1/ V odůvodnění rozsudku o výživném je třeba uvést, alespoň přiměřeným rozpětím, měsíční čistý příjem rodiče, který dle závěrů soudu odpovídá jeho schopnostem a možnostem. 2/ Při stanovení výživného u podnikatele vykazujícího své výdaje paušální částkou, nelze bez dalšího vycházet z této částky jako z výdajů, které byly skutečně vynaloženy. Soud vždy v takovém případě zjišťuje, jak konkrétně probíhá podnikání povinného rodiče, a rovněž posuzuje, zda jeho majetkové poměry odpovídají vykázaným výdajům.

č. j.: 16 Co 30/2018 – 300 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Chmelíčka a soudkyň JUDr. Ivy Březinové a JUDr. Lady Záviškové ve věci nezletilého: A. S., bytem P., D. zastoupený jako opatrovníkem Městskou částí Praha 14 sídlem Praha 9, Bratří Venclíků 1073/8 syna matky: J. B. bytem P., D. zastoupená advokátem Mgr. Josefem Balínem, LL.M. sídlem Plzeň, Goethova 294/8 a otce: D. S. bytem P., Ch. o výživné a styk otce s nezletilým o odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. října 2017, č.j. 62 Nc 2606/2016-229, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. o běžném výživném mění jen tak, že výživné otce za dobu od 1.10.2016 do 31.8.2017 se stanoví částkou 4 500 Kč měsíčně, jinak se potvrzuje. II. Ve výroku III. o nedoplatku na výživném se rozsudek mění jen tak, že tento nedoplatek za dobu od 1.10.2016 do 28.2.2018 ve výši 52 500 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří měsíců od právní moci rozsudku. III. Ve výroku IV. o styku otce s nezletilým se rozsudek mění jen tak, že otec je oprávněn v lichém týdnu se stýkat s nezletilým od pátku 13.00 hod. a v sudém týdnu od středy 13.00 hod. s tím, že místem předání a převzetí nezletilého o běžném styku je předškolní zařízení a o prázdninovém styku bydliště matky, jinak se v rozsahu styku potvrzuje. IV. Ve výrocích V. a VI. se rozsudek zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně nezl. A. svěřil do výchovy matky (výrok I.) a otci uložil povinnost s účinností od 1.10.2016 platit na výživu nezl. A. částku 5 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok II.). Nedoplatek otce na výživném za dobu od 1.10.2016 do 31.10.2017 ve výši 51 500 Kč soud uložil otci zaplatit k rukám matky do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále byl i upraven styk otce s nezl. A. tak, že otec je oprávněn stýkat se s ním každý lichý týden v roce od pátku 16.00 hod. do pondělí 8.00 hod. a každý sudý týden v roce od středy 16.00 hod. do následujícího čtvrtka 18.00 hod. s tím, že místem převzetí a předání nezletilého je předškolní zařízení nezletilého nebo místo bydliště matky. Soud i dále rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s nezl. A. o letních prázdninách po dobu týdne v červenci a týdne v srpnu s tím, že je povinen oznámit matce termín styku nejpozději do 30. 4. kalendářního roku, když úprava prázdninového styku má přednost před úpravou běžného styku (výrok IV.). Oběma rodičům byla i uložena povinnost nahradit státu náklady řízení, a to každému ve výši 7 175 Kč (výroky V. a VI.), ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). 2. V dané věci soud I. stupně vyšel ze zjištění, že rodiče nejsou manželé, žili spolu v bytě matky do října 2016, soužití bylo přerušeno z rozhodnutí matky a v říjnu se otec odstěhoval. Rozpory spočívaly mimo jiné i v odlišných názorech na výchovu nezl. A. Před rozchodem rodičů pečovali o A. oba rodiče, byť matka měla k péči otce výhrady s tím, že nezajišťuje nezletilému pravidelný režim a není důsledný, otec naopak kritizoval matku. Tyto závěry učinil soud z výslechů účastníků, dále provedl i důkaz znaleckým posudkem z odvětví psychologie i odvětví psychiatrie znalkyně PhDr. Záhorské Ph.D. Znalkyně konstatovala, že oba rodiče mají k synovi autentický rodičovský vztah. Osobnosti obou rodičů jsou na základě psychického posouzení v normě, osobnost otce ale vykazuje rysy mírné nezralosti, výrazné senzitivity a nižší emoční stability, byť se otec snaží o výraznou sebekontrolu. A. má k oběma rodičům pozitivní vztah, jako autoritu vnímá o něco více matku. 