U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Aleny Svátkové v právní věci žalobkyně: A. p., a.s., sídlem K. Š., P., zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem Na Královně 862, Praha 5, proti žalovanému: M. D., k trvalému pobytu hlášen na adrese H., B. – P., S. r., o zaplacení částky 813,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. listopadu 2016, č. j. 60 C 129/2016 – 62, t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e, ve výroku II. se m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 1.489,- Kč k rukám Mgr. Jana Ševčíka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně ve výroku I., že řízení se zastavuje a výrokem II., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodl tak o návrhu žalobkyně na zaplacení částky 813,- Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy o pojištění majetku č. xxx. Svoje rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tak, že žalovaný byl dle sdělení MV ČR jako občan EU registrován na našem území v období od 28. 4. 2008 do 1. 1. 2009 na adrese U D., P., adresa současného pobytu v ČR není známa, jedná se o slovenského státního příslušníka. Jeho domovská adresa je H., B. – P., S., na níž si rovněž převzal soudní písemnosti. Dle sdělení ČSSZ a ÚP nemá žalovaný evidován žádný pojistný vztah, není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Vzhledem k těmto zjištěním soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nemá na území České republiky faktické bydliště, když v této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, jelikož žalovaný je státním příslušníkem cizího státu - S. Soud se proto řídil čl. 14 nařízení Rady č. ES/2015/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, který stanoví, že pojistitel může žalovat pouze u soudů toho členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Poté uzavřel, že v dané věci není dána místní příslušnost českého soudu, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný ke dni podání žaloby bydlel na území České republiky nebo se zde zdržoval. V této věci tedy není dána pravomoc českých soudů danou věc projednat a rozhodnout. Pravomoc českých soudů je však ve smyslu § 103 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednou z podmínek řízení, jejíž nedostatek je neodstranitelnou vadou řízení. Soud proto s odkazem na § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. rozhodl o tom, že se řízení zastavuje, neboť jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. s tím, že žalobkyně tím, že u soudu podala žalobu, aniž by byla dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, způsobila neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a zavinila, že řízení bylo zastaveno. Žalobkyně proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání, v němž uvedla, že po podání žaloby jí žalovaný kontaktoval a uvedl svoji adresu v ČR – P., Š. Upozornila na to, že pojem bydliště není totožný s pojmem trvalý pobyt. Dále uvedla, že dne 25. 10. 2016 žalovaný zaplatil žalovanou částku včetně úroků z prodlení a nákladů řízení ve výši 1.489,-Kč. Proto žalobu zároveň vzala zcela zpět. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se zastavuje z důvodů zpětvzetí žaloby a žalobkyni přiznal náklady řízení v částce 1.489,-Kč. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k následujícím závěrům. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný na adrese U D., P., nebydlí a není známo, že by na této adrese někdy bydlel. Žalovaný si osobně převzal listiny zaslané soudem poštou dne 10. 10. 2016 a dne 12. 11. 2016 na adrese H., B. – P., S. r. Již dříve v režimu Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, soudní judikatura dospěla k názoru, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu (viz i např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007). Dle názoru odvolacího soudu tato judikatura je platná i v nynějším režimu nařízení Rady č. ES/2015/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to s odkazem na čl. 26 bod 1., dle něhož není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem však k tomu, že v mezidobí žalobkyně vzala žalobu zcela zpět, je namístě řízení zastavit podle ust. § 222a odst. 1 o.s.ř. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. v souladu s ust. § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil, i když z jiných důvodů. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který žalovanou částku po podání žaloby k soudu zaplatil, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek 400,-Kč, tři úkony právní služby advokáta po 200,- Kč podle § 14 odst. 1 písm. c) bod. 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. a třikrát náhradu hotových výdajů po 100,- Kč (za jeden úkon právní služby - sepis výzvy, převzetí zastoupení a sepis žaloby - ust. § 11 odst. 1 písm. a/,d/ ) celkem 1.300,-Kč. Žalobkyni byla přiznána také DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů v částce 189,- Kč podle ust. § 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Náklady řízení 1.489,- Kč pak byly přisouzeny žalobkyni v pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a to v souladu s ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak ačkoli žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, nákladů odvolacího řízení se vzdala, jelikož ke všem okolnostem řízení, v souladu s jazykovým vyjádřením žalobkyně v odvolání a jejím tvrzením o rozsahu poskytnutých právních služeb, lze dostatečně logicky dovodit naprosto jednoznačný výklad jejího projevu vůle ohledně nákladů před odvolacím soudem (viz i např. nález Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2012, sp.zn. III. ÚS 3000/11 a contrario). Proto odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, jak je ve výroku II. usnesení uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 2. února 2017 JUDr. Jiří Cidlina předseda senátu