U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci péče o nezletilého Š., T., B., zastoupených Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, Šilingrovo náměstí 3/4, syny matky I. B., bytem v P., K. D., zastoupené Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48 a otce Mgr. M. B., bytem ve S., Ch., S., zastoupeného Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Orlí 27, o úpravu poměrů nezletilých pro dobu do rozvodu manželství, k odvolání obou rodičů proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. prosince 2016, č.j. 20 P 34/2013-685, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a IV o péči o nezletilé a styku otce s nimi z r u š u j e a řízení se v tomto rozsahu z a s t a v u j e . II. Ve výrocích III, IV o výživném včetně dluhu a ve výroku V o nákladech řízení se z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Soud prvního stupně napadeným rozsudkem svěřil pro dobu do rozvodu oba syny do péče matky (výrok I), výrokem II uložil otci povinnost platit výživné s účinností od 1.9.2013 na nezletilého Š. částkou 4.000 Kč měsíčně a na nezletilého T. částkou 4.000 Kč měsíčně do 31.1.2015, v období od 1.2.2015 do 31.8.2015 vyživovací povinnost nestanovil, s účinností od 1.9.2015 ji opět určil částkami 4.000 Kč pro Š. a 4.000 Kč pro T. a s účinností od 1.9.2016 částkami 6.000 Kč měsíčně na nezletilého Š. a částkou 6.000 Kč měsíčně na nezletilého T., vždy k rukám matky do každého 15. dne v měsíci předem. Výrokem III uvedl, že za dobu od 1.9.2013 do 31.12.2016 na výživném nevznikl dluh. Výrokem IV upravil styk otce s nezletilými, ten běžný v každém lichém týdnu v roce od pátku 16:00 hodin do neděle 19:00 hodin a dále ve speciální úpravě o jarních, velikonočních a hlavních školních prázdninách, dále podzimních a vánočních prázdninách, přičemž místem předání a převzetí dětí je bydliště matky, která je povinna nezletilé děti na styk s otcem připravit. Výrokem V rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. Při svém rozhodování vycházel z návrhu matky, která požadovala upravit poměry nezletilých pro dobu do rozvodu manželství s otcem, neboť nevedou společnou domácnost. Výživné navrhovala stanovit částkami 15.000 Kč měsíčně pro každého z nezletilých pro dobu od 1.9.2013 do 31.10.2015, následně od 1.11.2015 (do právní moci rozvodu jejich manželství) částkami 10.000 Kč pro každého z nezletilých a za období od 1.2.2015 do 31.8.2015 v rámci střídavé péče částkami 10.000 Kč měsíčně pro každého z nezletilých. Uvedla, že i v době střídavé péče dětem zajišťovala kroužky a hradila jejich náklady. K otcově dceři L. (L. B. B.), žijící ve S. r., uvedla, že jím vyčíslené výdaje na ni přesahují náklady nezletilých synů, kteří jsou oba starší. K poměrům otce uvedla, že byť matka nezletilé L. nepobírá odměny ze společností, ale pouze rodičovský příspěvek, zakoupila rodinný dům za 180.000 € (asi 5,5 milionů korun). Otec tak musí mít naspořeny úspory. Zdůraznila, že v letech 2013 až 2015 měl nadprůměrné příjmy. Změna zaměstnání byla jeho rozhodnutím, z jím předložené lékařské zprávy vyplývá pouze, že nemůže cestovat. Má vysokoškolské vzdělání, zná dva jazyky, děti mají právo se podílet na jeho životní úrovni. Otec od srpna 2013 realizoval vlastní bytovou jednotku v domě přítelkyně v obci Ch. G. na S. Od počátku roku 2012 se rovněž nastěhoval do P., kde si pronajal byt ve stejném domě jako matka a nechal se zaměstnat u pražské pobočky mezinárodní leasingové společnosti, pro niž pracoval řadu let. Z pracovní pozice, kterou zastával v B. od roku 2005, dostal ke konci roku 2011 výpověď. Tehdy se rodiče dohodli na střídavé péči v týdenních intervalech za předpokladu, že oba budou bydlet v P. Nezletilí navštěvovali mateřskou školu v P., měli organizované kroužky a lékaře. V únoru 2013 rodiče zapsali staršího syna do Základní školy v P., K. Otec se vyjádřil tak, že byl postaven před rozhodnutí v souvislosti s tím, že matka děti odvezla do P.. Střídavá péče probíhala již v roce 2012 a dále od února do září 2013. Otec pro střídavou péči učinil veškeré kroky, přizpůsobil pracovní dobu a pronajal si byt v P. Navázal však nový partnerský vztah. Protože matka se střídavou péčí nesouhlasila, otec po třech letech přetahování o děti na střídavou péči v podstatě rezignoval. Hradil náklady dětí i v době, kdy střídavá péče nebyla. Po dobu střídavé péče otec financoval dvě domácnosti, jednu v P. a jednu na S. a celkové náklady přesahovaly 40.000 Kč měsíčně. Hradil hypotéku na dům v B., spotřebitelský úvěr z manželství. Podle něj je při rozhodování o výživném třeba zohlednit i nadstandardní styky otce s dětmi, které i dle vyjádření matky činily 30% v měsíci. Uvedl, že od roku 2013 uhradil matce 80.000 Kč po 20.000 Kč měsíčně. Matka sama uváděla náklady na děti v roce 2013 v průměru 7.000 Kč měsíčně, v roce 2014 – 8.000 Kč a v roce 2015 – 10.000 Kč, stejně jako v roce 2016. Přesto požaduje na výživném 15.000 Kč, otec by se tak podílel na uvedených nákladech 100%. Ke svým majetkovým poměrům otec uvedl, že v období od 2013 do října 2015 měl nadprůměrný příjem ve výši 127.000 Kč. Pokud by matka trvala na tom, aby dosahoval stále stejných příjmů, musel by pracovat nad své psychické a fyzické schopnosti. Od září do listopadu 2013 byl v pracovní neschopnosti, poté byl do března 2016 evidován na úřadu práce s podporou ve výši 14.000 Kč. Od dubna 2016 je znovu zaměstnán, pracuje asi za 1.400 €, tedy asi 26.000 Kč měsíčně. Ke svým poměrům uvedl, že nevlastní nemovitost, nesplácí hypotéku (splatil ji z prodeje domu), naopak matka má byt v osobním vlastnictví bez hypotéky a její příjmy jsou nadstandardní. Cestování není v souladu s jeho zdravotním stavem. Jeho pracovní schopnost je tak podstatně snížená, doložil i zprávu psychologa. Navíc má vyživovací povinnost k nezletilé L. a k její matce. Je slovenský státní příslušník. Poukázal i na náklady na cestu pro děti. Navrhoval snížení výživného na částku 2.500 Kč měsíčně pro každé z dětí. Kolizní opatrovník poukázal na to, že oba rodiče mají dostatečné příjmy, na dobu do rozvodu proto navrhoval výživné od ukončení společné domácnosti částkou 4.000 Kč měsíčně pro každé z dětí, pro dobu střídavé péče výživné neurčovat a od 1.9.2015 částkami 7.000 Kč pro Š. a 5.000 Kč pro T. Pokud by byl dluh vyčíslen či stanoveno vyšší výživné, měly by být tyto částky poukázány na vinkulované spořicí účty dětí. Soud prvního stupně provedl dokazování zejména zprávami o příjmech obou rodičů, zprávou Městské části Praha 15 o sociálním šetření, vyjádřením opatrovníka nezletilých dětí, zprávou o spolupráci s psycholožkou a o psychologických konzultacích s otcem, dále pracovní smlouvou otce s novým zaměstnavatelem, rodným listem nezletilé L., lékařskými zprávami a přehledem výše nájmu v B. K příjmům otce bylo v řízení prokázáno, že v roce 2012 činil jeho měsíční příjem 137.714,83 Kč za první pololetí a 166.635,67 Kč za druhé pololetí, v roce 2013 za první pololetí – 157.741,50 Kč a za druhé pololetí – 101.114,83 Kč, v roce 2014 za první pololetí – 144.589 Kč a 127.689 Kč za druhé pololetí a v roce 2015 – 147.348,33 Kč za první pololetí a 136.958,50 Kč za druhé pololetí. Průměrný měsíční čistý příjem otce za období od dubna do srpna 2016 činí 1.041,98 € (27.000 Kč). Pro přetrvávající problémy při plnění pracovních úkolů, omezenou časovou flexibilitu a dlouhodobě sníženou schopnost vyhovět požadavkům a nárokům zaměstnavatele byl s otcem ke dni 31.10.2015 rozvázán pracovní poměr. Podle zprávy Městské části Praha 15 ze dne 3.3.2016 rodiče čtyři roky nevedou společnou domácnost