6A 49/2013 - 49-                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY     Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: MAPRO s.r.o., se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, IČ: 615 03 339, zastoupen Mgr. Štěpánem Schenkem, advokátem se sídlem Přerov, Čechova 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2013, zn. 45/530/10, 1609/ENV/13,     t a k t o :     I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 9.1.2013, zn. 45/530/10, 1609/ENV/13 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20.987,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Štěpána Schenka, advokáta.           O d ů v o d n ě n í :     Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2013, zn. 45/530/10, 1609/ENV/13 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále též „ČIŽP“) ze dne 17.8.2012, č.j. ČIŽP/44/OOP/SR02/0104696.009/12/UHP (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Tímto rozhodnutím byly žalobci uloženy pokuty v celkové výši 210.000,- Kč, a to   -          pokuta ve výši 20.000,- Kč za správní delikt nedovolené změny dochovaného stavu zvláště chráněného území podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.), kterého se žalobce dopustil tím, že souvislosti se svou podnikatelskou činností při realizaci stavby „Zemní vedení VN 22 kV Hrob – Moldava – Oldříš“, povolené územním rozhodnutím Městského úřadu Duchcov, odboru výstavby a životního prostředí ze dne 14.8.2009 při stavebních pracích v trase vedení na pozemku p.č. 343/3 k. ú. Nové Město u Mikulova v období březen 2010 až dubem 2011 prováděl změnu přírodní památky „Buky na Bouřňáku“ bez výjimky ze zákazu dle ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., -          pokuta ve výši 20.000,- Kč za správní delikt výkonu činnosti zakázané v ochranném pásmu k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, tedy výkonu činnosti bez tohoto souhlasu, a to podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se dopustil realizací téže stavby, -          pokuta ve výši 50.000,- Kč za správní delikt nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil tím, že v souvislosti se svou podnikatelskou činností při realizaci stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“ umístěné na pozemku p.č. 232/2 k.ú. Moldava, povolené rozhodnutím Městského úřadu Duchcov, odboru výstavby ze dne 24.8.2009, nejméně v době od 30. července 2010 do 24. září 2010 škodlivě zasahoval do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů – bramborníček hnědý, ještěrka živorodá a zmije obecná bez výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56 uvedeného zákona, -          pokuta ve výši 40.000,- Kč za správní delikt výkonu činnosti v Ptačí oblasti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, tedy výkonu činnosti bez tohoto souhlasu, a to podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil realizací stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“, -          pokuta ve výši 80.000,- Kč za správní delikt zničení jedince zvláště chráněného druhu rostlin podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil rovněž realizací stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“.   Týmž rozhodnutím konstatovala ČIŽP, že se žalobce dopustil realizací stavby „Zemní vedení VN 22 kV Hrob – Moldava – Oldříš“ správního deliktu nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostlin podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., avšak pokutu mu neuložila vzhledem k tomu, že skutková podstata protiprávního jednání podle tohoto ustanovení je konzumována skutkovou podstatou zahrnující vyšší míru společenské nebezpečnosti protiprávního jednání, které je správním deliktem podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., za který byla uložena pokuta ve výši 80.000,- Kč. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč.   V prvém žalobním bodu žalobce v podané žalobě namítl nesprávný postup žalovaného při doručování žalobou napadeného rozhodnutí, které bylo právnímu zástupci žalobce doručeno do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (Česká pošta, s.p.) a nikoliv do datové schránky prostřednictvím veřejné datové sítě. Takovýto postup je v rozporu se zákonem č. 300/2008 Sb. a rovněž se zákonem 500/2004 Sb.   Ve druhém žalobním bodu žalobce uvedl, že zde existuje překážka řízení – litispendence, a to pro vedení správního řízení o uložení pokuty podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. e), § 88 odst. 2 písm. n), § 88 odst. 1 písm. d) a § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., neboť za naplnění skutkových podstat správních deliktů uvedených v těchto ustanoveních byla uložena pokuta také společnosti TALWIN, a.s., tedy investorovi a objednateli stavby Fotovoltaická elektrárna Moldava, kdy toto řízení bylo zahájeno dříve než řízení v předmětné věci. Dle názoru žalobce z důvodu shodnosti (totožnosti) skutků v obou těchto řízeních bylo možno vést takové řízení pouze vůči jednomu subjektu – buď vůči společnosti TALWIN a.s., nebo žalobci jako realizátorovi stavby, avšak nebylo možno vést tato řízení vůči oběma subjektům zároveň. Takovýto postup je v rozporu s principy správního trestání, a to nejen na úseku práva životního prostředí.   Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se v něm žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný nikterak nereagoval na námitky žalobce týkající se neprokázání existence újmy vzniklé veřejnému zájmu a nenaplnění materiální stránky sankcionovaných správních deliktů.   Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce poukázal na to, že jako zhotovitel shora uvedených staveb jednal v dobré víře, v souladu se všemi rozhodnutími týkajícími se těchto staveb a že případnou deliktní odpovědnost za protiprávní jednání na úseku ochrany přírody a krajiny nese investor (objednatel) těchto staveb a odpovídá za ně.   V pátém žalobním bodu žalobce namítl, že uložením pěti samostatných pokut za tvrzené sbíhající se správní delikty žalobce byla v daném případě porušena tzv. absorpční zásada. V tomto směru žalobce odkázal na judikaturu Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu.   V šestém žalobním bodu žalobce ve vztahu k části rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za to, že konal bez potřebného či předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody namítl, že neopatřil-li si v daném případě místně příslušný stavební úřad pro své rozhodování zákonem č. 114/1992 Sb. vyžadované souhlasy (závazná stanoviska) orgánu ochrany přírody, nemůže být za toto jeho pochybení trestán uložením pokuty žalobce. Tato skutečnost může být dle názoru žalobce pouze důvodem pro případný přezkum stavebním úřadem v dotčených věcech vydaných rozhodnutí.   V sedmém žalobním bodu žalobce namítl, že pokuty uložené pod body 1 a 2 jsou v rozhodnutí správního orgánu I. stupně odůvodněny dohromady a nikoli zvlášť, absentuje u nich tedy samostatné správní uvážení o výši ukládané sankce. U pokut pod body 3, 4 a 6 žalobce namítl jejich nedostatečné odůvodnění. Dále žalobce poukázal na to, že vymezení jednotlivých skutků je nedostatečné, když není beze vší pochybnosti zřejmé, jakým jednáním měly být jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů naplněny. Konkrétně u deliktu pod bodem 3 správní orgán I. stupně neupřesnil, jakým konkrétním způsobem bylo zasaženo do přirozeného vývoje těchto zvláště chráněných druhů živočichů, kolik živočichů bylo tímto zásahem poškozeno nebo usmrceno a jak konkrétně žalobcova činnost naplnila skutkovou podstatu správního deliktu, jaká byla míra závažnosti a nebezpečnosti tohoto jednání ve vztahu ke zvláště chráněným druhům živočichů. U deliktu pod bodem 4 nebylo specifikováno, v čem spočívá protiprávnost jednání a v čem spočívá skutková podstata deliktu, resp. nebezpečnost jednání žalobce ve vztahu k tvrzenému správnímu deliktu. U deliktu pod bodem 5 nebylo konkretizováno, jakým způsobem došlo ke škodlivému zásahu ze strany žalobce, v čem spočívá naplnění skutkové podstaty správního deliktu a jaká je souvislost mezi jednáním žalobce a konkrétní škodou, která měla vzniknout, která ale také není nijak blíže specifikována. U deliktu pod bodem 6 není konkretizováno, kolik jedinců zvláště chráněného druhu rostlin koprníku štětinolistého žalobce zlikvidoval ani to, k jaké škodě došlo, jaká je společenská nebezpečnost jednání žalobce a v čem spočívá naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve vztahu k jednání žalobce. V rámci uvedeného žalobního bodu pak žalobce konstatoval s odkazem na odborná stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny, že dopad sankcionovaných jednání žalobce na životní prostředí byl nevýznamný, lokálního charakteru, s de facto žádným škodlivým následkem pro přírodu a krajinu. Zásah do veřejného zájmu je možno u všech vytýkaných jednání hodnotit jako nulový. Žalobce dále namítl, že správními orgány nebyla nijak zohledněna doba trvání tvrzených protiprávních jednání žalobce, značný časový odstup od realizace těchto jednání do zahájení sankčního řízení a uložení pokut, dobrá víra žalobce a ani to, jak uložení pěti pokut v celkové výši 210.000,- Kč zasáhne do majetkové sféry žalobce a zdali uložená celková výše pokuty nemá likvidační charakter. Žalobce konečně namítl, že nebylo ani nikterak zohledněno, že následně byly výjimky podle příslušných ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. vydány a že některé orgány ochrany přírody se jako dotčené orgány k věci vyjadřovaly a proti oběma stavbám neměly námitek.   Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí s tím, že žalobce zopakoval všechny námitky uvedené již v odvolání a že důvody žaloby tak byly vypořádány v rámci prvoinstančního i odvolacího rozhodnutí. K prvému žalobnímu bodu uvedl, že ze spisu je zřejmé, kdy nejpozději bylo žalobci napadené rozhodnutí doručeno, a tedy je zřejmý okamžik právních účinků. Zpochybnění tohoto okamžiku by mohlo mít skutečný význam pouze v případě nedodržení lhůty pro podání správní žaloby a v takovém případě by žalovaný nezpochybnil příznivější termín doručení. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že skutečností je, že byla dovozena spoluodpovědnost jak zadavatele (investora) předmětné stavby Fotovoltaické elektrárny, tak i zhotovitele – žalobce. Takovýto postup je zcela v souladu se soudní praxí. Ze základní teorie práva sice vyplývá, že odpovědnost nese subjekt blíže skutku (v tomto případě právě žalobce), avšak nelze vyloučit ani odpovědnost zadavatele, pakliže došlo k protiprávnímu jednání jeho aktivním přičiněním (např. přímo řízením stavby). Odpovědnost zhotovitele je v tomto případě nezpochybnitelná a dokazuje to i mimo jiné záznam stavebního deníku. Odpovědnost investora pak není předmětem této žaloby. Na základě uvedeného tedy žalovaný neshledal námitku překážky litispendence za důvodnou. Ke třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že se předmětnou stavbou zabýval již v několika správních řízeních a skutkový stav je mu zřejmý. Přesto má za to, že tento stav, spolu se základním právním posouzením, je plně obsažen již v prvoinstančním rozhodnutí, a to vyčerpávajícím způsobem. Žalovaný jako odvolací orgán se vypořádal se všemi námitkami žalobce vznesenými v odvolání. Ve výroku, dle názoru žalovaného, nejsou pod body 1 až 4 uvedeny různé skutkové podstaty přestupků, ale protiprávních jednání, které svou činností žalobce naplnil. Tato část rozhodnutí je řádně odůvodněna tak, aby byl zřejmý causální nexus. Z odborného stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny rozhodně neplyne, že k žádnému zásahu nedošlo, ale naopak z něho plyne, že k naplnění skutkové podstaty došlo, avšak tato okolnost měla vliv na výši uložené sankce, která tím pádem je při spodní hranici zákonem stanoveného rozpětí. Otázkou společenské nebezpečnosti se správní orgán zabýval. Žalobce jako právnická osoba má odpovědnost objektivní a míra jeho zavinění na naplnění skutkové podstaty má stejně jako následky neoprávněných zásahů vliv pouze na výši uložené sankce, nikoliv na naplnění uvedených skutkových podstat formální či materiální. K pátému žalobnímu bodu, v němž žalobce zamítal porušení absorpční zásady, žalovaný uvedl, že postih souběhu tzv. jiných správních deliktů právnických osob a fyzických osob při výkonu podnikatelské činnosti není platným právem výslovně řešen. Výslovná právní úprava existuje u přestupků v ustanovení § 12 odst. 2 přestupkového zákona. V platném právu na úseku ochrany životního prostředí je zásada kumulativní výslovně zakotvena v § 40 odst. 15 zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší. Při absenci výslovné právní úpravy postihu souběhu jiných správních deliktů se tedy nabízí úvaha, že pro správní delikty na jiných úsecích ochrany životního prostředí se analogicky použije citované ustanovení § 40 odst. 15 uvedeného zákona s tím, že jde o bližší analogii než by bylo použití zásady absorpční zakotvené obecně u přestupků. Je skutečností, že správní soudy je při postihu souběhu jiných správních deliktů většinově uvádějí, že je přípustné analogicky použít zásadu absorpční, zároveň však z dosavadní judikatury nevyplývá výslovně, že by nepoužití zásady absorpční mělo nutně vliv na zákonnost rozhodnutí o pokutě. Naopak soudy v minulosti nepřímo připustily uložení více samostatných pokut za sbíhající se jiné správní delikty (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.7.2008, č.j. 2 As 45/2008).   V replice k vyjádření žalovaného žalobce argumentoval shodně jako v podané žalobě.   Při jednání u Městského soudu v Praze dne 10.1.2017 zástupci obou zúčastněných stran setrvali na svých již dříve vyjádřených stanoviscích.   Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:     Dne 26. 8. 2010 vydala ČIŽP, oblastní inspektorát Ústí nad Labem oznámení o zahájení řízení o omezení a zákazu činnosti, a to na základě šetření podnětu, že na pozemku p.č. 232/2 k.ú. Moldava byly zahájeny stavební práce v souvislosti s výstavbou fotovoltaické výrobny elektrické energie (dále „FVE“), které se dotýkají zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin.   Dne 25. 8. 2011 ČIŽP zadala Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR (dále též „AOPK“) vypracování odborného posouzení dotčení státem chráněných zájmů ochrany přírody a krajiny v souvislosti s výstavbou FVE. AOPK ČR vypracovala odborný posudek ze dne 2. 11. 2011 č.j. 00637/ULB/2011, v němž dospěla  k těmto  závěrům:   V oblasti zoologie 1) výstavba nepředstavuje přímý negativní vliv na předmět ochrany ptačí oblasti Východní Krušné hory, 2) výstavbou došlo ke škodlivému zásahu do biotopu či přirozeného vývoje bramborníčku hnědého, ještěrky živorodé, křepelky polní, chřástala polního, strnada lučního a zmije obecné, 3) došlo ke snížení atraktivity území pro všechny výše uvedené zvláště chráněné druhy a zastavěná plocha je pro jakýkoli jejich další vývoj  nevhodná, snad s výjimkou ještěrky živorodé, která může danou oblast v omezené míře využívat, 4) dopad výstavby FVE lze charakterizovat jako zásah lokálního významu, 5) způsobem nápravy může být uložení vhodného kompenzačního opatření.   V oblasti botaniky – při výstavbě došlo ke škodlivému zásahu do přirozeného vývoje koprníku štětinolistého, který je ohroženým druhem. Výstavbou dále došlo k likvidaci vyskytujícího se koprníku na ploše zhruba 300 m2. Z pohledu významu se jedná o lokální charakter zásahu. Možným způsobem nápravy je uložení nápravných opatření.            Oznámením ze dne 14.5.2012 zahájila ČIŽP s žalobcem řízení o uložení pokuty za správní delikty podle ustanovení § 88 zákona č. 114/1992 Sb.             Rozhodnutím ČIŽP, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem ze dne 17.8.2012 byly žalobci uloženy pokuty v celkové výši 210.000,- Kč, a to                 -   pokuta ve výši 20.000,- Kč za správní delikt nedovolené změny dochovaného   stavu zvláště chráněného území podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 114/1992 Sb.), kterého se žalobce dopustil tím, že souvislosti se svou podnikatelskou činností při realizaci stavby „Zemní vedení VN 22 kV Hrob – Moldava – Oldříš“, povolené územním rozhodnutím Městského úřadu Duchcov, odboru výstavby a životního prostředí ze dne 14.8.2009 při stavebních pracích v trase vedení na pozemku p.č. 343/3 k. ú. Nové Město u Mikulova v období březen 2010 až dubem 2011 prováděl změnu přírodní památky „Buky na Bouřňáku“ bez výjimky ze zákazu dle ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., -          pokuta ve výši 20.000,- Kč za správní delikt výkonu činnosti zakázané v ochranném pásmu k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, tedy výkonu činnosti bez tohoto souhlasu, a to podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se dopustil realizací téže stavby, -          pokuta ve výši 50.000,- Kč za správní delikt nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil tím, že v souvislosti se svou podnikatelskou činností při realizaci stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“ umístěné na pozemku p.č. 232/2 k.