U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Adély Kaftanové v právní věci žalobce I. M., s.r.o., se sídlem P., N., IČO xxx, zastoupeného Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem Ostrava, Poděbradova 1243/7, proti žalovanému I. SK, s.r.o., se sídlem P., T., Slovenská republika, IČO xxx, o 1 520 € s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. února 2017, č.j. 20 C 90/2016 – 69, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku žalovaného ohledně nedostatku pravomoci českých soudů k projednání věci. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobce po žalovaném domáhá s tím, že dne 19.1.2015 uzavřeli smlouvu o placeném přístupu do databáze stavebních zakázek za cenu 80 € bez DPH měsíčně, vyúčtovanou cenu za období od srpna 2015 do února 2017 žalovaný neuhradil. Žalovaný ve svém podání, došlém soudu prvního stupně 19.12.2016, vznesl námitku nedostatku pravomoci českých soudů k projednání věci s tím, že smlouvu podepsal v P. a má tak za to, že by se závazkový vztah měl řídit právem Slovenské republiky a k projednání by měly být příslušné slovenské soudy. Žalovaný s námitkou nedostatku pravomoci nesouhlasil s tím, že Obvodní soud pro Prahu 5 je příslušný k řešení věci na základě prorogační doložky, která je součástí smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Soud prvního stupně uvedl, že jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je zahraniční právnickou osobou. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout o ní posuzoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen nařízení), podle jehož čl. 25 bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 1860/2015, podle něhož jedná-li se o věc s mezinárodním prvkem, je na prorogační doložku nutné nahlížet jako na ujednání o pravomoci (mezinárodní příslušnosti). V daném případě účastníci dne 19.1.2015 uzavřeli písemnou smlouvu o placeném přístupu do databáze stavebních zakázek I., v jejímž rámci v obchodních podmínkách, v článku VI., uzavřeli prorogační doložku, na základě které si k řešení veškerých sporů ze smlouvy sjednali místní příslušnost obecného soudu poskytovatele (právního předchůdce žalobce), tedy Obvodního soudu pro Prahu 5. Protože se v daném případě nejedná o výlučnou místní příslušnost podle čl. 24 nařízení, dohoda o příslušnosti není v rozporu s čl. 15, 19, 23 nařízení a byla uzavřena písemně v obchodní věci, byla sjednána platně. Návrh žalovaného proto jako nedůvodný zamítl. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a zastavení řízení pro nedostatek pravomoci. Trval na tom, že smlouva byla uzavřena v P. a proto dovozoval, že by se měla řídit právem Slovenské republiky a příslušné k projednání a rozhodnutí věci jsou justiční orgány Slovenské republiky. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud prvního stupně vyšel ze správných zjištění a věc správně právně posoudil, proto odvolací soud zcela odkazuje na výše uvedené odůvodnění napadeného usnesení. Soud prvního stupně správně vyšel z jím označeného přímo použitelného nařízení, které bylo účinné v době zahájení řízení, neboť Česká i Slovenská republika jsou od 1.5.2004 členy Evropské unie. Otázka příslušnosti státu Evropské unie k projednání a rozhodnutí věci a otázka, podle práva jakého státu se hmotněprávní vztah mezi účastníky posuzuje, jsou dvě rozdílné otázky, které řeší různá nařízení. Např. to, jaké právo je rozhodné pro smluvní závazkové vztahy, řeší Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, otázku příslušnosti soudů daného státu Evropské unie řeší výše označené nařízení (č. 1215/2012). Protože se žalovaný při prvním úkonu nepříslušnosti soudů České republiky dovolal, soud prvního stupně se správně touto otázkou zabýval, neboť příslušnost podle čl. 26 nařízení (tím, že se žalovaný účastní řízení, aniž by namítal nepříslušnost soudu) nemohla nastat. Čl. 25 nařízení umožňuje uzavřít dohodu o příslušnosti soudů daného členského státu, jak je výslovně uvedeno, bez ohlednu na bydliště stran, nařízení také platnost či neplatnost dohody nijak neváže na místo, kde dohoda byla uzavřena. Účastníci smlouvy si proto při sjednávání smlouvy ve Slovenské republice mohli dohodnout, že příslušné budou soudy České republiky. Protože tak také učinili, jak vyplývá ze smlouvy z 19.1.2015, a příslušné jsou podle dohody soudy České republiky, je námitka nepříslušnosti vznesená žalovaným nedůvodná. S ohledem na uvedené odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Pro úplnost lze dodat, že tím, podle práva jakého státu se bude věc posuzovat, se bude soud zabývat v rámci rozhodnutí o věci samé. Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 20. června 2017 JUDr. Jiří Cidlina předseda senátu