a průměrný měsíční hrubý příjem matky je 64.000 Kč. Otec tehdy hradil výživné částkou 1.500 Kč na obě děti, ty navštěvovaly oba Základní školu K., Š. ve třetí a T. v první třídě, věnovaly se řadě placených koníčků. K příjmům matky bylo v řízení prokázáno, že v roce 2012 dosahovala průměrného měsíčního čistého příjmu 47.383 Kč, v roce 2013 – 47.853 Kč, v roce 2014 – 53.144 Kč, v roce 2015 – 60.810 Kč a v lednu 2016 – 53.864 Kč. Podle vyjádření matky ze dne 8.12.2016 otec uhradil na výživném od září 2013 na nezletilého Š. částku 60.904 Kč a na T. 54.899 Kč. Za období od 1.9.2013 do 31.10.2015 otec vydělal 3,650.000 Kč čistého, na výživném od 1.3.2013 do 30.11.2016 uhradil 115.803 Kč. U Okresního soudu v P. pod sp.zn. 28 P 28/2013 probíhá rozvod manželství rodičů nezletilých dětí, jehož součástí je i úprava poměrů pro dobu po rozvodu. Slovenský soud rozhodoval o rozvodu a o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu, děti svěřil do péče matky a výživné stanovil částkami 200 € a 250 € a rozhodl o úpravě styku. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13.1.2016, č.j. 39 Co 411/2015-355, bylo otci stanoveno přispívat na výživu nezletilých částkami 4.000 Kč měsíčně pro každého z nich. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 907 obč. zák. a na základě provedeného důkazního řízení svěřil oba nezletilé do péče matky, v jejíž péči se fakticky nacházejí a v níž nebyly zjištěny žádné závady. Zohlednil i charakter zaměstnání otce a jeho bydliště na S., kde má otec novou partnerku a společnou dceru. Oba nezletilí navštěvují školu a zájmové kroužky v Č. r. Navíc rodiče se na takovém uspořádání v průběhu řízení shodli. Při rozhodování o výživném soud prvního stupně postupoval dle § 913 odst. 1, § 915 obč. zák. a vyživovací povinnost dle návrhu matky upravil od 1.9.2013 v souvislosti s ukončením vedení společné domácnosti. Tehdy měli oba rodiče vyživovací povinnost pouze k nezletilým dětem, navíc ji matka vyvažovala částečně výkonem osobní péče. Soud zjišťoval výdělkové a majetkové poměry obou rodičů včetně jejich rodinných poměrů a potřeby dětí v jejich věku, zohlednil na straně otce i to, že v období od září do listopadu 2013 byl v pracovní neschopnosti a poté od listopadu 2015 do března 2016 evidován na úřadu práce s podporou ve výši 14.000 Kč. Změnil zaměstnání, od 1.4.2016 má příjem nižší, zohlednil i to, že podle lékařské zprávy není v souladu s jeho zdravotním stavem cestování. Matčin měsíční příjem činí 55.000 Kč. Proto stanovil dle návrhu opatrovníka výživné odstupňovaně tak, že od 1.9.2013 je stanovil částkami nižšími s ohledem na nižší věk dětí a jejich potřeby, které nebyly tak vysoké, a od září 2016 výživné navýšil s ohledem na odstup tří let, kdy se navýšily oprávněné potřeby dětí. Na oba stanovil výživné stejnými částkami, neboť mezi dětmi není příliš velký věkový rozdíl a jejich potřeby se zásadně neodlišují. Zohlednil i výkon osobní péče otce o nezletilé děti a častý styk s nimi, ani matka nezpochybňovala podíl jeho péče v rozsahu zhruba jedné třetiny v měsíci. Za období střídavé péče vyživovací povinnost nestanovil, neboť rodiče se podíleli na potřebách dětí poměrně. Zhodnotil i to, že otec v rámci styku s dětmi nezletilé děti přiváží a odváží, neboť s přítelkyní a nezletilou L. žijí ve S. r. Jeho přítelkyně je na mateřské dovolené. Při úvaze o výši dluhu konstatoval, že na výživném dluh nevznikl. Otec plnil fakticky vyživovací povinnost v období střídavé péče od února 2015 do srpna 2015 a následně od 1.9., kdy byly děti ve výlučné péči matky, byl s nimi v širokém kontaktu s poukazem na otcem předloženou tabulku. V roce 2013 činil jeho podíl na péči o děti 40 %, v roce 2014 – 30 %, v roce 2015 – 36 % a v roce 2016 – 34 %. Dále hradil náklady na stravu, ošacení, sportovní výbavu a pomůcky včetně cestovních nákladů. V červnu 2014 na jejich dovolenou vynaložil 22.000 Kč, v srpnu 2014 12.853 Kč. V srpnu 2015 byly děti téměř celý měsíc u otce, který vynakládal částky za potraviny, byly i sedm dní v Ch. V témže měsíci byl otec s dětmi ještě v T. Dle přehledu plateb uhradil v roce 2013 výživné ve výši 94.999 Kč, v roce 2014 – 18.500 Kč, 2015 – 15.190 Kč, od ledna do dubna 2016 – 17.978 Kč a poukázal i na částky 4.000 Kč měsíčně na základě předběžného opatření Městského soudu v Praze ze dne 13.1.2016, č.j. 39 Co 411/2015 – 355. Hradil i kroužky, v lednu 2016 například 29.000 Kč včetně nákladů na byt v Praze. Rovněž hradil náklady dětí při dojíždění. Toto vše vedlo soud prvního stupně k úvaze, že na výživném dluh není a zohlednil i faktický podíl péče otce o nezletilé děti. Stejně učinil i při úvaze o domácnosti v P., kde otec s dětmi pobýval v rámci střídavé péče, neboť náklady na bydlení jsou součástí vyživovací povinnosti k nezletilým dětem v širším smyslu a nájemné za pronajatý byt v P. činilo 25.000 Kč měsíčně. Dále rozhodl s ohledem na shodný návrh rodičů i o úpravě styku otce s nezletilými s poukazem na § 891 odst. 1, § 887 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání oba rodiče. Odvolání matky směřovalo do výroků II a III, matka tak nesouhlasila s vyměřeným výživným včetně dluhu. Zdůraznila, že návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu do rozvodu podala již dne 30.8.2013. Naproti tomu otci byla předběžně uložena povinnost přispívat na výživu obou nezletilých dětí částkou 4.000 Kč teprve na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.1.2016, č.j. 39 Co 411/2015 – 355. Až od března 2016 tak matka od otce dostávala výživné ve výši 4.000 Kč na každého z nezletilých. Rozhodnutí o tom, že za období od 1.9.2013 do 31.12.2016 nevznikl dluh na výživném, vychází z nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení. Kromě období od 1.2. do 31.8.2015, kdy probíhala střídavá péče obou rodičů, byli oba nezletilí ve výlučné péči matky. Jsou žáky Základní školy K., Š. čtvrté a T. druhé třídy. Oba mají řadu zájmů, Š. hraje tenis, florbal a chodí na angličtinu, dříve navštěvoval kroužky kreslení komiksů, keramiky a míčové hry. T. rovněž hraje tenis a florbal, hraje na kytaru a chodí na angličtinu a do divadelního kroužku, dříve chodil do kroužku keramiky, výtvarné výchovy a vědeckého kroužku. Doložila tabulku s náklady nezletilých v období let 2013 a 2016, popřela, že by v letech 2013 až 2016 dosahovaly částek 7.000 až 10.000 Kč měsíčně, naopak činily 25.000 Kč měsíčně bez hypotéky na byt, placené matkou. V období od roku 2013 do října 2015 měl otec výrazně vyšší příjem než matka. V roce 2013 činil průměrný měsíční čistý příjem matky 48.237 Kč, v roce 2014 – 48.163 Kč, v roce 2015 – 55.272 Kč a v roce 2016 – 62.350 Kč. Naopak příjem otce činil v roce 2013 – 129.428 Kč, v roce 2014 – 136.139 Kč, v roce 2015 – 142.153 Kč a v roce 2016 – 1.400 € hrubého. Otec je od 1.4.2016 zaměstnán u společnosti KRISTOS Consulting spol. s r.o., se mzdou 1.400 € hrubého měsíčně. Otci vytýkala přijetí práce neodpovídající jeho kvalifikaci, možnostem a schopnostem. Může jít o záměr, aby nemusel doplácet dlužné výživné. Uvedla, že v roce 2011 za 50.000 € zakoupil vůz značky Audi A6, v současné době užívá řadu luxusních vozů ve vlastnictví partnerky či jejích společností, kromě zmíněného vozu je to ještě Volkswagen Passat a vozidlo BMV3 Cabriolet. Z lékařské zprávy MUDr. P. K. ze dne 30.5.2016 nevyplývá, že by si nemohl najít práci odpovídající jeho možnostem a schopnostem. Poukázala na jeho vzdělání a znalosti cizích jazyků. V roce 2013 zaplatil výživné v celkové výši 5.942 Kč. V roce 2014 to bylo 18.500 Kč. V roce 2015 v lednu – 1.581 Kč a na kroužek Š. 3.840 Kč, v únoru přispěl matce částkou 1.552 Kč a v březnu částkou 3.653 Kč na kroužky. Od dubna do září 2015 nepřispěl otec žádnou částkou a od října do prosince částkou 4.572 Kč. V prosinci zaplatil 1.375 Kč za rovnátka pro Š. V roce 2016 v lednu zaplatil 464 Kč a v únoru 1.514 Kč. Od března dosud přispívá částkou 4.000 Kč měsíčně pro každého z nezletilých. Celkem tak za období od září 2013 do listopadu 2016 uhradil částku 115.793 Kč, z toho na Š. 60.904 Kč a na T. 54.899 Kč. Soud nesprávně uvedl, že to byla částka 99.999 Kč. Otec do svých nákladů promítal i cenu za pronajatý byt v P., který byl zbytečně velký. Rovněž do nich započítal i náklady se splácením hypotéky. Kromě střídavé péče měl otec styk v rozsahu asi 30 % v měsíci. Jde o styk běžný a není důvod, aby z tohoto důvodu otci nebylo uloženo placení dlužného výživného. Soud prvního stupně v rozsudku akcentoval některé náklady otce na dovolenou s dětmi včetně nákladů za potraviny, bylo však pouze na rozhodnutí otce, jak bude s dětmi trávit čas a jaké jim dopřeje aktivity. Naopak ona hradila jejich zájmové aktivity, stravné ve škole, družinu, pobyty na školách v přírodě, tábory, jídlo, ošacení, drogerii apod. K vyživovací povinnosti otce k nezletilé L. uvedl, že její výdaje dosahují částky 500 €. S ohledem na to, že partnerka otce a matka L. pobírá pouze rodičovský příspěvek, není zřejmé, z čeho hradí partnerka otce zvýšené náklady dcery. Vyjádřila se i k údajům uvedeným v rozsudku, podle nichž soud započetl otcovy platby matce a zohlednil podíl péče o nezletilé s konstatováním, že dluh na výživném nevznikl. Tímto postupem ji soud poškodil. V době, kdy ona měla nezletilé ve výlučné péči, a otec dosahoval nadstandardních příjmů, by této situaci mělo odpovídat i stanovené výživné. Pro období střídavé péče navrhovala výživné částkou nižší. Souhrnně se vyjádřila k dluhu na výživném, který za období od 1.9.2013 do 31.5.2015 činí pro Š. částku 102.148,50 Kč, za následující období od 1.2.2015 do 31.8.2015 částku 32.397,50 Kč a za období od 1.9.2015 do 31.12.2016 - 70.550 Kč, celkem 205.096 Kč. Na výživném pro nezletilého T. otec dluží za období od 1.9.2013 do 31.1.2015 částku 105.988,50 Kč, za období od 1.2.2015 do 31.8.2015 – 32.397,50 Kč a za období od 1.9.2015 do 31.12.2016 – 72.725 Kč, celkem 211.111 Kč. Uvedla rovněž, že o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu a o rozvodu rozhodoval Okresní soud P. rozsudkem ze dne 8.12.2016, č.j. 28 P 28/2013-487 tak, že nezletilé svěřil do péče matky a otci uložil povinnost platit výživné na nezletilého Š. částkou 250 € měsíčně a na nezletilého T. částkou 200 € měsíčně. Tento rozsudek je v části týkající se rozvodu manželství otce a matky pravomocný, protože otec podal odvolání pouze do výroku o výživném. Navrhovala proto změnu napadeného rozsudku a požadovala, aby otec byl povinen platit s účinností od 1.9.2013 na každé z dětí výživné ve výši 10.000 Kč měsíčně do 31.1.2015, za následující období od 1.2. do 31.8.2015 částkami 5.000 Kč měsíčně pro každé z dětí za situace, kdy matce se za toto období výživné nevyměřuje, za období od 1.9.2015 do 31.12.2016 požadovala opět výživné 10.000 Kč měsíčně pro každé z dětí. Dluh na výživném za dobu od 1.9.2013 do 31.12.2016 pro Š. činí celkem 205.096 Kč, navrhovala, aby byl otec povinen jej zaplatit k rukám matky nejpozději do 31.12.2017. Za totéž období u nezletilého T. vyčíslila dluh celkovou částkou 211.111 Kč a rovněž tuto částku by otec měl zaplatit k rukám matky nejpozději do 31.12.2017. Při jednání odvolacího soudu matka zdůraznila, že od roku 2010 do roku 2016 hradila veškeré náklady synů ona. Otec částkou 4.000 Kč měsíčně přispíval teprve na základě rozhodnutí z ledna 2016 od března 2016 do ledna 2017. Ačkoli otec měl nadprůměrné příjmy, vše hradila ona. Trvala proto na rozhodnutí o dlužném výživném. Doplnila, že ke zrušení střídavé péče došlo z důvodů na straně otce, který sám uvedl, že na střídání domácností již nemá. V té době již měl jinou partnerku a dceru L. Odvolání otce směřovalo proti výrokům I, II a výroku IV. Dalším podáním vzal odvolání proti výroku II rozsudku výslovně zpět. Uvedl, že se v této části ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně v otázce výživného. K výrokům I (péče) a IV (styk) uvedl, že výrok rozsudku S. r. – Okresního soudu v P. ze dne 8.12.2016, č.j. 28 P 28/2013 – 487 v části rozvodu manželství nabyl právní moci dnem 5.1.2017, stejně jako výrok V o úpravě styku otce s nezletilými. Napadený rozsudek byl doručen jeho právní zástupkyni dne 20.1.2017, tedy po patnácti dnech od nabytí právní moci výroku rozsudku slovenského soudu o rozvodu manželství, o výživném pro dobu po rozvodu manželství a o úpravě styku otce s nezletilými. Za této situace úprava styku otce s nezletilými v době do rozvodu manželství pozbyla významu. Úprava výše výživného je možná pouze do 4.1.2017. Výrok I napadeného rozsudku o svěření nezletilých do péče je tak za dané situace neúčelný, rozhoduje o stavu, jenž fakticky již nemůže nastat. Stejné lze vztáhnout i na úpravu styku výrokem IV, jde o rovněž neúčelný výrok. Proto navrhoval, aby řízení o svěření nezletilých T. a Š. pro dobu do rozvodu manželství do péče bylo zastaveno, stejně tak jako řízení o úpravě styku otce s nimi pro dobu do rozvodu manželství. Jinak navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Otec při jednání odvolacího soudu poukázal na detailně provedené dokazování soudem prvního stupně. Poukázal na specifikum dané věci, kdy je vláčen rozhodnutím matky, která děti odstěhovala ze S. r. Zdůraznil, že se plnění vyživovacích povinností nikdy nevyhýbal. Naopak se za dětmi přistěhoval do Č. r. Po dobu střídavé péče vedl společnou domácnost. Poukázal na to, že hradil hypotéku a spotřebitelský úvěr. Musel hradit pronájem, dluhy byly vyrovnány z prodeje rodinného domu v B. Vždy se na nákladech dětí podílel, byt v Praze hradil až do února 2016. I poté byl s dětmi v rozsáhlém styku. Rovněž hradil řadu nákladů na děti včetně ošacení, jídel a kroužků. V průběhu let 2012 – 2016 na výživném zaplatil 550.000 Kč. Před 1.9.2013 platil 20.000 Kč měsíčně. Zdůraznil výši reálných potřeb dětí. Jeho nadměrné příjmy byly vykoupeny jeho zdravotním stavem, takové pracovní přetížení nelze dlouhodobě snášet. Nemá úspory, vše co vydělal, vynaložil na děti. Proto eventuální dluh by měl platit ve splátkách. Poukázal na zahraniční dovolené matky. K výdajům na L. poukázal, že jsou tvořeny zejména výbavičkou. K odvolání obou rodičů se vyjádřil opatrovník obou nezletilých dětí. K otázce svěření nezletilých do péče matky uvedl, že takto upravené poměry jsou v zájmu nezletilých dětí. Z provedeného dokazování vyplývá obvyklý pobyt dětí v Č. r., jsou ve faktické péči matky, v níž nebyly shledány žádné nedostatky. Taková úprava je v souladu s přáním a názorem dětí. Stanovený styk byl stanoven dostatečně široce tak, aby byly zachovány vazby nezletilých s otcem. Navíc z odvolání není jasné, jaké důvody jej vedly k podání odvolání právě do péče a styku. K otázce výživného uvedl, že v období od let 2012 až 2015 dosahoval otec čistého měsíčního příjmu 140.000 Kč, v jehož možnostech tak bylo hradit výživné na obě nezletilé děti v řádu desítek tisíc korun. S ohledem na jejich věk a odůvodněné potřeby však je částka navrhovaná matkou ve výši 15.000 Kč měsíčně zbytečně vysoká, vhodnější by bylo, část této částky vložit nezletilým na spořicí účet. Podle vyjádření matky otec od 1.9.2013 do 31.12.2016 výživné hradil nepravidelně a spíše v nižších částkách, mělo by být proto rozhodnuto tak, že dluh na výživném vznikl. V období střídavé péče od 1.2. do 31.8.2015 by otci neměla být stanovena vyživovací povinnost. S ohledem na nárůst potřeb dětí od 1.9.2015 by mělo být stanoveno výživné částkou vyšší než 4.000 Kč měsíčně, patrně 6.000 Kč měsíčně na každé z dětí, což odpovídá schopnostem a možnostem povinného otce a není v rozporu se zájmem nezletilých. I on se připojil k nutnosti rozhodnutí o dlužném výživném. K odvolání matky a opatrovníka nezletilých se vyjádřil i otec, polemizoval s matkou vyčíslenými náklady na nezletilé, kteří jsou nyní ve věku 9 a 10 let a mají běžné potřeby odpovídající jejich věku. Ke své změně zaměstnání uvedl, že k ní nedošlo záměrně ve snaze snížit výši výživného. Neukončil-li by původní pracovní poměr dohodou, byl by ukončen jednostranně zaměstnavatelem z důvodu poklesu jeho výkonnosti. Nesouhlasil s tím, že jeho současné zaměstnání neodpovídá jeho vzdělání, kvalifikaci, možnostem a schopnostem. K vozidlům uvedl, že nikdy nevlastnil vůz BMW3 Cabriolet, rovněž jej nikdy nevlastnila jeho partnerka. Ani vůz Audi A6 nikdy nebyl v jeho vlastnictví. Toto vozidlo užíval jako služební vůz zaměstnavatele společnosti IKB Leasing ČR. Pouze ojediněle využívá automobil Volkswagen Passat. Naopak se ztotožnil s tvrzením matky, že jeho styk s dětmi probíhal a probíhá průměrně v rozsahu 30 % v měsíci. Podle něj tento styk není běžný, kdyby se s nimi vídal každý druhý víkend v měsíci, činil by 16 %. Vyjádřil se i k majetkovým a finančním poměrům partnerky tak, že k nezletilým nemá vyživovací povinnost, její výdělkové a majetkové poměry jsou standardní. Pracuje na Stavebním úřadu městské části Bratislava – Nové Město s měsíčním příjmem průměrně 700 €. Je jednatelkou ve společnosti LIBERTY Development, s.r.o. a SURFACE, s.r.o., funkce fakticky nevykonává z důvodu zaměstnání shora a péče o dvouletou dceru. K domu uvedl, že byl zakoupen z výlučných finančních prostředků partnerky otce pouze částečně, převážná část nákladů jí byla poskytnuta rodiči a dalšími rodinnými příslušníky, částečně vratně. Podle něj matka dosahovala nadstandardních příjmů, dlouhodobě jezdí na opakované zahraniční luxusní dovolené, jejichž přehled a destinace uvedl. Poukázal na primární funkci výživného, jímž je úhrada potřeb oprávněných. K dlužnému výživnému, matkou požadováno částkou přibližně 420.000 Kč, uvedl, že u soudu prokázal široký rozsah styku s dětmi a vysoké náklady vynaložené na péči o ně. Náklady byly spotřebovány a sloužily k pokrytí veškerých jejich potřeb dle reálných možností otce. Nelze hovořit o zatajování či snižování finančních prostředků. Zdůraznil, že ve vztahu k dětem vždy vynakládal vysoké finanční prostředky na jejich výživu. Nyní nemá finanční rezervu, z níž by mohl dluh uhradit. Navíc úhrada této částky by neplnila primární funkci. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle podaného odvolání obou rodičů postupem dle § 212, § 212a o.s.ř., s ohledem na předmět řízení v systému úplné apelace. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z toho, že je soudem příslušným k rozhodování dle čl. 1 odst. 2 písm. a/ Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ve spojení s čl. 3 písm. d/ Nařízení Rady (ES) č. 4/2009. V otázce svěření nezl. do péče matky a o úpravě styku otce s nimi již bylo pravomocně rozhodnuto Okresním soudem v P. rozsudkem ze dne 8.12.2016, č.j. 28 P 28/2013-487, v souvislosti s rozvodem jejich rodičů, rozsudek v těchto částech (stejně jako ve výroku o rozvodu manželství) nabyl právní moci dnem 6.1.2017. V době rozhodování odvolacího soudu jsou tak již rodiče pravomocně rozvedeni a pro péči o děti a styk otce s nimi (protože byly svěřeny do péče matky) platí rovněž pravomocná úprava jejich poměrů pro dobu po rozvodu manželství jejich rodičů. Protože ve smyslu úpravy rodičovské zodpovědnosti, provedené čl. 21 odst. 1 a násl. Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 jsou rozhodnutí, vydaná v jiném členském státě v jiných členských státech uznávána bez zvláštního řízení, není v současné době účelné rozhodovat o svěření nezl. a o úpravě styku s druhým z rodičů, který je nemá svěřeny do péče, protože je tato otázka již pravomocně upravena. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV o péči o nezletilé a styku otce s nimi zrušil a řízení zastavil postupem dle § 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Ve věci výživného, vycházející z § 913 odst. 1 a 2 obč. zák., soud prvního stupně, ačkoli k této otázce provedl dokazování a výši výživného rozdělil na čtyři období (od 1.9.2013 do 31.1.2015, od 1.2.2015 do 31.8.2015, od 1.9.2015 do 31.8.2016 a od 1.9.2016 nadále), neuvedl, z jakých příjmů na straně povinného otce, ale i matky pro jednotlivá období vycházel. Na straně otce uvedl pouze, že od září do listopadu 2013 byl v pracovní neschopnosti a od listopadu 2015 do března 2016 pobíral pouze podporu v nezaměstnanosti a od 1.4.2016 mu v důsledku změny zaměstnání poklesl příjem. Na straně matky vycházel stále ze stejných příjmů, ačkoli ani její příjmy v jednotlivých obdobích nebyly konstantní. Na straně dětí rovněž neuvedl, z jakých konkrétních potřeb v jednotlivých obdobích při stanovení výše jejich potřeb vycházel, ačkoli i k této otázce provedl dokazování, závěrem uvedl pouze, že v nižším věku jsou potřeby dětí nižší, což je nepochybně správné, ale v dané věci nedostatečné zdůvodnění. Žádným způsobem se nezabýval otázkou změny poměrů na straně ať již oprávněných dětí nebo povinného otce ve smyslu § 923 odst. 1 obč. zák., ačkoli pouze prokázaná změna takových poměrů může být důvodem pro změnu rozhodnutí o výživném. Stejné lze vztáhnout i na dlužné výživné, kdy soud prvního stupně vycházel pouze z tabulek předložených otcem a procentního podílu péče otce o děti, nezabýval se však konkrétními platbami otce v jednotlivých obdobích ani plněním, které by bylo možno při výpočtu dlužného výživného zohlednit. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III a IV o výživném včetně dlužného postupem dle § 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř. jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů včetně akcesorického výroku V o nákladech řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.) zrušil, věc soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Na soudu prvního stupně bude, aby o výživném včetně dlužného znovu rozhodl a v novém rozhodnutí při úvahách o výživném přesně uvedl, z jakých příjmů a majetkových poměrů na straně povinného otce (i matky) a odůvodněných potřeb nezletilých dětí vycházel a zabýval se i otázkou, kdy došlo k eventuálním změnám zjištěných poměrů, které by odůvodňovaly změnu výše výživného. Při výpočtu dlužného výživného také přesně uvede, jakou výši výživného otec v jednotlivých obdobích zaplatil či se jinak podílel na finančních úhradách za děti a jak se tyto platby, ať již v relutární či naturální formě, promítly do dlužného výživného. Otec např. uplatňoval plnou výši úhrad za bydlení v pražském bytě jako úhradu výživného, ačkoli po tuto dobu bydlel v P. i on (z tohoto pohledu je nerozhodné, že důvodem byla smluvená střídavá péče o děti) a do výživného pro nezletilé děti spočívající v úhradě potřeb za jejich bydlení se nemůže promítnout celá částka. Své úvahy přesně uvede v odůvodnění napadeného rozsudku tak, aby se jejich závěry pro případ podaného odvolání mohl odvolací soud zabývat a byly v rámci takového odvolacího řízení přezkoumatelné. Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 11. října 2017 JUDr. Jiří Cidlina, v.r. předseda senátu