ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Ištvánkové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: A. D., bytem P., Sl., zastoupené Mgr. Lukášem Hojdnem, advokátem, sídlem Praha 10, Francouzská 299/98, proti žalovanému: T. D., státní občanství Moldavská republika, adresa pobytu P., S., S., zastoupenému Mgr. Alenou Holubkovou, advokátkou, sídlem Praha 1, Revoluční 762/13, o určení neplatnosti event. neúčinnosti právního jednání, k odvolání žalobkyně a žalovaného do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. května 2017, č.j. 8 C 247/2016 - 178, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (II.) a ve výrocích o nákladech řízení (III., IV., V.) p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6.776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Lukáše Hojdna. O d ů v o d n ě n í : Soud I. stupně rozhodoval o návrhu, jímž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti, event. neúčinnosti právního jednání s tvrzením, že je věřitelkou E. D. (dlužnice) na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 15.10.2015, která dluh řádně nesplácela a převedla smlouvou o převodu obchodního podílu společnosti FIRSTOL Solution s.r.o., IČO: xxx, ze dne 16.6.2016, na svého otce, tj. žalovaného. Převod obchodního podílu na žalovaného se tak zcela zjevně příčí dobrým mravům a je absolutně neplatný. Pokud by nebyl shledán neplatným, dovolává se žalobkyně neúčinnosti převodu obchodního podílu, neboť tím došlo ke zkrácení jejích práv, k jednání došlo v posledních dvou letech a žalovaný, otec dlužnice, o úmyslu zkrátit žalobkyni věděl. Právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu je dán tím, že by se mohla uspokojit z účelově převedeného majetku. Žalovaný neplatnost a neúčinnost smlouvy o převodu obchodního podílu neuznal. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že smlouva o převodu obchodního podílu společnosti FIRSTOL Solution s.r.o., IČO: xxx ze dne 16.6.2016 mezi E. D., jakožto prodávající, a žalovaným, jakožto kupujícím, je neplatná (I.), určil, že smlouva o převodu obchodního podílu společnosti FIRSTOL Solution s.r.o., IČO: xxx, ze dne 16.6.2016 mezi E. D. a žalovaným je vůči žalobkyni právně neúčinná (II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III.), uložil povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 5 na nákladech státu žalobkyni částku 13.340,50 Kč (IV.) a žalovanému 3.340,50 Kč (V.). Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a dlužnice uzavřely smlouvu o zápůjčce dne 15.10.2015 ve formě notářského zápisu se souhlasem s přímou vykonatelností, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout dlužnici částku 54.000 EUR a dlužnice se zavázala tyto prostředky vrátit v 15 splátkách po 3.600 EUR. Žalobkyně podala dne 6.6.2016 exekuční návrh k vymožení částky ve výši 14.035,45 EUR. O exekuci byla dlužnice vyrozuměna soudní exekutorkou dne 5.7.2016 exekučním příkazem ze dne 5.7.2016, č. j. 183 EX 1580/16-14 na provedení exekuce postižením jiných majetkových práv povinné, a to obchodního podílu ve společnosti FIRSTOL Solution s.r.o. Žalovaný podal návrh na vyloučení obchodního podílu z exekuce, neboť uzavřel s dlužnicí dne 16.6.2016 smlouvu o převodu obchodního podílu na svou osobu za nominální cenu 250.000 Kč. Společnost FIRSTOL Solution vlastnila ke dni 18.12.2014 tahač návěsů RZ: 3AAxxx, od 9.7.2015 do 17.8.2015 Mercedes-Benz RZ: 4AJxxx a ke dni 3.12.2015 tahač návěsů RZ: 4AJxxx. Dne po 16.10.2015 vystavila společnost Detrans s.r.o. společnosti FIRSTOL Solution s.r.o. fakturu na částku 541.600 Kč za prodej tahače DAF RZ: 4ALxxx a na částku 460.360 Kč za prodej tahače Renault Magnum RZ: 4AKxxx. Dále hradila v období 11/2015 až 2/2016 nákladné opravy. Společnost Detrans s.r.o. obdržela od FIRSTOL Solution s.r.o. od 17.10.2015 do 28.12.2015 celkem 1.256.832 Kč. Dne 30.6.2015 vystavila společnost VITAL-TRUCK s.r.o. společnosti FIRSTOL