ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců Mgr. Martina Slováčka a JUDr. Aleny Svátkové ve věci péče o nezletilého: A. A. Ž., narozen , občan S. r., bytem Č., P., zastoupený Městskou částí Praha 9 se sídlem Sokolovská 324/14, Praha 9, syna matky: N. Ž., narozena, občanka S. r., bytem jako nezletilý, zastoupená JUDr. Markétou Vaňasovou, advokátkou se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, a otce: A. Ž., narozen , občan S. r., bytem S., P., o úpravu poměrů nezletilého včetně styku rodičů s ním pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. června 2017, čísla jednacího 62 Nc 2525/2017-50, ve znění opravného usnesení ze dne 9. srpna 2017, čísla jednacího 62 Nc 2525/2017-56 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že: a) O jarních prázdninách je otec oprávněn stýkat se s nezletilým každý lichý rok od posledního pracovního dne bezprostředně předcházejícího počátku jarních prázdnin, kdy si jej vyzvedne z předškolního či školského zařízení, do posledního dne jarních prázdnin do 18.00 hodin; b) o vánočních prázdninách je otec oprávněn stýkat se s nezletilým každý rok v době od 28. prosince v 9.00 hodin, kdy si jej vyzvedne v bydlišti matky, do 15.00 hodin posledního dne vánočních prázdnin, kdy jej tamtéž předá matce; c) bude-li nezletilý nepřítomen ve svém předškolním či školském zařízení v den jeho vyzvednutí otcem, je místem a časem vyzvednutí bydliště matky v 15.00 hodin a d) úprava styku nezletilého s otcem o vánočních, jarních, velikonočních prázdninách a po dobu určených čtrnácti dnů letních prázdnin má přednost před úpravou pravidelného styku o víkendech; jinak se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně výrokem I. svého rozsudku svěřil nezletilého pro dobu před rozvodem i po rozvodu manželství jeho rodičů do péče matky, výrokem II. uložil otci povinnost přispívat na jeho výživu měsíčně částkou 3 000,- Kč splatnou vždy do každého patnáctého dne kalendářního měsíce předem k rukám matky s dovětkem, že nedoplatek na výživném nevznikl. Výrokem III. upravil styk nezletilého s otcem tak, že v pravidelném režimu bude probíhat každý sudý týden v roce od pátku vyzvednutím nezletilého ze vzdělávacího zařízení do neděle do 18.00 hodin předáním do místa bydliště matky, dále každý týden v pondělí a ve středu vyzvednutím nezletilého ze vzdělávacího zařízení do 18.30 hodin odevzdáním v bydlišti matky. O hlavních letních prázdninách zakotvil právo otce stýkat se s nezletilým po dobu čtrnácti po sobě jdoucích dnů s tím, že je povinen termín styku oznámit matce nejpozději do 30. dubna příslušného kalendářního roku. O jarních prázdninách upravil styk otce s nezletilým na každý lichý rok od prvního dne jarních prázdnin v 9.00 hodin do posledního dne těchto prázdnin v 18.00 hodin; o velikonočních prázdninách každý sudý rok ode dne předcházejícího velikonočním prázdninám vyzvednutím ze vzdělávacího zařízení do velikonočního pondělí v 18.00 hodin. O vánočních prázdninách zakotvil oprávnění otce stýkat se s nezletilým každý rok od 29. prosince v 9.00 hodin do 2. ledna následujícího roku v 18.00 hodin. Pro všechny doby upraveného styku stanovil, že místem předání a vyzvednutí nezletilého je jeho předškolní či školní zařízení nebo místo bydliště matky. Výrokem IV. pak s odkazem na ustanovení § 23 zákona čísla 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí po předestření stanovisek jeho účastníků a shrnutí provedených důkazních prostředků odkázal na ustanovení § 906 odst. 1, § 907 odst. 1, 2 a 3, § 891, § 888, § 889, § 890, § 912, § 913, § 914, § 915 a § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění. Vyšel ze zjištění, že oba rodiče souhlasili se svěřením nezletilého do péče matky, která o něj pečuje řádně, nachází se v ní fakticky od prosince 2015. Při rozhodování o výši výživného vzal v úvahu metodický materiál Ministerstva spravedlnosti České republiky sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na děti, majetkové poměry otce, matky, jejich schopnosti, situaci na trhu práce a další vyživovací povinnosti rodičů nezletilého. Podle závěrů soudu prvního stupně patří mezi základní povinnosti rodičů postarat se o dítě po všech stránkách jeho odůvodněných potřeb sestávajících nejen ze základních životních potřeb (strava, účel šetření, bydlení a náklady spojené se zdravotním stavem), ale i z potřeb spojených se vzděláním a jeho kulturním a duševním rozvojem. Vzal v úvahu i potřeby méně časté, vyskytující se výjimečně, přesto potřebné pro všestranný rozvoj dítěte, jež se zvyšují prostým plynutím času, nástupem na jednotlivé stupně vzdělávání. Uzavíral, že matka s nezletilým bydlí v bytě sestávajícím ze dvou pokojů, kuchyňského koutu, který je v jejím vlastnictví, má vyživovací povinnost pouze k němu. Náklady na bydlení činí zhruba 16 500,- Kč měsíčně včetně splátky hypotečního úvěru. Matka pracuje na plný úvazek v pozici vedoucí advokátní kanceláře, její průměrný čistý měsíční příjem dosahuje 40 898,- Kč. Otec bydlí se svou družkou v nájemním bytě sestávajícím ze dvou pokojů a kuchyně, má vedle A. A. jednu další vyživovací povinnost. Povoláním je počítačový grafik nyní vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání, nepobírá dávky státní sociální podpory a hmotné nouze, hledá si zaměstnání. V roce 2016 dosáhl jeho celkový hrubý příjem částky 90 736,- Kč. Soud prvního stupně zdůraznil, že při stanovení výživného nejsou rozhodné „skutečné“ výdělečné, popřípadě majetkové poměry, ale „reálné“ výdělečné, popřípadě i majetkové možnosti dané mimo jiné fyzickým stavem, nadáním, množstvím získaných vědomostí a pracovních zkušeností. Otec je práceschopný, má kvalifikované povolání, nachází se v produktivním věku bez větších zdravotních či sociálních omezení, jeho reálné možnosti zajištění vhodného zaměstnání jsou více než pravděpodobné. Mezi rodiči bylo nesporné, že od ukončení vedení společné domácnosti hradí otec matce na výživu nezletilého částku 3 000,- Kč měsíčně, nadto platí náklady spojené s jeho členstvím ve fotbalovém oddílu. Nezletilý navštěvuje mateřskou školu, má běžné potřeby dítěte jeho věku, žádné zvýšené náklady. Stanovené výživné považoval za odpovídající odůvodněným potřebám nezletilého i výdělkovým a majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem obou rodičů. Ohledně úpravy styku soud prvního stupně argumentoval, že je v zájmu nezletilého pravidelně se stýkat s oběma rodiči, jejichž výchova se vzájemně doplňuje a formuje jeho osobnost. Pravidelným stykem se utvářejí a upevňují vzájemné rodinné vztahy důležité pro zdraví a všestranný vývoj nezletilého. Akcentoval, že v průběhu řízení dospěli rodiče k dohodě o styku v průběhu „běžného“ roku, stejně tak o jarních, velikonočních a letních prázdninách, sporný zůstal pouze styk otce s nezletilým během vánočních svátků. Přihlédl ke stanovisku matky navrhující, aby nezletilý trávil s otcem 25. nebo 26. prosinec v K., odkud pochází a kde nezletilý od narození vánoční prázdniny každoročně trávil. S tím otec nesouhlasil s námitkou, že jeho rodiče bydlí ve vzdálenosti 150 km od K., nadto by rád trávil Štědrý den s nezletilým a svou novou rodinou na Š. Navrhoval tak stanovení styku o Štědrém dnu tak, aby každý z rodičů měl nezletilého vždy druhý kalendářní rok. Při úvahách o nejvhodnější formě vánočního styku nezletilého s otcem soud prvního stupně odkazoval na ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte uveřejněné pod číslem 104/1991 Sb., podle kterého zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať již uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány. Dospěl k závěru, že vzhledem k věku nezletilého a dosavadnímu pravidelnému trávení vánočních svátků s matkou a její rodinou v K., odkud matka pochází, je v jeho nejlepším zájmu zachovat kontinuitu oslav trávení Štědrého dne s matkou jako rezidenčnímu rodiči. Z toho důvodu zakotvil oprávnění otce stýkat se s nezletilým o vánočních prázdninách každý rok od 29. prosince v 9.00 hodin do 2. ledna následujícího roku v 18.00 hodin tak, aby se otec s nezletilým vídal i během vánočních prázdnin a byl s ním alespoň na Nový rok a při oslavách s tím spojených, čímž je zajištěn dostatečně intenzivní jejich kontakt. Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání. V něm popisoval vývoj vztahu s matkou od narození nezletilého, polemizoval s některými jejími tvrzeními, zejména o nedostatečném finančním zajištění rodiny z jeho strany. Po doplnění svého odvolání při jednání odvolacího soudu jednoznačně uvedl, že se domáhá pouze změny úpravy styku o vánočních svátcích tak, aby mohl s nezletilým jednou za dva roky trávit Štědrý den. Níže tak odvolací soud shrnuje pouze výhrady otce k úpravě styku s nezletilým, ohledně kterého zdůrazňoval, že jeho vztah s nezletilým je velmi silný, velmi jej miluje. Byl prvním, koho nezletilý registroval, kdo ho držel v náručí, neboť byl u celého dlouhotrvajícího porodu. Připravil se na jeho příchod do domácnosti, přichystal místo v ložnici, kterou přestavěl a vymaloval speciální barvou, po nocích jej utěšoval i jízdami autem noční Prahou, bylo-li potřeba, i když vstával před šestou hodinou ranní do zaměstnání. I po rozchodu s matkou usiloval o častý kontakt, ze strany matky mu však bylo bráněno nesmyslnými podmínkami. K vyhrocení situace došlo poté, co matka zjistila, že otec má novou přítelkyni, ačkoliv v té době spolu rodiče nezletilého již delší dobu nebydleli. Zakazovala přítelkyni otce pohybovat se v ulici, kde se synem bydlí, být s ním v kontaktu, posílala až výhrůžné několikastránkové textové zprávy. Přítelkyně otce nezletilého přijala zcela bez výhrad a v čase, kdy je s otcem, se snaží vymyslet vhodný program. Nová otcova rodina má nezletilého ráda, snaží se mu vytvořit potřebné zázemí, aby během období pro něj tak těžkého mohl být v pohodě a bez stresu. O posledních letních prázdninách byl na dovolené u rodičů otcovy přítelkyně, každý den měnil své chování k lepšímu, není zvyklý stýkat se s lidmi a komunikovat s nimi, ačkoliv je velmi chytrý. Popisoval osobnostní vlastnosti nezletilého, jehož přednosti se snaží rozvíjet oba rodiče, nelze popřít důležitost a nutnou potřebu obou při jeho výchově včetně rozvíjení vztahů ve společnosti a v rodině. Otec rovněž popíral tvrzení matky, že by s nezletilým netrávil čas během jeho nemoci. Naopak matka si nenašla sama prostor k ošetřování syna, bylo-li třeba. Vodila jej do školky nemocného, otec ho poté sám doma léčil i za pomoci své matky, která kvůli tomu přijela ze Slovenské republiky. Hlídal nezletilého i v době, kdy měl pátou nemoc, což mu matka neřekla a přímo ohrozila otcovu těhotnou přítelkyni a jejich ještě nenarozené dítě. Musel si syna vyzvedávat ráno v bydlišti matky, den s ním trávil ve svém bytě, večer ho vodil zpět matce, což v době nemoci bylo neobvyklé, nicméně matka nedovolila, aby nezletilý u otce přenocoval. Styk o vánočních svátcích s nezletilým považoval otec za důležitý moment pro jeho vývoj. Nezletilý každoročně jezdí k babičce na S., kde jsou udržovány určité tradice, které si s sebou bude odnášet do života. Nezletilý nic jiného nezná, během celého vztahu rodičů byli vždy nuceni trávit čas u babičky nezletilého ze strany matky, protože ta po rozvodu zůstala se svou dcerou, jinak matčinou sestrou, sama. Bylo nemyslitelné trávení Vánoc i u prarodičů z jeho strany. Otec trval na tom, aby syn poznal vánoční tradice v České republice, kde se narodil a kde žije, tradice udržované jeho novou rodinou, tím se obohatil. Během vánočních svátků má být rodina pohromadě, otci by nemělo být bráněno trávit svátky se synem. V roce 2016 jel kvůli kontaktu s nezletilým do K., chtěl si jej vyzvednout a odjet s ním na dva dny ke svým rodičům. Matka však umožnila pouze krátký dvouhodinový styk otce s nezletilým, který se neobešel bez scény, jíž byl nezletilý přítomen. Otec mu tak mohl jen předat dárky. Popisované situace jsou pro otce i syna stresující, nezletilý o loňských Vánocích plakal. Nechápal, proč nemůže s otcem a prarodiči z jeho strany trávit také část Vánoc. Považoval za nespravedlivé, že jeho stárnoucí rodiče nemohou vídat vnuka během důležitých vánočních svátků. Pro nezletilého je důležitý i kontakt s jeho bratrem, druhým otcovým dítětem, oběma lze těžko vysvětlit, že netráví Vánoce společně. Popisoval nevhodné matčino chování i svou jazykovou výchovu syna během styku s ním. Odmítal, že se nechtěl s nezletilým stýkat, jak tvrdí matka, není pravdou, že by na poslední chvíli oznamoval termín přebrání syna. Styk přes noc proběhl pouze čtyřikrát, častější matka nedovolila, ačkoliv o to usiloval. Naopak ona udržuje otce v nejistotě někdy i do rána, kdy mu teprve oznámí, že si nezletilého může vyzvednout, avšak okamžitě. Na víkendy mu ke styku s otcem dává minimum věcí, otec musí kupovat znovu běžné oblečení, které již v minulosti nakoupil a matce předal. Koupil na jaře letošního roku synovi nové kolo a přilbu, kterou mu matka na dohodnutý styk nepředala, ačkoliv ji měla doma. Záleží mu na synově krásném a šťastném dětství v rodinném kruhu, na které bude mít dobré vzpomínky. Rozchod rodičů by se neměl odrazit na jejich chování vůči nezletilému, což je v zájmu obou. Chce se nadále nezletilému co nejvíce věnovat s výhledem jeho plného rozvoje. Nesouhlasil s tím, aby se synem netrávil Vánoce vůbec, oba rodiče mají stejná práva i povinnosti, matka má nezletilého po většinu roku, její zodpovědnost je jistě větší. Zvažoval i možnost střídavé výchovy, v zájmu syna od takového návrhu ustoupil. Během odvolacího jednání pak spolu s matkou shodně deklaroval, že na jarní prázdniny žádá upravit styk již od posledního pracovního dne předcházejícího jarním prázdninám. Sám pak namítal, že není zřejmá podoba jeho styku s nezletilým, dojde-li ke kolizi pravidelného styku se speciální úpravou po dobu uvedených prázdnin. Matka s odvoláním otce nesouhlasila. Namítala předně, že je neurčité, nesplňuje požadavky na náležitosti odvolání ve smyslu § 205 odstavce 1 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v platném znění. Není v něm uvedeno, v jakém rozsahu se otec odvolává a čeho se domáhá, není naplněn ani jeden z odvolacích důvodů uvedených v § 205 odst. 2 o.s.ř. Otec v odvolání uvádí nové skutečnosti a navrhuje nové důkazy, aniž by byla naplněna některá z podmínek uvedených v § 205a o.s.ř. Většina uváděných skutečností je pouhým „emocionálním výlevem“, nejedná se o odvolací argumenty, až na výjimky nemají žádnou relevanci pro probíhající řízení. Navrhovala tedy potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. I ona polemizovala s některými otcovými tvrzeními, která nesouvisela s předmětem odvolání, jímž byla úprava vánočního styku otce s nezletilým, takže odvolací soud i v případě matky nadále shrnuje jen její argumenty týkající se úpravy styku. Nesouhlasila s kritickým popisem nezletilého ze strany otce, ze kterého je patrné, že povahové rysy svého syna vůbec nezná. Neuvědomuje si, jak těžkou a novou životní situací prochází. Nezletilý je velmi společenský a kamarádský, v neustálém kontaktu s dětmi a dospělými, rád chodí do školky, denně s ním matka tráví čas různými sportovními či vzdělávacími aktivitami. Ohledně vánočního styku se matka ztotožňovala se závěrem soudu prvního stupně. Doplňovala, že od přestěhování rodičů nezletilého ze S. do České republiky v roce 2004 trávili každé Vánoce na S. s její rodinou. Matčina rodina je považuje za nejdůležitější část roku, jedná se o tradici, na kterou se nezletilý těší, je na ni od narození zvyklý. Je v jeho zájmu, aby tomu tak mohlo být i do budoucna, zvláště v tak