3. Dále soud zjistil, že matka pracuje jako úseková sestra gynekologie v N. N. H., její průměrný měsíční čistý příjem za období od dubna do srpna 2016 činil 26 831 Kč. Matka nadále splácí hypotéku. Otec je podnikatelem, když pro společnost L. pronajímá byty, v roce 2015 činil jeho roční hrubý příjem 593 232 Kč, po paušálním odečtu výdajů ve výši 60 % činil základ daně částku 237 200 Kč, daň byla vyměřena ve výši 10 740 Kč. V roce 2016 činily příjmy otce 480 297 Kč, po odečtu paušální částky představující 60 % příjmu činil základ daně otce částku 195 700 Kč a daň 4 515 Kč. Otec nyní bydlí ve vlastním bytě, částečně jej financoval hypotečním úvěrem ve výši 2 200 000 Kč, vlastní automobil F. M., rok výr. 2003. V době rozhodnutí soudu I. stupně otec potvrdil i úspory v řádu statisíců Kč na účtu u Českomoravské stavební spořitelny. Otec rovněž nezletilému spoří částkou 1 500 Kč měsíčně, účet je ovšem veden na jméno otce. Rovněž oblečení, které nezletilému nakupuje, má u sebe. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu rozhodl soud nejprve za užití § 907 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o.z.) tak, že nezletilého svěřil do výchovy matky, která ji i fakticky zajišťuje, závady v péči nebyly shledány, rovněž otec nakonec s tímto rozhodnutím souhlasil, když žádal zachovat široký styk s dítětem. Nezletilý se s otcem stýká, mezi rodiči ovšem v této oblasti existují rozpory, soud I. stupně zároveň rozhodl za užití § 888 a § 891 o.z. o úpravě styku, a to v rozsahu uvedeném ve výroku svého rozsudku, když dospěl k závěru, že takto upravený rozsah styku odpovídá situaci v rodině. Předávání nezletilého přitom soud upravil tak, aby se minimalizoval kontakt rodičů za účelem předcházení potencionálním konfliktům. 5. Za užití § 922 o.z. soud stanovil výživné otce od 1.10.2016, tedy od měsíce, kdy rodiče přestali žít spolu. Při rozhodování o výši výživného soud vyšel z učiněných zjištění, ta hodnotil dle §§ 913 – 915 o.z. a dospěl k závěru, že jím stanovené výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně odpovídá zákonným kritériím, tedy odůvodněným potřebám nezletilého, jakož i výdělkovým schopnostem a možnostem i majetkovým poměrům obou rodičů. Potřeby nezletilého přitom odpovídají věku, nejsou zvyšovány nijakými mimořádnými okolnostmi. Ve vztahu ke schopnostem a možnostem otce pak soud I. stupně konstatoval, že výdaje při podnikání, které otec vykazuje paušální částkou 60 %, nelze považovat za prokázané v této výši. Svědčí o tom majetková situace otce, tedy jeho úspory i možnost pořízení bytu na hypotéku, dále i z výpovědi otce vyplynulo, že při podnikání má výdaje v zásadě pouze na pohonné hmoty, tedy výdaje s podnikáním nejsou vysoké. Zvýšením výživného zpětně vznikl otci nedoplatek na výživném, při jeho vyčíslení vyšel soud z toho, že otec poprvé výživné zaplatil částkou 2 000 Kč měsíčně až v lednu 2017 a platí ho nadále v této výši. 6. O nákladech státu rozhodl soud za užití § 148 odst. 1 o.s.ř., když každému z rodičů uložil zaplatit polovinu nákladů tvořených znalečným, o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud za užití § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.), když výjimečné okolnosti svědčící pro přiznání nákladů řízení některému z účastníků neshledal. 