ú. Moldava, povolené rozhodnutím Městského úřadu Duchcov, odboru výstavby ze dne 24.8.2009, nejméně v době od 30. července 2010 do 24. září 2010 škodlivě zasahoval do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů – bramborníček hnědý, ještěrka živorodá a zmije obecná bez výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56 uvedeného zákona, -          pokuta ve výši 40.000,- Kč za správní delikt výkonu činnosti v Ptačí oblasti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, tedy výkonu činnosti bez tohoto souhlasu, a to podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil realizací stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“, -          pokuta ve výši 80.000,- Kč za správní delikt zničení jedince zvláště chráněného druhu rostlin podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil rovněž realizací stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“.   Týmž rozhodnutím konstatovala ČIŽP, že se žalobce dopustil realizací stavby „Zemní vedení VN 22 kV Hrob – Moldava – Oldříš“ správního deliktu nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostlin podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., avšak pokutu mu neuložila vzhledem k tomu, že skutková podstata protiprávního jednání podle tohoto ustanovení je konzumována skutkovou podstatou zahrnující vyšší míru společenské nebezpečnosti protiprávního jednání, které je správním deliktem podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., za který byla uložena pokuta ve výši 80.000,- Kč.   V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že dle odborného posouzení AOPK došlo ke škodlivému zásahu do biotopu i přirozeného vývoje shora uvedených chráněných druhů rostlin i živočichů, jednalo se tedy o záměr vyžadující udělení výjimky ve smyslu § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Tato výjimka však nebyla vydána ani v době rozhodování stavebního úřadu ani v době inspekčního šetření. Byla udělena až následně rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 21.9.2010, které nabylo právní moci dne 24.9.2010. Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že nejméně od doby šetření Krajského úřadu Ústeckého kraje dne 30.7.2010 do 24.9.2010 probíhal škodlivý zásah do biotopu i přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostlin koprníku štětinolistého zařazeného dle § 48 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. a § 14 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádí její některá ustanovení uvedeného zákona, mezi ohrožené druhy, bez výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin dle § 56 uvedeného zákona a do biotopu a přirozeného vývoje výše uvedených zvláště chráněných druhů živočichů, bez výjimky ze zákazu u zvláště chráněných druhů živočichů dle § 56 uvedeného zákona. Tím byly porušeny povinnosti dané ustanovením § 49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. a spáchán tak správní delikt nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostlin podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb. Jak dále vyplývá z odborného stanoviska AOPK pojezdem techniky, skladováním stavebních materiálů a instalací obytných buněk na pozemku p.č. 232/2 k.ú. Moldava na ploše cca 300 m2 byl silně narušen vegetační kryt a tím byly zlikvidovány desítky jedinců zvláště chráněného druhu rostlin koprníku štětinolistého zařazeného dle § 48 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. a § 14 odst. 1 vyhlášky 395/1992 Sb. mezi ohrožené druhy, bez výjimky ze zákazu u zvláště chráněných druhů rostlin dle § 56 uvedeného zákona. Tím byly porušeny základní podmínky ochrany chráněných rostlin dané ustanovením § 49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. a spáchán správní delikt zničení jedince zvláště chráněného druhu rostlin podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že pozemek p.č. 232/2 k.ú. Moldava byl do doby umístění FVE Moldava v katastru nemovitostí veden jako trvalý travný porost, realizace tohoto záměru proto představuje změnu způsobu využití tohoto pozemku. Bylo proto nutné vyžádat si předchozí souhlas orgánu ochrany přírody ve výše uvedeném smyslu. Tento souhlas však nebyl vydán ani v době rozhodování stavebního úřadu ani v době inspekčního šetření, byl udělen až následně rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 17.9.2010. Bylo tedy prokázáno, že nejméně v době od šetření Krajského úřadu Ústeckého kraje dne 30.7.2010 do 24.9.2010 probíhala změna způsobu využití pozemku mimo zastavěné a zastavitelné území obce Moldava ležícího v Ptačí oblasti Východní Krušné hory bez předchozího souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. I tím došlo k porušení povinnosti dané ustanovení § 45e odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. a § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 28/2005 Sb. a naplněna skutková podstata správního deliktu výkonu činnosti v Ptačí oblasti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb. Umístění stavby do zvláště chráněného území a její realizace představují změnu jeho dochovaného stavu, proto bylo nutné opatřit si výjimku ze zákazů ve smyslu § 43 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. Žalobce v průběhu řízení nedoložil, že by tato výjimka byla vydána. Byl tak porušen zákaz daný ustanovením § 36 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. a naplněna skutková podstata protiprávního jednání nedovolené změny dochovaného stavu zvláště chráněného území podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb. Trasa zemního vedení prochází v délce cca 100 metrů i ochranným pásmem přírodní památky „Buky na Bouřňáku“, které je tvořeno územím do vzdálenosti 50 metrů od hranic tohoto zvláště chráněného území. Pro předmětný záměr proto bylo nutné vyžádat si souhlas orgánu ochrany přírody ve smyslu § 37 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. Žalobce v průběhu řízení nedoložil, že by tento souhlas byl vydán, byla tedy naplněna skutková podstata protiprávního jednání výkonu činnosti zakázané v ochranném pásmu určeném k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody podle § 88 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb.   