č. j. 18Co 182/2018 - 282 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci péče o nezletilé: S. V. R., narozená dne XXX A. M. R., narozený dne XXX oba bytem R. n., P. oba zastoupeni opatrovníkem Městskou částí Praha 8 sídlem Zenklova 1/35, 180 00 Praha 8 děti matky: V. H., narozená dne XXX bytem R., P. zastoupená advokátkou Mgr. Radkou Mackovou sídlem Celetná 554/4, 110 00 Praha 1 a otce: F. A. R., narozený dne XXX bytem N. Š., P. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Ferencem sídlem Nádražní 58/110, 150 00 Praha 5 o výchovu a výživu nezletilých a úpravu jejich styku s rodiči, k odvolání matky i otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. března 2018, č. j. 0 P 323/2017-154, 21 P a Nc 284/2017, 21 P a Nc 58/2018, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 31. května 2018, č. j. 0 P 232/2017-213, 21 P a Nc 284/2017, 21 P a Nc 58/2018, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku o svěření nezletilých do péče matky (I.) potvrzuje; ve výrocích o určení výživného (II., III.) se mění jen tak, že otec je povinen k rukám matky předávat měsíční výpisy od obou spořicích účtů vždy nejpozději do 20. dne v měsíci, jinak se potvrzuje. II. Ve výroku o styku nezletilých s otcem (IV.) se rozsudek soudu I. stupně mění takto: Otec je oprávněn a povinen stýkat se: - s nezletilou S.V. v každém lichém kalendářním týdnu vždy od čtvrtku, kdy ji vyzvedne ve školském zařízení, které nezletilá navštěvuje, po skončení jejího vyučování, do pondělí do 7:45 hodin, kdy ji opět v tomtéž zařízení předá - s nezletilým A. M. v každém lichém kalendářním týdnu vždy od čtvrtku, kdy jej vyzvedne ve školském zařízení, které nezletilý navštěvuje, po skončení jeho vyučování, do pondělí do 7:45 hodin, kdy jej opět v tomtéž zařízení předá - s oběma nezletilými dětmi je oprávněn se stýkat v každém sudém kalendářním týdnu vždy v úterý a ve čtvrtek, kdy je vyzvedne po skončení jejich školního vyučování v zařízení, která děti navštěvují, do 18:00 hodin, kdy je předá v místě bydliště matky - v době jarních školních prázdnin v každém lichém kalendářním roce, a to od pátku, který prázdninám předchází, od 15:00 hodin do další následující neděle, kterou prázdniny končí, do 18:00 hodin - v době velikonočních svátků a prázdnin v každém sudém kalendářním roce od toho dne, který prázdninám předchází, od 15:00 hodin do Velikonočního pondělí do 18:00 hodin - v době hlavních letních školních prázdnin po dobu čtyř týdnů, jejichž termín je otec povinen matce sdělit vždy nejpozději do 31. 3. každého kalendářního roku, - v době podzimních prázdnin v každém lichém kalendářním roce od toho dne, který prázdninám předchází, od 15:00 hodin, do následující neděle do 18:00 hodin - v době vánočních prázdnin a svátků v každém lichém kalendářním roce od 22. 12. od 10:00 hodin do 26. 12. do 10:00 hodin a v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. od 10:00 hodin do 1. 1. následujícího kalendářního roku do 18:00 hodin. Otec nezletilé převezme a po ukončení styku opět předá v místě bydliště matky, kromě případů shora uvedených, kdy místem převzetí a předání bude školské zařízení, které nezletilí navštěvují. Období školních prázdnin a svátků má speciální režim uvedený shora. Matka je povinna nezletilé děti ke styku řádně připravit. Oba rodiče jsou povinni v případě, že styk se z vážných důvodů nebude moci realizovat, sdělit tuto skutečnost druhému rodiči nejpozději do lhůty 24 hodin před započetím styku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně svěřil oba nezletilé do péče matky (výrok I.), stanovil otci výživné pro nezletilou S.V. ve výši 50.000 Kč a pro nezletilého A. M. ve výši 40.000 Kč s tím, že polovinu těchto částek otec bude hradit k rukám matky, druhou polovinu na účty nezletilých blíže specifikované ve výroku rozsudku, to vše s účinností od 1. 