7. Proti tomuto rozsudku podal do výroku o výživném i do výroku o styku s A. odvolání otec. Namítal, že v sudém týdnu předává matce A. až odpoledne, takto úpravu styku navrhla i znalkyně a soud nedůvodně tento návrh nerespektoval. Ve vztahu ke stanovení výživného namítal, že se jeho příjmy dlouhodobě pohybují mezi 18–20 tis. Kč měsíčně, jak vyplývá i z daňového přiznání. Navíc soud nezohlednil, že synovi spoří měsíčně částku 1 500 Kč. Pokud soud dovodil, že jeho příjmy jsou ve skutečnosti vyšší, vlastně ho obviňuje z daňových úniků. Výživné stanovené soudem I. stupně je nepřiměřené, otec je schopen hradit pouze výživné v dosavadní výši. Rozhodnutí o výživném v rozsudku pak považuje i za zcela rozporné s tím, že předběžným opatřením mu byla jako odpovídající výživné stanovena pouze částka 2 000 Kč. Dále soudu I. stupně vytýkal i to, že se nijak nezabýval výdělkovými schopnostmi a možnostmi matky, ve skutečnosti jsou výdělky matky vyšší, a tato okolnost měla být zohledněna. Navrhl tedy, aby odvolací soud rozsudek změnil i ve výroku o výživném. 8. Matka navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného, i když v odvolání zopakovala své výhrady k péči otce o syna. Uváděla, že považuje uvedený rozsah styku za dostačující, rovněž považuje za vhodné předávání dítěte v předškolním zařízení, když se tak minimalizují kontakty rodičů, neboť otec není dosud s rozchodem rodičů vyrovnaný. Rozsudek navrhla potvrdit rovněž ve výroku o výživném, když uváděla, že bez dalšího nelze vycházet z paušální částky výdajů jako z výdajů ve skutečné výši. 9. Opatrovník navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. 10. Odvolací soud na základě podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal napadený rozsudek dle § 28 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále i jen z.ř.s.), když i řízení dále doplnil, dospěl k závěru, že odvolání otce není v rozhodující části důvodné. 11. Doplňujícím výslechem otce odvolací soud zjistil, že jako realitní makléř, který sjednává pronájmy bytů pro společnost L., pracuje přibližně šest let, v oboru samotném pracuje jedenáct let. Otec je absolventem střední ekonomické školy a absolvoval i vyšší odbornou školu se zaměřením na management cestovního ruchu. Byty pro klienty zajišťuje pouze v Praze, za uzavření nájemní smlouvy má provizi. Výdaje, které v daňovém přiznání vyznačuje paušální částkou 60 %, jsou především výdaje na automobil i další výdaje na živobytí. Otec prodal vůz F. M. a nově si pořídil dvanáct let starý F. F. Kromě hypotéky ve výši 7 500 Kč otec i platí stavební spořitelně částku 2 000 Kč a rovněž již utratil úspory za zařízení bytu. Styky s A. probíhají v zásadě dle soudního rozhodnutí. 12. Z doplňujícího výslechu matky odvolací soud zjistil, že nadále pracuje jako úseková sestra, matka uvedla, že její příjem se zvýšil, neboť byla zařazena do týmu, který vypracovává klientskou studii pro izraelskou společnost. Matka souhlasila s tím, aby si otec na běžný styk A. vyzvedával již okolo poledne v mateřské škole, nesouhlasila ale s prodloužením styku s tím, že chce, aby měl nezletilý pravidelný režim. 