Solution s.r.o. fakturu na částku 205.000 Kč, která byla zaplacena dne 30.6.2015. Ohledně prodeje vozidla Mercedes Viano, RZ: 4AJxxx a pronájmu dvou tahačů zn. Renault a jednoho tahače DAF žalovaný na Policii ČR dne 16.6.2016 a 13.7.2016 uvedl, že všechny tři tahače koupil v měsíci září nebo říjnu 2015 za 1 milion Kč, cenu uhradil otci žalobkyně a poté převedl na společnost FIRSTOL Solution s.r.o., a že tahač Renault prodal v červnu 2016 za cenu 290.000 Kč. V podnikání společností se angažovali především otec žalobkyně a žalovaný. Soud I. stupně nejprve uzavřel, že na požadovaném určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu je dán naléhavý právní zájem dle § 80 o.s.ř., když podmínkou takového určení je příznivý dopad na právní postavení žalobkyně a dispozice vykonatelným právním titulem v době rozhodování o neplatnosti právního jednání s tím, že odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2005, sp. zn. 30 Cdo 1943/2004 nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8.6.2015, č.j. 14 Cmo 524/2013-118. Žalobkyně disponuje vykonatelným právním titulem a v probíhajícím exekučním řízení by mohla být její pohledávka uspokojena ze zpeněženého obchodního podílu. V případě určení neúčinnosti právního jednání, je naléhavý právní zájem rovněž dán, plyne přímo z hmotného práva, neboť žalobkyně disponuje vykonatelným titulem a odporovaným jednáním došlo ke zmenšení majetku dlužnice. Soud I. stupně konstatoval, že podstatou institutu odpůrčího práva je ochrana věřitele před jednáním dlužníka, kterým dochází ke zkrácení uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, který se pak může domáhat nařízení výkonu rozhodnutí postižením toho, co právně neúčinným právním jednáním ušlo z dlužníkova majetku, a to vůči osobě, v jejíž prospěch bylo jednání učiněno. Jednání zůstává platným, vyvolává právní následky, avšak mezi účastníky se na něj hledí tak, jako by tyto účinky nenastaly. Pokud je právní jednání neplatné, absolutně či relativně, jeho právní účinky vůbec nenastávají, a na právní vztahy se proto hledí tak, jako by vůbec nebylo učiněno. Žalobkyně tvrdila, že smlouva ze dne 16.6.2016 je absolutně neplatná dle § 588 o. z., když motivem a cílem nebyl převod obchodního podílu, ale její poškození, jednání se tak příčí dobrým mravům. Soud I. stupně uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je právní jednání tehdy, jestliže odporuje takovým pravidlům chování, která nemají povahu právních norem. U právního jednání, jež svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo zákon obchází, již proto nepřichází v úvahu posouzení, zda není v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy je dán pouze tehdy, pokud toto jednání odpovídá zákonu, což právní jednání učiněné v úmyslu krátit věřitele není, odkázal na judikaturu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2007 sp. zn. 20 Cdo 2886/2006 a takové určení zamítl. Žalobkyně se domáhala rovněž určení neúčinnosti výše uvedeného právního jednání dle § 589 o.z., přičemž k odporovanému jednání došlo mezi dlužnicí a jejím otcem, tedy žalovaným. Soud I. stupně měl za splněné podmínky dle § 591 odst. 1 písm. c) o.z. (správně § 590 odst. 1 písm. c) o.z.), když uzavřel, že ke zkrácení věřitele došlo v posledních dvou letech (smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 16.6.2016, žalobní návrh došel soudu 22.8.2016), k jednání došlo mezi dlužnicí a osobou jí blízkou (dcera a otec, § 22 o.z. a § 771 o.z.), a úmysl dlužnice byl žalovanému znám. K převodu obchodního podílu společnosti došlo v době, kdy disponovala minimálně třemi vozidly v hodnotě 1.000.000 Kč a hradila platby. Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponovala jiným majetkem, zpeněžením obchodního podílu, ať již jakékoli hodnoty, by v exekučním řízení došlo alespoň k částečnému uspokojení pohledávky žalobkyně. Žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní přes poučení dle § 118a o.s.ř., že o úmyslu dlužnice nevěděl ani s vynaložením veškeré péče vědět nemohl. Soud I. stupně měl za prokázané, že ve skutečnosti se v podnikání angažovali otcové žalobkyně a dlužnice, žalovaný si tak byl vědom, jak uzavření smlouvy o zápůjčce, což vyplývá i z jeho námitek o simulovaném právním jednání, tak i z toho, že v době, kdy došlo k odporovanému jednání, již byla pohledávka žalobkyně vykonatelná, když byly spláceny nižší částky, než jak bylo dohodnuto. Vědomost o zahájení exekučního řízení je tak irelevantní. Námitkou simulovaného, resp. disimulovaného, jednání se soud I. stupně v případě smlouvy o zápůjčce nezabýval, jelikož nesouvisí s předmětem řízení. Odkázal na § 555 odst. 2 o.z., neboť i v případě, že by úmyslem žalobkyně a dlužnice bylo uzavřít smlouvu kupní, pak by žalobkyně disponovala pohledávkou ve stejné výši z titulu neuhrazené kupní ceny. Žalovaný však sám uvedl na Policii dne 13.7.2013, že kupní cena za prodej tahačů byla zaplacena v hotovosti v místě jeho trvalého pobytu. Tato výpověď je tedy v rozporu s tvrzením, že splátky na základě smlouvy o zápůjčce měly být ve skutečnosti splátkami dohodnuté kupní ceny. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle úspěchu ve věci, který byl na obou stranách shodný. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti právního jednání a určení jeho neúčinnosti, petit posoudil nikoli jako eventuální, nýbrž složený. O nákladech řízení státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř., když každého účastníka zavázal polovinou k jejich polovině. Náklady státu činilo tlumočné dle usnesení ze dne 24.4.2017 ve výši 26.681 Kč s tím, že žalovaný již zálohu 10.000 Kč zaplatil. Včasným odvoláním napadla rozhodnutí žalobkyně do výroku II., IV. a V. z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2015 sp. zn. 33 Cdo 4702/2015, které se zabývá petitem v případě uplatnění více nároků (objektivní kumulací) nebo v případě více nároků uplatněných formou tzv. eventuálního návrhu. O žalobu s eventuálním petitem jde tehdy, jestliže se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena určitá povinnost nebo aby bylo vyhověno jinému požadavku (primárnímu petitu), a pro případ, že primární petit bude soudem zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce (eventuálním petitem). V případě objektivní kumulace se jedná o nároky spočívající na samostatném skutkovém základu. Rozlišujícím znakem je to, zda žalobce uplatnil jeden nárok dvěma nebo i více eventuálními petity, nebo zda se domáhá dvou odlišných nároků. U právního jednání, které je neplatné, nelze vyslovit jeho neúčinnost, a zároveň neplatnost právního jednání má přednost před neúčinností, když odporovat lze jen platnému jednání. Vychází se tak ze stejného skutkového základu. V daném případě se tak jedná o petit eventuální, nikoli složený. Navrhl, aby soud napadené výroky zrušil a rozhodl sám. Včasným odvoláním napadl rozsudek i žalovaný z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. Namítal, že mu nebyl ani nemohl být znám úmysl dlužnice zkrátit věřitele. K poskytnutí zápůjčky ve skutečnosti nedošlo, jedná se o simulovaný právní úkon a žalobkyně požadované finanční prostředky dlužnici nikdy neposkytla. Smlouva o zápůjčce měla vyřešit otázku koupě tří tahačů, přičemž před tím, než předmětné tahače byly převedeny na společnost Detrans s.r.o. vlastnila je společnost VITAL TRUCK s.r.o., od které si je společnost FIRSTOL Solution s.r.o. pronajímala. Poté, co je Detrans s.r.o odkoupil, domluvil se otec žalobkyně s otcem žalované, že tahače prodá společnosti FIRSTOL Solution s.r.o., která však neměla dostatek finančních prostředků. Zdůraznil, že hned ten den, kdy byla dlužnice předvolána k vysvětlení jako jednatelka společnosti F. S., došlo k převodu obchodního podílu na žalovaného. Následující den žalovaný uhradil další splátku 3.000 EUR na účet žalobkyně. Nadto se o exekuci dozvěděli až dne 5.7.2016, jednání tak nemohlo být účelové ani ze strany dlužnice. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit soudu I. stupně k novému projednání. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že napadeným právním jednáním převedl syn (správně dcera) žalovaného prakticky svůj jediný majetek v hodnotě několika milionů Kč na svého otce, a to v době, kdy měla dluh vůči žalobkyni v celkové hodnotě 36.964,55 EUR více než půl roku po splatnosti. Obchodní podíl převedla pouze za kupní cenu 250.000 Kč, přičemž exekutorovi se nepodařilo kupní cenu ani jiný majetek zajistit. Jednání tak bylo účelové s cílem poškodit žalobkyni a je tak vůči ní neúčinné dle § 590 o.z. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. potvrdil a do zbývajících výroků III., IV. a V. zrušil a rozhodl tak, jak je uvedeno v odvolání ze dne 21.6.2017. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v mezích odvolateli vymezených, včetně řízení, které mu předcházelo dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně a žalovaného n e n í o p o d s t a t n ě n o. Odvolací soud konstatuje, že napadenému rozhodnutí předcházel korektně provedený proces dokazování v souladu s § 132 o.s.ř., vychází proto ze skutkového stavu i správného právního hodnocení učiněného soudem I. stupně, tedy v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odvolací soud dále poznamenává, že se jedná o spor s cizím prvkem, neboť oba účastníci mají státní občanství Moldavské republiky, když žalobkyně má státní občanství nadto i České. Soud I. stupně správně mlčky dovodil pravomoc (příslušnost) soudů České republiky podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12.12.2012 (Brusel I bis), když oba účastníci řízení mají na území České republiky bydliště, a Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená pod č. 95/1983 Sb., která má zásadně přednost před Nařízením Brusel I bis, mezinárodní příslušnost k řízení o sporech ohledně neúčinnosti právních jednání neupravuje. Správně postupoval i dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.). Přestože byl napaden odvoláním pouze výrok II., jímž bylo rozhodnuto o neúčinnosti převodu obchodního podílu společnosti FIRSTOL Solution s.r.o., je posouzení platnosti či neplatnosti předběžnou otázkou. Soud I. stupně se správně zabýval nejprve naléhavým právním zájmem na požadovaném určení dle § 80 o.s.ř., které shledal v tom, že požadované určení je rozhodné pro právní postavení žalobkyně, neboť tato disponuje vykonatelným exekučním titulem a v probíhajícím exekučním řízení by mohla být její pohledávka uspokojena ze zpeněžení dotčeného obchodního podílu. Dále správně posuzoval uvedené právní jednání s ohledem na tvrzení žalobkyně o tom, že smlouva o převodu obchodního podílu se zjevně příčí dobrým mravům z hlediska § 588 o.z. Odvolací soud se ztotožňuje s právním závěrem soudu I. stupně, že neplatnost v takovém případě nastává pouze tehdy, jestliže toto jednání odpovídá zákonu, což jednání učiněné s úmyslem zkrátit věřitele není. Současně odkázal i na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, kterou lze použít i za účinnosti nového občanského zákoníku, např. rozhodnutí ze dne 25.4.2007 sp. zn. 20 Cdo 2886/2006 nebo ze dne 9.6.200 sp. zn. 21 Cdo 1880/99. Odvolací soud pouze doplňuje, že nová právní úprava neplatnosti právních jednání vychází ze zásady formulované v § 574 o.z., že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost, tedy již nepostačuje rozpor s dobrými mravy, ale musí se jednat o právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Soud I. stupně učinil i správné skutkové zjištění ohledně neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16.6.2016, včetně prokázání naléhavého právního zájmu dle § 80 o.s.ř. a právního posouzení dotčené smlouvy dle § 589 a násl. o.z. Naléhavý právní zájem na uvedeném určení plyne přímo z hmotněprávní úpravy, když tento je dán za splnění podmínek dle § 589 odst. 1 o.z. Současně musí být splněny kumulativně podmínky, a to 1) existence vykonatelné pohledávky, 2) právní jednání dlužníka, jímž je zkrácena možnost uspokojení věřitele (§ 589 odst. 1 o.z.) a v daném případě dále, že c) k právnímu jednání došlo mezi dlužníkem a jemu osobou blízkou s tím, že takové osobě byl úmysl dlužníka znám a 4) k uvedenému jednání došlo v posledních dvou letech (§ 590 odst. 1 písm. b) o.z.). První podmínka byla splněna, když žalobkyně jako věřitelka disponuje vykonatelnou pohledávkou. Tou je smlouva o zápůjčce ze dne 15.10.2015, když tato smlouva splňuje požadavky stanovené § 2390 o.z. a byla sepsána ve formě notářského zápisu s doložkou vykonatelnosti. K námitce žalovaného, že se jednalo o zastřený (simulovaný právní úkon), odvolací soud konstatuje, že má-li být určitým právním úkonem (jednáním), zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej skutečně uzavřít, neplatný. V takových případech platí tento jiný, tj. zastřený. Podmínkou je, že toto jednání odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost (viz rozhodnutí Nejvyššího soud ČR ze dne 11.11.2010 sp. zn. 28 Cdo 2227/2010). Z toho předně plyne, že by se muselo jednat o právní jednání mezi žalobkyní jako věřitelkou a dlužnicí, nikoli mezi otcem žalobkyně a žalovaným, když z dikce ustanovení § 575 o.z. je nepochybné, že musí být dána totožnost účastníků předstíraného a zastřeného právního úkonu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2005 sp. zn. 29 Odo 440/2004). Odvolací soud dodává, že notářský zápis s doložkou vykonatelnosti má charakter veřejné listiny, a že tedy potvrzuje pravdivost údajů v ní uvedených, čemuž odpovídá i skutečnost, že k částečnému plnění dle smlouvy již došlo. I druhou podmínku má odvolací soud za splněnou, když ze strany dlužnice došlo k převodu obchodního podílu na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16.6.2016 na žalovaného, a to v době, kdy došlo k zesplatnění pohledávky dle smlouvy o zápůjčce, čehož si dlužnice musela být vědoma. K úhradě zápůjčky mělo dojít na základě pravidelných měsíčních splátek vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15.11.2015, a to pod ztrátou výhody splátek. Pokud pak dlužnicí nebylo spláceno řádně a včas, musela si být vědoma zesplatnění dluhu a možnosti přistoupení k exekučnímu vymáhání zbylé pohledávky, a to i např. zpeněžením obchodního podílu. K převodu tak došlo za situace, kdy nebylo tvrzeno a prokázáno, že dlužnice disponuje dalším majetkem, který by mohl sloužit k uspokojení pohledávky žalobkyně. Ze strany dlužnice došlo ke zmenšení majetku a tím i zkrácení možnosti uspokojení žalobkyně v rámci exekučního řízení. Zcela irelevantní je pak námitka žalovaného, že žalobkyně má pohledávku vůči dlužnici E. D., nikoli společnosti F.S. Předmětem posouzení neúčinnosti právního jednání není majetek ve vlastnictví této společnosti, ale podíl v této společnosti ve vlastnictví dlužnice. Soud I. stupně ohledně třetí podmínky vycházel ze správného zjištění a právního závěru, že k převodu došlo mezi osobami blízkými dle § 22 o.z. a § 771 o.z. a že dochází k přesunu břemene tvrzení a důkazního z žalobkyně na žalovaného. Žalovaný neprokázal, že o úmyslu dlužnice zkrátit věřitelku nevěděl, a to ani s vynaložením veškeré péče vědět nemohl. Odvolací soud se ztotožňuje s odůvodněním soudu I. stupně o neunesení břemene důkazního v tomto směru a ve stručnosti rekapituluje důvody, a to že žalovaný sám tvrdil, že se staral o podnikatelskou činnost společnosti FIRSTOL Solution s.r.o., o existenci smlouvy o zápůjčce ze dne 15.5.2015 věděl, tedy i o jejích podmínkách, když se mělo dle jeho tvrzení jednat o simulovaný právní úkon, jímž měl být vyřešen převod tahačů ve vlastnictví společnosti Detrans s.r.o na společnost FIRSTOL Solution s.r.o., nadto i sám na pohledávku ze smlouvy uhradil částku 3.000 EUR. Soud I. stupně dospěl k správnému závěru, že i v případě smlouvy kupní, by žalobkyně disponovala vykonatelnou pohledávkou, neboť by byly podmínky pro úhradu kupní ceny shodné, tedy plnění ve splátkách s ujednáním, že neuhrazením jedné splátky je bez dalšího dluh splatný celý. Nadto má odvolací soud tvrzení žalovaného také za nekonzistentní, pokud tvrdí, že se mělo jednat o převod vlastnictví k tahačům (doplnění žalovaného ze dne 25.1.2017), následně, že to byl dluh z titulu nájmu dopravních prostředků (jednání dne 7.2.2017) a poté, že uzavřením smlouvy o zápůjčce měl být ve skutečnosti vyřešen pronájem tahačů (odvolání do rozsudku). Zcela nerozhodná je pak skutečnost, kdy se dlužnice a žalovaný dozvěděli o faktickém zahájení exekuce, když převodem je snaha předejít možnosti postihnout v rámci exekuce majetek dlužnice, tedy v daném případě obchodní podíl ve společnosti FIRSTOL Solution s.r.o. Takový převod má právě smysl před zahájením exekuce tak, aby nemohlo dojít k zpeněžení obchodního podílu za účelem uspokojení pohledávky žalobkyně. Irelevantní je i tvrzení, že k převodu došlo pouze s ohledem na předvolání dlužnice k podání vysvětlení, jakožto jednatelky společnosti FIRSTOL Solution s.r.o., když převodem obchodního podílu nedochází k zániku jednatelství a povinnost podat vysvětlení o činnosti za dobu, kdy byla statutárním orgánem této společnosti. Poslední čtvrtá podmínka spočívající v časovém hledisku byla také splněna, když ke zkrácení žalobkyně jednáním dlužnice došlo dne 16.6.2016 uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu a žaloba došla soudu I. stupně dne 22.8.2016. K odvolání do nákladů odvolací soud konstatuje, že o žalobu s eventuálním petitem jde tehdy, jestliže se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena určitá povinnost nebo aby bylo vyhověno jinému požadavku žalobce (primárnímu petitu), a pro případ, že primární petit bude soudem zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce. Eventuální petit přichází v úvahu až tehdy, když nelze vyhovět primárnímu petitu, který zamítne (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2005, sp. zn. 22 Cdo 2887/2004). V daném případě odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nemá za to, že se jedná o petit eventuální. Nestačí, že se obě určení týkají stejné smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16.6.2016. Jedná se o dvě samostatná určení, je jen na žalobkyni, kterého se domáhá, když ji stíhá povinnost tvrzení a důkazní. Pokud tvrdí, že smlouva je neplatná, není již třeba tvrdit neúčinnost, pokud se pak domáhá neúčinnosti, není podmínkou meritorně rozhodnout o určení neplatnosti, když tato se posuzuje jako otázka předběžná. V daném případě je tak úspěch obou stran shodný, když bylo ve prospěch žalobkyně rozhodnuto pouze ohledně jednoho určení. Žalobkyní citovaná judikatura se pouze zabývá tím, že je věcí žalobce uplatňovat návrhy, ať již samostatné či jako eventuální, jejich projednatelnost, nikoli, že je soud vázán tím, jak žalobce petit formuluje. Soud I. stupně správně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky dle § 142 odst. 2 o.s.ř. S výše uvedeným odůvodněním pak bylo správně rozhodnuto o nákladech státu, které představují tlumočné dle usnesení ze dne 24.4.2017, č.j. 8 C 247/2016-169 za překlad. Odvolací soud tak rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ohledně napadených výroků dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla v rámci odvolacího řízení ohledně výroku ve věci samé úspěšná. Náklady se sestávají z dvou odměn za dva úkony právní služby po 2.500 Kč dle § 8 odst. 3, písm a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, účast u jednání), dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 1.176 Kč (osvědčení o registraci plátce DPH ze dne 21.6.2016), tj. 6.776 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.). V Praze dne 1. listopadu 2017 JUDr. Eva I š t v á n k o v á, v.r. předsedkyně senátu