Ve vyjádření k zahájení správního řízení žalobce uvedl, že předmětné stavby byly povoleny příslušným stavebním úřadem, byl pro ně vydán i kolaudační souhlas, a proto má za to, že záměry byly řádně posouzeny i z hlediska ochrany důležitých zájmů v území. Namítl, že si ČIŽP nezjistila a dále nevyhodnotila skutečný stav předmětné věci, tedy že stavba byla pravomocně povolena a veškeré práce byly prováděny v souladu s těmito povoleními. Dále upozornil na skutečnost, že k záměru „Výstavba Fotovoltaické výrobny elektrické energie na pozemku p.č. 232/2 k.ú. Moldava“ vydal příslušný orgán ochrany přírody potřebná povolení a stanoviska.   K námitkám vzneseným žalobcem ve vyjádření k zahájení správním řízení správní orgán I. stupně uvedl, že skutečnost, že stavební úřad vydal územní a stavební povolení pro předmětné záměry, nezbavuje stavebníka povinnosti opatřit si před zahájením stavební činnosti potřebná povolení orgánů ochrany přírody. Rozhodnutí vydaná podle stavebního zákona nenahrazují ani nemohou nahrazovat individuální správní akty vydávané orgány ochrany přírody podle zákona č. 114/1992 Sb. K záměru „Výstavba Fotovoltaické výrobny elektrické energie na pozemku p.č. 232/2 k. ú. Moldava“ byla vydána příslušná stanoviska a povolení orgánu ochrany přírody, avšak zcela prokazatelně až v době, kdy stavba již byla zahájena. Sankcionováno je tak jednání žalobce v době před vydáním těchto správních aktů orgánu ochrany přírody. Následné vydání souhlasných rozhodnutí a stanovisek příslušného orgánu ochrany přírody nemá zpětnou platnost a nemůže tak legalizovat protiprávnost jednání žalobce před jejich vydáním. K záměru „Zemní vedení VN 22 kV  Hrob – Moldava – Oldříš nebyla příslušná povolení a stanoviska orgánu ochrany přírody doložena vůbec. Sankcionováno je tak jednání žalobce po uvedenou dobu realizace této stavby. K otázce výše uložené pokuty správní orgán I. stupně uvedl, že z odborného posouzení výměry dotčení státem chráněných zájmů ochrany přírody vyplývá, že stavbou zemního vedení nedošlo k negativnímu ovlivnění předmětu ochrany přírodní památky Buky na Bouřňáku. Protiprávním jednáním je však již samotné porušení zákazu daného v ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. a tím nedovolená změna dochovaného stavu zvláště chráněného území podle § 88 odst. 1 uvedeného zákona a dále porušení povinnosti dané ustanovením § 37 odst. 2 uvedeného zákona a tím výkon činnosti zakázané v ochranném pásmu určeném k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody podle § 88 odst. 1 písm. f) uvedeného zákona. Dle názoru správního orgánu I. stupně proto byly naplněny jak formální, tak i materiální znaky protiprávního jednání. Sankce však byla s ohledem na zjištění AOPK udělena při spodní hranici stanoveného rozpětí. Dle odborného posouzení AOPK došlo výstavbou FVE Moldava ke škodlivému zásahu do biotopu či přirozeného vývoje výše uvedených zvláště chráněných druhů živočichů. Došlo ke snížení atraktivity území pro všechny uvedené druhy a zastavěná plocha je pro jakýkoliv jejich další vývoj nevhodná, pouze ještěrka živorodá je schopná území v omezené míře využívat i nadále. Provedený zásah je hodnocen co do jeho významnosti jako lokální. Proto sankce za porušení základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů daných ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. a tím spáchání správního deliktu nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu živočichů podle § 88 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona byla udělena při spodní hranici stanoveného rozpětí, avšak vyšší než v dalších případech, neboť byla jako přitěžující okolnost vzata v úvahu ta skutečnost, že při kontrole ČIŽP provedené dne 2.9.2010 na místě stavby v rámci správního řízení vedeného ve věci zákazu činnosti byl zhotovitel informován o porušování tohoto státem chráněného zájmu a přes tuto informaci v protiprávním jednání pokračoval. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že podle odborného posouzení míry dotčení státem chráněných zájmů ochrany přírody AOPK nedošlo k přímému negativnímu ovlivnění předmětu ochrany Ptačí oblasti Východní Krušné hory, tj. ohroženého druhu živočicha tetřívka obecného. Protiprávním jednáním je však již samotná změna způsobu využití pozemku mimo zastavěné a zastavitelné území obce Moldava, ležícího v Ptačí oblasti Východní Krušné hory bez předchozího souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody a tím porušení povinnosti dané v § 45e odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. a § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 28/2005 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Východní Krušné hory a výkon činnosti v Ptačí oblasti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu podle § 82 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb. Dle názoru ČIŽP proto byly naplněny jak formální, tak i materiální znaky protiprávního jednání. Sankce však byla s ohledem na zjištění AOPK udělena při spodní hranici stanoveného rozpětí, avšak vyšší než ostatních případech, neboť jako přitěžující okolnost vzata v úvahu ta skutečnost, že při kontrole ČIŽP provedené dne 2.9.2010 na místě stavby v rámci správního řízení vedeném ve věci zákazu činnosti byl zhotovitel informován o porušování tohoto státem chráněného zájmu a přes tuto informaci v protiprávním jednání pokračoval. Dále ČIŽP přihlédla k tomu, že sankcionované protiprávní jednání je zařazeno v § 88 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., tudíž se jedná o jednání s vyšší mírou společenské nebezpečnosti než ostatní uvedené správní delikty. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že podle odborného posouzení míry dotčení státem chráněných zájmů ochrany přírody AOPK vyplývá, že stavbou zemního vedení došlo ke škodlivému zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostlin koprníku štětinolistého v trase vedení o délce cca 1 km vedené mimo lesní porosty po sjezdové dráze k vrcholu Bouřňáku. Tím došlo k porušení povinnosti dané v ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. a spáchání správního deliktu nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněnému druhu rostlin podle § 88 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona. V odborném posouzení jak v souvislosti s výstavbou FVE Moldava rovněž konstatován škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostlin koprníku štětinolistého. Instalací solárních panelů na předmětném pozemku došlo jednak k mechanickému poškození jednotlivých rostlin, jednak k zastínění jeho stanoviště. V prostoru vjezdu na louku, v místě složiště stavebního materiálu, instalací obytných buněk i pojezdem techniky došlo k silnému narušení vegetačního krytu a k likvidaci desítek jedinců tohoto druhu rostlin na ploše cca 300 m2. Tím došlo k porušení povinnosti dané ustanovením § 49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. a spáchání správního deliktu nedovoleného zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostlin podle § 88 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona a zároveň spáchání správního deliktu zničení jedince zvláště chráněného druhu rostlin podle § 88 odst. 2 písm. d) uvedeného zákona. Vzhledem k tomu, že jedna skutková podstata konzumuje druhou, uložila ČIŽP dle zásady faktické konzumpce řízení sankci pouze za skutkovou podstatu zahrnující vyšší míru společenské nebezpečnosti protiprávního jednání. Při určení výše sankce zohlednila skutečnost, že se jedná o ohrožený druh rostliny v Krušných horách se hojně vyskytující, schopný samovolné regenerace. Provedený zásah je proto lokálního významu. Jako přitěžující však ČIŽP považuje fakt, že při kontrole provedené dne 2.9.2010 na místě stavby v rámci správního řízení vedeném ve věci zákazu činnosti, byl zhotovitel informován o porušování tohoto státem chráněného zájmu a přes tuto informaci v protiprávním jednání pokračoval. ČIŽP dále přihlédla k tomu, že sankcionované protiprávní jednání je zařazeno v § 88 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., tudíž jde o jednání s vyšší mírou společenské nebezpečnosti než v ostatní uvedené správní delikty. Proto byla udělena sankce při spodní hranici stanoveného rozpětí, avšak vyšší než v předchozích případech.   Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9.1.2013, zn. 45/530/10, 1609/ENV/13 tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací orgán zrekapituloval průběh správního řízení a vyjádřil se k námitkám vzneseným v odvolání. K námitkám, že stavba FVE Moldava byla povolena příslušným stavebním úřadem, bylo pro ni vydáno povolení ke zkušebnímu provozu i vydán kolaudační souhlas, a proto žalobce nabyl práva v dobré víře, a dále, že nebyla prokázána existence újmy vzniklé veřejnému zájmu, odvolací orgán uvedl, že tyto argumenty uváděl žalobce již v průběhu vedeného správního řízení, proto se s nimi ČIŽP podrobně vypořádala v odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž se opírala o závěry rozsudků NSS v něm uvedených. Dále k uvedené argumentaci žalobce odvolací orgán uvedl, že tvrzení, že dotčené orgány jsou povinny podávat stanoviska k věci, a to i bez vyzvání, nelze akceptovat, neboť tento postup je v praxi neproveditelný. Orgán ochrany přírody se bez uvědomění o řízení vedeném jiným orgánem státní správy nemůže o takovém řízení dozvědět. Navíc potřebná povolení a souhlasy vydává orgán ochrany přírody v tzv. návrhových řízeních, tj. na základě žádosti. Jak vyplývá z rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o umístění předmětných staveb, byl Krajský úřad Ústeckého kraje jako dotčený orgán ochrany přírody zcela opomenut, ačkoliv minimálně skutečnost, že předmětné stavby jsou umisťovány v lokalitě soustavy NATURA 2000 a ve zvláště chráněném území, musela být stavebnímu úřadu známa. Postup stavebního úřadu proto nebyl v souladu s § 65 a § 90 odst. 15 zákona č. 114/1992 Sb. Nemohl tak být zajištěn vzájemný soulad všech stanovisek dotčených orgánů vyžadovaný zvláštními předpisy, jak uvádí žalobce. Jak je opakovaně judikováno NSS, při realizaci předmětu řízení je nutno vycházet z toho, jaký je smysl vedení jednotlivých řízení, tedy proč jsou určité soukromoprávní aktivity podřízeny režimu veřejného práva. Tímto důvodem je vždy ochrana širších, obecných zájmů, které mohou být takovými aktivitami nežádoucím způsobem dotčeny. Tyto zájmy musí mít vždy své objektivní vymezení v zákoně. Při realizaci těchto činností pak nepostačí jen prosté dodržení podmínek vyplývajících z různých právních předpisů, ale často je v tomto smyslu nutno vést i samostatná správní řízení. V tomto případě byl stavebník povinen dostát jak požadavkům stavebního práva, ale i požadavkům práva zajišťujícího zájmy ochrany přírody. Bylo tedy jeho povinností vyvolat nejen územní a stavební řízení, ale i řízení předpokládaná zákonem č. 114/1992 Sb. K námitce, že nedošlo k naplnění materiální stránky uvedených deliktů, neboť dle závěrů AOPK nedošlo k negativnímu ovlivnění předmětu ochrany přírodní památky Buky na Bouřňáku, nedošlo k přímému negativnímu ovlivnění předmětu ochrany Ptačí oblasti Východní Krušné hory a dále bylo konstatováno, že ještěrka živorodá je schopná předmětné území v určité míře využívat i nadále a koprník štětinolistý je hojný druh, schopný samovolné regenerace, odvolací orgán uvedl, že tyto argumenty uvedl žalobce již během správního řízení a ČIŽP se s nimi v odůvodnění rozhodnutí vypořádala. K námitce, že rozhodnutí ČIŽP je zatíženo vážnou právní vadou, když při ukládání sankce nepoužila zásadu absorpce odvolací orgán uvedl, že v žádném správním předpisu, z nichž při rozhodování ČIŽP vycházela, není direktivně upraven postup při postihu souběhu jiných správních deliktů. Dosavadní dlouholetá aplikační praxe ČIŽP i Ministerstva životního prostředí při postihu souběhu jiných správních deliktů vychází ze stanoviska rozkladové komise ministra životního prostředí, podle něhož „dojde-li jednáním k porušení více zákonem stanovených povinností, uloží se pokuta za každou z nich.“ Poruší-li právnická osoba či fyzická osoba při výkonu své podnikatelské činnosti jedním činem více zákonných povinností, pak by měla být vystavena vyšší míře odpovědnosti, než při porušení jen jedné z nich. Tomuto názoru svědčí i judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 30.7.2008, č.j. 2 As 45/2008-60, z něhož ČIŽP při svém rozhodování vycházela. Z porovnání výše udělené pokuty a celkové výše udělených pokut je navíc zřejmé, že při použití každé z uvedených zásad by mohlo dojít k uložení pokuty ve stejné výši, tudíž použitím zásady kumulace nemohla být žalobce krácen na svých právech.   Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.               Žalobce v podané žalobě namítal nesprávný postup žalovaného při doručování napadeného rozhodnutí, které bylo právnímu zástupci žalobce doručeno do vlastních rukou, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a nikoliv do datové schránky prostřednictvím veřejné datové sítě.    K této námitce je třeba uvést, že jakkoliv se s ohledem na § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a na § 19 a § 20 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, jeví tento postup žalovaného při doručování napadeného rozhodnutí pochybením, nebyl jím žalobce poškozen na svých procesních právech. Je nesporné, že žalobci nebylo upřeno právo na soudní přezkum tohoto rozhodnutí, když po seznámení se s rozhodnutím proti němu podal v zákonem stanovené lhůtě žalobu u Městského soudu v Praze.               Žalobce dále namítal, že za skutky uvedené ve výrocích 3, 4, 5 a 6 v prvostupňovém rozhodnutí byla uložena pokuta také společnosti TALWIN a.s., tedy investorovi a objednateli předmětné stavby, když toto řízení bylo zahájeno dříve než posuzované řízení vůči žalobci. V daném případě tak zde existuje překážka řízení – litispendence.    K této námitce je třeba uvést, že překážka dříve zahájeného řízení – litispendence – vychází ze zásady obecně platné v každém řízení, že v téže věci nelze souběžně konat dvě řízení. Totožnost věci je určována totožností účastníků a totožností předmětu řízení. V projednávané věci však soud překážku dříve zahájeného řízení – litispendenci – neshledal, neboť v žalobcem namítaném případě se jednalo o dvě samostatná řízení se dvěma různými účastníky. Skutečnost, zda bylo vůči společnosti TALWIN, a.s. postupováno v souladu se zákonem, soud v dané věci přezkoumávat nemůže.              Žalobce dále namítal, že pokuty ve výrocích 2 a 4 prvostupňového rozhodnutí uložené za to, že konal bez potřebného či předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody, mu byly uloženy v rozporu se zákonem č. 114/1992 Sb., neboť jak pro realizaci stavby „Zemní vedení VN 22 kV-Hrob-Moldava-Oldříš“, tak pro realizaci stavby „Fotovoltaická výrobna elektrické energie“ souhlas orgánu ochrany přírody de iure nepotřeboval, neboť obě tyto stavby byly povoleny rozhodnutími příslušného stavebního úřadu.               K této námitce je třeba uvést, že v daném případě bylo dle názoru soudu prokázáno, že se žalobce dopustil protiprávního jednání popsaného ve výroku prvostupňového rozhodnutí, kterým naplnil skutkové podstaty správních deliktů v rozhodnutí uvedené. Je třeba zdůraznit, že žalobce nebyl sankcionován za to, že si nevyžádal předchozí souhlas orgánu ochrany přírody, ale pokuta mu byla uložena za to, že jednal v rozporu se zákonem, pokud vykonával činnosti zákonem zakázané. Za této situace pak není rozhodné, zda a jakým způsobem byla za uvedené jednání postihnuta společnosti TALWIN a.s., která byla objednatelem předmětných prací a žalobce se nemůže s úspěchem dovolávat toho, že neporušil zákon, protože konal podle pravomocných rozhodnutí stavebního úřadu. K otázce odpovědnosti za spáchání deliktů podle § 88 zákona č. 114/1992 Sb., je nutno připomenout, že odpovědnost vznikající na základě tohoto ustanovení je odpovědností objektivní, tedy odpovědností bez ohledu na případně zavinění (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27.7.2011, č.j. 1 As 86/2011-50, ze dne 19.7.2012, č.j. 1 As 87/2012-40 nebo ze dne 27.3.2013, č.j. 7 As 24/2015-18, všechny dostupné na www.nssoud.cz). S ohledem na uvedené je pak nepřípadný poukaz žalobce na to, že jednal v dobré víře v souladu s rozhodnutími týkajícími se předmětných staveb. Jednání žalobce v dobré víře by mohlo být zohledněno pouze v rámci rozhodování o výši uložené sankce.    Žalobce dále namítal, že uložením pěti samostatných pokut za tvrzené sbíhající se správní delikty žalobce, byla v daném případě porušena absorpční zásada.      