Číslo jednací:  9A 171/2016 - 21         U s n e s e n í   Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Ing. P. R., bytem U., N., proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 4/2020,  Praha 3,  IČO: 41197518, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu,                           t a k t o :     I. Žaloba  s e   o d m í t á . II. Žádný z účastníků   n e m á    právo na náhradu nákladů řízení.                                                                    O d ů v o d n ě n í     I.  Žalobní tvrzení                       Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, regionální pobočky Praha, pobočky pro hlavní město Praha a Středočeský kraj podle § 79 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále jen s.ř.s.). Nečinnost žalované má dle názoru žalobce spočívat v tom, že žalovaná nerozhodla o návrhu žalobce a s ní spojené žádosti ze dne 12.9.2014 na určení neplatnosti doručení platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, a to platebních výměrů č. 441400010 a č. 2141400003 ve věci pojistného na veřejné zdravotní pojištění.    Žalobce tvrdí, že o jeho návrhu a žádosti ze dne 12.9.2014 na určení neplatnosti doručení platebních výměrů žalovaná dosud nerozhodla a rozhodnutí mající všechny zákonné náležitosti dle správního řádu žalobci dosud nedoručila. Uvádí, že ze strany žalované se jedná o zjevnou svévoli a libovůli a o protiprávní nečinnost v rozporu se zásadami správního řízení, v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Žalovaná tak jednala v rozporu s principem legitimního očekávání žalobce na projednání a rozhodnutí o předmětném návrhu žalobce ze dne 12.9.2014, který podal u žalované dne 15.9.2014.  Žalobce považuje postup žalované  za protiústavní, neboť správní orgán nekonal, a to v rozporu se zásadou legitimity, konal v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a  nepostupoval v souladu se zásadami správního řízení, zejména se zásadou zákonnosti dle § 2 správního řádu.              Z uvedených důvodů se žalobce domáhá u soudu uložení povinnosti žalované, aby ve lhůtě 30 dnů od dne nabytí právní moci rozsudku správního soudu projednala a vydala rozhodnutí o návrhu žalobce ze dne 12.9.2014 na určení neplatnosti doručení platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky č. 4441400010 a č. 2141400003 žalobci. Současně požaduje nahradit náklady soudního řízení.    Žalobce k podané žalobě připojil návrh na učinění opatření proti nečinnosti žalované ze dne 4.7.2016 a další písemná podání žalobce ze dne 4.7.2016, jímž učinil vůči žalované poslední úkon.   II.  Vyjádření žalované             Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že žalobci byly dne 14.7.2014 vydány platební výměry na dlužné pojistné č. 4441400010 ve výši 1.080,- Kč a na penále č. 21414000013 ve výši 4.726,- Kč. Platební výměry byly žalobci doručeny dne 31.7.2014 dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a proti těmto platebním výměrům podal žalobce odvolání dne 15.9.2014. Odvolání bylo postoupeno k projednání a rozhodnutí rozhodčímu orgánu žalované, který dne 18.2.2015 vydal rozhodnutí ag.č.RO/367368/15/Kar. kterým odvolání zamítl a platební výměry potvrdil. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dle § 24 odst. 1 správního řádu a poté bylo vloženo do schránky. Proti tomuto rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované podal žalobce žalobu, která je vedena u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 8 Ad 8/2015, k níž se žalovaná vyjádřila a  v příloze zaslala veškeré podklady týkající se uvedené věci. Tím žalovaná konstatuje, že ve věci neplatnosti doručení platebních výměrů je již vedeno soudní řízení po sp.zn. 8 Ad 8/2015, u kterého jsou také soustředěny veškeré podklady týkající se případu.           Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná. Žalobce v dalším podání předložil k důkazu svá písemná podání, jichž se dovolává v podané žalobě a navrhuje je k provedení dokazování.     III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze.            Městský soud  v Praze nejprve posuzoval, zda jsou dány procesní podmínky k projednání žaloby podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.).          Podle § 79 odst. 1 s.ř.s ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.          Podstatné pro  posouzení, zda je podaná žaloba projednatelná ve správním soudnictví a zda lze žalobci poskytnout ochranu proti nečinnosti žalované je  vymezení předmětu ochrany, tedy toho, čeho se žalobce svým  návrhem a  žádostí ze dne 12.9.2014 u žalované domáhal.   Ze  žaloby, jejích příloh i spisového materiálu je zřejmé, že se žalobce domáhal určení neplatnosti doručení platebních výměrů žalované dle § 24 odst.2 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu.   Podle § 24 odst. 2  správního řádu  prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.   Žalobce se tedy podle citovaného zákonného ustanovení správního řádu domáhal vydání  rozhodnutí o  tom, zda  mu byly vydané platební výměry doručeny v souladu se zákonem. Požadoval tak vydání rozhodnutí o platnosti úkonu  žalované, spočívajícím v doručení platebních výměrů, které by následně mělo vliv na právní moc a účinnost platebních výměrů. V případě určení neplatnosti doručení by o dlužném pojistném a penále nebylo pravomocně rozhodnuto a řízení by nebylo ukončeno.    Z tvrzení účastníků řízení (podané žaloby a vyjádření žalované) a dále ze správního spisu žalované, vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 8 Ad 8/2015, vyplývá a je nesporné, že předmětné platební výměry byly žalobci vydány, že tyto platební výměry mu byly doručovány, a že proti těmto platebním výměrům  podal u Městského soudu v Praze žalobu na přezkoumání zákonnosti  platebních výměrů (pod sp.zn. 8 Ad 8/2015). Žalobce se tedy domáhá ochrany proti nezákonnosti platebních výměrů správní žalobou podanou podle § 65 s.ř.s. na přezkum správního rozhodnutí.               Z uvedeného je zřejmé, že domáhá-li se žalobce  vydání rozhodnutí o platnosti aktu doručení rozhodnutí žalované, nedomáhá se  vydání rozhodnutí  ve věci samé, ale rozhodnutí  o otázce, která může být, je-li namítána, předmětem posouzení v řízení o správní žalobě proti platebním výměrům a jejíž zodpovězení je relevantní pro  projednání žaloby na přezkoumání  zákonnosti vydaných platebních výměrů. Předpokladem pro přezkum správních rozhodnutí dle § 65 a násl. s.ř.s. je totiž prioritní zjištění, zda správní rozhodnutí (zde platební výměry) nabyly právní moci, tedy, zda byly doručeny v souladu se zákonem. Tato otázka je tak předmětem přezkumu soudem dle § 65 a násl. s.ř.s. a v dané věci je na pořadu projednání v řízení pod  sp. zn., 8Ad 8/2015 za předpokladu, že žalobce vadu doručení namítal.    Na základě uvedeného tak městský soud dospívá k závěru, že rozhodnutí o žádosti o určení neplatnosti doručení rozhodnutí dle § 24 odst. 2 správního řádu, není rozhodnutím ve věci samé, ale je  rozhodnutím předběžné povahy, při jehož vydání se posuzuje i naplnění  podmínek pro prominutí zmeškání úkonu dle  § 41 správního řádu, což má vliv na další  běh řízení  vedoucího k vydání rozhodnutí ve věci samé. Skutečnost, že rozhodnutí o určení neplatnosti doručení  není rozhodnutím ve věci samé  ve smyslu §  79 odst.1 s.ř.s.,  vyplývá   i  z právní úpravy kompetenčních výluk uvedených  v  ust. § 70 s.ř.s., podle jehož  písm. b)  je  z režimu přezkumu  soudem vyloučeno rozhodnutí předběžné povahy. To právě proto, že rozhodnutí předběžné povahy není rozhodnutím o veřejných subjektivních právech ve věci samé.            Ke shodnému závěru dospěl i  Krajský soud v Ústí nad Labem  pod sp. zn. 15A 112/2015, který  v jiném řízení shodně vyslovil, že rozhodnutí o žádosti o určení neplatnosti doručení dle § 24 odst. 2 správního řádu  je rozhodnutím předběžné povahy.     IV. Závěr       Podle § 46 odst. 1 písm. a)  s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, mimo jiné, nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný.    V dané věci je neodstranitelným nedostatkem, že rozhodnutí o žádosti o určení neplatnosti doručení  rozhodnutí není  rozhodnutím ve věci samé, a proto nejsou splněny procesní podmínky pro projednání žaloby na ochranu proti nečinnosti dle § 79 odst. 1 s.ř.s.   Odmítnutí žaloby v této věci není na úkor ochrany práv žalobce, neboť ten se mohl domáhat posouzení správnosti postupu žalované při doručování platebních výměrů v rámci řízení o správní žalobě na přezkoumání rozhodnutí, kterou podal k městskému soudu  dle   § 65 s.ř.s. V uvedeném řízení je na místě  argumentace, vedoucí k posouzení, zda platební výměry byly žalobci vydány a doručeny v souladu se zákonem.   O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.  Žalobce byl současně ze zákona osvobozen od soudních poplatků.     P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.         V Praze dne 31. ledna 2017                                                                                                   JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.                                                                                                          předsedkyně senátu                                                                                                                                        Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková