U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové v právní věci žalobkyně Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČO 47115971, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, proti žalovanému J. M., státnímu občanu Slovenské republiky, bytem P., Š., Slovenská republika, v České republice bytem P., B., zastoupeného Mgr. Alexejem Štěrbou, advokátem se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, o 933 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. května 2017, č.j. 52 C 105/2017 – 83, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že se zamítá námitka žalovaného, že soudy České republiky nejsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9. V odůvodnění uvedl, že žalobou, doručenou 29.11.2016, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 933 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy. Při prvním jednání vznesl žalovaný námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 s tím, že s ohledem na jeho bydliště ve Slovenské republice a čl. 14 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen Nařízení) jsou příslušné soudy Slovenské republiky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 5 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 je příslušný, neboť ačkoliv má žalovaný trvalé bydliště na území jiného členského státu, než byla pojistná smlouva uzavřena, povinnost platit pojistné měla být plněna na území České republiky. Navíc sám žalovaný ještě v dopise ze dne 19.5.2015 označoval své bydliště adresou P., B., kam mu byla doručena žaloba, a místní příslušnost tak je dána podle ust. § 85 odst. 1 o.s.ř. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, které se podle něho na danou věc vztahuje a kde byly obdobné závěry vysloveny. Podle něho se čl. 14 Nařízení na věc nevztahuje. Námitku místní nepříslušnosti proto zamítl. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení. V odvolání namítal, že ve vyjádření z 12.5.2017 vznesl námitku nepříslušnosti soudu prvního stupně, neboť má bydliště ve Slovenské republice, což uvedl i v pojistné smlouvě, vyslovil úvahu, že pražská adresa byla uvedena proto, aby soud mohl vydat elektronický platební rozkaz. Podle něho soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Vytýkal mu, že nevysvětlil, proč nelze použít čl. 14 Nařízení, tedy proč se na věc nevztahuje. Nejasné bylo i to, proč bylo odkazováno na Nařízení 44/2001, které bylo nahrazeno Nařízením a podle jeho čl. 66 je třeba postupovat podle nové úpravy. Vytýkal mu, že příslušnost posuzoval podle obecné úpravy, nikoli podle specifických ustanovení vztahujících se k pojistné smlouvě, v tomto bodě odkázal na čl. 10 Nařízení a na to, že podle žaloby a založených důkazů jde o vztah z pojistné smlouvy. Soud prvního stupně tak nesprávně aplikoval čl. 5 Nařízení č. 44/2001. Poukázal na bod 18 preambule Nařízení, podle něhož se i ve věcech pojištění poskytuje ochrana slabší straně, a na č.l. 10 až 16 Nařízení, zdůraznil pak obsah čl. 14 Nařízení, upravující striktní pravidlo, že pojistitel může žalovat pouze u soudu členského státu, v němž má žalovaný bydliště. K rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1318/2011 uvedl, že se vztahuje na koupi movitých věcí na splátky, nikoli pojistné smlouvy. Trval na tom, že pro posouzení místní příslušnosti je rozhodná adresa jeho bydliště uvedená v pojistné smlouvě. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. Podle ní adresa uvedená v pojistné smlouvě není pro posouzení příslušnosti rozhodná, relevantní je skutečný stav věci. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Nd 264/2012, 30 Cdo 444/2004, podle nichž se (skutečné) bydliště nemusí shodovat s adresou (evidovaného) trvalého bydliště. Ani to, že má bydliště na území jiného státu, nevylučuje, aby měl i bydliště v České republice, v tomto bodě odkázal na rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3383/2011. Zdůraznil, že žalovaný adresu v Praze uvedl v pojistné smlouvě, ve svém vyjádření z 20.2.2017, dopise z 19.5.2015, je spolupracujícím advokátem v advokátní kanceláři P., W. & p. s.r.o, která má sídlo v Praze, je veden jako advokát u České advokátní komory, tedy vykonává zde výdělečnou činnost a zdržuje se zde, byla mu zde doručena žaloba. Podle žalobkyně tak je evidentní, že žalovaný má bydliště v České republice a mezinárodní pravomoc je dána. Dále poukázala na čl. 1.1.2. Všeobecných pojistných podmínek, podle něhož jsou z pojištění příslušné soudy České republiky. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o.s.ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že námitka žalovaného je nedůvodná. Česká i Slovenská republika jsou od 1.5.2004 členskými státy Evropské unie, proto je třeba přednostně před právními předpisy České republiky aplikovat přímo použitelná nařízení Evropské unie. Příslušnost soudů členských států upravovalo Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (dále jen Nařízení č. 44/2001), které s účinností od 10.1.2015 bylo nahrazeno Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (viz čl. 81). Podle čl. 66 bod 1. Nařízení se toto nové nařízení vztahuje na řízení zahájená 10.1.2015 nebo po něm. Protože v dané věci bylo řízení zahájeno dne 29.11.2016, je třeba věc posuzovat podle nyní platného Nařízení. Článek 5 Nařízení č. 44/2001, na který odkazoval soud prvního stupně, je nyní obsažen v čl. 7 Nařízení. V tomto ustanovení je obsažena příslušnost soudů členského státu na výběr daná, která se neuplatní v případech, kdy je dána obligatorní příslušnost ve věcech pojištění, spotřebitelských smluv a individuálních pracovních smluv. V posuzovaném případě se žalobkyně podle žaloby domáhá plnění z pojistné smlouvy uzavřené účastníky dne 25.11.2012. Místní příslušnost proto nebylo možné posuzovat ani podle čl. 7 nyní platného Nařízení, ale bylo třeba postupovat podle jeho čl. 10 až 16. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, na které odkazoval soud prvního stupně, na věc nedopadá, neboť v něm soud řešil mezinárodní příslušnost v případě sporu ze smlouvy o úvěru bez účelového určení. Dovodil v něm, že nejde o spotřebitelskou smlouvu podle čl. 15 Nařízení č. 44/2001 a že se příslušnost posuzuje podle čl. 5. Dovolací soud se tedy nezabýval příslušností soudů členských států Evropské unie ze sporů z pojistné smlouvy, která tehdy byla upravena v čl. 8 a následující uvedeného nařízení. Podle čl. 14 bod 1 Nařízení aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. S ohledem na výše uvedené na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dovozuje, že citované ust. § 14 bod 1 Nařízení se na věc vztahuje, neboť jde o spor ve věci pojištění mezi žalující pojišťovnou a pojistníkem. Pro posouzení věci proto bylo rozhodné, zda má žalovaný na území České republiky své bydliště. Z ust. § 62 bod 1 Nařízení plyne, že pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Podle ust. § 11 odst. 1 o.s.ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle ust. § 84 o.s.ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle ust. § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z citovaných ustanovení plyne, že otázku, zda má žalovaný bydliště na území České republiky, soud posuzuje podle vnitrostátní úpravy, tedy podle citovaných ustanovení o.s.ř. Z citovaného ust. § 11 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodné jsou ty skutečnosti, které tu byly v době zahájení řízení, tedy 29.11.2017, nikoli tedy bydliště žalovaného uvedené v pojistné smlouvě, jehož se dovolával žalovaný. Pojem bydliště občanský soudní řád nedefinuje. Teorie uvádí, že jde o obec, městský obvod, v němž se fyzická osoba zdržuje s úmyslem se tam zdržovat trvale. Jde o místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Občanský zákoník v ust. § 80 odst. 1 bydliště vymezuje tak, že člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Z citovaného ust. § 85 odst. 1 o.s.ř. plyne i to, že zákon předpokládá, že fyzická osoba může mít bydliště na více místech. Z obsahu spisu se podává, že podle výpisu ze základních registrů z 11.5.2017 (č.l. 41 spisu) je žalovaný v České republice hlášen k trvalému pobytu na adrese P.– K., B., od 9.1.2008. Na stejné adrese je hlášena k pobytu podle evidence obyvatel také I. M., obmyšlená osoba z pojistné smlouvy, manželka žalovaného, a to od 1.7.2008. Tuto adresu označil 4.12.2012 žalovaný žalobci jako svou adresu korespondenční, ve smlouvě je uvedena i adresa na Slovensku a to, že je advokátem. V oznámení škodné události z 10.3.2015 žalovaný uvedl, že úraz utrpěl 10.6.2014 při amatérském hokeji na stadionu v Letňanech, operován byl v Praze 9. V okamžitém odstoupení od pojistné smlouvy z 19.5.2015 uváděl jako svou adresu v P.. V lékařské dokumentaci Centra léčby pohybového aparátu, s.r.o., vztahující se k úrazu, je rovněž uváděna adresa žalovaného v P.. Zásilky soudu prvního stupně jsou poštou na adrese v P. žalovanému vhazovány do poštovní schránky, předvolání k jednání 12.5.2017 převzal osobně. JUDr. J. M., LL.M., se sídlem P., K., je veden v seznamu advokátů České advokátní komory. Výše uvedené skutečnosti svědčí o tom, že žalovaný řadu let bydlí v České republice, neboť se zde přihlásil k pobytu, má zde rodinu, pracuje zde, věnuje se tu svým zájmům, po úrazu se zde také léčil, konečně i pojištění sjednal na území zdejšího státu. Na své adrese v P. přebírá poštu. Naopak z obsahu spisu neplyne nic, co by nasvědčovalo závěru, že v době podání žaloby měl žalovaný své skutečné bydliště na Slovensku, neboť kromě evidované adresy místa bydliště na území Slovenské republiky, jejímž je žalovaný občanem, tomu nic nenasvědčuje. Uvedené svědčí pro závěr, že zde žalovaný v době podání žaloby k soudu měl své bydliště. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci je dána. Soud prvního stupně svůj výrok nesprávně formuloval, neboť vzhledem k obsahu námitky (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) neposuzoval místní příslušnost soudů České republiky, ale příslušnost mezinárodní, tedy soudy jakého státu jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné. S ohledem na to musel odvolací soud výrok rozhodnutí podle ust. § 221a o.s.ř. změnit. Tím, zda je dána příslušnost soudů České republiky také z jiných důvodů, jak tvrdila žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání, se již odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval, neboť ať kladný či záporný závěr by na výsledku tohoto rozhodnutí nemohl nic změnit. Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 18. srpna 2017 JUDr. Jiří Cidlina předseda senátu