USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Olgy Petrové a Mgr. Pavly Polednové ve věci žalobkyně: EXCON Steel holding, a.s., IČO: 02259567 sídlem Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9 zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Sedláčkem sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1 proti žalované: Senvion GmbH, registrační číslo HRB 137187 sídlem Überseering 10, 22297 Hamburk, Spolková republika Německo zastoupená advokátem Mgr. Václavem Vlkem sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha 1 o zaplacení 81 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. ledna 2018, č.j. 52 C 441/2016-187, takto: Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení částky 81 000 000 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody. Tvrdila, že vznikla v důsledku rozdělení EXCON a.s., že dle projektu rozdělení odštěpením se vznikem nových společností na ni přešly kmenové akcie EXCON Steel a.s. (nyní HR Steel a.s.) v počtu 2 216 ks ve jmenovité hodnotě 221 600 000 Kč a pohledávky vůči HR Steel a.s. z titulu nevrácené zápůjčky v celkové výši 162 696 981,40 Kč, která měla být vrácena nejpozději do 15.1.2019, že žalovaná spolupracovala s HR Steel a.s., porušila vůči ní smluvní závazek a způsobila tak její úpadek, HR Steel a.s. je od července 2014 v insolvenci, v srpnu 2014 byl ujištěn úpadek a bylo rozhodnuto o povolení reorganizace, v lednu 2015 byla reorganizace přeměněna na konkurz. Prohlášením konkurzu dne 23.1.2015 se akcie HR Steel a.s. staly bezcennými a pohledávka z nevrácené zápůjčky se stala z převážné části fakticky nedobytnou. Tvrdila, že ke škodě – újmě na jejím majetku, došlo v důsledku škodní události spočívající v porušení smluvního závazku žalovanou, když žalovaná nesplnila povinnost dle Rámcové smlouvy o dodávkách ze dne 21.12.2006 č. REP-424-2006 (dále také jen rámcová smlouva), dle dodatku k této smlouvě ze dne 17.6.2010 a dle Množstevní smlouvy ze dne 17.6.2010 č. 517/4600000651 (dále také jen množstevní smlouva), uzavřené mezi žalovanou a HR Steel a.s., objednat a převzít od HR Steel a.s. 28 nosičů typu 6M pro větrné elektrárny a za dodané nosiče zaplatit HR Steel a.s. sjednanou kupní cenu. Rovněž tvrdila, že pokud by tento závazek byl povinnou splněn, HR Steel a.s. by se neocitla v úpadku, její akcie by neztratily na hodnotě a pohledávka ze zápůjčky by nebyla nedobytnou. Věcnou a místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 odvozovala z čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), s tím, že ke škodě došlo na jejím majetku týkajícím se HR Steel a.s. a žalobkyně i HR Steel a.s. sídlí na stejné adrese v Praze 9. Požadovala jako náhradu škody za znehodnocení akcií 54 000 000 Kč a jako náhradu škody za nevrácenou zápůjčku 27 000 000 Kč, s úrokem z prodlení běžícím od výzvy k plnění zaslané žalované. 2. Žalovaná v prvním podání vůči soudu v této věci ze dne 17.7.2017 vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů. Zdůraznila, že pravidla o zvláštní příslušnosti obsažená v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále také jen Nařízení či Brusel I bis), o příslušnosti soudů jiného členského státu, než je stát, ve kterém má žalovaný bydliště, je třeba vykládat restriktivně, že žalobkyně se na ní domáhá náhrady škody, která měla být způsobena porušením smluvní povinnosti. Vyslovila názor, že se na danou věc čl. 7 odst. 2 Nařízení nepoužije, že za situace, kdy v čl. 29 Rámcové smlouvy o dodávkách ze dne 21.12.2006 č. REP-424-2006, na niž odkazuje množstevní smlouva, byla sjednána příslušnost soudu dle sídla zákazníka, tedy dle sídla žalované, které se nachází ve Spolkové republice Německo, je dána výlučná příslušnost německých soudů dle čl. 25 Nařízení. Rovněž tvrdila, že příslušnost německých soudů je dána dle čl. 4, čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení. Vzhledem k tomu, že náhrady škody se domáhá třetí osoba, která nebyla účastníkem smlouvy, v níž byla sjednána mezinárodní příslušnost, požadovala, aby soud předložil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku: „Použije se ustanovení článku 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, v případech, kdy se žalobce domáhá na žalovaném náhrady škody z porušení smluvní povinnosti sjednané ve smlouvě uzavřené mezi žalovaným a třetí osobou a kdy je v této smlouvě mezi žalobcem a touto třetí osobou obsaženo ujednání o příslušnosti ?“ Podpůrně poukazovala na to, že podle ujednání stran se rámcová smlouva a na ni navazující množstevní smlouva řídí německým právem, dovozovala, že spravedlivému uspořádání věcí odpovídá, aby věc byla projednána před soudy ve Spolkové republice Německo, nikoli před soudy českými. Navrhla, aby řízení bylo z důvodu nedostatku mezinárodní příslušnosti zastaveno. 3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že uplatňuje vůči žalované část nároku na náhradu nepřímé škody, která jí byla způsobena v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovanou vůči HR Steel a.s. Zdůraznila, že nikdy nebyla stranou rámcové smlouvy, jejího dodatku ani stranou množstevní smlouvy, které byly uzavřeny mezi žalovanou a HR Steel a.s., že s žalovanou neuzavřela ani jakoukoliv jinou smlouvu, v níž by byla řešena otázka mezinárodní příslušnosti, že článek 29 rámcové smlouvy pro ni není závazný, že v tomto řízení uplatňuje nárok na náhradu nepřímé škody, která vznikla jí, nikoli HR Steel a.s., v důsledku porušení smluv jejichž stranou nebyla. Odkazovala na ustálenou judikaturu SDEU, zejména pak na rozsudek ze dne 13.3.2014 ve věci Brogsitter C-548/12, i na další rozhodnutí SDEU na podporu argumentace, že není důvod k tomu, aby soud předložil SDEU předběžnou otázku formulovanou žalovanou. Uzavřela, že ujednání v rámcové smlouvě, v jejím dodatku a v množstevní smlouvě, jejichž úplný překlad soudu předkládá, jsou účinná jen ve vztahu mezi HR Steel a.s. a žalovanou a z hlediska určení příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 k projednání a rozhodnutí tohoto sporu nemají žádný význam. 4. Shora uvedeným usnesením soud I. stupně výrokem I. zamítl návrh žalované, aby Obvodní soud pro Prahu 9 vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost (a zastavil tak řízení), výrokem II. zamítl návrh žalované na přerušení řízení z důvodu předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie, k vyřešení předběžné otázky žalovanou formulované. 5. Vyšel ze zjištění, že dle článku 29 Rámcové smlouvy o dodávkách ze dne 21.12.2006 č. REP-424-2006, uzavřené mezi odběratelem REpower Systém AG se sídlem v Německu a dodavatelem EXCON Steel, a.s. se sídlem v Hradci Králové v České republice, v případě jakýchkoli sporů vzniklých z této rámcové smlouvy nebo individuálních smluvních vztahů je potřeba podat žalobu u soudu příslušného dle sídla odběratele (žalované, v Německu), byla sjednána platnost německého práva. 6. S odkazem na ust. § 103, § 104, § 109 odst. 1 písm. d) o.s.ř., na článek 25 Nařízení dovodil, že je v této právní věci mezinárodně příslušným soudem, neboť žalovaná není účastníkem rámcové ani množstevní smlouvy, spor nemůže být řešen před soudem v sídle odběratele v SRN a nemůže být řešen dle německého práva, že nenastal žádný nedostatek podmínky řízení, který by vedl k zastavení řízení. Z důvodu, že žalovaná není účastníkem rámcové ani množstevní smlouvy, že mezi účastníky tohoto řízení nebyla sjednána výlučná pravomoc soudu, nelze po žalované spravedlivě žádat, aby se zavázala k povinnostem plynoucím ze smlouvy, kterou neuzavřela, neshledal podmínky pro přerušení řízení a předložení předběžné otázky SDEU, poukázal rovněž na hospodárnost řízení. S touto argumentací návrhy žalované zamítl. Dodal, že po právní moci tohoto usnesení bude v řízení pokračovat, dle českého práva, v souladu s čl. 7 odst. 2 Nařízení, aby ve věci rozhodoval právě Obvodní soud pro Prahu 9, bude žalobkyně povinna prokázat, že k tvrzené nepřímé škodě došlo právě v obvodu tohoto soudu. 7. Usnesení, výrok I., napadla žalovaná včasným odvoláním. Namítala, že námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 neopírala jen o existenci smluvního ujednání o příslušnosti, ale též o to, že souzená věc představuje žalobu související s věcmi týkajícími se smlouvy nebo nároků ze smlouvy, že není na místě aplikace čl. 7 odst. 2 Nařízení týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti, nýbrž použití čl. 4 Nařízení, dle něhož jsou k projednání věci příslušné soudy podle bydliště (sídla) žalované, tedy soudy Spolkové republiky Německo, že k příslušnosti německých soudů vede také čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení, neboť místo plnění množstevní smlouvy se nachází na území SRN, že soud I. stupně z pohledu těchto námitek otázkou mezinárodní příslušnosti nezabýval. Rovněž namítala, že soud I. stupně zcela nesprávně dovodil, že žalovaná nebyla stranou rámcové a množstevní smlouvy, zjevně přehlédl žalobní tvrzení jimiž je vysvětleno, že REpower Systems AG, která byla smluvní stranou rámcové a množstevní smlouvy, v mezidobí změnila právní formu a obchodní firmu, jde o žalovanou, která účastníkem těchto smluv byla. Setrvala na názoru, že ujednání o mezinárodní příslušnosti obsažené v článku 29 rámcové smlouvy dopadá na souzenou věc. Rovněž namítala, že pokud soud I. stupně dospěl k závěru o rozhodném právu českém, nerozlišuje mezi mezinárodní příslušností a hmotným právem, že ona sama otázku hmotného práva zmínila pouze podpůrně. Navrhla, aby usnesení soudu I. stupně bylo v napadeném výroku I. změněno tak, že se z důvodu nedostatku mezinárodní příslušnosti řízení zastavuje a požadovala přiznání náhrady nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. 8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zopakovala svoji argumentaci, že vůči žalované uplatňuje část nároku na náhradu nepřímé škody, která jí byla způsobena v důsledku porušení smluvních povinností žalovanou ve vztahu k HR Steel a.s., vedoucí k tomu, že se HR Steel a.s. ocitla v konkurzu, došlo k znehodnocení jejích akcií, vlastněných žalobkyní, a ke ztrátě schopnosti uhradit zápůjčky poskytnuté žalobkyní. Souhlasila s žalovanou, že žalovaná byla stranou rámcové a množstevní smlouvy, neboť původně REpower Systems AG je po změnách právní formy žalovanou společností. Zdůraznila, že ona sama stranou rámcové a množstevní smlouvy nebyla, že článek 29 rámcové smlouvy, v němž byla sjednána mezi HR Steel a.s. a žalovanou mezinárodní příslušnost soudů Spolkové republiky Německo, pro ni není závazný. Odkazovala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, na rozhodnutí ve věci Brogsitter C-548/12, na podporu tvrzení, že se v souzené věci jedná o mezinárodní příslušnost soudu dle čl. 7 odst. 2 Nařízení. K argumentaci, že není třeba toto řízení přerušit a předložit Soudnímu dvoru Evropské unie žalovanou formulovanou předběžnou otázku odkazovala na rozhodnutí SDEU ve věci Dumez France C-220/88. Navrhla, aby usnesení soudu I. stupně bylo jako ve výroku věcně správné potvrzeno. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení, v mezích odvoláním dotčených, tedy pouze ve výroku I., včetně řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř., a aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než namítaných důvodů. 10. Žalovaná včas ve smyslu čl. 26 Nařízení namítala nepříslušnost českého soudu k projednání a rozhodnutí této věci. Argumentovala tím, že čl. 7 odst. 2 Nařízení se na určení příslušnosti nepoužije, že příslušnost je třeba určit dle čl. 25, čl. 4 odst. 1, případně dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení. 11. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen Nařízení) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 12. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. 13. Podle čl. 7 odst. 2 Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. 14. Podle čl. 25 odst. 1 Nařízení bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. 1. 15. Žalobkyně se na žalované domáhá náhrady škody, která jí měla být způsobena tím, že žalovaná nesplnila povinnost objednat a převzít od HR Steel a.s. nosiče typu 6M pro větrné elektrárny a zaplatit za ně sjednanou cenu, dle rámcové a množstevní smlouvy uzavřené mezi HR Steel a.s. a žalovanou, s tím, že se jedná o nepřímou škodu, když v důsledku neplnění smluvních povinností žalovanou se HR Steel a.s. dostala do platební neschopnosti, byl na ni prohlášen konkurz, došlo k znehodnocení akcií HR Steel a.s., která žalobkyně vlastnila a HR Steel a.s. není schopna vrátit žalobkyni poskytnuté zápůjčky, což se projevilo ve zmenšení majetku žalobkyně. 16. Z uvedeného je zjevné, že předmětem sporu není ani smlouva ani nároky ze smlouvy, ze strany žalobkyně a ostatně ani ze strany žalované není tvrzeno nic o tom, že by účastníci řízení byli v jakémkoli smluvním vztahu, že by mezi sebou jakoukoli smlouvu uzavřeli. Argumentace žalované, že došlo k dohodě o příslušnosti soudu, neboť tato byla sjednána v článku 29 rámcové smlouvy uzavřené mezi HR Steel a.s. a žalovanou je lichá, neboť účastníci řízení mezi sebou žádnou dohodu o příslušnosti, která by vyhovovala čl. 25 odst. 1 Nařízení neuzavřeli. Soud I. stupně sice nesprávně dovodil, že stranou rámcové smlouvy nebyla žalovaná, v tomto směru přehlédl tvrzení žalobkyně v žalobě (a předložené listiny) o tom, že žalovaná je totožná s REpower Systems AG, která s HR Steel a.s. (dříve EXCON Steel a.s., Hradec Králové) rámcovou a množstevní smlouvu uzavřela, nicméně jeho závěr, že čl. 29 rámcové smlouvy na souzenou věc nemůže dopadat je správný, neboť stranou této smlouvy nebyla žalobkyně. Z uvedeného vyplývá, že argumentace žalované, že příslušnost soudu je dána dle čl. 25 odst. 1 Nařízení není důvodná, jinak řečeno lze souhlasit se soudem I. stupně, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o mezinárodní příslušnosti. 17. Je však nutno dát za pravdu žalované v tom, že se soud I. stupně nezabýval otázkou mezinárodní příslušnosti i z pohledu dalších článků Nařízení a zjevně předčasně uzavřel, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci. 18. V prvé řadě je nutno upozornit na skutečnost, že čl. 7 Nařízení neupravuje jen mezinárodní příslušnost, ale také příslušnost místní, že je-li vznesena námitka mezinárodní nepříslušnosti, je soud povinen svoji příslušnost úplně a celistvě přezkoumat a tomu soud I. stupně nedostál. 19. Žalovaná se v námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti českého soudu dovolávala také čl. 4 a čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení. Soud I. stupně uzavřel, že příslušnost českého soudu je dána dle čl. 7 odst. 2 Nařízení, tudíž dovodil, byť to výslovně neuvedl, že není dána příslušnost dle základního pravidla soudní příslušnosti obsaženého v čl. 4 Nařízení tedy, že není dána příslušnost dle bydliště (sídla) žalovaného a současně, že není dána příslušnost dle čl. 7 odst. 1 Nařízení tedy, že nejde o spor jehož předmět tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy. S tímto závěrem se odvolací soud rovněž ztotožňuje, když mezi účastníky jednak žádná smlouva uzavřena nebyla, jednak nejde o situaci, kdy by existoval dobrovolně přijatý závazek jedné strany vůči druhé straně sporu. Odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Petra Engler C-27/02, ve věci Handte C-26/91, ve věci Frahuil C-265/02, v nichž soudní dvůr vyložil, že pojem věci týkající se smlouvy nebo nároků ze smlouvy ve smyslu tohoto ustanovení nelze chápat tak, že upravuje situaci, v níž neexistuje dobrovolně přijatý závazek jedné strany vůči druhé straně. Odvolací