K této námitce soud uvádí, že podstata absorpční zásady tkví v absorpci sazeb (tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Sbíhající se delikty jsou tak postiženy pouze trestem stanoveným pro nejtěžší z nich, což při stejných sazbách pokut znamená, že správní orgán posoudí závažnost deliktu a úhrnný trest uloží podle sazby za nejzávažnější z těchto deliktů (závažnost pak nutno posuzovat především s ohledem na charakter individuálního objektu deliktu, tedy zájem, proti kterému delikt směřuje a k jehož ochraně je příslušné ustanovení především určeno). Otázkou přípustnosti použití  absorpční zásady při souběhu více správních deliktů se zabýval Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích ze dne 12.12.2003, č.j 5A 98/2001-36 a ze dne 22.9.2005, č.j. 6 As 57/2004-54, oba dostupné na www.nssoud.cz. Dospěl v nich k závěru, že při souběhu více správních deliktů je přípustné analogicky použít zásadu absorpční (§12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), nestanoví-li příslušný právní předpis jinak.    S ohledem na uvedený závěr a na skutečnost, že zákon č. 114/1992 Sb., podle kterého byla pokuta žalobci uložena, neupravuje postup při postihu jiných správních deliktů, je třeba mít za to, že uvedená zásada měla být v daném případě aplikována. Námitka porušení absorpční zásady pak úzce souvisí i s odůvodněním výše uložené sankce. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nebyla sice neúplnost, či nesprávnost úvahy o výši uložené pokuty namítána, ale jestliže by měl soud přistoupit na názor žalovaného, že nedodržení uvedené zásady nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť součet uložených sankcí nepřesáhl zákonnou sazbu pro nejpřísněji postižitelný správní delikt, nelze nepřihlédnout k tomu, že prvostupňové rozhodnutí v části týkající se výše uložené pokuty obsahuje úvahu o tom, že byly naplněny jak formální, tak materiální znaky protiprávního jednání a dále hodnotí kritérium hrozící, nebo způsobené újmy k ochraně přírody a krajiny. Kritérium závažnosti protiprávního jednání však není v prvostupňovém, ani v napadeném rozhodnutí ve vztahu k jednotlivým skutkovým podstatám, ani v souhrnu zhodnoceno tak, aby bylo možno učinit závěr, že tato úvaha je přezkoumatelná. V tomto směru lze tedy přisvědčit k námitce žalobce, týkající se nedostatečného odůvodnění výše uložené sankce.    Jako nedůvodnou však soud posoudil námitku žalobce o nedostatečném vymezení skutku.             Podle rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15.1.2008, č.j 2 As 34/2006-73, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1546/2008, výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným (…). Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně poruší ustanovení o řízení (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s). „Takováto specifikace skutku je nutná z důvodu, aby daný skutek nemohl být zaměněn se skutkem jiným a to zejména s ohledem na zásadu ne bis in idem.    Ve výroku prvostupňového rozhodnutí byly skutky (jednání žalobce) popsány jak místně, tak časově, tak co se týče způsobu spáchání. Takový popis jednání dle názoru soudu odpovídá skutečnostem a závěrům vyplývajícím ze správního spisu. Zároveň je jednání připisované žalobci popsáno dostatečně určitě na to, aby nemohlo dojít k záměně s jinými případnými jednáními žalobce.    Z důvodů shora uvedených, kdy soud dospěl k závěru, že nedodržení absorpční zásady mohlo mít v daném případě vliv na zákonnost rozhodnutí o uložení pokuty, postupoval soud v souladu s § 78 odst. 1 s.ř.s. a napadené rozhodnutí zrušil. Soud pak podle § 78 odst. 4 s.ř.s vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. je právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku v dalším řízení správní orgán vázán.    V dalším řízení bude na žalovaném, aby se zabýval a vypořádal se se všemi zákonnými hledisky pro uložení výše sankce, a to při respektováni aplikace zásady absorpční v dané věci.              Výrok o nákladech řízení je odůvodněn v ustanovením  § 60 odst. 1 s.ř.s.  Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč a dále náklady odměny zástupce žalobce a jeho hotové výdaje. Mimosmluvní odměna činí 9.300,- Kč za tři úkony právní služby ( převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu dne 10.1.2017) po 3.100,- Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. Dále žalobci přísluší náhrada hotových výdajů jeho právního zástupce ve výši 900,- Kč za tři úkony právní služby po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dále byla zástupci žalobce přiznána náhrada jízdních výdajů za cestu osobním automobilem tovární značky Škoda Octavia, registrační značky 3 M 85949 z Přerova do Prahy a zpět, celkem 580 km, tj. základní náhrada za použití motorového vozidla v částce 2.204,- Kč podle ustanovení § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 1 písm. b) vyhl. č. 385/2015 Sb., náhrada za spotřebované pohonné hmoty v částce 1.061,- Kč podle ustanovení § 158 odst. 2 téhož zákona ve spojení s ustanovením § 4 písm. c) vyhlášky č. 385/2015 Sb., a dále náhrada za promeškaný čas za 14 půlhodin po 100,- Kč podle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Protože zástupce žalobce je advokát, který doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tento povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.), ve výši 21 %. Částka daně činí 3.122,- Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce tedy činí 20.987,- Kč.     P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Praze dne 10. ledna 2017                                                                                                      JUDr. Karla Cháberová v.r.                                                                                                           předsedkyně senátu   Za správnost vyhotovení: Zuzana Lazecká