11. 2014 s tím, že dluh na výživném nevznikl (výroky II. a III.). Výrokem IV. otci uložil oprávnění a povinnost stýkat se s nezletilou S. V. v každém sudém kalendářním týdnu vždy od čtvrtka do pondělí 7:45 hodin, s nezletilým A. M. vždy od čtvrtka do neděle 18:00 hodin, v lichém kalendářním týdnu vždy v úterý a ve čtvrtek od skončení školního vyučování do 18:00 hodin. Dále upravil styk i v době prázdnin, a to jarních vždy v každém lichém kalendářním roce, v době velikonočních svátků a prázdnin v každém sudém kalendářním roce, v době hlavních letních prázdnin po dobu třech týdnů, z nichž nejvýše dva budou po sobě jdoucí, které je povinen otec matce vždy sdělit do 15. dubnu každého kalendářního roku, v době podzimních prázdnin v každém lichém kalendářním roce, v době vánočních prázdnin a svátků v každém lichém kalendářním roce a od 22. 12. do 26. 12. a v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. do 1. 1. následujícího kalendářního roku s tím, že rozsudek obsahuje přesné hodiny a místa, ve kterých má dojít k převzetí a odevzdání nezletilých s dovětkem, že tento režim má přednost před obecným režimem styku, matka je povinna nezletilé děti ke styku řádně připravit, a pokud rodiče budou vědět, že styk z vážných důvodů nebude moci být realizován, jsou povinni tuto skutečnost sdělit druhému rodiči nejpozději do 24 hodin před započetím styku. Výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žádný z nich na ně nemá právo. 2. Takto rozhodl o návrhu otce ze dne 30. 10. 2017, kterým otec požadoval svěření nezletilých do střídavé péče. Soud I. stupně po provedeném dokazování výslechy obou rodičů, stanoviskem nezletilých, listinnými důkazy týkajícími se možnosti bydlení obou rodičů, majetkových poměrů i zprávou kolizního opatrovníka měl za prokázané, že rodičům se děti narodily mimo manželství. Oba rodiče v současné době žijí odděleně, děti žijí s matkou, s otcem se ale běžně stýkají. Nezletilý A. navštěvuje 1. třídu základní školy, je zdráv, měl by navštěvovat logopedii. Nezletilá S. navštěvuje 6. třídu základní školy s rozšířeným italským vyučováním, dále mimoškolní kroužky. Nosí brýle, trpí kožním onemocněním "lichen", které je léčeno v Itálii. Otec je společníkem či vlastníkem řady společností v České republice, dle majetkového přiznání za rok 2016 činily jeho čisté příjmy cca 7.000.000 Kč, vlastní životní náklady odhadl částkou 100.000 Kč měsíčně, má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilému S., ročník XXX, a D., ročník XXX, jimž hradí výživné ve výši 40.000 Kč měsíčně a zabezpečuje i jejich další životní potřeby. Matka nezletilých je bez příjmů, v podstatě fungovala z příjmů otce nezletilých. Své budoucí příjmy hodlá realizovat fotografováním. Soud I. stupně v rámci pohovoru s nezletilými zjistil, že obě nezletilé děti mají k rodičům velmi kladný vztah, nezletilá S. si však nepřeje střídavou péči po jednom týdnu a je stresována skutečností, že matka s otcem nezletilých fakticky přestala komunikovat a sama musí dělat rodičům prostředníka. 3. Soud po citaci zákonných ust. § 907, § 908, § 913 odst. 1, 2, § 889 a § 891 o. z. další dokazování neprováděl. Nezletilé děti svěřil do výlučné péče matky, která doposud péči o ně fakticky vykonávala, děti jsou na její péči zvyklé, mají k ní vřelý vztah, stejně tak jako k jejímu současnému partnerovi a jeho synovi. Ke střídavé péči soud I. stupně nepřistoupil zejména se zohledněním přání nezletilé S., přitom však zároveň vzal v úvahu, že S. si přála trávit s otcem více času a z těchto důvodů upravil styk nezletilé v širším rozsahu, u nezletilého A. pak poněkud kratším, neboť je nižšího věku a doposud navštěvuje 1. třídu základní školy. Takto upravený styk považoval za dosti široký k naplnění požadavků článku 18 Úmluvy o právech dítěte. 4. Ve vztahu k výživnému soud I. stupně neakceptoval návrhy matky na doplnění dokazování ke zjištění celkových příjmů a majetku otce, neboť dospěl k závěru, že v tomto výjimečném případě je majetek otce natolik rozsáhlý a jeho příjmy natolik vysoké, že je formalismem zjišťovat faktický stav a tato skutečnost by byla v rozporu s potřebou nezletilých dětí a nepřiměřeně by prodloužil soudní řízení. Při stanovení výše výživného zohlednil, že otec nezletilým dopřává nákladné zahraniční dovolené, a v souvislosti s tvrzeními otce o pouhých svých nákladech ve výši 100.000 Kč měsíčně a ročních příjmech cca 7.000.000 Kč v roce 2016 a faktickém hrazení výživného ve výši 40.000 Kč pro každé ze svých čtyř dětí, dospěl k závěru, že otec má velmi vysokou životní úroveň. Za této situace považoval za vhodné, aby výživné ve výši 40.000 Kč pro nezletilého A. a 50.000 Kč pro nezletilou S. bylo hrazeno tak, aby z poloviny byly hrazeny k rukám matky a byly použity na běžné výživné a potřeby a druhá polovina aby byla spořením pro nezletilé. To za situace, kdy otec bude během svého styku s nezletilými hradit i jejich další náklady. Zároveň deklaroval, že učiní taková opatření, aby s naspořenými částkami bylo možno disponovat pouze na základě oboustranného písemného souhlasu rodičů, případně na základě rozhodnutí soudu. Stanovení vyšší výše výživného pro nezletilou S. odpovídá jejímu vyššímu věku oproti nezletilému A. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 23 z. ř. s. 5. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání otec nezletilých. V něm zdůraznil, že od počátku řízení navrhoval střídavou péči s tím, že netrval na tom, aby tato střídavá péče odpovídala přesně polovině rozsahu strávené doby s nezletilými. Z pohledu judikatury Ústavního soudu je otec přesvědčen, že byly naplněny veškeré podmínky vyjma soudem uváděného nesouhlasu nezletilé S. Ten je však třeba chápat v kontextu jejího vyjádření, že si přeje být s otcem v delším kontaktu. Za této situace mohlo být rozhodnuto o asymetrické střídavé péči, například tak, že by v příslušném týdnu měl otec děti od středy do pondělí ráno. Pro otce je významné, aby měl na výchově dětí a péči o ně co největší podíl, zejména za situace, kdy zhruba od srpna či září roku 2017 matka s otcem přerušila běžnou lidskou komunikaci. Z těchto důvodů navrhl změnu napadeného rozsudku v tomto směru. Vzhledem k jeho návrhu na střídavou péči by pak měl doznat změny i výrok o stanovení výživného, které by mělo být nižší s přihlédnutím k vyšší míře péče o děti ze strany otce. Pokud by odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na střídavou výchovu, navrhl započít se stykem s nezletilými namísto čtvrtku po skončení vyučování již ve středu ve stejnou dobu a případné omezení styku v odpoledním styku otce s dětmi v lichém týdnu v úterý a ve čtvrtek s tím, že bere na vědomí, že je i v zájmu dětí a matky, aby každý z rodičů měl možnost zhruba jednoho volného týdne s dětmi bez limitace druhým z rodičů. 6. K odvolání matky uvedl, že v rozsahu určení styku s nezletilými je odůvodněno potřebami jejího partnera, který však má pouze jenom jedno dítě. Oproti tomu otec musí zkoordinovat svůj čas s vícero potomky. Ačkoli po dobu letních prázdnin souhlasí s trváním styku po dobu čtyř týdnů i s určením jejich pevných termínů, nesouhlasí proto s matkou navrhovaným konkrétním termínem styku v červenci. S úpravou o Vánocích nesouhlasí rovněž, neboť mu ubírá možné dny styku, ani s navrženou změnou o jarních prázdninách, neboť by v tomto termínu neměl děti již dva roky. Nemá ale problém se změnou běžného styku na opačný týden, ani s nahlížením matky na výpis ze spořicích účtů dětí, kam pravidelně posílá soudem stanovenou částku. Popřel tvrzení matky o tom, že s nezletilými netráví čas, i to, že by nezletilému S. hradil vyšší výživné než ostatním dětem. Všem svým dětem poskytuje výživné stejné a zajišťuje jim rovné podmínky. Při stanovení výše výživného byl soudem I. stupně správně aplikován nález Ústavního soudu IV. ÚS 650/2015. Nad rámec soudem stanoveného výživného kupuje nezletilým oblečení, telefon pro S. věci na sport apod. Dětem, pokud jsou s ním, nic nechybí. Na nájemné dětem nepřispívá, matka se má stěhovat do nového bytu o 240m2 v K. se svým přítelem. 7. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání rovněž matka, a to do výroků upravujících výživné a styk (II. – IV.). K výživnému zdůraznila, že jeho výše stanovaná soudem I. stupně povede k významnému snížení životní úrovně nezletilých, neboť otec platil výživné ve výši 40.000 Kč na každé dítě a dále na každé dítě ještě 11.000 Kč měsíčně jako příspěvek na jejich bydlení a celá tato částka byla určena k běžné spotřebě. Pro nezletilého S. hradil výživné dokonce ve výši 70.000 Kč měsíčně. Vzhledem ke zjištěním soudu I. stupně o životní úrovni rodičů je zřejmé, že životní úroveň otce je více než nadstandardní, a není žádnou mimořádností, že celé poskytované výživné bylo v daném měsíci vždy spotřebováno. Doposud platí nájemné ve výši 31.000 Kč, leasing na automobil 4.000 Kč. Matka proto (shodně jako kolizní opatrovník před osudem I. stupně) navrhla, aby spořicí složka ze stanoveného výživného činila pouze částku 5.000 Kč měsíčně pro každé z dětí. Ke spořicí složce dále uvedla, že nemá přístup ke spořicímu účtu, nemůže si ověřit, zda otec spořicí složku skutečně hradí. Proto také ona založila dětem bankovní účty pro ukládání spořící složky, které soudu sdělila a na které mělo být výživné (jeho spořicí složka) otcem hrazeno. Pokud soud I. stupně matce v tomto nevyhověl, měl alespoň zajistit, aby k účtu měli přístup oba rodiče. Z těchto důvodů navrhla, aby spořicí složka výživného ve výši 5.000 Kč pro každé z dětí (při zachování soudem I. stupně stanovené celkové výše výživného) byla hrazena na účet založený matkou či aby byl matce zajištěn kontrolní přístup k těmto účtům. Z důvodu nemožnosti přístupu ke spořicím účtům tvrdila, že otec má nedoplatek na výživném za období od března do srpna 2018 ve výši 120.000 Kč (nezletilá S.) a 90.000 Kč (nezletilý A.). 8. K víkendovému styku nezletilých uvedla, že nebyl důvod upravit styk nezletilé S. od čtvrtka do pondělí, neboť požadavkem nezletilé bylo trávit více času s otcem, ale pouze za situace, kdy by se jí otec více věnoval. Otec je však velmi vytížen, péči o nezletilou fakticky vykonávají jiné ženy, S. má nadto s otcem vyhrocený vztah. Z těchto důvodů by mělo být i nezletilé S. umožněno se řádně připravit na školu tak, že otec jí odevzdá spolu s nezletilým A. v neděli večer. Rovněž navrhla změnu určení matce přisouzeného sudého týdne v roce na lichý, respektive změnu otcem uvedeného týdne, neboť matka tráví svůj čas s novým partnerem, který má děti svěřeny právě v lichém týdnu, tedy z důvodu, aby její děti i syn nového partnera mohli trávit společné víkendy, což považuje za legitimní požadavek. Přitom jí není známo, že by důvody pro trávení času otce s nezletilými v týdnu určeném soudem byly odůvodněny konkrétními skutečnostmi. Z těchto důvodů navrhla, aby se pravidelný víkendový styk nezletilých dětí s otcem uskutečňoval každý lichý týden v roce. Ze stejných důvodů navrhla i změnu prázdninového styku tak, aby otec byl oprávněn trávit s nezletilými dětmi jarní prázdniny v každém sudém kalendářním roce a velikonoční v každém lichém kalendářním roce. Zásadně stejný problém spatřovala u hlavních letních prázdnin. S ohledem na rozepře s otcem nezletilých se totiž domnívá, že soudem nastavené termíny styku jsou příliš volné a mezi rodiči bude docházet ke konfliktům tak, jako se tomu stalo i o letošních prázdninách. Proto navrhla, aby se styk nezletilých dětí s otcem o velkých letních prázdninách konal vždy od 16. 7. do 31. 7. a dále od 17. 8. do 31. 8., což koresponduje s rozsudkem upravujícím poměry syna partnera matky. Protože by chtěla trávit s nezletilými alespoň jeden vánoční svátek v každém roce, navrhla změnu v průběhu vánočních prázdnin tak, že otec bude oprávněn se s nezletilými stýkat v každém lichém kalendářním roce od 22. 12. od 15:00 hodin do 25. 12. do 10:00 hodin a v každém sudém roce od 28. 12. od 15:00 hodin do 2. 1. následujícího kalendářního roku 18:00 hodin. Ke svým majetkovým poměrům uvedla, že (jako fotografka) pracuje na dohodu o provedení práce s hodinovým příjmem 1.500 Kč, a podílí se tak na zabezpečování materiálních potřeb nezletilých dětí. Výčitky otce ohledně jejích majetkových poměrů tak považuje jednak za účelové v souvislosti s rozpadem jejich vztahu, jednak za nedůvodné. V září 2018 se se svým přítelem bude stěhovat do nového bytu K. s. , P. o 240m2, nájemné bude činit 55.000 Kč, na nájemné bude přispívat dle svých možností, neboť jeho větší část bude hradit přítel. 9. Kolizní opatrovník navrhl potvrzení rozsudku v rozsahu svěření nezletilých do péče matky i stanovení výše výživného, navrhl však snížit jeho spořicí složku na částku 5.000 Kč u každého z nezletilých, změnit rozsah styku otce s nezletilými o prázdninách tak, aby každý z rodičů měl nezletilé rovnoměrně v každém prázdninovém měsíci 14 dnů s tím, že otec přesný termín sdělí do 31. 3., běžný styk bude upraven nikoli až do pondělí, ale do neděle večer. 10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. z podnětu a v mezích podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání otce důvodné není, odvolání matky je důvodné pouze částečně. 11. Soud I. stupně správně mlčky dovodil v tomto řízení s mezinárodním prvkem svoji mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout [článek 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003] i české rozhodné právo (článek 15 Nařízení) za situace, kdy otec (občan I. r.), matka (občanka České republiky) i obě nezletilé děti mají obvyklé bydliště na území České republiky. 12. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že základním kamenem judikatury, týkající se nezletilých dětí, musí být zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publikované pod sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.). Ústavní soud vykládá tuto zásadu v souladu s postojem Výboru pro práva dítěte takto: Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Podle Výboru OSN pro práva dítěte je "koncept nejlepšího zájmu dítěte flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě či děti, jichž se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jejich osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte" (nález sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014, body 22-24). Z formulace, že nejlepší zájem dítěte musí být "předním hlediskem", zároveň vyplývá, že nejde o hledisko jediné, které soudy v řízeních týkajících se dětí musí zvažovat, přičemž nejlepší zájem dítěte může být v konfliktu s oprávněnými zájmy ostatních osob (dalších dětí, rodičů, atd.); Výbor pro práva dítěte proto uznává, že je nutný určitý stupeň flexibility v aplikaci tohoto principu a případné konflikty s jinými oprávněnými zájmy je třeba řešit případ od případu. Nejlepší zájem dítěte je tedy možno, ba dokonce nutno, vyvažovat s ostatními oprávněnými zájmy. Z jeho označení jako "přední hledisko" však vyplývá, že nejlepší zájem dítěte má při vyvažování vysokou prioritu. Pokud je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Zájem dítěte je přitom třeba posuzovat z hledisek objektivních, nikoli z pouhého subjektivního hodnocení výhodnosti či naopak nevýhodnosti pozice toho kterého z obou rodičů (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 397/15). 13. Poměřováno optikou nejlepšího zájmu dítěte soud I. stupně nepochybil, pokud oba nezletilé svěřil do výlučné péče matky, neboť podmínky pro společnou či střídavou péči nelze v daném případě dovodit. V tomto lze odkázat na přiléhavé odůvodnění soudu I. stupně, se kterým se odvolací soud zcela ztotožnil. Pokud otec ve svém odvolání poukázal na možnost asymetrické střídavé péče a nutnost posuzovat kontext vyjádření nesouhlasu nezletilé se střídavou péčí s jejím přáním být s otcem v delším kontaktu, zcela pomíjí výslovné přání nezletilé S. a útlý věk A., který by v tomto věku neměl být oddělován od své sestry zcela jiným režimem výchovy. Nezletilá S. je přitom ve věku, kdy byla schopna zcela bez problémů vyjádřit své přání, a to opakovaně (viz pohovor se soudkyní a následně další zaslaná listina od nezletilé). S ohledem na uplynulou dobu od podaného odvolání obou stran (zatíženou i rozhodováním o předběžném opatření týkajícím se nezletilé) do odvolacího jednání je zřejmé, že ke změně názoru nezletilé nedošlo, jinak by jej soud obdržel. Problematickým bodem (nikoli však zásadním) se odvolacímu soudu v tomto ohledu jeví i konflikt rodičů, který řeší prostřednictvím nezletilé S. (rodiče spolu nemluví, nezletilá S. jim dělá „tlumočníka“). Rozhodnutí soudu I. stupně, který nezletilé (s odkazem na ust. § 907, § 908 o. z.) svěřil do výlučné péče matky je proto správné, aktuálně odpovídající nejlepšímu zájmu nezletilých. Z těchto důvodů odvolací soud výrok o svěření nezletilých do péče matky (I.) jako věcně správný potvrdil (ust. § 219 o. s. ř.). 14. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, který s ohledem na mimořádně vysoké příjmy otce a jeho majetkovou situaci je již blíže nezkoumal, zejména pokud tato situace umožňuje otci setrvale hradit všem svým potomkům výživné cca ve výši 40.000 Kč pro každého z nich a podnikat s nimi atraktivní, ale cenově náročné dovolené. Soud I. stupně při stanovení výše výživného správně zohlednil mimořádnou majetkovou situaci otce a dospěl ke správnému závěru (s odkazem na nález Ústavního soudu IV. ÚS 650/2015) při stanovení výše výživného pro obě děti, která se i odvolacímu soudu jeví zcela přiměřená věku nezletilých dětí, jejich odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům jejich otce (ust. § 913 o. z.). To i se zohledněním spořící složky nezletilých činící jednu polovinu určeného výživného (20.000 Kč a 25.000 Kč), neboť nad rámec výživného se otec o nezletilé stará, kupuje jim věci běžné spotřeby, a nelze tak říct, že by svou vyživovací povinnost plnil pouze soudem stanoveným výživným. Pokud matka namítala, že spořící složka je příliš vysoká a dojde k propadu životní úrovně nezletilých, odvolací soud se nedomnívá, že by výživné určené k rukám matky bylo natolik nízké, aby oběma nezletilým (tč. ve věku XXX a XXX let) neumožňovalo jejich bezproblematickou výživu a zapojení do školních i mimoškolních aktivit. Na tomto závěru odvolacího soudu nic nezmění ani vysoké nájemné, které matka v současnosti hradí (cca 31.000 Kč/měs.), či se svým novým partnerem má hradit v blízké budoucnosti (cca 55.000 Kč). Je totiž především odpovědností matky, aby nastalou situaci propadu příjmů rodiny a běžné rodinné výdaje řešila rozumným způsobem, a to i za cenu změny dosavadního životního stylu. Protože otec potvrdil, že matka nemá doposud kontrolu nad hrazením vyživovací povinnosti otce ve vztahu k určené spořící složce, byť otec soudem stanovené výživné hradí, odvolací soud otci uložil, aby matce výpisy z obou účtů vždy nejpozději do 20. dne v měsíci předal. Jinak i v těchto výrocích napadený rozsudek jako věcně správný, dle ust. § 219 o. s. ř., potvrdil. 15. Soud I. stupně zásadně správně rozhodl i o následné úpravě styku nezletilých s otcem (§ 891, § 889 o. z.) a ani odvolací soud neměl důvod k zásadním změnám takto určeného styku. Tvrzení matky, že v současné době žije v partnerském vztahu s mužem, který má rozsudkem nastaveno jiným způsobem užívání volného času s jeho dětmi, je z hlediska odvolacího soudu pouhým apelem matky na soud, aby její žádosti vyhověl. Nejedná se však o zákonné kritérium, které by odvolací soud musel vzít v úvahu. Je totiž nepochybné, že matka může své partnery střídat, může dojít rovněž ke změně rozsudku u partnera matky. To však v žádném případě není důvod pro změnu rozhodnutí o styku nezletilých s otcem i v této věci. Odvolací soud proto, s ohledem na souhlasné stanovisko otce, výrok o styku otce s nezletilými (IV.) změnil tak, že v běžném kalendářním týdnu zaměnil sudý za lichý týden (prvé tři odrážky výroku). Zároveň sjednotil předávání obou nezletilých v lichém týdnu na pondělí v 7.45 hodin předáním do školního zařízení obou nezletilých, které považuje pro oba nezletilé za vhodnější, neboť zohlednil, že nezletilý A. bude již od tohoto září žákem druhé třídy a otec je schopen oba nezletilé na běžné vyučování řádně připravit. Není proto zásadnějšího důvodu pro odlišný režim předávání obou nezletilých matce. Další změnou, kterou doznal tento výrok, bylo určení délky styku otce s nezletilými o hlavních letních prázdninách. Navýšením na délku 4 týdnů je dle přesvědčení odvolacího soudu respektována rovnoměrnost tohoto styku pro oba rodiče i návrh kolizního opatrovníka. Pokud se oba rodiče nebyli schopni před soudem dohodnout na konkrétním prázdninovém termínu připadajícího pro otce/matku, matka má nezletilé svěřeny do své péče a tráví s nimi převážnou část roku, odvolací soud určil, že otec musí matce vždy do 31. 3. příslušného roku sdělit, ve kterém termínu bude svoji část prázdnin s dětmi trávit. Stávající rozmíšky rodičů nejsou důvodem pro ostatní navrhované změny rozsudku, není ani v zájmu dětí, aby jejich styk s otcem byl omezen pouze na (otcem v úvahu daný) styk ob týden, zejména pokud nezletilá S. vyjádřila zájem na intenzivnější kontakt s otcem a ten dokonce navrhoval střídavou (byť asymetrickou) výchovu. S ohledem na odvolacím soudem učiněné změny tohoto výroku jej proto takto změněný (ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) pro přehlednost pojal do svého výroku. 16. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle ust. § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zde nejsou žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 29. srpna 2018 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu