USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Olgy Petrové a Mgr. Pavly Polednové ve věci nezletilého: A. D., narozený dne bytem L., H., S. zastoupený kolizním opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem Šilingrovo nám. 3/4, 602 00 Brno matka: C. D., narozená dne bytem L., H., S. zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Schinnenburgovou sídlem V Nových domcích 343/13, 102 00 Praha 10 otec: D. M. D., narozený dne bytem M. n., P. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Kaplanem sídlem Římská 104/14, 120 00 Praha 2 o úpravu poměrů nezletilého pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. března 2017, č.j. 39 P 49/2016-66 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Otec podal dne 7.11.2016 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na úpravu poměrů k nezletilému pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů, tvrdil, že je dána mezinárodní příslušnost českého soudu k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (také Brusel II bis), neboť na území České republiky se nachází k datu podání žaloby obvyklé bydliště nezletilého, že rodina se do České republiky přistěhovala v roce 2014, rodiče zde pracují, nezletilý zde má vytvořeno zázemí, navštěvuje školu. 2. Shora uvedeným usnesením se soud I. stupně prohlásil za mezinárodně nepříslušný k projednání a rozhodnutí věci (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.), rozhodl, že nikdo nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 3. Vyšel ze zjištění, že dne 3.10.2016 byl nezletilý odhlášen z Německé školy s Praze s.r.o. a následně se s matkou odstěhoval do S., tam navštěvuje školu a je přihlášen k pobytu na adrese L., H., že otec udělil k odstěhování nezletilého dodatečný souhlas, lze se domnívat, že s odstěhováním nezletilého byl obeznámen, neboť jej rodiče společně odhlašovali ze školní docházky v ČR. Dovodil, že v době podání návrhu již nezletilý žil společně s matkou v N., že pravidla pro určení příslušnosti soudu stanovená Brusel II bis jsou formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, že takovým soudem není Obvodní soud pro Prahu 1, neboť všechna šetření o nezletilém za účelem rozhodnutí by pro nezletilého byla náročná a zdlouhavá. Přezkoumal mezinárodní příslušnost a dle čl. 17 Brusel II bis prohlásil svoji nepříslušnost. Dospěl také k závěru, že jeho příslušnost nelze dovodit z čl. 12 Brusel II bis, neboť není naplněna podmínka nejlepšího zájmu dítěte. S touto argumentací, pro nedostatek mezinárodní příslušnosti (pravomoci) řízení zastavil, o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 146 o.s.ř. 4. Usnesení napadl otec včasným odvoláním. Namítal, že řízení o úpravě poměrů k nezletilému zahájil poté, co matka bez jeho vědomí a souhlasu s nezletilým odcestovala počátkem října 2016 do N., když v této době již žili odděleně, avšak byli v pravidelném kontaktu, až dne 11.10.2016 mu matka odstěhování s nezletilým oznámila, že dne 25.10.2016 dal podnět k Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Matka zahájila v S. dne 5.10.2016 řízení o předběžném opatření, o svěření nezletilého do své péče, otec se obrátil na právního zástupce matky s námitkou nepříslušnosti německých soudů k rozhodování o poměrech nezletilého, matka vzala návrh podaný u německého soudu zpět a řízení bylo dne 28.10.2016 zastaveno. Dne 7.11.2016 podal tento návrh a dne 14.11.2016 návrh na rozvod manželství. Otec se rozhodl v zájmu nezletilého situaci nekomplikovat a dodatečně podepsal doklady týkající se odhlášení nezletilého z české školy a přihlášení nezletilého na gymnázium v H. a k trvalému bydlišti v N. Zdůraznil, že mezinárodní příslušnost je nutno posuzovat k datu zahájení řízení, tvrdil, že k datu podání návrhu bylo obvyklé bydliště nezletilého v České republice, že obvyklé bydliště v N. získal až po zahájení tohoto řízení. Poukazoval na čl. 8, 9 Brusel II bis, tvrdil, že únos dítěte matkou nemůže založit změnu zákonné příslušnosti soudu. Argumentoval ve prospěch názoru, že je v zájmu nezletilého, aby ve věci bylo rozhodnuto českým soudem, když podklady potřebné k rozhodnutí o poměrech nezletilého mohou být získány prostřednictvím německých orgánů sociálně právní ochrany dětí, není třeba, aby účastníci byli nuceni k zahájení řízení v jiném státě. Navrhl, aby usnesení soudu I. stupně bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení. 5. Matka ve vyjádření k odvolání otce vznesla námitku nepříslušnosti českého soudu, s tím, že ona i nezletilý mají bydliště v S., že nezletilý je státním občanem S. Také uvedla, že k rozpadu rodiny došlo z důvodů na straně otce, že jeho přednes je nepravdivý, že otec vždy věděl, kde se s nezletilým nachází, že k protiprávnímu přemístění nezletilého nedošlo. Žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť otec vždy věděl o nepříslušnosti českých soudů a v důsledku jeho jednání jí vznikly náklady právního zastoupení zvýšené z důvodu použití cizího jazyka. Doložila dopis advokátů otce ze dne 24.10.2016, v němž sdělují její právní zástupkyni, že otec souhlasí s pobytem nezletilého u matky v N. a s jeho přihlášením na německé gymnázium, žádali o stažení návrhu podaného matkou u německého soudu a vyjádřili názor, že nebyla dána příslušnost německého soudu, protože matka bez souhlasu otce syna odvezla do N., že se mohla s otcem dohodnout, neboť otec nikdy nezpochybňoval hlavní pobyt syna u matky. 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení, včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř. a aniž by bylo třeba nařizovat jednání ( § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že rodiče žili s nezletilým od roku 2014 v České republice, že počátkem října 2016 matka s nezletilým přesídlila bez předchozího souhlasu otce do S., otec se změnou bydliště nezletilého i se změnou jeho školy vyslovil 24.10.2016 souhlas. Otec se obrátil 25.10.2016 na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně s oznámením o únosu dítěte a žádostí o podniknutí kroků k jeho návratu do České republiky, následně další součinnost v souvislosti s přemístěním nezletilého nežádal. Matka vyvolala řízení týkající se rodičovské péče o nezletilého u německého soudu, návrh vzala zpět. Matka vznesla námitku nepříslušnosti českého soudu. 8. Soud I stupně otázku mezinárodní příslušnosti správně posuzoval dle čl. 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel II bis), posuzoval obvyklé bydliště nezletilého k datu podání návrhu (7.11.2016), správně dovodil, že jeho mezinárodní příslušnost dána není. 9. Podle čl. 8 odst. 1 Brusel II bis soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. 10. Podle čl. 8 odst. 2 Brusel II bis odstavec 1 platí s výhradou článků 9, 10 a 12. 11. Podle čl. 9 odst. 1 Brusel II bis v případě, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nové obvyklé bydliště, ponechají si soudy členského státu předchozího obvyklého bydliště dítěte odchylně od článku 8 příslušnost po dobu tří měsíců po přestěhování pro účely úpravy rozhodnutí o právu na styk s dítětem vydaného v tomto členském státě před přestěhováním dítěte v případě, že nositel práva na styk s dítětem podle rozhodnutí o právu na styk má nadále obvyklé bydliště v členském státě předchozího obvyklého bydliště dítěte. 12. Podle čl. 12 odst. 1 Brusel II bis soudy členského státu příslušné podle článku 3 rozhodovat o návrhu na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné rozhodovat o každé věci týkající se rodičovské zodpovědnosti spojené s tímto návrhem v případě, a) že alespoň jeden z manželů má rodičovskou zodpovědnost k dítěti a b) manželé a nositelé rodičovské zodpovědnosti v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijali a je to v zájmu dítěte. 13. Podle čl. 16 Brusel II bis za zahájení řízení u soudu se považuje okamžik, kdy a) návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost byl podán k soudu za předpokladu, že navrhovatel následně neopomněl přijmout opatření požadovaná pro doručení odpůrci, nebo b) písemnost byla převzata orgánem odpovědným za její doručení v případě, že musí být doručena před podáním k soudu, za předpokladu, že navrhovatel následně neopomněl přijmout opatření požadovaná pro podání písemnosti k soudu. 14. Ze zjištění soudu I. stupně i soudu odvolacího vyplývá, že nezletilý měl obvyklé bydliště v České republice maximálně do 24.10.2016, kdy otec prostřednictvím svých advokátů matce oznámil, že souhlasí s pobytem nezletilého v S., s docházkou do německé školy, tedy, že ke změně obvyklého bydliště nezletilého došlo ještě před podáním návrhu na úpravu poměrů k nezletilému u českého soudu. Obvyklým pobytem se rozumí faktický pobyt, tudíž není rozhodné, kdy byl nezletilý přihlášen k trvalému pobytu v S., kdy otec podepsal potřebné listiny, ale, kdy souhlas s bydlením nezletilého s matkou v S. skutečně dal. 15. Není na místě hovořit o únosu nezletilého matkou, neboť otec dal souhlas s přemístěním nezletilého do S., dříve než se obrátil na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí ( čl. 13 písm. a) Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, publikované pod č. 34/1998 Sb. sdělení Ministerstva zahraničních věcí), návratové řízení nevedl a nevede, sám Úřadu sdělil v únoru 2017, že další součinnost v souvislosti s navrácením nezletilého nepožaduje. Nutno vycházet z toho, že dítě se zákonným způsobem v říjnu 2016 přestěhovalo z jednoho členského státu do jiného. 16. Příslušnost českého soudu nezůstala zachována po dobu tří měsíců od přestěhování nezletilého do N. ve smyslu čl. 9 odst. 1 Brusel II. bis, jak se otec mylně domnívá, když na něj odkazuje, neboť zachování příslušnosti se týká jen rozhodnutí o změně styku s dítětem, tedy případu, kdy v původním státě bylo o styku rozhodnuto a přestěhování dítěte vyžaduje změnu takové již existující úpravy. Návrh otce není o změně již upraveného styku, ale o úpravě péče, s takovým návrhem má možnost se obrátit k soudu obvyklého bydliště nezletilého, tedy k soudu v N., dle zásady na níž je Brusel II. bis založen, tedy nejlepšího zájmu dítěte a blízkosti soudu, který o jeho poměrech rozhoduje. 17. Ani dle čl. 12 odst. 1 Brusel II bis nelze dovodit mezinárodní příslušnost českého soudu k projednání a rozhodnutí věci, neboť Brusel II bis nezasahuje do hmotněprávní úpravy rodinného práva v jednotlivých členských státech, zejména nestanoví, kdy a v jakém řízení mají být upraveny poměry nezletilých dětí v souvislosti s rozvodem manželství. K rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti nemusí být automaticky příslušný soud, který rozhoduje o rozvodu, a to ani tehdy, spojuje-li vnitrostátní právo tato řízení v jedno. Aplikace čl. 12 odst. 1 přichází logicky v úvahu pouze v situaci, kdy rozvodové řízení probíhá v jiném členském státě, než ve kterém má dítě obvyklý pobyt. Pravomoc ( mezinárodní příslušnost) rozvodového soudu k úpravě rodičovské zodpovědnosti v souvislosti s rozvodem není dána automaticky, vyžaduje se splnění tří kumulativních podmínek. V tomto případě nejsou splněny dvě podmínky uvedené pod písm. b), neboť matka nepřijala pravomoc českého soudu a pravomoc českého soudu není v zájmu nezletilého. Argumentace otce, že řízení o úpravě poměrů nezletilého nemusí být vedeno v členském státu jeho obvyklého bydliště (zde v S.), protože je možno využít mezinárodní spolupráce příslušných orgánů, poměry nezletilého je možno šetřit prostřednictvím německých orgánů sociálně právní ochrany dětí, je lichá a odporuje základnímu pravidlu Brusel II bis, které se opírá o názor, že zájem dítěte ochrání nejlépe soud, který je dítěti nejbližší a má tak nejlepší příležitost posoudit všechny okolnosti rozhodné pro úpravu jeho poměrů (bod 12 úvodních ustanovení). 18. Možno uzavřít, že český soud není příslušný k rozhodnutí o poměrech nezletilého (o rodičovské zodpovědnosti). S ohledem na vše shora uvedené bylo rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno podle ust. § 219 o.s.ř. 19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 23 z.ř.s. Odvolací soud neshledal důvod k tomu, aby některému z rodičů byla náhrada nákladů řízení přiznána. Vychází přitom ze všech okolností tohoto konkrétního případu, kdy si oba rodiče počínali v záležitostech nezletilého poněkud neobratně, matka se s otcem předem nedohodla na přestěhování do S., otec obratem tento souhlas dal, snažil se rodinné záležitosti řešit ve prospěch nezletilého, byť návrh na úpravu jeho poměrů podal k českému soudu namísto k soudu německému. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř. Praha 26. února 2018 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu