ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudců JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Martina Slováčka v právní věci žalobce: Pražská plynárenská, a.s., se sídlem v Praze 1, Národní 37/38, IČO 60193492, zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, proti žalovanému: V. B., nar. , občan S. r., naposledy bytem ve S. r., B. – P., B., N. n., v České republice v P., Ř., zastoupenému Mgr. Janou Andresovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 1067/9 jako opatrovníkem, o 15.371 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. června 2017, č.j. 8C 238/2016-81, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.937 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jana Olejníčka, advokáta. O d ů v o d n ě n í Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.371 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 8.1.2016 do zaplacení (výrok I), výrokem II uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.283,40 Kč. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení od prvního dne prodlení žalovaného na základě smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu číslo 321390705, podle níž žalovaný odebíral plyn v odběrném místě v P., Ř. Za období od 15.1. do 10.12.2015 byla žalovanému vystavena za odběr plynu v uvedeném odběrném místě faktura č. 4115509144 na částku 15.371 Kč se splatností dne 7.1.2016. Žalovaný ji neuhradil přes předžalobní výzvu. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka navrhoval zamítnutí žaloby s tvrzením, že žalobce netvrdí ani neprokazuje skutečnou dodávku plynu, za kterou by byl povinen platit. Soud prvního stupně se nejprve zabýval svojí mezinárodní příslušností (pravomocí), neboť žalovaný je státním příslušníkem S. r. Mezinárodní příslušnost českých soudů vyplývá z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Podle čl. 18 odst. 2 Nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie se toto ustanovení použije i tehdy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají průkazné indicie, z nichž by bylo možno dovodit, že žalovaný bydlí mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný spotřebitel své poslední známé bydliště opustil před podáním žaloby a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, mají pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli podle Soudního dvora Evropské unie soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele. Žalovaný ve smlouvě ze dne 5.1.2015 uvedl adresu svého bydliště v P., Ř. Soud zjistil, že žalovaný není veden v cizineckém informačním systému a na uvedené adrese je neznámý. Podle sdělení pošty je neznámý i na adrese svého trvalého pobytu ve S. r., na němž je hlášen od 7.5.1992. Soudu není známa současná adresa bydliště žalovaného a jeho poslední známá adresa před podáním žaloby byla v České republice a tím je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českého soudu. Při řešení otázky, jakým právním řádem se řídí právní vztah mezi účastníky za situace, kdy si nesjednali volbu práva, vycházel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle jehož čl. 6 odst. 1 písm. a/ se daný smluvní vztah řídí českým právem, protože v době uzavření smlouvy měl žalovaný své obvyklé bydliště v České republice a žalobce zde provozuje podnikatelskou činnost. Věcně soud prvního stupně vycházel z uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa v P., Ř., a z okolnosti, že žalobce žalovanému vyúčtoval za období od 15.1. do 10.12.2015 cenu dodávky plynu v žalované částce se splatností dnem 7.1.2016. Z faktury vyplývá podrobný výpočet vyúčtované částky včetně konkrétní spotřeby, jejíž odečet byl oznámen zákazníkem. Žalovaný žalovanou částku nezaplatil přes opakované upomínky, které mu žalobce zasílal jak písemně, tak i prostřednictvím SMS, naposledy dne 24.5.2016 předžalobní upomínkou. Ta se vrátila jako nevyzvednutá. Právně postupoval dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. a za situace, kdy žalobce své povinnosti z kupní smlouvy splnil a žalovaný kupní cenu neuhradil, ocitl se v prodlení. Ve smyslu § 1970 uvedeného zákona má právo