útlém věku, kdy je stanovení pevných tradic, s nimiž dítě může počítat, velmi žádoucí. Upozorňovala na rozporná tvrzení odvolatele, který nejprve uvádí, že chce Vánoce trávit v Čechách s rodiči své nové partnerky mimo Prahu, následně, že je chce prožít se svými rodiči na S. Trávil-li by otec Vánoce u svých rodičů na S., souhlasila, aby svou rodinu navštívil, například 25. nebo 26. prosince na jeden den s tím, že by si jej vyzvedl v K. v rodině matky a tam jej následně vrátil, nedohodnou-li se rodiče ad hoc jinak. Hodlá-li otec trávit Vánoce v České republice, navrhovala, aby alespoň v několika následujících letech v nízkém věku nezletilého byl vánoční styk upraven tak, jak uvedl soud prvního stupně ve výroku III. svého rozsudku. S otcovou rodinou, jeho sestrou, nevlastním bratrem s manželkou, dědečkem a tetou udržuje matka i po odchodu otce ze společné domácnosti aktivní kontakty včetně návštěv, pobývá-li ve S. r. Otec nepravdivě uvádí, že nemůže se synem navštívit svoji rodinu, neboť v srpnu letošního roku strávil celé dva týdny s nezletilým u rodiny jeho nové partnerky mimo Prahu. Své rodiče na S. po celou tuto dobu nenavštívil. K tvrzení, že neumožňovala styk otce s nezletilým přes noc, namítala, že až do června 2017 bydlel otec u své nové, v té době těhotné partnerky v garsonce, kde neměli k pobytu nezletilého žádný prostor ani podmínky. Popírala, že by porušovala stanovená pravidla, naopak otec neplní dohodnuté termíny styku s nezletilým, požaduje ho v jiných než domluvených dnech. Otec chce pouze participovat na právech, nikoliv povinnostech vztahujících se k nezletilému. Nepracuje, má tak přes pracovní týden čas, mohl by matce pomoci např. minimálně s odvozem nezletilého do školky či s jeho vyzvednutím, nečiní tak a má zájem brát si jej pouze přes víkendy a prázdniny a užívat si tak času s ním jen během zábavy a volna, nikoliv za běžného každodenního provozu se všemi souvisejícími povinnostmi. Na závěr trvala na zamítnutí odvolání v plném rozsahu a potvrzení napadeného rozsudku. Nezletilý prostřednictvím svého opatrovníka považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, akcentoval zachování kontinuity vánočních oslav v útlém věku nezletilého, tedy potvrzení napadeného rozsudku. Odvolání bylo podáno včas v patnáctidenní lhůtě plynoucí z ustanovení § 204 odstavce 1 věty první o.s.ř., napadené rozhodnutí bylo otci doručeno dne 7. srpna 2017, odvolání bylo podáno 21.8.2017. Podala je osoba k tomu oprávněná, otec jako účastník řízení ve smyslu ustanovení § 201 o.s.ř. Odvolání bylo způsobilým podkladem pro vedení odvolacího řízení, z jeho obsahu ve smyslu ustanovení § 41 odstavce 2 o.s.ř. doplněném ústně při jednání odvolacího soudu je zřejmé, že se otec domáhá změny napadeného rozsudku ve vztahu k úpravě jeho styku s nezletilým o vánočních prázdninách. Nedůvodnými byly v tomto směru námitky matky, že odvolání otce nesplňuje všechny náležitosti, které na ně kladou ustanovení § 205 odstavců 1 a 2 o.s.ř., navíc otec uplatňuje nové skutečnosti a důkazy v rozporu s ustanovení § 205a o.s.ř. Na řízení ve věcech péče o nezletilé včetně úpravy styku dopadá zákon čísla 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.), v platném znění. Z ustanovení § 28 odstavce 1 vět první a druhé tohoto zákona plyne možnost uvádět nové skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení bez omezení, případně k nim ze strany odvolacího soudu i bez návrhu přihlédnout na rozdíl od matkou citovaných ustanovení § 205 odstavců 1 a 2, § 205a o.s.ř. Dle ustanovení § 28 odstavců 2 a 3 z.ř.s. není odvolací soud vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, jež lze přezkoumat i tehdy, nebyl-li v odvolání ani přes případnou výzvu odvolacího soudu uplatněn konkrétní odvolací důvod. Tyto závěry platí pro řízení, která je možno zahájit i bez návrhu a mezi něž patří i posuzované řízení ve věci péče o nezletilého A. A. ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty první, § 466 písm. b), c) a d), § 468 odst. 1 a 2 z.ř.s. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal s odkazem na ustanovení § 212 vět první a druhé písmena c) a § 214 odstavce 1 o.s.ř. a výše citovaná ustanovení § 28 odstavců 1 až 3 z.ř.s. napadený rozsudek včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nezabýval existencí mezinárodní pravomoci soudů České republiky k projednání věci a otázkou rozhodného práva, ačkoliv všichni účastníci řízení jsou občany S. r.. Na jejich rodinněprávní vztah a pravomoc soudů k projednání věci dopadá dle svých ustanovení § 1 písmena a) a c) zákona čísla 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS), v platném znění, kterého se dle ustanovení § 2 použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterým je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Nezletilý má obvyklý pobyt na území České republiky, mezinárodní pravomoc a místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 plyne z ustanovení § 56 odstavce 1 věty první ZMPS v návaznosti na ustanovení článku 1 odstavce 1. písmena b), odstavce 2. písmena a), článku 8 odstavce 1. nařízení Rady (ES) čísla 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) čísla 1347/2000 (nařízení Brusel II bis), v platném znění. Tato ustanovení jsou zcela konformní s ustanoveními článku 1 písmena a), článku 3 písmena b), článku 5 odstavce 1 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí vyhlášené pod číslem 141/2001 Sbírky mezinárodních smluv. Stejně tak soud prvního stupně na posuzovanou věc správně aplikoval právní řád České republiky, konkrétně zákon čísla 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), v platném znění. Ve věcech výchovy a péče o nezletilé včetně úpravy styku odkazuje ustanovení § 57 odstavce 2 ZMPS na rozhodné právo určené podle mezinárodní smlouvy, tedy plynoucí z ustanovení článku 17 věty první výše zmíněné Úmluvy uveřejněné pod číslem 141/2001 Sbírky mezinárodních smluv. Výkon rodičovské zodpovědnosti se dle něj řídí právem státu obvyklého bydliště dítěte. Toto ustanovení je pak zcela konformní též s ustanovením článku 8 odstavce 1 v návaznosti na ustanovení článku 1 odstavce 1 písmena b), odstavce 2 písmena a) nařízení Brusel II bis. Ve vztahu k určení práva rozhodného pro vyživovací povinnost plyne z ustanovení § 57 odstavce 1 věty první ZMPS, že se řídí právním řádem určeným podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie. Tím je nařízení Rady (ES) čísla 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, jež ve svém ustanovení článku 15 odkazuje na určení práva podle Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti. Uvedený protokol ve svém ustanovení článku 3 odstavce 1 odkazuje na rozhodné právo, jímž je právní řád místa obvyklého pobytu nezletilého, tedy právní řád České republiky a o.z. S ohledem na zájem nezletilého na péči obou rodičů a kontakt s nimi ve smyslu ustanovení § 907 odstavce 3, § 887 odstavců 1 a 2, § 891 odstavce 1 věty první soud prvního stupně do základu správně upravil styk otce s nezletilým, o jehož rozsahu mezi rodiči nepanoval spor s výjimkou vánočních prázdnin. Ve výroku I. písmenu a) tohoto rozsudku odvolací soud jen přihlédl k následnému vyjádření rodičů a změnil úpravu styku otce s nezletilým o jarních prázdninách tak, že začínat bude ne až první den jarních prázdnin (tedy jinak pracovní pondělí prázdninového týdne), ale již po skončení školní docházky na prahu bezprostředně předcházejícího víkendu. Taková úprava umožní širší kontakt otce s nezletilým a ulehčí případné jeho plánování prázdninového programu. V napadeném výroku o styku pak chybělo zakotvení obecného pravidla, že úprava styku o vymezených prázdninách má přednost před úpravou styku „běžného“. Jeho absence vyvolala i nejistotu otce o přesném termínu převzetí a předání