ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobců: a) Ing. L. B., bytem F. p. R., Z., b) Mgr. L. B., DiS., bytem F. p. R., H., oba zast. Mgr. Petrem Novákem, advokátem, se sídlem Brno, Myslivní 689/21, proti žalované: E., E. G. H., se sídlem S. a. e., D., A. R., A. G., P.O. BOX x, v ČR podnikající prostřednictvím E., organizační složka, IČO xxx, sídlem P.N. P., zast. JUDr. Alešem Doubkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1047/26, o 1.200,- EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. srpna 2016, č.j. 12 C 78/2015-90, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e . II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.096,24 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Aleše Doubka, advokáta. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 1 ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení částky 1.200,- EUR s příslušenstvím. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku II., kterým soud I. stupně uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované 16.456,- Kč. Soud I. stupně takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobci domáhali, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit shora uvedenou částku. Žalobci svůj nárok odůvodnili tím, že se měli dne 25.7.2014 účastnit letu žalované č. EK 140 z Prahy do Dubaje a dále letu č. EK 358 z Dubaje do Jakarty. Žalobci se včas dostavili k odletu z Prahy, let jim však byl i přes platnou rezervaci odepřen. Žalobci tvrdili, že na situaci je nutno aplikovat čl. 7 odst. 1písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11.2.2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále také jen Nařízení), podle kterého přísluší každému z žalobců náhrada škody ve výši 600,- EUR. Na základě výše uvedeného byla žalovaná dne 28.11.2014 vyzvána k zaplacení částky 1.200,- EUR, kterou nezaplatila. Žalovaná žalobní nárok zcela neuznala, když tvrdila, že žalobkyni byl let odepřen důvodně, neboť před nástupem do letadla předložila letenku na jiné jméno, než bylo uvedeno v jí předloženém cestovním pase. Žalobkyně argumentovala, že se vdala a v pase má uvedené jméno již po sňatku, což se snažila prokázat prostou kopií českého oddacího listu, neplatným občanským průkazem a prostou kopií původního cestovního pasu. Žalovaná však považovala předložené doklady za nedostatečné s poukázáním na čl. 3 odst. 3.1, sekce 3.1.1 podmínek přepravy společnosti E. a webové stránky společnosti E., kde je stanovena nutnost shody jmen na letence a předloženém cestovním pase, který musí mít v případě elektronické letenky i shodné sériové číslo. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že si žalobci zakoupili u společnosti B.A. letenky z Prahy do Dubaje a dále do Jakarty a zpět. K přepravě nebyli připuštěni s odůvodněním, že jméno žalobkyně na letence neodpovídá jménu v pase a prostá kopie českého oddacího listu k přepravě nestačí, když by žalobci byli navíc pravděpodobně stejně vráceni z přestupních letišť v cizině. Součástí letenky zakoupené e-Ticketu byly i všeobecné obchodní podmínky společnosti B. A. odkazující na všeobecné podmínky společnosti E. Česká republika a dále E. podmínky přepravy cestujících a zavazadel. Stejně tak není sporu o tom, že žalobci uplatnili u žalované žádost o náhradu škody ve výši 1.200,-EUR, která jim byla v plné výši odepřena. Soud I. stupně provedl dokazování zprávou pana T. K. - zaměstnance žalované, výpisem z internetové diskuse www.cestujlevne.com ze dne xxx, internetovým výpisem společnosti E., sekce zákaznické centrum a sdělením Komise pro stížnosti Evropského parlamentu členským státům ze dne xxx. Z ostatních provedených důkazů soud I. stupně nezjistil pro věc žádné další rozhodné skutečnosti, neboť se jednalo pouze o různá nezávazná doporučení různých soukromých společností. Důkaz výslechem dalších pasažérů předmětného letu k tomu, zda byla sedadla zarezervovaná pro žalobce během letu obsazena, soud I. stupně neprováděl pro nadbytečnost. Soud I. stupně měl po provedených důkazech za prokázané, že žalobci nebyli vpuštěni na palubu letadla, neboť žalobkyně měla nový pas na nové jméno a nedisponovala ani ověřeným překladem oddacího listu do angličtiny. Společnost B.A. uvedla, že nemůže měnit jméno na letence potvrzené leteckým systémem, byť se o tuto změnu žalobce pokoušel. Žalobce se pod přezdívkou L. snažil na internetové diskuzi problém řešit. Zde uváděl, že žalobkyně měla propadlý pas a po svatbě dostala nový, kde se její příjmení liší od příjmení na zakoupené letence. Dále žalobce zvažoval vzít s sebou oddací list včetně anglického překladu a na něj poukazovat. Žalovaná má na svých internetových stránkách vyvěšenou odpověď na dotaz, zda lze následně měnit jména cestujících s tím, že chyba nebo překlep ve jméně vyvolává nutnost zrušení letenky a zakoupení nové. Soud však již neměl prokázáno, zda tato informace byla na stránkách již v době letu žalobců do Jakarty. Předmětem sporu bylo, zda odepření nástupu do letadla kvůli odlišnému jménu na letence a platném pasu splňuje podmínky přiznání náhrady škody dle Nařízení. Soud I. stupně žalobu zamítl, neboť uzavřel, že nebyly splněny podmínky čl. 2 písm. j) Nařízení, dle kterých se odepřením nástupu na palubu nerozumí odmítnutí letecké přepravy cestujících u případů, kdy jsou k odepření nástupu přiměřené důvody, například nedostatečné cestovní doklady. Každou situaci tedy je třeba posuzovat optikou, čí je vina, že se cestující na palubu letadla nedostal, přičemž Evropský soudní dvůr klade důraz na skutečnost, že důvod odepření nesmí být bezdůvodně přičitatelný cestujícímu, jemuž byl nástup na palubu odepřen. Taková situace zde však nenastala, když žalovaná a společnost B.A., u níž si žalobci letenky koupili, ve svých podmínkách pro přepravu cestujících i při rezervaci kladou důraz na shodnost jména na letence se jménem na cestovním dokladu s tím, že v opačném případě bude nástupu na palubu odepřen. Žalovaná tak činí zejména ve svých všeobecných podmínkách v části „Pasy“, dle kterých je nutné zkontrolovat, že jméno v rezervaci odpovídá jménu v pase, jinak může být cestování znemožněno. Dále podle čl. 3, odst. 3.1, sekce 3.1.1, musí být v případě elektronické letenky sériové číslo pasu shodné s číslem uvedeným na Potvrzení/itineráři elektronické letenky. V opačném případě dle článku 7, odst. 7.1, sekce 7.1 a 7.1.15 má společnost právo odmítnout přepravit cestující nebo jeho zavazadlo k přepravě, pokud předloží letenku, u níž nemůže prokázat, že je osoba uvedená na letence nebo nesplňuje požadavky stanovené v čl. 3. Ve všech případech je tedy cestující předvídatelně upozorněn na možnost, že nebude-li se shodovat jméno na letence se jménem v cestovním dokladu, bude mu znemožněno cestovat. Soud I. stupně dospěl k názoru, že byla vina žalobkyně a šlo o jí přičitatelné pochybení, že na letiště dorazila s rozdílným jménem na cestovním dokladu a letence. Pro úplnost soud I. stupně odkázal na část 3 všeobecných obchodních podmínek zprostředkovatelské společnosti B.A., v nichž je stanoveno, že mimo podmínky B.A. se na veškeré služby vztahují také všeobecné obchodní podmínky dodavatelů B.A. Uzavřením smlouvy s B.A.se zákazník zavazuje tyto podmínky dodržet. Možnost připuštění k letu s úředně ověřeným překladem oddacího listu do angličtiny by byla „dobrá vůle“ žalované, kterou nelze vyžalovat. Soud I. stupně poukázal i na bezpečnostní situaci ve světě, důraz na bezpečnost letového provozu a zájem cestujících na dodržování bezpečnostních pravidel. Dále, i kdyby se žalobkyně nevdala, nemohla by být dle čl. 3.1všeobecných podmínek přepravena, neboť její elektronická letenka byla vydána na v době odletu již neplatný cestovní pas, který musí mít v případě elektronické letenky sériové číslo shodné s číslem uvedeným na Potvrzení/itineráři elektronické letenky, což by nově vystavený pas neměl. Dále zákon o cestovních dokladech na změnu jména pamatuje v ust. § 28 odst. 1 písm. c), dle kterých lze na platný cestovní pas s původním příjmením cestovat ještě tři měsíce po sňatku jako na řádný. Soud I. stupně se již nezabýval otázkou, zda byla místa zarezervovaná pro žalobce volná, protože i v případě, že by byl let přeplněn, žalobci primárně nedisponovali doklady potřebnými k přepravě a do letadla by nemohli být stejně vpuštěni. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované (v odůvodnění rozsudku zřejmě chybně uvedeno žalobcům) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16.456,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT). Proti rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání do obou výroků z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), písm. e) a písm. g) o.s.ř. Žalobci především namítali, že cestovní doklady, kterými disponovali - pas na nové jméno žalobkyně společně s kopií oddacího listu v českém jazyce - je třeba považovat za správné dokumenty ve smyslu všeobecných podmínek žalované, a zároveň je nelze považovat za nedostatečné cestovní doklady ve smyslu čl. 2 písm. j) Nařízení, jelikož jimi bylo dostatečně prokázáno, že žalobkyně je osobou, která hodlala na palubu letadla vstoupit, a prokázali důvod, pro který ke změně jména došlo. Žalobkyně dále předložila neplatný občanský průkaz a kopii původního pasu, oba s původním jménem žalobkyně, které také prokazovaly, že právě žalobkyně je osobou, na jejíž jméno byl let rezervován. Důvody pro odmítnutí dopravy byly zcela nedostatečné, tudíž je zde založen nárok na náhradu škody dle Nařízení. Před nástupem kontaktovali odvolatelé společnost B.A., která odmítla změnit rezervaci s tím, že jediným oprávněným subjektem k provedení změny je žalovaná, která jejich žádost zamítla, což bylo vzhledem k důvodu změny jména nedůvodné. Odvolatelé zejména argumentovali, že smyslem nemožnosti změny jména je eliminace možnosti změny v osobě cestujícího, za což nelze považovat změnu příjmení po svatbě. Žalobci učinili veškerá rozumná opatření a poskytli žalované veškeré dostupné doklady, jež po nich šlo spravedlivě požadovat tak, aby žalobkyně dostatečně prokázala svou totožnost. Neexistoval tudíž důvod k odepření vstupu na palubu. Jednání žalované hodnotili žalobci jako formalistické a omezující. Dle postoje žalované a rozhodnutí soudu I. stupně není možné v době od nákupu letenky do samotného letu uzavřít manželství, jelikož vede i ke změně jména. Jedná se o zásah do ústavních práv odvolatelů, která jsou chráněna v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), dle kterých je zcela na rozhodnutí žalobců, kdy se rozhodnou uzavřít manželství a neměli by být za tuto skutečnost nijak trestáni. Soud I. stupně by měl uplatnit restriktivní výklad. Zde však dochází ke spíše formalistickému výkladu práva, který nebere ohled na to, zda výsledek odpovídá zásadám spravedlnosti a je v rozporu s principy materiálního právního státu. V této souvislosti odvolatelé odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/98, I. ÚS 129/2000 a II. ÚS 2221/07 ze dne 22.11.2007. Žalobci rovněž vytýkali, že se soud I. stupně nezabýval otázkou, zda byla místa zarezervovaná pro žalobce v době odletu volná. Navrhli napadený rozsudek v obou výrocích zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání zejména uvedla, že předložené doklady nelze považovat za dostatečné ve smyslu jejích všeobecných podmínek, které výslovně stanoví, že je nutné, aby jméno na letence přesně odpovídalo jménu v cestovním pasu. K tomu žalovaná citovala své podmínky přepravy cestujících a zavazadel v čl. 3, odst. 3.1, sekce 3.1.1 a důsledek jejich nedodržení uvedený v čl. 7, odst. 7.1, sekce 7.1 a 7.1.15. Jednalo se navíc o elektronickou letenku, u které se musí také shodovat sériové číslo pasu s číslem uvedeným na Potvrzení/itineráři elektronické letenky, jak uvedeno v citovaném čl. 3 podmínek přepravy žalované. Neshoda ve jménu žalobkyně tedy nebyla jediným nedostatkem, když v okamžiku nástupu měla nový cestovní pas odlišný od toho, s kterým učinila rezervaci. Dále žalovaná poukázala na závaznost svých obchodních podmínek pro žalobce, kteří se tyto zavázali dodržovat koupí letenek u společnosti B.A., jak vyplývá z čl. 3 jejích všeobecných obchodních podmínek. Nesouhlasila, že předložené doklady - cestovní pas na nové jméno, prostá kopie oddacího listu, neplatný občanský průkaz a prostá kopie původního cestovního pasu - jsou dostatečné ve smyslu Nařízení. Předloženými doklady nelze bez pochybností prokázat důvod ke změně jména žalobkyně, resp. nelze jimi bez pochybností prokázat totožnost osoby, pro kterou byla letenka vystavena, a osoby, která hodlala s danou letenkou na palubu letadla vstoupit. Je to především personál letecké společnosti, který posuzuje dostatečnost dokladů v okamžiku nástupu na palubu letadla, jak ostatně plyne i z čl. 5.1 Sdělení Evropskému parlamentu a Radě podle čl. 17 Nařízení {SEK/2007 426}, kde je řečeno, že „ve složitějších případech, kdy se jedná například o nevyhovující cestovní doklady […] závisí možnosti cestujících domáhat se svých práv na zhodnocení situace na místě leteckou společností v okamžiku odbavení či nástupu na palubu“. V tomto případě personál žalované za účelem ověření důvodu rozporu jména žalobkyně požadoval ověřený anglický překlad oddacího listu, čímž žalovaná vyšla žalobcům vstříc. Tento ověřený překlad však předložen nebyl a letištní personál tak předložené doklady nepovažoval za dostatečné. Lze také uvést, že v letecké dopravě je požadavek na shodu jména v rezervaci a cestovním dokladu přiměřený. Dále žádný z dokumentů, který žalobkyně předložila, nelze vyjma nového pasu považovat za cestovní doklad ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech. Doklady proto nebyly dostatečné a nástup na palubu letadla byl odepřen důvodně. K pokusu o změnu rezervace letenky žalobci žalovaná uvedla, že tito byli dostatečně a včas informováni a měli možnost se s problémy seznámit předem na internetových stránkách žalované, kde je uvedeno, že změna jména není možná. Ostatně z jednání odvolatelů před odletem plyne, že se tímto problémem zabývali. Nadto z výše uvedeného čl. 6 všeobecných obchodních podmínek B.A. taktéž plyne, že změny rezervace provádí přímo B.A. na základě žádosti zákazníka. Skutečnost, že společnost B.A. žádost žalobců o změnu zamítla, však nelze přičítat k tíži žalované. Jednání žalované nepředstavuje ani nepřípustný zásah do práva na rodinný život, neboť ochranu rodiny nelze rozšiřovat na jakékoliv případy, kdy z důvodu např. právě změny jména v souvislosti s uzavřením manželství vznikají dané osobě určité obtíže. Žalovaná navrhla napadané rozhodnutí potvrdit a přiznat náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není. Soud I. stupně v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav věci a nepochybil ani v právních závěrech a na správnost odůvodnění rozsudku je možno pro stručnost odkázat. Ke skutkovým závěrům soudu I. stupně lze jen dodat, že jejich rozsah byl limitován obsahem žalobních tvrzení, dle nichž byl žalobcům žalovanou společností bezdůvodně odepřen nástup na palubu letadla do Dubaje, kterým se měli dopravit na svatební cestu. Proto nebylo třeba provádět dokazování k otázce, kolik bylo v letadle volných sedadel. K tvrzením žalobců o újmě, za niž je stanovena náhrada ve výši 600,- EUR pro každého, a to čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, soud I. stupně správně zjistil, že odepření nástupu do letadla se týkalo žalobkyně (žalobce důvod na náhradu odvozoval od žalobkyně jako spolucestující na svatební cestu) a nebylo bezdůvodné, neboť žalobkyně nesplnila podmínky přepravy stanovené ve všeobecných obchodních podmínkách žalované (tvořících i součást obchodních podmínek zprostředkovatelské společnosti B. A.), neboť její jméno na letence se neshodovalo se jménem uvedeným v jejím cestovním pase. Tento skutkový závěr odvolací soud schvaluje s tím, že za této situace nenastala hypotéza právní normy uvedené v čl. 2 písm. f) Nařízení č. 261/2004, tedy že by žalobkyně disponovala platnou „letenkou“, jíž se rozumí platný doklad opravňující jmenovaného k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem. Současně nastala i hypotéza uvedená v čl. 2 písm. j) cit. Nařízení upravující výluku z práva na odškodnění za situace, kdy žalobkyně nedisponovala dostatečným cestovním dokladem (tj. cestovním pasem se jménem a číslem totožným na letence). Již tyto skutkové a právní závěry vylučují možnost vzniku bezdůvodného odepření vstupu na palubu letadla žalované a s tím souvisejícího práva na odškodnění žalobců. Nad rámec těchto závěrů soud I. stupně uvedl i několik řešení situace vzniklé změnou jména žalobkyně po svatbě, jež se žalobcům nabízelo, např. možnost odcestovat na pas s předchozím jménem žalobkyně platný ještě 3 měsíce po svatbě či žalovanou nabízená vstřícnost při prověření totožnosti žalobkyně tím, že by palubnímu personálu předložila kopii ověřeného oddacího listu s překladem do angličtiny. Těchto nabízených řešení žalobci nevyužili, a byť si byli neshody jména na letence a pase vědomi (což prokázal obsah internetové diskuze), bez přiměřených důvodů spoléhali na to, že cizojazyčný personál žalované přesvědčí předložením prosté kopie oddacího listu psaného v češtině. Nejedná se proto o přepjatý formalismus žalované, ale naopak to jsou žalobci, kteří v dané záležitosti nepostupovali s rozumem průměrného člověka a s běžnou péčí a opatrností (§ 4 OZ). Závěry soudu I. stupně jsou tak zcela správné, a odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, dle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a náklady jí vznikly za právní zastoupení advokátem, jenž učinil 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu). S přihlédnutím ke kursu 1,- Euro vůči 1,- Kč ke dni podání vyjádření 27,055 Kč (žalovanou však bylo požadováno vycházet z kurzu 27,020), a ke dni 11.1.2017 - 27,020 Kč, činí proto odměna advokáta při zastupování ve věci s účastí 2 osob na straně žalobců 2x 2.420,- Kč x 2, vše sníženo o 20 %, plus 1x 300,- Kč x 2 za režijní paušál, celkem tedy bez vyčíslení DPH: 8.344,- Kč. S připočtením náhrady za DPH 21%: 1.752,24 Kč činí celkové náklady řízení 10.096,24 Kč. Lhůta a místo k plnění byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. Poučení : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 11. ledna 2017 JUDr. Marcela K u č e r o v á předsedkyně senátu