č. j. 11 A 155/2016‑ 23   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce:                        C. V. T., nar. X,  státní příslušnost x,  zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem,  sídlem Brno, Příkop 8 proti žalovanému:                Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,             sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.10.2016, č.j. MV-125149-4/SO-2016  takto:   I.    Žaloba se    z a m í t á .   II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.             Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.10.2016, č.j. MV-125149-4/SO-2016, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22.8.2016, č.j. OAM-17833-16/DP-2016, jímž zastavil řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území. 2. Žalobce rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné, protože správní orgán I. stupně nevyhověl žádosti žalobce o přerušení řízení ze dne 16.8.2016 z důvodu záplav ve Vietnamu. Z ust. § 64 odst. 2 správního řádu přitom vyplývá, že správní orgán řízení na žádost účastníka řízení (pokud je jen jeden), vždy přeruší. Zákon nepočítá s možností, že by správní orgán žádosti o přerušení vůbec nevyhověl. Navíc žalobce požádal o krátké přerušení na 14 dní z rozumných důvodů. 3. Žalobce dále namítá, že povinnosti správního orgánu I. stupně před vydáním rozhodnutím, je poučit účastníka řízení o koncentraci řízení dle § 82 odst. 4, jinak se na něj ustanovení o koncentraci řízení nevztahuje a je oprávněn předkládat nové důkazy v průběhu odvolacího řízení bez omezení. Přitom odkázal na rozsudek NSS ze dne 7.4.2011, č. j. 5 As 7/2011-48. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl poučen před vydáním usnesení o zastavení řízení, že nebude moci v odvolacím řízení uplatňovat nové důkazy, byl oprávněn předložit doklady a navrhovat důkazy i v průběhu tohoto řízení, což učinil. Žalobce zdůraznil, že v odvolacím řízení předložil doklad zajištění ubytování, platový výměr manželky, rejstřík trestu z Vietnamu s překladem a neověřenou kopii oddacího listu s  překladem (kvůli záplavám nepracoval příslušný národní výbor a žalobci se proto nepodařilo zajistit stejnopis oddacího listu). Žalobce, však v odůvodnění odvolání uvedl, že oddací list s předkladem předložil již ke své žádosti o trvalý pobyt v ČR pod č. j. OAM-11639/TP-2013 a navrhl, aby oddací list byl připojen z tohoto spisu. Dále zdůraznil, že oddací list předkládal i v tomto řízení již při podání žádosti dne 15.12.2014, ale zřejmě se nikoliv jeho vinnou ztratil při tom, jak mu doklady zastupitelský úřad, popřípadě Ministerstvo vnitra, vraceli zpět a právní zástupce znova odesílal. Žalobce namítá, že skutečnost, že zastupitelský úřad nepředal správnímu orgánu I. stupně všechny předložené doklady, nemůže jít k tíži žalobce. Nejednalo se o vadné podání žádosti. V situaci, kdy správní orgán žádost a k ní přiložené náležitosti, neměl k dispozici v důsledku protiprávního nakládání s těmito dokumenty  jiným orgánem veřejné moci, který se rovněž podílí na řízení, jedná se o ztrátu dokumentu. Postup správního orgánu v této situaci, je upraven v čl. 40 nařízení Ministerstva vnitra č. 5 ze dne 25.1.2008,  kterým se vydání spisový a skartační řád. Správní orgán I. stupně i žalovaný, se měli pokusit o rekonstrukci spisu a obrátit se jak na zastupitelský úřad, tak na žalobce o opětovné zaslání dokumentů. Správní orgán I. stupně nebyl oprávněn vyzývat žalobce k odstranění vad žádosti o dlouhodobý pobyt, neboť bez zrekonstruovaného spisu neměl žádný podklad pro závěr, že žádost žalobce a její náležitosti tak jak byly podány, trpěly jakýmikoli vadami. 4. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že žalobce podal dne 15.12.2014 na Zastupitelském úřadě České republiky v Hanoji žádost o vydání  povolení k dlouhodobému pobytu dle ust. § 42a zákona o pobytu cizinců, za účelem sloučení rodiny s manželkou. Žalobce k podané žádosti zaslal i průvodní dopis, ve kterém zdůraznil, že systém Visapoint nenabízí objednání za účelem potvrzení podání, a proto byl žadatel nucen objednat se za jiným účelem, aby mu byl umožněn vstup na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji a mohl tak toto podání osobně potvrdit. K žádosti připojil platový výměr na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2013 vydané Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj pro T. Y. N. 6. V dopise ze dne 19.1.2015 adresovaném ministerstvu vnitra uvedl žalobce, že originál žádosti ze dne 12.12.2014 byl žalobci pracovníkem Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji vrácen a ani podání ze dne 12.12.2014 nebylo potvrzeno. Žalobce s právním zástupcem žádost na přepážce zanechali i se všemi náležitostmi, včetně cestovního dokladu. Dne 16.1.2015 byla prostřednictvím Poštovní přepravy žádost doručena na adresu advokátní kanceláře. V dopise ze dne 19.1.2015 uvedl právní zástupce žalobce, že nyní vrací žádost odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, který je kompetentní o žádosti rozhodnout a to se všemi přílohami. Dne 21.1.2015 byl zástupce žalobce vyzván Ministerstvem vnitra ČR, aby se dostavil k převzetí originálu cestovního dokladu žalobce, ze kterého si Ministerstvo vnitra ČR pořídilo kopii. Cestovní pas byl předán dne 4.2.2015. 7. Dopisem ze dne 17.3.2015 sdělilo Ministerstvo vnitra ČR, že dne 13.11.2014 předložená žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, neboť tato žádost nebyla přijata Zastupitelským úřadem ČR v Hanoji, avšak Ministerstvo vnitra ČR není správným orgánem příslušným pro přijetí žádosti, která má být cizincem podána zastupitelskému úřadu. Ministerstvo konstatovalo, že v projednávané věci nedošlo k osobnímu potvrzení podání žádosti v pěti dnech, proto nebyla žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podána, ani zde na území ČR a řízení o ní není zahájeno. Žalobci, resp. právnímu zástupci proto byly vráceny všechny žádosti a přiložené náležitosti.  8. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, když ji soud rozhodl rozsudkem ze dne 25.5.2016 č. j. 3 A 157/2015-46, tak že žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podaném dne 15.12.2014 na Zastupitelském úřadu České republiky v Hanoji a to do 60ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Konstatoval, že pro podání žádosti je podstatné, že žádost byla podána osobně, na úředním tiskopise a dostala se do dispozice příslušného zastupitelského úřadu. Pokud ji pracovník zastupitelského úřadu žalobci následně vrátil, učinil tak až poté, kdy řízení již bylo zahájeno. Zdůraznil, že předchozí registrace žalobce v systému Visapoint není zákonnou podmínkou pro podání žádosti. Proto je zcela bez významu, že žalobce byl registrován v systému Visapoint k podání žádosti o jiný tip pobytového oprávnění a také jiný účel. 9. Dne 1.7.2016 požádalo Ministerstvo vnitra ČR o prověření informací týkající se bydlení manželky žalobce a zástupci žalobce byla zaslána výzva k odstranění vad žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu do 35 dnů od doručení výzvy s tím, že má doložit doklad o zajištění ubytování, doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem rodiny po sloučení odpovídá podmínkám uvedeným v § 42b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, doklad potvrzující příbuzenský vztah k cizinci s povolením dlouhodobým nebo trvalým pobytem a doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestu ČR. Dne 25.7.2016 požádal žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a přerušení řízení. Dne 26.7.2016 sdělilo Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje výsledek šetření v bytě manželky žalobce s tím, že žadatel by zde mohl pobývat společně se svoji rodinou. 10. Dne 29.7.2016 vydalo Ministerstvo vnitra ČR rozhodnutí, kterým určilo žalobci další lhůtu k odstranění vad žádosti do 16.8.2016 a řízení na dobu do uplynutí této lhůty přerušilo. 11. Dne 16.8.2016 zaslal žalobce požadované náležitosti na základě výzvy k odstranění vad a to potvrzení o bezdlužnosti paní N. T. Y., vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2015 paní N. T. Y., potvrzení o bezdlužnosti paní N. T. Y., vyúčtování pojistného na veřejném zdravotním pojištění a potvrzení o bezdlužnosti vůči VZP. Současně žalobce uvedl, že platební výměr, doklad o zajištění ubytování, oddací list a výpis z rejstříku trestu nebyly do dnešního dne doručeny na adresu advokátní kanceláře. Rejstřík trestu a oddací list zajišťuje účastník řízení na území Vietnamu. Vzhledem k tomu, že Vietnam sužují záplavy, není možné doklady doručit okamžitě. Proto požádal žalobce o prodloužení lhůty k doložení dokladů a přerušení na maximálně 14 dní. 12. Rozhodnutím ze dne 18.8.2016 nebylo vyhověno žádosti o přerušení řízení a řízení přerušeno nebylo s tím, že v řízení se pokračuje. Správní orgán uvedl, že již poskytl téměř celou 60 ti denní lhůtu, ve kterém má podle rozsudku Městského soudu v Praze o žádosti rozhodnout, na to, aby doložil zákonné náležitosti žádosti. 13. Dne 22.8.2016 Ministerstvo vnitra ČR řízení zastavilo, neboť žalobce neodstranil vady žádosti, když nedoložil doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestu ČR vydaný Vietnamskými státními orgány, ani doklad o zajištění ubytování na území, doklad prokazující příbuzenský vztah k nositeli oprávnění ke sloučení rodiny, tedy oddací list. 14. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ke kterému přiložil doklad o zajištění ubytování, platební výměr manželky, rejstřík trestu z Vietnamu a neověřenou kopii oddacího listu s překladem, neboť kvůli záplavám nepracuje příslušný národní výbor a účastníku řízení se nepodařilo zajistit kopii oddacího listu. Uvedl, že oddací list již přiložil ke své žádosti o trvalý pobyt v ČR OAMP pod č.j. OAM-11639/TP-2013 a navrhl, aby oddací list byl připojen z tohoto spisu. Zdůraznil, že oddací list předkládal i v tomto řízení, ale pravděpodobně vinou správních orgánů se ztratil.  Zdůraznil také, že nebyl poučen o koncentraci v řízení. 15. O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kterým odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí Ministerstva vnitra potvrdil. Ztotožnil se závěrem prvostupňového správního orgánu o tom, že žalobce nedoložil požadované doklady i s tím, že Ministerstvo vnitra ČR nemělo povinnost řízení k žádosti žalobce o přerušení řízení vyhovět a řízení přerušit. Poskytnutou lhůtu považoval žalovaný za dostatečnou a zdůraznil, že přesto vyhovělo Ministerstvo ČR žádosti žalobci o přerušení řízení ze dne 25.7.2016 a řízení přerušilo až do 16.8.2016. Pokud jde o námitku nepoučení o koncentraci řízení, odkázal žalovaný na ust. § 82 odst. 4 správního řádu s tím, že doklady doložené až v rámci odvolací řízení nelze považovat za novou skutečnost, neboť je odvolatel mohl a měl doložit v řízení I. stupně, zejména, když byl k jejich doložení Ministerstvem vnitra ČR vyzván. Pokud žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011, č. j. 5 As 7/2011-48 zdůraznil žalovaný, že toto rozhodnutí na projednávaný případ nedopadá. V nyní projednávané věci bylo řízení zahájeno na žádost žalobce a Ministerstvo nemělo povinnost o koncentraci řízení žalobce poučovat. Proto nemohl žalovaný doklady doložené v rámci odvolacího řízení zohlednit. 16. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žalobce nepožádal výslovně o nařízení ústního jednání, vyjádřil tím souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání, a žalovaný s tímto postupem souhlasil,  postupoval Městský soud v Praze podle ustanovení § 51 odst.1 s.ř.s. a o podané věci rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Přitom dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí, jímž bylo pravomocně zastaveno řízení ve věci žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání (změna účelu), přičemž základem první žalobní námitky je tvrzení žalobce o tom, že správní úřad je povinen na žádost účastníka správního řízení o přerušení řízení podle ustanovení § 64 odstavec 2 správního řádu řízení přerušit vždy, neboť zákon nepočítá s možností, že by správní orgán žádosti o přerušení nevyhověl. 18. Podle ustanovení § 64 odstavec 1 písmeno a/ správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2. Podle odstavce 2 téhož právního ustanovení v řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni. Podle odstavce 4 téhož právního ustanovení řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle odstavce 2 správní orgán při určení doby přerušení přihlíží k návrhu účastníka. 19. Městský soud v Praze tuto námitku neshledal důvodnou, neboť nesdílí výše uvedený právní názor žalobce o tom, že správní úřad je povinen podle ustanovení § 64 odstavec 2 správního řádu na žádost účastníka řízení přerušit vždy a naopak má za to, že správní úřad je oprávněn posuzovat, zda – v případě žalobce již opakovaná – žádost o přerušení řízení není v rozporu s ustanovením § 64 odstavec 4 správního řádu, které stanoví, že přerušit řízení lze jen na dobu nezbytně nutnou. Právě posouzení nezbytně nutné délky přerušení řízení bylo pro závěr o důvodnosti této žalobní námitky klíčové. 20. Z obsahu spisového materiálu je přitom zřejmé, že žalobci byla dne 1.7.2016 doručena výzva k odstranění vad žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu ve lhůtě do 35 dnů a že dne 25.7.2016 žalobce požádal poprvé o přerušení řízení. Dne 29.7.2016 vydalo Ministerstvo vnitra ČR rozhodnutí, kterým určilo žalobci další lhůtu k odstranění vad žádosti do 16.8.2016 a řízení na dobu do uplynutí této lhůty přerušilo. Dne 16.8.2016 zaslal žalobce některé z požadovaných náležitostí a současně znovu požádal o prodloužení lhůty k doložení dokladů a přerušení na maximálně 14 dní. Rozhodnutím ze dne 18.8.2016 nebylo žádosti o přerušení řízení vyhověno a řízení přerušeno nebylo s tím, že v řízení se pokračuje. Správní orgán uvedl, že již poskytl téměř celou 60 ti denní lhůtu, ve které má podle rozsudku Městského soudu v Praze o žádosti rozhodnout, na to, aby žalobce doložil zákonné náležitosti žádosti. 21. Z výše popsaného průběhu správního řízení je tedy zřejmé, že v daném případě bylo správním úřadem konstatováno, že opakované žádosti o přerušení již nebylo možno vyhovět, neboť by to bylo v rozporu s ustanovením § 64 odst. 4 správního řádu. Konstatoval, že žalobce jako důvod pro toto další přerušení uvedl rozsáhlé deště a povodeň, které ale Vietnam postihly až na počátku srpna 2016. Žalobce sice v žádosti uvedl, že se mu podařilo kontaktovat manželku až 25.7.2016, nicméně správní orgán zdůraznil, že doklady vztahující se k příjmu manželky byly vydány již koncem měsíce června, tedy již po vydání rozsudku soudu.  22.  Z uvedeného je patrné, že žalobci bylo umožněno, aby v době ode dne 1.7.2016 do dne 16.8.2016 řádně doplnil svoji žádost o povolení k pobytu.  Za této situace nelze přehlédnout, že správní orgán I. stupně byl vázán rozsudkem Městského soudu, kterým mu bylo uloženo, aby rozhodl o žádosti ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku, tj. do 27.8.2016 a správní orgán musel mít také prostor pro posouzení podané žádosti. Nelze přehlédnout ani to, že žalobce žádal o opětovné přerušení řízení za situace, kdy on sám navrhl, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí o žádosti pouze ve lhůtě 30 dnů. 23. Je nutno přihlédnout k tomu, že smyslem přerušení řízení je zejména umožnit účastníku řízení, aby měl časový prostor k tomu, aby mohl obstarat doklady potřebné pro doložení důvodnosti žádosti o zahájení řízení, popřípadě časový prostor pro to, aby zvážil, zda na své žádosti setrvá. Dobu, na kterou řízení přeruší, pak posuzuje a o její délce rozhoduje správní orgán. 24. Povinnost stanovená v ustanovení § 64 odstavec 2 správního řádu neznamená, že jde o povinnost správního orgánu zcela absolutní. Pokud by městský soud přisvědčil žalobní námitce o tom, že správní úřad je povinen řízení na žádost účastníka řízení přerušit vždy a není oprávněn tak neučinit s odvoláním na zásady rychlosti a hospodárnosti správního řízení, popřel by tímto výkladem znění zákonného ustanovení § 64 odstavce 4 věty prvé správního řádu a umožnil by tak výklad, podle něhož je účastník správního řízení oprávněn libovolně a případně i bezdůvodně prodlužovat správní řízení, zahájené na jeho žádost a podle něhož nemá správní úřad žádný mechanismus, jak této jistě nežádoucí situaci zabránit. Takový výklad příslušného ustanovení správního řádu je nepochybně v rozporu se základními zásadami správního řízení a podle názoru soudu je takový výklad nepřípustný. 25. Žalobce dále namítá, že povinností správního orgánu I. stupně před vydáním rozhodnutím je poučit účastníka řízení o koncentraci řízení dle § 82 odst. 4, jinak se na něj ustanovení o koncentraci řízení nevztahuje a je oprávněn předkládat nové důkazy v průběhu odvolacího řízení bez omezení, což učinil. 26. Ani tento názor žalobce soud nesdílí. Z výše popsaného obsahu správního spisu je patné, že žalobce podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky neobsahující všechny potřebné náležitosti. Proto správní orgán prvního stupně vyzval žalobce k doplnění žádosti. Výzva je dle soudu dostatečně podrobná a obsahuje též poučení o následcích nedoplnění podání, neboť uvádí: „Pokud náležitost nebude doložena, bude řízení o Vaší žádosti zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) zák. 500/2004 Sb., správní řád. Pokud ani na základě této výzvy v určené lhůtě neodstraníte specifikované nedostatky Vámi již předložených náležitostí žádosti, správní orgán Vaši žádost zamítne.“ 27. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 25.10.2017, č.j. 8 Azs 152/2017-31(dostupný na www.nssoud.cz) konstatoval, že zásada koncentrace vyjádřená v § 82 odst. 4 spr. ř. zřetelně a bez výhrad stanoví, že se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. Cílem citovaného ustanovení je zefektivnění správního řízení. Koncentrační zásada se typicky uplatní v řízeních zahajovaných na návrh, tedy v řízeních o žádosti. Je totiž především na žadateli, aby shromáždil a předložil správnímu orgánu potřebné podklady pro rozhodnutí. Jestliže tak žadatel neučiní, svědčí to o jeho nečinnosti a neochotě poskytnout správnímu orgánu prvního stupně součinnost. Toto pochybení nemůže být zhojeno ani cestou uvedení nových tvrzení a důkazů v rámci odvolání. 28. Městský soud s ohledem na výše uvedené nemůže přisvědčit argumentaci žalobce, podle které jej správní orgán o koncentraci řízení nepoučil dostatečně. Text poučení v zaslané výzvě je naopak zcela jasný, neboť nevzbuzoval žádné nejasnosti ohledně toho, co je po žadateli žádáno, a výslovně i informoval o následku nesplnění výzvy vůči žadateli. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku, nelze přehlédnout ani to, že žalobce byl v řízení před správním orgánem prvního stupně zastoupen advokátem, jehož stavovskou právní povinností (§ 16 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) bylo dokonce i bez případného poučení chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Pakliže žalobcův advokát těmto svým povinnostem v úplnosti nedostál, nelze z toho vyvozovat nezákonné zkrácení subjektivních práv žalobce ve správním řízení. 29. Městský soud proto dospěl k závěru, že žalobce byl správním orgánem prvního stupně poučen více než dostatečně o tom, jak je třeba v řízení postupovat, co konkrétně má doplnit, a jakým následkům se vystavuje při neodstranění vad žádosti, a proto ani tuto námitku důvodnou neshledal. 30. Žalobce také namítá, že oddací list předkládal již při podání žádosti dne 15.12.2014, ale zřejmě se nikoliv jeho vinnou ztratil při tom, jak mu doklady zastupitelský úřad, popřípadě Ministerstvo vnitra, vraceli zpět a právní zástupce znova odesílal. Žalobce namítá, že skutečnost, že zastupitelský úřad nepředal správnímu orgánu I. stupně všechny předložené doklady, nemůže jít k jeho tíži. 31. Městský soud zjistil, že žádost byla zástupci žalobce poprvé vrácena dne 16.1.2015 a znovu pak 17.3.2015 po té, co jí zástupce žalobce znovu odeslal dne 20.1.2015 na ministerstvo vnitra. V závěru listiny nazvané „Vrácení úředního tiskopisu žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu“ ze dne 17.3.2015 je uveden seznam dokumentů, které žalobce doložil k žádosti a které mu byly jako příloha této listiny vráceny, s výjimkou originálu cestovního pasu, který byl předán již dne 4.2.2015. Oddací list mezi těmito listinami uveden není. Soud považuje za vysoce pravděpodobné, že pokud by se některé listiny, původně přiložené k žádosti, ztratily a nebyly žalobci vráceny, žalobce by se zajisté bránil tím, že svou povinnost předložit je již splnil. Namísto toho ale žalobce reagoval na zaslanou výzvu k odstranění vad ze dne 1.7.2016 tak, že oddací list zajišťuje ve VNM. Informaci o tom, že se oddací list ztratil při vracení žádosti uvedl žalobce až v odvolání ze dne 30.8.2016. Zde také prvně poukázal na to, že oddací list zakládal i k žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu  MV ČR OAMP pod č.j. OAM-11639/TP-2013, když současně požádal, aby byl oddací list z tohoto spisu připojen. 32. Vzhledem k tomu, že žalobce byl řádně poučen o tom, že v rámci odvolacího řízení již nemůže předkládat další listiny a náležitosti, nemohl již žalovaný jako odvolací správní orgán k těmto novým tvrzením žalobce přihlédnout. Ani v tomto případě žalobce neuvedl, co mu bránilo uvést tvrzení o ztrátě oddacího listu, případně o jeho založení v jiném spise, již v řízení před správním orgánem prvního stupně. Soud proto znovu odkazuje na ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu, upravující zásadu koncentrace správního řízení, ze které vyplývá povinnost odvolacího orgánu akceptovat nové skutečnosti a návrhy na provedení nových důkazů, uvedených v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, pouze tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Je vyloučeno, aby účastník řízení uplatňoval v odvolání či v průběhu odvolacího řízení takové skutečnosti a důkazy, které mohl bez potíží uplatnit v průběhu řízení na prvním stupni. 33. Městský soud v Praze po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. 34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   P o u č e n í:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 SŘS a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 9. března 2018   JUDr. Hana Veberová v. r. předsedkyně senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.