U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobce: First Class Publishing a.s., IČO 24713252, se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, zastoupena JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem Marešova 304, Brno, proti žalovanému: D.E.A. s.r.o., IČO 45343403, se sídlem Seberíniho 9, Bratislava, Slovenská republika, o 2.454 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. srpna 2015, č.j. 27 EVC 1/2015-37, takto: Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že řízení se nezastavuje. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Současně rozhodl, že žalobci se vrací poměrná část soudního poplatku ve výši 2.411 Kč, která bude vyplacena po právní moci usnesení (výrok III.). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 2.454 EUR s příslušenstvím s tím, že příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 je dána místem plnění závazku. S odkazem na Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 a článek 12.4 obchodních podmínek, podle kterého spory vzniklé ze smlouvy budou předloženy k rozhodnutí obecnému soudu poskytovatele, soud prvního stupně dovodil, že nelze založit pravomoc Obvodního soudu pro Prahu 6, když nebyla dovozována z prorogační doložky, ale podle místa plnění závazku. Uzavřel, že není splněna podmínka pravomoci k projednání a rozhodnutí ve věci, neboť v dané věci není dána místní příslušnost žádného českého soudu, když nebylo prokázáno, že by žalovaný ke dni podání žaloby sídlil na území České republiky. Konstatoval, že pravomoc českých soudů je ve smyslu ust. § 103 o.s.ř. jednou z podmínek řízení, jejíž nedostatek je neodstranitelný. Z těchto důvodů proto podle ust. § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. rozhodl o tom, že se řízení zastavuje, neboť jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. za situace, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Vrácení zaplaceného soudního poplatku odůvodnil podle ust. § 10 odst. 3 věta prvá zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že Smlouva o poskytování internetových služeb uzavřená mezi účastníky dne 29.10.2011 ve znění Obchodních podmínek ke smlouvě o poskytování internetových služeb byla uzavřena za účelem poskytování služeb žalobcem žalovanému spočívající zejména v registraci domény „nagyovci-diamanty.com“, hosting webových stránek na technických zařízeních žalobce, technická podpora žalobce žalovanému a jiné. Konstatoval, že je společností se sídlem v České republice, přičemž jak v okamžiku uzavření Smlouvy, tak v období poskytování služeb dle Smlouvy měl sídlo na adrese Kladenská 531/4, Praha 6, jak vyplývá z veřejně dostupného obchodního rejstříku. Z charakteru služeb poskytovaných ze Smlouvy je zřejmé, že tyto byly poskytovány na území České republiky. Poukázal, že v čl. 12.4 obchodních podmínek je obsažena prorogační doložka ve znění, že „Veškeré spory, které vzniknou ze Smlouvy nebo z těchto Obchodních podmínek nebo v souvislosti se Smlouvou či těmito Obchodními podmínkami, budou předloženy ve smyslu ustanovení § 89a zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, k rozhodnutí obecnému soudu Poskytovatele.“, kdy Poskytovatelem v uvedené prorogační doložce je žalobce. Namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že jeho příslušnost k rozhodování není dána. Uzavřel, že příslušnost soudu zakládá jak prorogační doložka uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, tak čl. 5 Nařízení, když služby poskytované žalobcem žalovanému byly poskytovány na území České republiky a sídlo žalobce bylo umístěno v obvodu soudu prvního stupně. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně „zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení“. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v souladu s ust. § 212 a ust. § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a poté dospěl k následujícím závěrům. Soud prvního stupně v daném případě pochybil, pokud řízení zastavil, když dovodil, že není dána příslušnost žádného českého soudu s tím, že žalovaný ke dni podání žaloby nesídlil na území České republiky. Pro posouzení pravomoci soudu České republiky k projednání a rozhodnutí věci je určující, zda jde o řízení s mezinárodním prvkem. Zjistí-li soud přítomnost mezinárodního prvku v řízení, musí se v rámci přezkumu podmínek řízení předně zabývat otázkou své pravomoci. V konkrétním případě je jednoznačné, že žalobce je společností se sídlem na území České republiky a žalovaný je společností se sídlem na území Slovenské republiky, kdy se tak jedná o věc s mezinárodním prvkem. Z obsahu spisu, resp. žalobních tvrzení, se podává, že strany dne 29.10.2011 uzavřely Smlouvu o poskytování internetových služeb, jejíž neoddělitelnou součástí byly Obchodní podmínky upravující práva a povinnosti Poskytovatele (žalobce) a Objednatele (žalovaného) podle této Smlouvy. Podle článku 12.4 Obchodních podmínek účastníci sjednali, že veškeré spory, které vzniknou ze Smlouvy nebo z Obchodních podmínek nebo v souvislosti se Smlouvou či Obchodními podmínkami, budou předloženy ve smyslu ustanovení § 89a zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, k rozhodnutí obecnému soudu Poskytovatele (žalobce). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že při posouzení pravomoci musí soud zohlednit případnou existenci prorogační úmluvy, resp. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu, která může založit pravomoc českých soudů. V této souvislosti tak nebyl správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce nedovozoval místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 z prorogační doložky, ale podle místa plnění závazku, jak uvedl v návrhu na vydání evropského platebního rozkazu. V daném případě bylo třeba za situace, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem nahlížet na prorogační doložku jako na ujednání o pravomoci, bez ohledu na její znění, které neodkazuje přímo na konkrétní soud, případně soudy určitého státu, ale na obecný soud Poskytovatele, tj. žalobce se sídlem v České republice. Za této situace, kdy ujednání stran v Obchodních podmínkách je jednoznačné, vyplývá z něj přednostní aplikace pravidel příslušnosti podle mezinárodních úmluv, a jedná se tak o výlučnou příslušnost zvoleného soudu. V daném případě tak odvolací soud přisvědčil argumentaci žalobce obsažené v odvolání s tím, že pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu zakládá prorogační doložka uzavřená mezi účastníky. V této souvislosti je možné poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2.2016, sp.zn. 30Cdo 1860/2015 s tím, že není-li z ujednání o příslušnosti soudu ve věci s cizím prvkem jednoznačně patrno, že strany hodlaly jednat toliko místní příslušnost určitého soudu, je třeba takové ujednání považovat za dohodu o volbě mezinárodní příslušnosti soudu či soudů určitého státu. Závěrem lze uzavřít, že založení pravomoci soudu nebo soudů určitého státu je v každém případě zásadní, a to v souladu s pravidly mezinárodních předpisů. V konkrétním případě, kdy tak účastníci v souladu s čl. 23 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (nyní čl. 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012) sjednali, že veškeré spory budou předloženy obecnému soudu Poskytovatele (žalobce se sídlem na území České republiky), je tak pravomoc českých soudů výlučně dána. Za těchto okolností, kdy tak zcela absentuje nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, je třeba nadále v řízení pokračovat a zastavení řízení tak není na místě. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v souladu s ust. § 220 o.s.ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 4. ledna 2017 JUDr. Jiří Cidlina, v.r. předseda senátu