rovněž na úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů žalobě zcela vyhověl, o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal jejich plnou náhradu. Ta sestává z nákladů zaplaceného soudního poplatku – 1.000 Kč a v odměně právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud žalobci přiznal náhradu za tři úkony právní pomoci – převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby po 300 Kč dle § 8 odst. 1 a § 14b včetně náhrad hotových výloh po 100 Kč a dále za jeden úkon – účast na jednání odměnu dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 ve výši 1.740 Kč a náhradu hotových výloh – 300 Kč. K náhradám náleží i náhrada 21% DPH ve výši 743,40 Kč, celkem 5.283,40 Kč. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný s návrhem na jeho zrušení a zastavení řízení. Podle žalovaného soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a řízení je tak postiženo vadou. Nesouhlasil s tím, že účastníci uzavřeli dne 5.1.2015 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do uvedeného odběrného místa ani s vyúčtováním této dodávky. Žaloba je podle něj v rozporu s § 79 odst. 1 občanského soudního řádu, protože neobsahuje základní skutková tvrzení o dni uzavření smlouvy, ani o jejích obligatorních náležitostech. K odkazu na tabulku uvedl, že ji nelze považovat za součást skutkových tvrzení. Žalobce tak ani nečinil. Navíc netvrdil nic o právech a povinnostech žalobce ani žalovaného vyplývajících z předmětné smlouvy, zejména o povinnostech dodávat plyn a povinnosti žalovaného za dodávky platit a v jaké výši. Žalobce rovněž netvrdí, jak ze smlouvy plnil a jakým způsobem došlo k výpočtu žalované částky, neuvádí, jak byl zjištěn stav plynoměru a neprokazuje údaj o pravdivosti výše stavu plynoměru. Rovněž soud pochybil v závěru, že žalobce ze smlouvy plnil, protože to nebylo jakkoliv prokázáno. Není možné, aby soud učinil závěr ze skutečnosti, že stav plynoměru byl oznámen zákazníkem, tedy žalovaným. Navíc žalobce to ani netvrdil. Faktura nebyla žalovaným odsouhlasena. Výpočet žalované částky není srozumitelný. Žalobce v první řadě musí tvrdit, jak dospěl k výpočtu žalované částky. Povinnost tvrzení nelze nahradit tím, že soud tvrzení vyhledává v předložených důkazech. Při jednání odvolacího soudu žalovaný upozornil na to, že žalobce neodstranil vady žaloby, k upřesnění podanému ve vyjádření k odvolání poukázal na zákaz tzv. novot v odvolacím řízení, kdy nelze předkládat ani nové důkazy. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Rovněž doplnil skutková tvrzení a odkázal na účastníky uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu ze dne 5.1.2015, smlouvu o připojení k distribuční soustavě z téhož dne, předmětnou fakturu, připojil ceník ohledně prodejních cen zemního plynu Pražské plynárenské s platností od 1.1.2015 včetně obchodních podmínek dodávky zemního plynu žalobce, platný pro smlouvy uzavřené od 1.1.2014 do 31.12.2015. Uvedl, že v žalobním návrhu dostatečně určitě specifikoval uzavřené smlouvy. Ze smluv jednoznačně vyplývá, kdo jsou její smluvní strany. Byly uzavřeny na základě plné moci, kterou žalovaný žalobci udělil. Toto je naprosto přesně rozvedeno v příloze č. 3, 4 a 5 žalobního návrhu. Smlouvy na sebe logicky navazují a nelze mít pochybnosti, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah. Na základě smlouvy o sdružených službách a smlouvy o připojení se žalobce zavázal dodávat plyn do odběrného místa a žalovaný jako odběratel se jej zavázal odebírat a platit za jeho dodávky. Podle čl. II odst. 2 smlouvy o sdružených službách a čl. II smlouvy o připojení bylo mezi účastníky sjednáno, že připojeným spotřebičem na odběrném místě jsou tři pokojová lokální topidla s výkonem 5 KW a sporák s týmž výkonem, dle čl. III smlouvy o připojení odpovídal počáteční stav příslušného měřicího zařízení – plynoměru R015 BK G4, výrobní číslo 1854073, hodnotě 44 m3. Konečný stav plynoměru ke dni skončení fakturačního odběru byl určen na základě oznámení zákazníkem a odpovídá hodnotě 1095,359 m3. Ve fakturačním období tak byla spotřeba žalovaného 11 092 kWh. Dle čl. IV odst. 1 smlouvy o sdružených službách byla cena sdružené dodávky plynu ujednána podle ceníku žalobce, který tvoří v souladu s čl. II odst. 1 smlouvy o sdružených službách součást této smlouvy spolu s obchodními podmínkami ohledně dodávek zemního plynu společností žalobce. Žalovaný byl s obsahem dokumentů řádně obeznámen v souladu s čl. I odst. 2 smlouvy o sdružených službách, prohlásil, že jak obsahu ceníku, tak obchodních podmínek porozuměl. Navíc dle čl. I odst. 2 smlouvy o sdružených službách vzal na vědomí, že oba dokumenty v aktuálním znění jsou veřejně přístupné na internetových stránkách portálu www.ppas.cz. Navíc cena sdružené dodávky plynu je v souladu s čl. IV odst. 1 smlouvy o sdružených službách, čl. II obchodních podmínek a obsahem ceníku tvořena regulovanými a neregulovanými cenami stanovenými Energetickým regulačním úřadem, které jsou v ceníku podrobně popsány. Výsledná cena sdružené dodávky tomu odpovídá. K podrobně popsané výsledné ceně se přidává daň ze zemního plynu spolu s DPH. Zdanění plynu odpovídá zákonu č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Shrnul, že žalovaný porušil svoji smluvně převzatou povinnost již před vystavením faktury k úhradě dlužné částky, neboť uhradil pouze dvě z předepsaných plateb záloh dne 16.3.2015 a dne 15.7.2015, pokaždé 1.000 Kč. Ode dne vystavení faktury již nic nezaplatil. Fakturu nikdy nereklamoval a nikdy neprojevil s jejím obsahem nesouhlas. Žalobou vznesený nárok žalobce je tak oprávněný. Poukázal i na zásadu pacta sunt servanda, nikdo by tak neměl mít prospěch ze svého nepoctivého jednání, jehož se žalovaný dopustil tím, že svůj smluvně převzatý závazek řádně a včas nesplnil. Při jednání odvolacího soudu žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku s tím, že jeho nárok byl plně prokázán. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle odvolání žalovaného v plném rozsahu, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. K procesní stránce řízení a poukazu žalovaného na nedostatky žaloby, která neodpovídá kritériím § 79 odst. 1 o.s.ř., odvolací soud uvádí, že žalobní tvrzení žalobce zákonné požadavky splňují, neboť je z nich patrné jak vylíčení rozhodujících skutečností (uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu číslo 321390705, odebírání plynu v odběrném místě v P., Ř. a vystavení faktury č. 4115509144 za odběr plynu v uvedeném odběrném místě za období od 15.1. do 10.12.2015 na částku 15.371 Kč se splatností dne 7.1.2016), tak i označení důkazů včetně toho, čeho se žalobce domáhá. Žalobce v žalobě poukázal i na připojené přílohy, osvědčující oprávněnost nároku, tento postup judikatura výslovně umožňuje, odvolací soud v tomto směru poukazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2012, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012. Žalovanému se ani prostřednictvím ustanoveného opatrovníka nepodařilo zvrátit správný a z důkazů logicky vyplývající skutkový základ nároku žalobce a odvolací soud na jeho správná skutková zjištění pro stručnost odkazuje. Správně je hodnotil i právně, odvolací soud i v této části odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně. Odvolací soud při svém rozhodování nevycházel z doplnění žaloby žalobcem v odvolacím řízení, neboť tento postup je právně nepřípustný (§ 205a o.s.ř.) a věcně nadbytečný. Odvolací soud pro úplnost odkazuje i na správné závěry soudu prvního stupně o mezinárodní příslušnosti českých soudů dle Nařízení i aplikace českého práva (Řím I). Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a vznikly mu náklady právního zastoupení. Sestávají ze dvou úkonů právní služby za vyjádření k podanému odvolání ze dne 28.8.2017 a účast na jednání odvolacího soudu dne 29.11.2017 po 1.740 Kč (§ 9 odst. 1, § 7 b. 5 vyhl. č. 177/1996), spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhl.) a náhradou 21 % DPH dle § 47 odst. 1 písm. a/, § 37 zák. č. 235/2004 Sb. ve výši 857 Kč, celkem 4.937 Kč. Tuto částku odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku j e přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 29. listopadu 2017 JUDr. Jiří Cidlina, v.r. předseda senátu