soud okazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora EU ve věci M. B. C-548/12, zejména pak na bod 20. v němž se hovoří o tom, že: „V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že „[věci týkající] se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti“ ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 zahrnují všechny návrhy, které usilují o určení odpovědnosti žalovaného a které nesouvisí se „[smlouvou nebo nároky ze smlouvy]“ ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. a) tohoto nařízení (v tomto smyslu zejména viz rozsudek ze dne 27. září 1988, Kalfelis, 189/87, Recueil, s. 5565 bod 17)“. Rovněž je třeba upozornit na body 22 až 27 tohoto rozhodnutí, z nichž plyne, že žaloba patří mezi případy, kdy „předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy“ ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. a) nařízení č. 44/2001 pouze, pokud lze vytýkané jednání považovat za porušení smluvních povinností, jež mohou být určeny s přihlédnutím k předmětu smlouvy, tak tomu bude a priori v případě, kdy se smlouva mezi žalovaným a žalobcem jeví jako nezbytná k prokázání dovolené či naopak nedovolené povahy jednání vytýkaného první osobě osobou druhou. Pokud je předmětem žaloby podané žalobcem v původním řízení návrh na náhradu škody, za jejíž příčinu lze rozumně považovat porušení práv a povinností ze smlouvy mezi účastníky původního řízení, kteroužto by bylo nutné vzít v úvahu při rozhodování o žalobě, souvisí tato žaloba se „[smlouvou nebo nároky ze smlouvy]“ ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. a) nařízení č. 44/2001. V opačném případě musí být považovány za žaloby spadající do oblasti „[deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti]“ ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001. 20. V souzené věci se sice hovoří o porušení smluvní povinnosti za straně žalované, ale nikoli o porušení povinnosti ve vztahu k žalobkyni, na základě smlouvy, která by byla uzavřena mezi účastníky řízení. 21. Soud I. stupně dospěl k závěru, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů dle čl 7 odst. 2 Nařízení, aniž by uvedl, na základě jakých skutečností mezinárodní příslušnost uznal, z tohoto důvodu je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. 22. Pro určení příslušnosti soudu dle čl. 7 odst. 2 Nařízení je rozhodující určení místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, takovým místem může být jednak místo, kde došlo k události, která zakládá nárok na odškodnění, jednak místo, kde ke škodě fakticky došlo. Žalovaný může být žalován dle volby žalobce u soudu místa, kde vznikla škoda nebo u soudu místa, kde došlo k události, která vedla ke vzniku škody. 23. Soud I. stupně se otázkou určení místa, kde došlo ke škodné události (ve smyslu místa, kde došlo k události, která zakládá nárok na odškodnění, a místa, kde ke škodě fakticky došlo) nezabýval, bez jejího zodpovězení však nelze spolehlivě určit mezinárodně příslušný soud, neboť se může jednat o místa nacházející se jak na území ČR, tak i na území SRN. Při identifikaci takového místa je třeba vycházet z faktických zjištění a příčinné souvislosti mezi touto událostí a vzniklou škodou. Žalobkyně sice hovoří o škodné události a o vzniku škody, nikoli však o místě, kde k nim došlo, příslušnost odvozuje od místa, kde se škoda projevila – dle sídla HR Steel a.s. a svého sídla. 