ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Martina Slováčka v právní věci žalobců a) Ing. K. Č., bytem P- 9, O. 2231, b) Ing. J. Č., bytem P-9, O. 2231, oba zastoupeni JUDr. Luciou Poliakovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Panská 6, proti žalované D. F., státní příslušnici Slovenské republiky, bytem P-4, P. 1297/8, toho času Vazební věznice Praha – Ruzyně, se sídlem P-6, S. n. 3/12, zastoupené R. M., bytem P-9, S. 260, k doručení M., J. K. 1338/14, o vyklizení domu, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. září 2016, č.j. 18 C 341/2015 – 44, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost vyklidit dům č.p. xxx nacházející se na pozemku parc.č. xxx, Ú. n. L., obec P. (dále jen dům), a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 12 890 Kč k rukám JUDr. Lucie Poliakové, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že vyklizení domu se žalobci domáhali s tím, že jsou vlastníky domu, smlouvou z 8.9.2013 jej žalované pronajali na dobu určitou s možností prodloužení doby nájmu, protože žalovaná přestala platit nájemné, nájemní vztah ukončili výpovědí z 8.7.2017 bez výpovědní doby dle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku a žalovanou vyzvali k vyklizení domu, k čemuž nedošlo. Žalovaná namítala, že je od září 2014 ve výkonu trestu odnětí svobody, péčí o dům pověřila opatrovníka svého nezletilého syna R. M., který měl také platit nájemné. O tom, že nájemné není placeno, se dozvěděla až v rámci soudního řízení a projevila zájem dluh uhradit. Soud prvního stupně z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalobci jsou spoluvlastníky domu. Dne 8.9.2013 uzavřeli s žalovanou smlouvu o nájmu rodinného domu, na základě níž dům přenechali žalované za nájemné 24 000 Kč měsíčně a zálohy za služby. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 8.9.2013 do 7.9.2014. V článku VI. bod 2 nájemní smlouvy si účastníci sjednali, že v případě, že kterákoli ze stran neučiní nejpozději jeden měsíc před uplynutím doby nájmu oznámení, že netrvá na prodloužení nájemního vztahu, automaticky se prolonguje doba nájmu o jeden rok za podmínek ve smlouvě uvedených. Dopisem z 16.6.2015 vyzvali žalobci žalovanou k doplacení dlužného nájemného za měsíce únor a březen 2015 a záloh na služby za duben, květen a červen 2015, celkem částky 90 000 Kč. Zároveň žalovanou upozornili na možnost výpovědi. Výpovědí z 8.7.2015 žalobci nájemní smlouvu vypověděli a žalovanou vyzvali k vyklizení domu, výpověď zaslali na adresu P-4, P. 1297/8. Dne 4.8.2015 vyzvali žalobci žalovanou k vyklizení do 20.8.2015. Mezi žalobci a R. M. dne 1.9.2015 proběhla emailová komunikace ohledně vyklizení domu. Žalobci prostřednictvím své zástupkyně dopisy z 10.12.2015 a 4.2.2016 žalované sdělili dosavadní obsah korespondence a to, že již nemají zájem, aby žalovaná v domě nadále bydlela. Následně soud prvního stupně věc hodnotil právně. Uvedl, že smlouva o nájmu domu ze dne 8.9.2013 byla v souladu s článkem VI. bod 2 prodloužena o jeden rok, tedy do 7.9. 2015, v době výpovědi dané dopisem z 8.7.2015 tak nájemní vztah trval a bylo možné jej podle ust. § 2291 občanského zákoníku vypovědět. V dané věci se ale výpověď nájmu nedostala do sféry dispozice žalované a ta neměla objektivně možnost se s ní seznámit, neboť žalovaná je od 22.9.2014 ve výkonu trestu odnětí svobody, kde má být do 20.9.2020. Na tom podle soudu prvního stupně nemůže nic změnit ani to, že výpověď byla zaslána na kontaktní adresu uvedenou v nájemní smlouvě a to, že žalobci nevěděli, že je žalovaná ve výkonu trestu. Ke skončení nájmu na základě výpovědi tak nedošlo a smlouva byla podle uvedeného ujednání opět prodloužena do 7.9.2016. Dále soud prvního stupně uvedl, že korespondencí z prosince 2015 a února 2016, zasílané žalované do věznice, žalobci dali žalované najevo, že již nemají zájem na dalším prodlužování nájemního vztahu, v dopise z 4.2.2016 výslovně uvedli, že trvají na vyklizení domu. Nájem tak uplynutím doby k 7.9.2016 skončil. Soud prvního stupně proto s ohledem na toto zjištění žalované uložil povinnost dům vyklidit a žalobcům vyklizený předat. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšným žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále za právní zastoupení žalobců, a to odměnu za 5 úkonů právní služby advokáta po 1 500 Kč, 5 režijních paušálů po 300 Kč, dále 21% náhradu za DPH. O tom, že náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a o lhůtách k plnění podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podala nejprve blanketní, později doplněné, odvolání žalovaná, která se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že soudu písemně oznámila, že chce být při jednání zastoupena panem R. M., jelikož je ve výkonu trestu. Jednání u soudu prvního stupně ale proběhlo bez její účasti a bez účasti jejího zmocněnce, který se řádně omluvil. Neměla tak možnost se bránit. Žalobci při jednání před odvolacím soudem navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a vzdali se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), že splňuje náležitosti, plynoucí z ust. § 205 o.s.ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Žalovaná již soudu prvního stupně podáním z 6.3.2016 (č.l. 19 spisu) oznámila, že svým zastupováním zplnomocnila R. M. Odvolací soud proto předvolání k jednání zaslal tomuto zástupci (§ 50b odst. 1 o.s.ř.), a to na obě žalobkyní uvedené adresy. Na adrese v M. byla zásilka podle sdělení pošty dne 18.8.2017 vhozena do schránky adresáta. Zásilka zaslaná na adresu v P-9 se soudu vrátila zpět s tím, že si ji adresát nevyzvedl, neboť jde o sídlo městské části a zmocněnec zde nemá schránku. Protože na jednu z doručovacích adres bylo zástupci žalobkyně předvolání k odvolacímu jednání v souladu s ust. § 50 odst. 1 o.s.ř. doručeno vhozením do jeho poštovní schránky a zástupce žalované se z odvolacího jednání neomluvil a ani nepožádal o odročení jednání, odvolací soud věc podle ust. § 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o.s.ř. projednal v nepřítomnosti žalované a jejího zástupce. V posuzovaném případě je žalovaná státní příslušnicí Slovenské republiky a jde tak o věc s cizozemským prvkem. Je proto třeba doplnit, že příslušnost soudů České republiky k projednání věci vyplývá z článku 24 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., neboť předmětem řízení bylo posouzení práva nájmu k nemovitosti, která se nachází na území České republiky. Smlouvu účastníci uzavřeli podle ust. § 663 občanského zákoníku, kterým byl zákon č. 40/1964 Sb. v té době účinný na území České republiky, čímž účastníci projevili vůli, aby jejich vztah byl posuzován podle práva České republiky (čl. 3 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008). Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. byl s účinností od 1.1.2014 nahrazen občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., který v přechodných ustanoveních, konkrétně v § 3074 odst. 1, stanovil, že nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud prvního stupně tak správně právní vztahy vzniklé po uvedeném datu posuzoval podle nyní platného občanského zákoníku. Žalovaná ve svém odvolání namítala, že soud prvního stupně neměl ve věci jednat a rozhodnout, neboť ona ani její právní zástupce nebyli přítomni. Na č.l. 39 spisu se nachází záznam soudu prvního stupně ze dne 14.9.2016, 9:12 hodin (jednání bylo nařízeno na 14.9.2016 10:30 hodin), podle něhož telefonoval R. M., že se k jednání nedostaví z důvodu služební cesty, byl poučen, aby poslal písemnou omluvu a doložil od zaměstnavatele, že byl poslán na služební cestu a kam. Písemná omluva s požadovanými doklady ve spise není. Již z toho, že se zmocněnec žalované z jednání omlouval, plyne, že byl k jednání soudem prvního stupně řádně předvolán a o termínu jednání věděl. Jednání lze na žádost účastníka (jeho zástupce) odročit tehdy, pokud z důležitého důvodu o odročení jednání požádá. V daném případě z předchozího odstavce plyne, že zástupce žalované o odročení jednání nepožádal. Navíc, ač jednání bylo nařízeno na 10:30 hodin, omlouval se v 9:12 hodin téhož dne pro údajnou služební cestu, o níž ví pracovník obvykle minimálně den předem, a lze tak pochybovat o včasnosti omluvy. Omluva ani dodatečně zástupcem žalované nebyla doložena a lze tak pochybovat i o její důvodnosti. Za popsané situace nelze s žalovanou souhlasit a naopak je třeba dovodit, že již proto, že žalovaná ani její zástupce nepožádali o odročení jednání, mohl soud prvního stupně věc projednat a rozhodnout o ní. Konečně ani v odvolání žalovaná neuvádí, že by její zástupce o odročení jednání žádal. Správnost skutkových zjištění a právních závěrů soudu prvního stupně žalovaná ve svém odvolání ani nezpochybňuje. Protože skutková zjištění odpovídají provedeným důkazům a odvolací soud souhlasí i s právním hodnocením věci, lze na odůvodnění rozsudku odkázat. Odvolací soud tedy souhlasí se soudem prvního stupně, že k zániku nájmu na základě výpovědi žalobců nedošlo, neboť nebyla žalované řádně doručena a s tím, že došlo k zániku nájmu uplynutím sjednané doby, neboť v důsledku toho, že žalobci žalované oznámili, že s dalším prodloužení nájmu nesouhlasí, k prodloužení nájmu nedošlo. Žalobci proto měli právo, plynoucí z ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, domáhat se vyklizení domu. Konečně k tomu se pro případ skončení nájmu žalovaná zavázala i v nájemní smlouvě. Vzhledem k tomu, že s ohledem na požadavek žalobců bylo správně rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že plně úspěšní žalobci se práva na tuto náhradu výslovně vzdali. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 18. října 2017 JUDr. Jiří Cidlina, v.r. předseda senátu