USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: L. B. bytem K., P-4 zastoupený advokátem Mgr. Petrem Novákem sídlem Vídeňská 546/55, 639 00 Brno proti žalované: easyJet Airline Company Limited sídlem Hangar 89, London Luton Airport, Luton, Bedfordshire, LU2 9PF, United Kingdom o zaplacení částky 250 EUR s přísl., k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. května 2018, č. j. 28 C 28/2018–22, takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že žalobní návrh podaný na vzorovém formuláři „A“, kterým se zahajuje evropské řízení o drobných nárocích, doručený soudu dne 23. 2. 2018, se neodmítá. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně podle článku 4 odst. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „ Nařízení o drobných nárocích“), odmítl žalobní návrh podaný na vzorovém formuláři „A“, kterým se zahajuje evropské řízení o drobných nárocích, doručený soudu dne 23. 2. 2018 (výrok I.), podle § 146 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl, že se žalobci po právní moci usnesení vrací soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, který od něj byl vybrán na základě nesprávné výzvy soudu (výrok III.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném návrhem doručeným soudu dne 23. 2. 2018, v režimu Nařízení o drobných nárocích. Žalobce se domáhal zaplacení předmětné částky z titulu náhrady škody v případě zrušení letu podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen „Nařízení o náhradách“). Tvrdil, že se měl dne 10. 9. 2017 účastnit letu z L. do P., provozovaného žalovaným, že let byl bez předchozího upozornění zrušen a přesměrování, resp. náhradní let mu nebyl poskytnut. 3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že podání žalobce, které je návrhem na zahájení evropského řízení o drobných nárocích, je neúplné ve smyslu článku 4 odst. 4 Nařízení o drobných nárocích, neboť žalobce netvrdí všechny skutečnosti významné z hlediska hypotézy ustanovení č. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení o náhradách, jehož se dovolává, pokud neuvedl, kdy byl žalovaným jako provozujícím leteckým dopravcem informován o zrušení předmětného letu. Soud I. stupně proto podle článku 4 odst. 4 Nařízení o drobných nárocích vyzval žalobce k doplnění žalobního formuláře o tvrzení, kdy byl leteckým dopravcem informován o zrušení letu, a to na vzorovém formuláři “B“ ze dne 5. 3. 2018, který byl žalobci doručen téhož dne s tím, že lhůta k doplnění žalobního formuláře byla stanovena do 20. 3. 2018. 4. Žalobce na výzvu reagoval ve stanovené lhůtě, výzvě soudu I. stupně k doplnění tvrzení však nevyhověl, a to s odkazem na čl. 5 odst. 4 Nařízení o náhradách, podle něhož „důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující informován o zrušení letu, spočívá na provozujícím leteckém dopravci“. Žalobce zastával názor, že požadavkem na doplnění tvrzení dochází k nepřiměřenému zatěžování žalobce procesními břemeny. 5. Soud I. stupně poté uzavřel, že informace poskytnuté žalobcem nejsou dostatečné pro pokračování evropského řízení o drobných nárocích, a to zejména s ohledem na skutečnost, že nelze posoudit právo žalobce na náhradu škody ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení o náhradách. Námitku žalobce, že důkazní břemeno ohledně otázek, zda a kdy byl žalobce informován o zrušení letu, tíží žalovaného leteckého dopravce, soud I. stupně vypořádal tak, že ani Nařízení o drobných nárocích ani Nařízení o náhradách nezbavuje žalobce povinnosti tvrzení, resp. vylíčení rozhodných skutečností. Pokud žalobce v soudem stanovené lhůtě žalobní formulář „A“ stanoveným způsobem nedoplnil, jsou splněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle článku 4 odst. 4 Nařízení o drobných nárocích. 6. Toto usnesení napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním. Vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.) a podmínek pro užití institutu výzvy k opravě a doplnění formuláře A dle Nařízení o drobných nárocích, ve smyslu článku 4 odst. 4 cit. Nařízení. 7. Žalobce namítal, že v žalobním formuláři A podle Nařízení o drobných nárocích, oddílu 8, určenému pro skutkové vylíčení nároku, uvedl, že „let byl bez předchozího upozornění zrušen a náhradní let nebyl poskytnut“. Takto jsou žalobní tvrzení nejen dostatečně určitá, nýbrž i úplná z hlediska hypotézy článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení o náhradách; důkazní břemeno ohledně otázky, již soud I. stupně požadoval skutkově dotvrdit, tj. zda, případně kdy byl cestující informován o zrušení letu, leží podle článku 5 odst. 4 cit. Nařízení na provozujícím leteckém dopravci. Protože v daném případě nebyly splněny podmínky pro uplatnění výzvy k opravě formuláře A prostřednictvím formuláře B dle Nařízení o drobných nárocích, nebyl soud I. stupně oprávněn ani k odmítnutí návrhu podle článku 4 odst. 4 cit. Nařízení. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil. 8. Odvolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu I. stupně podle § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Jádrem odvolání je otázka, zda byly splněny podmínky pro užití institutu výzvy k opravě a doplnění formuláře „A“ dle Nařízení o drobných nárocích, ve smyslu článku 4 odst. 4 cit. Nařízení z důvodu neúplnosti tvrzení o rozhodných skutečnostech z hlediska článku 5 a článku 7 Nařízení o náhradách, jimiž žalobce zdůvodnil svůj nárok. 10. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil: žalobce v oddílu 8. formuláře „A“ podle Nařízení o drobných nárocích tvrdil, že měl rezervaci na konkrétní let, že tento let byl „bez předchozího upozornění“ zrušen a že mu nebylo nabídnuto přesměrování („náhradní let nebyl poskytnut“). K odůvodnění výše náhrady podle čl. 5 odst. 1 písm. c), čl. 7 Nařízení č. 261/2004 tvrdil, že délka trasy leteckou vzdáleností činí 1027 km. 11. Podle článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení o náhradách „v případě zrušení letu mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže (i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo (ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo (iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. 12. Z citovaného ustanovení článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení o náhradách vyplývá, že vznik nároku cestujícího na peněžitou náhradu podle článku 7 cit. Nařízení je spojen pouze se skutečností, že předmětný let byl zrušen. Tento nárok cestujícímu nevznikne pouze tehdy, pokud nastala některá ze situací, popsaných v článku 5 odst. 1 písm. c), bodech i, ii, ii. Okruh skutečností významných pro vznik nároku na peněžitou náhradu podle článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení o náhradách, uplatněný žalobním petitem, je proto vyčerpán okruhem tvrzení vymezujících konkrétní let, včetně jeho délky, a tvrzení, že byl zrušen. Skutečnost, zda, resp. v jakém časovém odstupu před plánovaným časem odletu byl cestující informován o zrušení letu, je významná pouze z hlediska skutkových podstat (sub. i, ii, iii), vylučujících vznik nároku cestujícího na peněžitou náhradu. Břemeno tvrzení, z nichž žalobce vyvozuje svůj nárok, logicky nemůže obsahovat tvrzení o skutečnostech vylučujících vznik nároku. 13. Z konstrukce ustanovení článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení o náhradách, upravujícího jak pozitivní tak negativní podmínky vzniku nároku na náhradu, vyplývá, že tvrzení o negativních podmínkách vzniku nároku jsou svou podstatou obranná a jako taková příslušejí žalovanému leteckému dopravci, kterého v tomto směru tíží i povinnost důkazní, upravená výslovně v článku 5 odst. 4 Nařízení o náhradách. 14. Vzhledem k tomu, že žalobce vyplněním formuláře „A“, kterým se zahajuje evropské řízení o drobných nárocích (doručeného soudu dne 23. 2. 2018), uvedl tvrzení o všech skutečnostech, s nimiž ustanovení článku 5 odst. 1, písm. c), článku 7 Nařízení o náhradách spojuje vznik nároku na náhradu při zrušení letu, nebyly splněny podmínky pro uplatnění institutu výzvy k opravě a doplnění formuláře „A“ podle článku 4 odst. 4 Nařízení o drobných nárocích, o tvrzení, kdy, resp. zda byl cestující o zrušení letu informován. Absence podmínek pro vydání výzvy pak vylučuje i možnost postupu podle článku 4 odst. 4 Nařízení o drobných nárocích, spočívajícího v odmítnutí návrhu. 15. Odvolací soud z uvedených důvodů usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že návrh se neodmítá. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 28. srpna 2018