13. Z přiznání k dani z příjmu otce za rok 2017 odvolací soud zjistil, že v tomto roce otec vykázal hrubý příjem ve výši 620 722 Kč, po odečtení paušálních 60% výdajů, tedy částky 372 433 Kč, činí rozdíl částku 248 289 Kč, daň byla vyčíslena částkou 12 390 Kč. 14. Ze zprávy N. N. H. odvolací soud zjistil průměrný měsíční čistý příjem matky za období od září 2016 do srpna 2017 ve výši 46 029 Kč, přitom platí, že prvých šest měsíců byly příjmy výrazně nižší – okolo 30 000 Kč, po dalších šest měsíců se již blížily částce 60 000 Kč měsíčně, přitom výrazně vzrostly v roce 2017 nenárokové složky příjmu. Za období od září 2017 do ledna 2018 byl vykázán průměrný měsíční čistý příjem matky ve výši 61 298 Kč. 15. Soud provedl i důkaz zprávou opatrovníka, v níž opatrovník konstatoval, že komunikace mezi rodiči je nadále špatná, ve zprávě jsou převzata sdělení matky o tom, jak probíhá styk, a reprodukovány výhrady matky k tomu, že dle matky nestanoví otec synovi pevné mantinely chování ani pravidelný denní režim. 16. V odvolacím jednání otec i vznesl námitku podjatosti opatrovníka s tím, že v rámci opatrovníka nyní jeho věc vyřizuje jiná pracovnice než původní, ta ho viděla jen jednou a její zprávy nejsou pravdivé. 17. Zde odvolací soud uvádí, že občanský soudní řád ani zákon o zvláštních řízeních soudních nedává soudu pravomoc rozhodnout o podjatosti opatrovníka, proti ustanovenému opatrovníku lze v zákonné lhůtě podat nikoliv námitku podjatosti, ale odvolání. To otec neučinil, lze však dodat, že odvolací lhůta již dávno uběhla. Zde navíc otec nezpochybňuje samotného opatrovníka, ale jeho konkrétní pracovnici, své námitky tak může uplatnit pouze u příslušného orgánu městské části. Jak výše uvedeno, námitka podjatosti proti opatrovníku tedy není úkonem, který může účastník přípustně uplatnit, odvolací soud tedy k této námitce nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 2 z.ř.s.). 18. Při odvolacím přezkumu odvolací soud nejprve posuzoval správnost napadeného výroku o výživném. Soudu I. stupně lze vytknout, že neuvedl (alespoň přiměřeným rozpětím), z jakého konkrétního příjmu otce vycházel jako z příjmu odpovídajícího jeho schopnostem a možnostem. Soudem I. stupně učiněná zjištění však umožnila po doplnění dokazování (§ 28 odst. 1 z.ř.s.) tento závěr učinit odvolacímu soudu. 19. Otec při podnikání využívá své ekonomické vzdělání, v oboru pracuje přes deset let, příjem dosahovaný v podnikání tak lze považovat za příjem odpovídající jeho schopnostem a možnostem. Dále je ovšem především správný závěr soudu I. stupně, že při stanovení výživného u podnikatele, který v daňovém přiznání vykazuje své výdaje za užití § 7 odst. 7 zák. č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, paušální částkou, ať již 60 % či 80 %, nelze bez dalšího vycházet z této paušální částky jako z výdajů, které byly při podnikání skutečně vynaloženy. Takto stanovené paušály představují určitý benefit, který stát poskytuje podnikatelům, především jim zjednodušuje evidenci, nepochybně ale benevolentním stanovením paušálů podporuje, jako ze společenského hlediska žádoucí, jejich podnikatelskou aktivitu. Při rozhodování o výživném je v takovém případě tedy vždy namístě zjišťovat, jak konkrétně probíhá podnikání povinného rodiče a rovněž, zda majetkové poměry povinného rodiče odpovídají paušálně vykázaným výdajům. Až na tomto základě lze učinit závěr, v jakém rozsahu lze výdaje podnikatele vykazované paušální částkou uznat při stanovení výživného. 20. V dané věci otec nemá výdaje na kancelář, jako své výdaje na podnikání uvedl pouze výdaje na pohonné hmoty, přitom ale zajišťuje pronájem bytů pro klienty v Praze, i z toho plyne, že výdaje na dopravu, tedy na pohonné hmoty, a další výdaje spojené s vozidlem jsou z povahy věci omezené. Podpůrně pro tento závěr svědčí i majetkové poměry otce, když otec připustil z minulosti úspory v rozsahu až 300 000 Kč, navíc i po určité období platil nezletilému soukromou školku částkou 7 500 Kč měsíčně, úspor by nemohl dosáhnout a výdaje by si nemohl dovolit, pokud by v Praze, kde jsou obecně vyšší výdaje, dosahoval jím tvrzeného příjmu okolo 20 000 Kč měsíčně čistého. Nyní pro vyšší příjem svědčí i splátky hypotéky otcem. 21. Na základě výše uvedených zjištění a učiněných závěrů hodnotil odvolací soud příjmy a výdaje otce vykázané v přiznání k dani z příjmu za rok 2016, tedy celkové příjmy ve výši 489 297 Kč, paušální výdaje ve výši 293 578 Kč, rozdíl, z něhož byla vyměřena daň ve výši 195 719 Kč, i daň ve výši 4 515 Kč. S ohledem na na výše uvedená zjištění o podnikání a majetkové situaci otce jsou dle hodnocení odvolacího soudu vykázané paušální výdaje ve skutečnosti přibližně dvojnásobné než výdaje skutečné, vyšší výdaje nelze při charakteru podnikání otce dovodit. I při zohlednění dalších zákonných povinností otce (zdravotní a sociální pojištění) tak má odvolací soud za to, že průměrný čistý příjem otce se v roce 2016 pohyboval okolo částky 350 000 Kč a měsíční čistý příjem se tak zespodu blížil částce 30 000 Kč. Za situace, kdy je A. ještě předškolního věku, žádný z rodičů nemá další vyživovací povinnost a s ohledem na věk A. ještě matka z podstatné části nahrazuje svůj finanční příspěvek osobní péčí (§ 913 odst. 2 o.z.), dospěl odvolací soud k závěru, že zákonným kritériím, tedy odůvodněným potřebám dítěte, jakož i schopnostem a možnostem rodičů a jejich majetkovým poměrům (§ 913 a § 915 o.z.) odpovídá výživné otce v době od ukončení společného soužití (říjen 2016) po následující školní rok včetně prázdnin, tedy do konce srpna 2017, ve výši 4 500 Kč měsíčně. Odvolací soud proto za užití § 220 o.s.ř. a § 1 odst. 2 z.ř.s. rozsudek soudu I. stupně ve výroku o běžném výživném takto změnil. 22. Odvolací soud dále zjišťoval i aktuální příjmy rodičů, když u obou došlo v roce 2017 oproti roku 2016 k výraznému zvýšení, matka nyní dokonce dosahuje více než dvojnásobného příjmu, než jaký zjistil soud I. stupně. U matky je přitom nerozhodné, že ke zvýšení skutečně došlo u nenárokových částí mzdy, rozhodný je dosahovaný příjem. Význam změny příjmu u matky pro stanovení výživného otci je však nadále oslabován tím, že matka v podstatné části nahrazuje i nadále svůj finanční příspěvek osobní péčí o nezletilého. V případě otce s jeho roční hrubý příjem zvýšil přibližně o 130 000 Kč (620 722 Kč, z něho paušálně stanovené výdaje činí 372 433 Kč, rozdíl 248 289 Kč, daň 12 390 Kč). I v tomto případě má odvolací soud za to, že pro účely výživného uznatelné výdaje jsou přibližně o polovinu nižší, čistý roční příjem otce se tak blíží částce 420 000 Kč a průměrný měsíční příjem otce částce 35 000 Kč. Tomuto příjmu výživné stanovené soudem I. stupně částkou 5 500 Kč měsíčně odpovídá. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. Ohledně výživného otce ve výši 5 500 Kč měsíčně za dobu od 1.9.2017 nadále i ve zbývající části týkající se splatnosti výživného dle § 219 o.s.ř. potvrdil. 23. Jen závěrem k výši stanoveného výživného lze k námitkám otce uvést, že předběžným opatřením stanovené výživné otce ve výši 2 000 Kč měsíčně nevycházelo ze zjištění schopností otce platit výživné, když zjištění k nim ještě ve spise nebyla. Částka 2 000 Kč měsíčně představovala, jak koneckonců uvedly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, pouze minimální nezbytnou částku na základní potřeby nezletilého, u níž i bez dokazování bylo s ohledem na tehdejší kusá zjištění ohledně pracovní kvalifikace a majetkových poměrů otce osvědčené, že je v možnostech otce ji platit. 