U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Ištvánkové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Alice Žáčkové ve věci péče o nezletilé : S. J. K., J. E. K., oba zastoupeni Městskou částí Praha 12, se sídlem Praha 4, Čechtická 758, děti S. J. K., bytem Praha 4, Kolektivní 269/4, zastoupené JUDr. Miroslavem Novotným, advokátem, se sídlem Praha 3, Seifertova 455/17 a M. K., bytem P., K., zastoupeného Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem Praha 4, Barrandova 1920/7a, o úpravu poměrů s námitkou nedostatku pravomoci, k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. června 2017, č.j. 14 Nc 804/2015 - 316, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Soud I. stupně shora označeným usnesením zamítl námitku matky proti pravomoci Obvodního soudu pro Prahu 4 rozhodnout ve věci úpravy povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti k nezletilým dětem S. J. a J. E. K. Takto rozhodl o námitce matky, která tvrdila, že o úpravě poměrů k nezletilým dětem rozhodl již Vrchní rodinný soud ve V. B. dne xxx. Obě děti tedy dle jejího názoru nespadají do jurisdikce soudu v České republice . Soud I. stupně tedy nemůže pokračovat v řízení zahájeném otcem dne 25.11.2015. Jediný možný způsob, jak by otec mohl změnit tuto úpravu je odvolání do uvedeného rozsudku, případně nový návrh. Soud I. stupně dovodil, že rozhodnutí Vrchního rodinného soudu ve V. B. ze dne xxx není rozhodnutím ve věci samé, ale pouze v souvislosti s navrácením dětí do země obvyklého bydliště (tzv. návratové řízení). Zmíněný rozsudek potom zcela konkrétně uvádí, že výhradní pravomoc týkající se záležitostí rodičovské zodpovědnosti k dětem mají soudy v ČR a uložil matce povinnost odevzdat děti do místa jurisdikce dětí v ČR do 18.2.2016. Z přílohy A) rozsudku potom dovodil, že ujednání a rozhodnutí týkající se poměrů dětí a péče o ně platí pouze do prvního jednání před opatrovnickým soudem v ČR. Proti usnesení podala matka odvolání. Zopakovala svoji argumentaci, že rozhodnutí Vrchního rodinného soudu ve V. B. je konečné, neboť v rámci uvedeného řízení se rodiče dohodli ohledně péče o nezletilé, pravidel pro styk otce s dětmi, o bydlení v rodinném domě, a to dobrovolně a svobodně. Tato dohoda, je dle jejího názoru, bezpodmínečná a časově neomezená. Anglický soud nevěděl, že je v ČR vedeno řízení a toto v Česku vedené řízení pozbývá ve světle rozhodnutí anglického soudu právní relevance. Tvrdila, že dokonce o řízení vedeném v ČR ani nevěděla. V závěru svého odvolání odkazuje na Nařízení EP a Rady (EU) č. 606/2013 ze dne 12.6.2013 s odvoláním na konkrétní články č. 2,4, a 12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 6 o.s.ř. a, aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné. Pro stručnost odkazuje na zcela výstižné a správné závěry soudu I. stupně, s nimiž plně souhlasí. V rozsudku Vrchního rodinného soudu v L. v této věci ze dne xxx tento soud výslovně uvádí, že nevyřešil žádné věcné spory mezi stranami, ani nepřijmul závěry, pouze stanoví, že děti J. K. a S. J. K. mají obvyklé bydliště na území ČR a soudy ČR mají výlučnou pravomoc ve vztahu k věcem týkajícím se rodičovské zodpovědnosti uvedených dětí. Děti se v současné době nacházejí v jurisdikci A. a W., kde byly neprávem ponechány 16.8.2016. Okolnosti týkající se dětí jsou naléhavé a nutné přijmout opatření na jejich ochranu (viz příloha A rozsudku). Bylo v této souvislosti nařízeno v odkazem na čl. 3 a 12 Haagské úmluvy z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, že se obě jmenované děti vrátí do jurisdikce ČR, a to nejpozději do půlnoci 18.2.2016. V další části rozsudku a jeho příloze A) jsou uvedeny pokyny jak postupovat ohledně letu do ČR, pasů nezletilých. Jsou zde závazky otce a matky, kdy otec se zavázal např. neměnit zámky bývalého domova P., K., matce bude dovoleno vzít děti do A. na 3 týdny během letních prázdnin 2016, otec nebude tvrdit před další osobou nebo institucí, že matka se dopustila cizoložství apod. Matka se zavázala umožnit pokračující vztah dětí s prarodiči. Nesmí odstranit děti z jurisdikce ČR. Oba rodiče budou spolupracovat, aby vyřešili sporné otázky týkající se dětí. Z uvedeného zcela jasně vyplývá, že se jedná o rozhodnutí v rámci tzv. návratového řízení po únosu dětí do ciziny. Anglický soud kromě zatímní úpravy mezi rodiči zcela jasně vymezil, že další rozhodnutí ohledně dětí podléhá jurisdikci ČR. Argumentace matky čl. 4 a 12 Nařízení EP a Rady (EU) č. 606/2013 o vzájemné uznávání ochranných opatření v občanských věcech na tomto závěru nemůže nic změnit. Čl. 4 hovoří o tom, že ochranné opatření nařízené v některém členském státě je uznáno v ostatních členských státech, aniž je vyžadováno zvláštní řízení, a je vykonatelné, aniž je vyžadováno prohlášení vykonatelnosti. Čl. 12 potom stanoví, že ochranné opatření nařízené v členském státě původu nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé v dožádaném členském státě. Rozsudek vydaný Vrchním rodinným soudem v A., pokud stanoví povinnosti rodičů ve vztahu k dětem v této věci, není českým soudem přezkoumáván. Jedná se totiž o dočasné opatření, které nic nemění na tom, že děti podléhají juridiskci českých soudů, jak z něho ostatně jednoznačně vyplývá. Rozhodnutí soudu I. stupně je proto zcela správné a odvolací soud je potvrdil dle § 219 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 9. listopadu 2017 JUDr. Eva I š t v á n k o v á předsedkyně senátu