nezletilého o nadcházejících vánočních prázdninách v roce 2017, jak zmiňoval při jednání odvolacího soudu, jenž zakotvil tento princip ve výroku I. písmena c) tohoto rozsudku shora. Stejně tak soud prvního stupně uvedl jen, že k předávání nezletilého bude docházet v jeho vzdělávacím zařízení nebo v bydlišti matky, aniž by vymezil vztah mezi těmito dvěma místy. Odvolací soud tedy zakotvil ve výroku I. písmena d) svého rozsudku shora obecné pravidlo, že subsidiárním místem předání je bydliště matky, nebude-li možné nezletilého předat ve školském či předškolním zařízení, tedy bez nutnosti setkání rodičů, kvůli jeho uzavření v den předání nebo nepřítomnosti nezletilého v něm. V případě vánočních svátků zásadně správně soud prvního stupně přihlédl k zájmu nezletilého a faktu otcem uznanému, že od narození pravidelně každý rok tráví vánoční svátky u prarodičů z matčiny strany v K. Odvolací soud souhlasí s hodnocením, že je v zájmu nezletilého s přihlédnutím k jeho nízkému předškolnímu věku zachovat nastolenou tradici a upevnit pocit jeho jistoty ve složité situaci rozchodu rodičů, k nimž oběma má pozitivní vztah. Zvláště během svátků obvykle prožívaných dětmi jeho věku s nejsilnějšími pozitivními emocemi. Správný byl odkaz soudu prvního stupně na ustanovení článku 3 odstavce 1 Úmluvy o právech dítěte. Lze doplnit, že podle závěrů Výboru Organizace spojených národů pro práva dítěte je „koncept nejlepšího zájmu dítěte flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě či děti, jichž se týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jejich osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte.“ (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 30. května 2014, spisové značky I. ÚS 1506/13). Ve světle úvah předestřených v předchozím odstavci odvolací soud plně respektuje zájem nezletilého na styku s otcem a právo obou na vzájemný delší kontakt během vánočních prázdnin. Oproti soudu prvního stupně změnil výrok o styku tak, že během Štědrého dne a obou svátků vánočních ponechal nezletilého v péči matky jako rezidenčního rodiče, na kterou je již zvyklý, rozšířil však kontakt otce během vánočních prázdnin již od 28. prosince, tedy nejméně od poloviny těchto prázdnin v případě jejich nejkratšího možného trvání (délka vánočních prázdnin je proměnlivá v rozpětí od jedenácti do šestnácti kalendářních dnů v tom kterém roce) do posledního dne jejich trvání, tedy v některých letech až do 5. ledna, nikoliv pouze do 2. ledna každoročně. Takto rozšířený a pravidelný kontakt otce se synem poskytuje dostatečný časový prostor nejen k návštěvě otcových rodičů ve S. r., ale umožní otci též vytvoření vlastní „tradice“ trávení volna bezprostředně po Vánocích ve volném čase spojeném s příchodem nového roku. Taková úprava se jeví plně v zájmu nezletilého při současném respektování práv otce na osobní kontakt s ním. Z důvodů uvedených v předchozích čtyřech odstavcích tak odvolací soud výrok III. napadeného rozhodnutí o úpravě styku změnil postupem dle ustanovení § 220 odstavce 1 písmena a) o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku I. písmenech a) až d) tohoto rozsudku shora, aniž by bylo třeba doplňovat dokazování, skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn dostatečně a umožnil řádné meritorní rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odstavce 2 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 1 odstavce 3, § 23 věty první z.ř.s., podle nichž zásadně žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve věcech péče o nezletilé v závislosti na jeho výsledku. Ve smyslu ustanovení § 23 věty druhé z.ř.s. nebyly stranami ani tvrzeny, natož pak zjištěny takové okolnosti případu, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů některé z nich. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. V Praze dne 15. listopadu 2017 JUDr. Jiří Cidlina, v.r. předseda senátu