24. S ohledem na plynutí doby a nové rozhodnutí o výživném rozhodl odvolací soud nově i o nedoplatku otce na výživném, když přitom vycházel ze shodných výpovědí rodičů, že otec od prosince 2016 platí výživné částkou 2 000 Kč měsíčně. Na plnění výživného nebylo možno otci započítat žádnou dalšíí částku, otec sám potvrdil, že věci, které nezletilému koupil, může nezletilý užívat jen při pobytu u něj. Stejně tak nelze považovat za plnění vyživovací povinnosti skutečnost, že otec nezletilému spoří částku 1 500 Kč měsíčně, i kdyby soud přijal jeho tvrzení, že peníze takto spořené na účtu otce jsou určeny nezletilému. Otec měl při výše uvedeném výživném za období od 1.10.2016 do 28.2.2018 zaplatit celkem 82 500 Kč, zaplatil ale pouze 30 000 Kč (částka 2 000 Kč měsíčně od prosince 2016 dosud). Rozdíl ve výši 52 500 Kč tedy odvolací soud uložil otci zaplatit, za užití § 160 odst. 1 o.s.ř. mu stejně jako soud I. stupně stanovil pro zaplacení tříměsíční lhůtu od právní moci rozsudku, když má za to, že splnění dluhu v této lhůtě je v možnostech otce. 25. K odvolání otce přezkoumal odvolací soud i napadený výrok IV. o rozsahu jeho styku s nezletilým, když se zaměřil především na výslovně otcem namítanou úpravu v sudém týdnu. Ani odvolací soud přitom neshledal důvody k tomu, aby byl styk otce s nezletilým rozšířen i na čtvrtek až do odpoledních hodin, když v této době probíhá u A. předškolní docházka, která bude navíc od září povinná. Odvolací soud pouze se souhlasem matky rozšířil běžný styk v lichém i sudém týdnu tak, aby otec nezletilého mohl převzít ve školce již po obědě, tedy ve 13.00 hod. Další změnu provedl odvolací soud pouze tak, že upřesnil místa předání i převzetí nezletilého, když alternativa uvedená v rozsudku soudu I. stupně (školka či bydliště matky) není určitá a zejména s ohledem na konfliktní komunikaci rodičů by mohla působit problémy. Jinak nebyl výrok o styku otcem napaden a i odvolací soud má za to, že soud I. stupně stanovil rozsah styku v souladu s ust. § 888 o.z., když takto soudem I. stupně upravený styk umožňuje otci podílet se na výchově nezletilého. Lze jen konstatovat, že z poslední zprávy opatrovníka, která jen reprodukuje sdělení matky, vyplývá, že kritický pohled matky na výchovu nezletilého otcem přetrvává. Objektivní zjištění zejména ze znaleckého posudku však pro zásadní omezení rozsahu styku otce s nezletilým nesvědčí. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně za užití § 220 o.s.ř. změnil jen tak, že posunutím počátku rozšířil poněkud běžný styk a zpřesnil podmínky předání, jinak ho dle § 219 o.s.ř. potvrdil. 26. Odvolacímu soudu nezbylo, než za užití § 219a o.s.ř. zrušit rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech státu, když soud I. stupně pochybil, neboť oběma rodičům uložil zaplatit tyto náklady, které dosud nevznikly, neboť nebyly v době rozhodnutí soudu I. stupně a ani nyní pravomocně přiznány. Usnesení o přiznání znalečného znalkyni vydal soud I. stupně až následně, proti tomuto rozhodnutí však otec podal odvolání. K námitkám otce lze ale pouze obecně konstatovat, že znalecký posudek byl vypracován v zájmu nezletilého, za této situace ustáleně platí, že rodiče hradí náklady, které státu takto vznikly, rovným dílem. 27. Ve věci samé byla věc skončena, odvolací soud tedy rozhodl dle § 23 z.ř.s. a za užití § 1 odst. 2 z.ř.s. a § 224 odst. 1 o.s.ř. i o nákladech řízení před soudy obou stupňů, když ani on neshledal v dané věci okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání nákladů řízení některému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha dne 27. února 2018 JUDr. Milan Chmelíček předseda senátu