ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Ištvánkové a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a JUDr. Renaty Polákové ve věci žalobců: a) MUDr. I. H., bytem T. S. 271, zastoupen žalobkyní b) jako zmocněnkyní, b) A. L., bytem N. K. 2, N. zastoupena JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, sídlem Praha 2, Jugoslávská 12, c) Ing. R. K., bytem P-9, H., zastoupen žalobkyní b) jako zmocněnkyní, proti žalovaným: 1. E. B., bytem P-4, B. 11/1, 2. J. D., bytem H., M. 434, 3. K. P., bytem P-4, B. 11/1, zastoupen Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, sídlem P-5, K. 978/4, 4. EKOAGROBANKA, a.s. v likvidaci, IČO: 00555568, sídlem Ústí nad Labem, Mírové náměstí 37, o zřízení služebnosti cesty, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. června 2017, č.j. 32 C 31/2014 - 139, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Soud I. stupně rozhodoval o návrhu, jímž se žalobci domáhali zřízení služebnosti cesty přes pozemek parc. č. xxx katastrálním území (k. ú.) P. obec P., pro každého vlastníka pozemku parc. č. 1054/1 k. ú. P. s odůvodněním, že není spojen s žádnou veřejnou cestou, nemohou ho užívat a hodlají na něm zřídit stavbu. 1., 2. a 4. žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. žalovaný vyslovil nesouhlas. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh žalobců, aby povolil služebnost cesty zakládající právo průchodu a jízdy jakýmikoliv vozidly přes pozemek parc. č. xxx, k. ú. P., obec P., pro každého vlastníka pozemku parc. č.xxx k. ú. P., obec P. (I.), rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit 3. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 16.456 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalobců (II.) a že ve vztahu mezi žalobci a 1., 2. a 4. žalovaným nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení (III.). Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. 1054/1 v k. ú. P., o rozloze 318 m2, ostatní plocha, způsob užití jiná plocha, LV č. 950, který je neudržovaný, svažitý, položen níže než pozemek parc. č. 1054/4 a není přístupný z žádného veřejně přístupného pozemku. Část svých podílů nabyli žalobci, na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26.11.2013, č.j. 56 C 286/2013-24, jímž bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobců a), b) a V. M. (právní předchůdkyně žalobce c) a Městské části Praha 4 k tomuto pozemku a tento byl přikázán do spoluvlastnictví žalobců. Pozemek sousedí s pozemky parc. č. xxx. Pozemek žalobců existoval ještě v roce 1967 jako zcelený pozemek parc. č. xxx a byl přístupný cestou vedoucí přes pozemek parc. č. xxx (v současné době neexistuje pozemek tohoto parc. č. ani uvedená cesta). Po jeho rozdělení vznikl i pozemek parc. č. xxx, který však zasahoval cca 20 m2 do současného pozemku parc. č. xxx. Tato situace byla řešena jednak tzv. přeparcelací (tj. oddělením části z pozemku parc. xxx pro zřízení komunikačního přístupu k domu č.p. x) a jednak pan P. postupně odkoupil části pozemku od spoluvlastníků v letech 1984 a 1985. Ve smlouvách si prodávající zajistili přístup na pozemek parc. č. xxx jen pro své osoby. Mezi pozemky parc. č.xxx je plot s dvířky, žalovaní k nim nemají klíče. Žalobkyně b) vlastní dále pozemek parc. č. xxx, který je přístupný z ulice B. Vlastníky pozemku parc. č. xxx v k. ú. P. o rozloze 82 m2, ostatní plochu, způsob využití ostatní komunikace, LV č.xx jsou 1., 2. 3. žalovaný a 4. žalovaný je zástavním věřitelem. Pozemek je přístupný z veřejné komunikace ul. B. Dle rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odbor správních agend, ze dne 11.8.2016, č.j.: MHMP – 1385565/2016/04/GO je komunikace na tomto pozemku neveřejnou účelovou komunikací nacházející se na soukromém, stavebně oploceném pozemku téhož vlastníka. Jedná se o cestu (šířka 3,5 m, délka cca 37 m), který slouží jako příjezdová cesta k domu č.p. x, a to nejpozději od roku 1911, když u vstupu na pozemek se nachází brána z ulice B. s tím, že k zamezení průchodu došlo nejpozději od roku 1927. Pozemky žalovaných parc. č. xx (o velikosti 259 m2, na kterém stojí stavba č.p. x určená k bydlení), parc. č. x (o velikosti 393 m2, zahrada), parc. č. xxx a parc. č. xxx (duplicitní zápis vlastnictví jednak ve prospěch Ing. P. P. a jednak ve prospěch žalovaných, o velikosti 25 m2, ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace), jsou pod jednotným oplocením a přístupné jen uzamykatelnými vraty, aby do nich neměla veřejnost přístup, a jsou užívány k trvalému bydlení 3. žalovaného a jeho rodiny. Komunikace je vedena na pozemcích parc. č. 1054/4 a parc. č. 1054/7, aniž jsou jakkoliv znatelné hranice mezi těmito pozemky, jejich společná šířka je cca 3,5 m. Každý z těchto pozemků je natolik úzký, že neumožňuje průjezd vozidla bez současného použití druhého pozemku. Ohledně sousedních pozemků soud I. stupně uzavřel, že pozemek parc. č. xx k.ú. P. je ve vlastnictví žalovaných, jedná se o zastavěnou plochu, není přístupný z veřejné komunikace, od pozemku parc. č. xx je oddělen plotem. Pozemek parc. č. xxx k. ú. P. ve vlastnictví paní F. je udržovaný, přístupný z veřejné komunikace a s pozemkem parc. č.xxx má plot s dvířky. Pozemek parc. č. xxx k. ú. P. je ve vlastnictví Ing. P., není udržovaný, stojí na něm nedostavěný chátrající dům, je přístupný z ulice B., kde je oplocen, a mezi pozemky parc. č. xxx a xxx není patrný plot. Soud I. stupně věc s ohledem na to, že žalobkyně b) má bydliště v Německu a 1. žalovaná v Itálii, uzavřel, že se jedná o spor s cizím prvkem. Aplikoval čl. 24 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), dle kterého má výlučnou příslušnost v uvedeném sporu Česká republika, neboť se zde nachází předmětná nemovitost, a české hmotněprávní předpisy dle § 68 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromé (ZMPS). Při rozhodnutí o zřízení služebnosti nezbytné cesty postupoval podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.). a dle použitelné judikatury týkající se zřízení práva cesty podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2016, sp. zn. 22 Cdo 4242/2015). Soud I. stupně uzavřel, že pozemek parc. č. 1504/4 je neveřejnou účelovou komunikací, že pozemek žalobců parc. č. 1054/1 postrádá spojení s veřejnou cestou, jsou ve vlastnictví různých osob, tedy jsou splněny základní podmínky pro zřízení práva nezbytné cesty. Tomu však brání skutečnost, že pozemky žalovaných parc. č. 1052, 1053 a 1054/4 jsou funkčně spojeny, užívány k trvalému bydlení a oploceny, tedy tvoří uzavřený prostor ve smyslu § 1032 odst. 2 o.z., tj. prostor u obytného domu, který je uzavřen oplocením před vstupem cizích osob. Odkázal na judikaturu, která stanoví, že vzniku nezbytné cesty v takovém případě brání významný zásah do soukromí a vlastnického práva. Uvedl, že je třeba dbát toho, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně a vybrat takovou variantu, která je pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující. Upozornil, že pozemek parc. č. xxx není nijak užíván, mezi pozemkem žalobců a tímto pozemkem nebyl plot nalezen, tedy povolení nezbytné cesty by nebylo takovým hrubým zásahem do soukromí jeho vlastníka. Dále poukázal na špatné vztahy mezi žalobkyní b) a 3. žalovaným, což dokládá např. spor vedený u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 790/2013, kde se žalobkyně b) domáhala toho, aby bylo žalovaným uloženo odstranit na vlastní náklady západní část obvodové zdi na pozemku parc. č. xxx. Nadto nejsou vůbec naplněny podmínky pro povolení nezbytné cesty pro průjezd jakýmkoliv vozidlem, když pozemek parc. č. 1054/4 nesplňuje technické parametry pro takové rozhodnutí (je příliš úzký a vozidla používají vyjma tohoto pozemku ještě pozemek parc. č. xxx) a rozsah služebnosti by měl zatěžovat vlastníka přilehlého pozemku co nejméně a zároveň zajišťovat vlastníku nemovitosti přístup k pozemku jen v nezbytném rozsahu. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a 3. žalovaným bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu s platebním místem dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a ostatními žalovanými bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario s tím, že ostatním žalovaným žádné náklady řízení nevznikly. Včasným odvoláním napadli rozsudek žalobci. Vytýkali soudu I. stupně nesprávné zhodnocení provedených důkazů po stránce skutkové a právní, což vedlo k nesprávnému rozhodnutí. Soud I. stupně správně poukázal na § 1029 odst. 1, 2 o.z. a správně dovodil, že základní podmínka pro zřízení práva nezbytné cesty byla splněna, když nemovitost žalobců není spojena s veřejnou cestou. Namítali však, že zde není žádná výjimka vyplývající ze zákonného ustanovení, která by bránila povolení nezbytné cesty. Soud I. stupně dospěl k závěru, že pozemek žalovaných je pozemkem oploceným, pro zamezení vstupu cizích osob, tedy odkázal na § 1032 odst. 2 o.z. Taková argumentace se jeví příliš schematická a striktní. Pokud by zákonodárce měl na mysli možnost zřídit právo průchodu nebo průjezdu jen ohledně pozemků neoplocených, pak by to uvedl v textu zákonného ustanovení. Jinak by každý, kdo si v průběhu sporu vybudoval plot, mohl zamezit oprávněnosti žaloby na povolení služebnosti cesty. Výklad pojmu uzavřenosti prostoru dle § 1032 odst. 2 o.z. je třeba chápat tak, že tato uzavřenost byla zřízena za účelem mimořádným, kdy nebezpečí vniknutí cizích osob je nejen akutní, ale i pravděpodobné. Uzavřenost prostoru se klade přímo na roveň veřejnému zájmu. Tím pak nemohou být zjištěné stopy po sprejování. Oplocení pozemku by také nemuselo být narušeno za předpokladu, že by soud v petitu uložil žalovaným vydat žalobcům klíče od vjezdových vrat za podmínky, že oprávnění budou pečlivě při použití cesty odemykat a zamykat. Za správný nelze považovat ani závěr, že pozemek není vhodný pro jízdu autem, když tato úvaha nemá oporu ve skutečnostech zjištěných při místním šetření, neboť nedošlo k porovnání šířky cesty s běžnou šířkou vozidla. Ani výškový rozdíl pozemků nemůže bránit povolení cesty, když ho lze překlenout terénními úpravami. Usuzují, že zatížení pozemku žalovaných bude menší, než v případě vlastníka pozemku par. č. 1054/2. Navrhli rozsudek soudu I. stupně změnit tak, že se v celém rozsahu návrhu vyhovuje a přiznat náklady řízení. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v mezích odvolatelem vymezených, včetně řízení, které mu předcházelo dle § 212 a § 212a o.s.ř. s tím, že bylo jednáno dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není o p o d s t a t n ě n o . Odvolací soud konstatuje, že napadenému rozhodnutí předcházel korektně provedený proces dokazování v souladu s § 132 o.s.ř., tedy vycházel ze skutkového stavu i právního hodnocení učiněného soudem I. stupně, tedy v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud I. stupně se správně nejdříve zabýval tím, zda je pravomocný a dle jakého právního předpisu má věc posuzovat s ohledem na skutečnost, že se jedná o spor s cizím prvkem. Dospěl k správnému právnímu závěru, jak ohledně výlučné příslušnosti soudu v České republice dle čl. 24 odst. 1 Brusel I bis a § 68 ZMPS, tak ohledně použití hmotněprávní úpravy dle § 1029 a násl. o.z. Odvolací soud pouze dodává, že v daném případě se vydává konstitutivní rozhodnutí, tedy se musí vycházet vždy z právního stavu v době vydání rozhodnutí. Soud I. stupně se správně zabýval tím, zda lze povolit nezbytnou cestu formou služebnosti cesty dle § 1276 o.z. za podmínek dle § 1029 a násl. o.z. Žalobci se domáhali povolení nezbytné cesty, neboť jsou vlastníky pozemku parc. č. xxx k. ú. Podolí, k němuž není přístup z veřejné komunikace, je jim znemožněno tento užívat, tedy správný je závěr soudu I. stupně, že žalobci jsou aktivně legitimovaní k podání žaloby na zřízení nezbytné cesty dle § 1029 o.z. V uvedeném ustanovení jsou stanoveny pozitivní podmínky pro zřízení nezbytné cesty, a to nemožnost na své nemovité věci řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, a to za náhradu, v nezbytném rozsahu. Žalovaní 1., 2. a 3. jsou naopak vlastníky pozemku parc. č. xxx k. ú. Podolí, který je neveřejnou účelovou komunikací a přes který má nezbytná cesta procházet, a 4. žalovaný je zástavním věřitelem, tedy osobou, která k pozemku má věcné právo, správný je i závěr o jejich pasivní věcné legitimaci. Soud I. stupně se dále správně zabýval důvody, pro které nelze návrhu vyhovět uvedenými v § 1032 o.z., a to dle odst. 1/ a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení a dle odst. 2/ pokud by vedla přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit. Důvody uvedené v § 1032 odst. 1 o.z. nebyly prokázány. Za hrubou nedbalost nelze považovat, že právní předchůdci žalobců odprodali část pozemku parc. č. 1054/1 v letech 1984 a 1985 a ve smlouvách si zajistili přístup na pozemek parc. č.xxxx jen pro své osoby. Za hrubou nedbalost nelze považovat ani skutečnost, že část svých podílů k pozemku parc. č. xxx nabyli žalobci, na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26.11.2013, č.j. 56 C 286/2013 – 24, jímž bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobců a), b) a V. M. a Městské části Praha 4 a pozemek byl přikázán do spoluvlastnictví žalobců, když již věděli, že pozemek je bez přístupu. Právo zřídit nezbytnou cestu jim náleží dle § 1029 o.z. bez ohledu na velikost jejich podílů nebo počet podílových spoluvlastníků. Odvolací soud se ztotožňuje s odvolací námitkou, že samo oplocení pozemků neznamená překážku zřízení nezbytné cesty dle § 1032 odst. 2 o.z. V řízení však bylo prokázáno, že pozemky parc. č. xxx, parc. č. xxx, jehož součástí je obytný dům č.p. 11, parc. č. xxx a parc. č. xxx jsou oploceny, jsou funkčně spojeny, užívány k trvalému bydlení a tvoří uzavřený prostor a tento stav nebyl vyvolán účelově v důsledku projednávaného sporu, tedy je zde dána překážka dle § 1032 odst. 2 o.z. Soud I. stupně odkázal i na přiléhavou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2016 sp. zn. 22 Cdo 1171/2016, kde je řešena nezbytná cesta přes prostor u obytného domu, který byl uzavřen oplocením před vstupem cizích osob. V odůvodnění se podává, že „Dle ustálené rozhodovací praxe nemůže soud věcné břemeno nezbytné cesty zřídit přes takový prostor, tvořící uzavřený celek s budovou, jelikož by tím došlo k významnému zásahu do soukromí a vlastnického práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1274/2003). Tento závěr tak nemůže zvrátit ani návrh, že by soud zavázal žalované k vydání klíčů a žalobce k řádnému zamykání brány. V další soudem I. stupně citované judikatuře se nadto řeší možnost zřízení nezbytné cesty pouze přes pozemek nikoli skrz stavbu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2004 sp. zn. 22 Cdo 1274/2003, kde by nezbytná cesty vedla obytným domem, resp. domovním průjezdem nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2016 sp. zn. 22 Cdo 2823/2016, kde by vedla skrz stavbu kolny). Další zásadní překážkou je skutečnost, že vstup na pozemek je řešen i přes další pozemek parc. č. xxx, který však není žalován, a k němuž je zapsáno duplicitní vlastnictví, a to pro 1., 2., a 3. žalovaného a současně pro Ing. P., který není účastníkem řízení, tedy tato varianta nemůže být s ohledem na nedostatek pasivní legitimace řešena. Místní šetření prokázalo, že průjezd vozidlem s ohledem na umístění brány, vylučuje pouze užití pozemku parc. č. xxx. Při zřizování nezbytné cesty je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možná nejméně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.7.2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004), tedy připadá-li do úvahy více možností, jak zřídit nezbytnou cestu, je třeba vybrat tu, která bude pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující. Správná je pak úvaha soudu I. stupně o nevyužívaném pozemku parc. č. xxx, jehož součástí je chátrající budova, a který nemá oplocení s pozemkem žalobců. Současně již z pojmu „nezbytná“ lze vyložit, že má být v minimálním rozsahu, aby byl vlastník zatíženého pozemku obtěžován, v co nejmenším rozsahu. Pozemek parc. č.xxx, je pozemkem nezastavěným, se způsobem využití jiná plocha, s označením druhu pozemku – ostatní plocha, tedy nikoli pozemek zastavěný např. objektem k bydlení, rekreaci, tedy je správný závěr soudu I. stupně, že průjezd vozidlem nepřichází v úvahu, ale bylo by možno uvažovat pouze o průchodu. Odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř., včetně správných výroků o nákladech řízení odůvodněných dle § 142 odst. 1 o.s.ř. dle úspěchu ve věci. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaní byli v této fázi řízení plně úspěšní, avšak žádné náklady řízení jim nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.). V Praze dne 25. října 2017 JUDr. Eva I š t v á n k o v á, v.r. předsedkyně senátu