článku 18 odst. 3 Úmluvy. Jmenovaná svědkyně měla být vyslechnuta dále k tomu, jakým způsobem proběhla prohlídka zboží poté, co bylo objednané zboží vyskladněno z kamionu dopravce a naskladněno do skladu žalovaného dne 28.10.2016, jakož i k tomu, jakým způsobem žalovaný postupoval při snížení kupní ceny dle článku 50 Úmluvy. Jelikož soud I. stupně ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. vycházel ze shodného tvrzení účastníků, že mezi nimi došlo k uzavření smlouvy o mezinárodní koupi zboží, a to akceptací ústně provedené objednávky, byl výslech svědkyně nadbytečný, tento výslech svědkyně J. byl nadbytečný i k prokázání způsobu provádění prohlídky zboží v okamžiku jeho naskladňování do skladu žalovaného, stejně tak k tomu, jakým způsobem žalovaný postupoval při snížení kupní ceny. Žalobce zdůraznil, že žalovaný byl soudem při ústním jednání ve věci dne 30.8.2017 vyzván k tomu, aby tvrdil a prokázal, že objednaná cherry rajčata byla poškozena již v okamžiku přechodu nebezpečí na kupujícího (na žalovaného), tedy v okamžiku, kdy byla objednaná rajčata naložena do kamionu, který měl rajčata dopravit do skladu žalovaného. Poukazoval i na nadbytečnost výslechu Ing. J. a Ing. S., jejichž odborná vyjádření by se mohla opřít pouze o pořízenou fotodokumentaci, která zachycovala stav objednaného zboží v okamžiku jeho naskladnění do skladu žalovaného dne 28.10.2016. Žalovaný přitom nepředestřel soudu spornou otázku nastolenou v odvolání, tedy kdy došlo k přechodu nebezpečí na žalovaného jako kupujícího, žalovaný do doby koncentrace řízení před soudem I. stupně nic netvrdil, ani neprokazoval. Jeho námitka, že se uvedenou skutečností soud I. stupně nezabýval, tak není případná. Žalobce zdůraznil, že v žalobě původně uvedené tvrzení upravil tím, že doplnil, že mezi stranami byla sjednaná dodací podmínka I. E. W. s tím, že zboží bylo dodáno tak, že bylo pověřenému dopravci umožněno se zbožím nakládat v místě, kde se zboží nacházelo, přičemž náklady i rizika spojená s dodávkou zboží přešla na kupujícího, tj. žalovaného, v okamžiku, kdy bylo zboží připraveno kupujícímu (žalovanému) k odebrání. Žalobce vyvracel další odvolací námitky žalovaného a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Podle článku 41 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, dodržování mezinárodních závazků přijatých členskými státy znamená, že by tímto nařízením neměly být dotčeny mezinárodní úmluvy, jejichž smluvní stranou je jeden nebo více členských států ke dni přijetí tohoto nařízení. Soud I. stupně procesně správným způsobem zjistil skutkový stav věci, a to v dostatečném rozsahu pro právní posouzení. Nepochybil, jestliže pro nadbytečnost neprovedl navržené důkazy výslechy svědků, neboť tyto důkazy by nemohly přinést žádné informace o tom, jaký byl stav předmětných rajčat v době první nakládky v Itálii. Z obsahu spisu (žalobních tvrzení a vyjádření žalovaného) vyplývá, že skutečnost, že dodávka zboží měla být provedena přepravcem, nebyla žalovaným sporována. Soud I. stupně ve smyslu § 118a o. s. ř. řádně poučil při jednání dne 30.8.2017 žalovaného o povinnosti tvrzení a důkazní k dalším rozhodným skutečnostem pro posouzení věci, tedy k prokázání stavu předmětné dodávky rajčat ke dni přechodu nebezpečí na kupujícího (25.10.2016), kdy se jedna dodávka nacházela v italském skladu společnosti Med Fruit Soc. Consortile A.R.K a druhá dodávka v italském skladu společnosti Sicilverde S.R.L., a to s poučením, že případným následkem pro žalovaného bude neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Uvedené poučení výstižně reagovalo na předmět řízení, neboť se jednalo o dodávku rajčat, která jsou dle obecných zkušeností (§ 121 o. s. ř.) i dle tvrzení účastníků zbožím rychle se kazícím, a je tedy podstatné, v jakém stavu bylo jen v den rozhodný. Dané poučení příhodně reagovalo i na stav dokazování, a to za situace, kdy smlouva byla sjednána ústně a žalovaným nebylo ani tvrzeno, že by byl dohodnut jiný způsob či jiné místo dodání, než prostřednictvím přepravce s doručením žalovanému. Jelikož žalovaný na uvedené poučení dle § 118a o. s. ř. reagoval jen irelevantními návrhy na dokazování, jež měly prokazovat jiné skutečnosti, než skutečnosti rozhodné, nepochybil soud I. stupně, uzavřel-li, že ke dni přechodu nebezpečí na kupujícího dne 25.10.2016 bylo zboží bezvadné. Soud I. stupně nepochybil ani v závěru, že nebylo třeba vyslýchat osobu navrženou k zodpovězení odborných otázek týkajících se zrání rajčat a jejich kazivosti, popřípadě provádět důkaz znaleckým posudkem. V daném sporu by znalec či jiný odborník podávající odborné vyjádření totiž mohl prostřednictvím svých znalostí posoudit jen skutečnosti, které by mu byly soudem zadány k posouzení. Neměl-li soud za prokázané, že by ke dni přechodu nebezpečí na kupujícího bylo předmětné zboží vadné, je zřejmé, že se jednalo o dokazování nadbytečné. Nutno pouze dodat, že na řádně zjištěný skutkový stav soud I. stupně správně aplikoval jím citovaná ustanovení článku 31 písm. a), článku 50 a článku 66 a další mezinárodní Úmluvy (publikované pod č. 160/1991 Sb.), jež je ve vztahu mezi Českou republikou a Německem stále použitelná dle informací Přílohy k Sdělení č. 160/1991 Sb., s přihlédnutím k výše citovanému bodu 41) důvodů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. V intencích těchto ustanovení správně uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný neměl právo zaplatit žalobci jinou (sníženou) cenu zboží, než cenu sjednanou. Za včasné nezaplacení kupní ceny vznikl žalobci také nárok na zaplacení úroků z prodlení, které byly soudem správně stanoveny dle rozhodného hmotného práva německého; v podrobnostech se na tuto část odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pro stručnost odkazuje. Ze všech výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako správný potvrzen, a to ve správném znění žalobního návrhu (kdy namísto slova „republiky“ mělo být správně uvedeno „banky“), včetně akcesorického výroku o nákladech řízení. Výše těchto nákladů vyplývá z obsahu spisu a žalovaným ostatně nebyla v odvolání ani sporována. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a náklady mu vznikly za právní zastoupení advokátem, jenž učinil ve sporu dva úkony - vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu. Podle § 8 odst. 1, poslední věta, vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí tarifní hodnota předmětu sporu dle kurzu ČNB platného ke dni započetí výše uvedeného úkonu právní služby - vyjádření k odvolání (16.11.2017), kdy kurz ČNB činil 1 EUR= 25,56 Kč, částku 241.511,33 Kč. Za tento úkon právní služby náleží odměna dle § 7 ve výši 9.300 Kč. Za účast na jednání před odvolacím soudem činí tarifní hodnota, tj. výše vymáhaného peněžitého plnění bez příslušenství (§ 8 odst. 1, poslední věta, vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vyjádřené v českých korunách dle kurzu ČNB platného ke dni započetí výše uvedeného úkonu právní služby (29.11.2017), kdy kurz ČNB činil 1 EUR = 25,475 Kč, částku 240.708,18 Kč. Za tento úkon právní služby náleží odměna dle § 7 AT ve výši 9.300 Kč. Za každý z úkonů právní služby režijní paušál, dle § 13 odst. 3 AT, je nutno připočíst celkem 600 Kč. Náklady řízení činí celkem 19.200 Kč, k tomu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. přináleží náhrada za 21% DPH - 4.032 Kč. Celková náhrada nákladů řízení činí 23.232 Kč. Lhůta a místo k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení : Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek § 237, § 239 a následující o. s. ř. V Praze dne 29. listopadu 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á, v.r. předsedkyně senátu