24. Při posouzení příslušnosti dle čl. 7 odst. 2 Nařízení je nutno mít na zřeteli, že při určení příslušnosti dle místa, kde došlo ke škodě, jde o výjimku z pravidla obecné příslušnosti dle čl. 4 Nařízení, která musí být podřízena restriktivnímu výkladu, místem vzniku škody není každé místo, kde mohl poškozený pocítit důsledky události, která již fakticky způsobila škodu na jiném místě. Ve věci Dumez France C-220/88 SDEU dovodil, že pravidlo příslušnosti dle tohoto článku nelze vykládat jako umožňující žalobci žádat náhradu škody, kterou měl dle svých tvrzení utrpět v důsledku poškození jiných osob, jež byly přímou škodnou událostí poškozeny, u soudů místa, kde měl on sám utrpět ztrátu na svém majetku. Možno odkázat i na rozhodnutí SDEU ve věci A. M. C-364/93, ve věci R. K. C-168/02, z nichž vyplývá, že pojem místo, kde došlo ke škodné události nelze vykládat tak, že by zahrnoval každé místo, kde mohou být pociťovány škodlivé důsledky skutečnosti, která způsobila škodu, k níž ve skutečnosti došlo v jiném místě. Určení příslušného soudu dle Nařízení nelze zakládat na nejistých okolnostech, cílem Nařízení je, aby žalobce snadno určil soud, ke kterému může podat návrh a současně, aby žalovaný mohl rozumně předvídat, u kterého soudu může být žalován. Nařízení není nakloněno tomu, aby byl prováděn takový výklad příslušnosti, který by, krom případů jež výslovně předvídá, vedl k určení příslušnosti soudu dle bydliště (sídla) žalobce. 25. SDEU v rozsudku Dumez France C-220/88 vyložil, že osoba, které byla škoda způsobena nepřímo se na tomto základě může obrátit pouze na soud místa, kde událost, která vedla ke škodě, přímo způsobila své škodné následky vůči osobě, která byla přímou obětí této události. V poměrech souzené věci je třeba, aby bylo nejprve určeno místo, kde událost, která vedla ke škodě, přímo způsobila škodné následky vůči HR Steel a.s. (dříve EXCON Steel a.s.), od něj by se měla odvíjet jak mezinárodní tak i místní příslušnost soudu, přičemž i zde se uplatní restriktivní výklad, že místem, kde vznikla přímá škoda HR Steel a.s., nemusí být její sídlo. 26. Odvolací soud odkazuje na judikaturu SDEU přijatou k výkladu čl. 5 odst. 1, 3 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, který je totožný s čl. 7 odst. 1, 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), tedy na judikaturu, která je nadále plně použitelná. 27. Žalobkyně by měla jednoznačně stanovit, zda příslušnost soudu (mezinárodní i místní) odvozuje od místa, kde došlo ke škodné události, či od místa, kde ke škodě fakticky došlo, o jaká místa se dle jejího názoru jedná. Je třeba poukázat na to, že dle dosavadního obsahu spisu by bylo možno jako o místě, kde došlo ke škodné události uvažovat o sídle žalované, o místě, kde fakticky došlo ke škodě, o Hradci Králové, neboť EXCON Steel a.s., nyní HR Steel a.s. sice měla sídlo v Praze 9, avšak místem jejího faktického podnikání byl Hradec Králové. 28. Závěr soudu I. stupně o rozhodném právu je předčasný, a navíc nepřezkoumatelný. V souvislosti s rozhodováním o příslušnosti není důvod se zabývat rozhodným právem, nadto soud I. stupně nevyjevil, z jakých důvodů by rozhodným právem mělo být právě právo české, v této souvislosti se sluší odkázat na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Soud I. stupně úplně závěrem svého usnesení uvádí, že bude na žalobkyni, aby prokázala, že k tvrzené nepřímé škodě došlo právě v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9, otázku, kde k faktické škodě došlo, tedy od jakého místa se odvíjí příslušnost soudu (jak mezinárodní tak i místní) musí mít vyřešenu dříve, než bude o příslušnosti rozhodovat. 29. S ohledem na shora uvedení bylo napadené usnesení zrušeno dle ust. § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. 30. Na soudu I. stupně bude, aby žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení o tom, v čem spatřuje událost vedoucí ke vzniku škody, kde, v jakém místě došlo ke škodné události (ve smyslu místa, kde došlo k události, která zakládá nárok na odškodnění, či místa, kde ke škodě fakticky došlo), aby umožnil žalované, aby se k argumentaci žalobkyně vyjádřila a aby o příslušnosti znovu rozhodl, přičemž odůvodnění rozhodnutí musí odpovídat zákonným kritériím. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání. Praha 13. prosince 2018 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu