U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Adély Kaftanové v právní věci žalobkyně Ing. M. F., bytem P., N. V., zastoupené Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem se sídlem Praha 7, Schnirchova 1374/28, proti žalovanému JUDr. S. D., se sídlem S. r., P., P., o 18 634 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. června 2017, č.j. 26 C 94/2017 – 65, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že se řízení nezastavuje. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 10.3.2017, se žalobkyně vůči žalovanému domáhá náhrady škody s tím, že jako insolvenční správce společnosti S., a. s. P. „v k.“, IČO XXX, se sídlem P., P., S. r., podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 vůči žalované a dalším vlastníkům nemovitostí žalobu na určení, že uvedená společnost je vlastníkem specifikovaných nemovitostí, a to z důvodu, že kupní smlouva, kterou společnost nemovitosti převedla, je absolutně neplatná. Žaloba byla zamítnuta a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 18 634 Kč, která jí dosud nebyla zaplacená. Podáním žaloby žalovaný podle žalobkyně porušil své povinnosti insolvenčního správce postupovat svědomitě s odbornou péčí a způsobil jí škodu spočívající ve zmenšení jejího majetku o náklady, které vynaložila v řízení o určení vlastnického práva, které jí byly pravomocně přiznány. Jejich náhradu proto požadovala po žalovaném. Žalovaný namítl, že soudy České republiky nejsou věcně a místně příslušné, podle něho je podle Nařízení rady (ES) č. 1346/2000 příslušný Okresný súd P. ve S. r. jakožto soud, který vede insolvenční řízení společnosti, jejímž je správcem. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je insolvenčním správcem společnosti S., a. s. P. v k., vůči níž je vedeno insolvenční řízení u Okresného súdu v P. ve S. r. Žalovaný se dle žalobkyně dopustil jednání, kterým jí měl způsobit škodu, v rámci výkonu činnosti insolvenčního správce. Dovodil, že ve smyslu čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 žaloba souvisí s insolvenčním řízením vedeným vůči společnosti S., a. s. P. v k. a příslušné tak jsou soudy státu, kde bylo insolvenční řízení zahájeno, tedy soudy slovenské. Pro nedostatek příslušnosti proto řízení podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí podala nejprve blanketní, později doplněné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že soud prvního stupně článek 6 uvedeného nařízení špatně vyložil. Uvedla, že účel a smysl tohoto článku je ten, aby v řízeních, souvisejících s řízením insolvenčním, nebylo rozhodováno rozdílně. Výsledek tohoto řízení je však zcela nezávislý na insolvenčním řízení samotném a na rozhodnutích vydaných v souvislosti s ním. Dále zdůraznila, že podaná žaloba je standardní žalobou na náhradu škody. Podle ust. § 87 písm. b) o.s.ř. proto mohla podat žalobu u soudu, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. Odkázala také na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. Nep 222/2017, kde uvedený soud stejný názor vyslovil, když dovodil, že podle ust. § 9 odst. 1 o.s.ř. jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Dále poukázala na to, že se soud prvního stupně dostal do rozporu s vlastní judikaturou, neboť řízení o určení vlastnického práva, v němž žalobkyni škoda vznikla, u něho probíhalo. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Soud prvního stupně věc nesprávně posuzoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848, které z časového hlediska nabylo působnosti 26.6.2017, jak plyne z jeho článku 84. Jestliže v daném případě byl prohlášen konkurz na majetek společnosti S., a. s. P. v k., dne 8.6.2010, jak plyne z veřejně přístupného obchodního rejstříku Slovenské republiky, dopadá na konkursní řízení Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000. Ani toto nařízení se však na věc nevztahuje, neboť podle čl. 1 se vztahuje na řízení ohledně majetku dlužníka a jmenování správce konkursní podstaty. V daném případě se ale řízení společnosti S., a. s. P. v k., netýká, neboť žalobkyně v tomto řízení po uvedené společnosti zaplacení žádné částky nepožaduje a předmět řízení ani nesouvisí se jmenováním správce konkursní podstaty. V daném případě bylo řízení zahájeno dne 10.3.2017, mezinárodní příslušnost je proto třeba vzhledem k čl. 66 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, posuzovat podle tohoto nařízení, neboť řízení bylo zahájeno po 10.1.2015. Podle čl. 7 bod 2. osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní a kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Uvedené ustanovení upravuje příslušnost mezinárodní i místní, použití ustanovení o.s.ř. ohledně místní příslušnosti je tak vyloučeno. Jestliže, vycházeje ze žaloby, k podání žaloby na určení vlastnictví, s níž žalobkyni vznikly náklady, jejichž úhradu z titulu náhrady škody požaduje, došlo v Praze 5 a tento soud žalobu projednával a rozhodl o ní, je Obvodní soud pro Prahu 5 soudem příslušným k projednání a rozhodnutí i této věci. Vzhledem k tomuto závěru odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 221a o.s.ř. změnil tak, jak se podává z výroku tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 21. srpna 2017 JUDr. Jiří Cidlina předseda senátu