ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové v právní věci žalobce: BRIZANT Trade s. r. o., IČO 24132934 sídlem Praha 6, Dejvická 306/9 zastoupený advokátem JUDr. et PhDr. Petrem Podlahou Ph.D. sídlem Praha 1, Vodičkova 792/40 proti žalovanému: E. P. G. S. P. A. sídlem Italská republika, C., Via P. T. 98 zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Zámyslickým jako opatrovníkem sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15 o zaplacení 28.903,64 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. dubna 2017, č. j. 22 C 49/2016-61, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 28.072 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. et PhDr. Petra Podlahy Ph.D., advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 28.903,64 EUR se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 68.198 Kč (výrok II.). 2. Takto rozhodl v řízení zahájeném návrhem žalobce na vydání evropského platebního rozkazu s tvrzením, že se jedná o dluh žalovaného z neuhrazeného zboží s tím, že dne 13. 2. 2015 došlo mezi účastníky k uzavření dohody o uznání dluhu. Žalovaný však uhradil pouze prvou splátku z tehdy dlužné částky, zbytek neuhradil. Žalovaný v řízení pouze podal odpor proti vydanému evropskému platebnímu rozkazu, jinak zůstal nečinný. 3. Soud I. stupně po konstatování, že žalovaný nereagoval na usnesení, ve kterém byl v souladu s ust. § 114b odst. 2 o. s. ř. vyzván k vyjádření ve věci samé, které bylo doručeno žalovanému dne 21. 9. 2016, dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. Nárok uplatněný žalobcem není v rozporu s hmotným právem ani není zjevně bezdůvodný; žalobě z těchto důvodů vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle úspěchu ve věci (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). 4. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný, a to prostřednictvím ustanoveného opatrovníka. Ten namítl, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, neboť žalovanému nebylo zřejmě doručeno do vlastních rukou předchozí usnesení soudu I. stupně. Z těchto důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku, respektive rozhodnutí, že se rozsudek nevydává a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného, neboť usnesení, na základě kterého soud dovodil přípustnost vydání rozsudku pro uznání, bylo žalovanému doručeno dne 21. 9. 2016. 6. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 ve spojení s ust. § 212a odst. 4 o. s. ř. a § 205b o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Podle ust. § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 8. Podle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 4 téhož ustanovení, rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 9. Podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 5 téhož ustanovení, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 10. Soud I. stupně správně mlčky dovodil svoji mezinárodní příslušnost, která vyplývá z článku 26 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Brusel I bis. Z obsahu spisu dále vyplývá, že řízení bylo dne 13. 5. 2015 zahájeno návrhem na vydání evropského platebního rozkazu, kterému soud I. stupně dne 4. 8. 2015 vyhověl. Pro včas podaný odpor byl evropský platební rozsudek zrušen a věc převedena do běžného řízení. Následně soud I. stupně vydal usnesení ve smyslu ust. § 114b o. s. ř., kterým žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů tzv. kvalifikovaně vyjádřil k žalobě, a v případě, že se ve stanovené lhůtě písemně nevyjádří, bude předpokládat, že nárok uznal (usnesení ze dne 2. 6. 2016, č. j. 22 C 49/2016-38). Toto usnesení opatřené překladem do italského jazyka převzal žalovaný prostřednictvím italských doručovacích orgánů dne 21. 9. 2016, požadované vyjádření však soudu nezaslal. Následně soud I. stupně vydal napadený rozsudek. 11. Jak je z výše uvedené rekapitulace zřejmé, soud I. stupně postupoval zcela správně, pokud dospěl k závěru o naplnění předpokladů k vydání rozsudku pro uznání. Jediným odvolacím argumentem žalovaného je zpochybnění doručení shora citovaného usnesení soudu I. stupně ze dne 2. 6. 2016, č. j. 22 C 49/2016-38. Soud I. stupně však postupoval zcela správně. Pokud italské doručovací orgány, oslovené soudem I. stupně v rámci mezinárodní právní pomoci dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, na standardizovaném formuláři potvrdily doručení této listiny dne 21. 9. 2016, nemůže mít obecná námitka žalovaného z tohoto pohledu žádnou relevanci. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (ust. § 114b odst. 5 a § 153a o. s. ř.) tak byly splněny. Nevydání rozsudku pro uznání, ačkoli zákonem stanovené předpoklady pro takový postup byly splněny, by sloužilo důvodné námitce nedostatku spravedlivého procesu z pozice druhé strany v řízení, a to argumentem procesu nepředvídatelného, resp. svévolného (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 604/2010, ze dne 7. 4. 2010). 12. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný, dle ust. § 219 o. s. ř., potvrdil. 13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř., když žalobce byl zcela úspěšný. Jeho náklady spočívaly ve dvou úkonech právní pomoci. Ke dni 30. 7. 2018, kdy bylo zahájeno odvolací řízení, byl kurz 1 € = 25,625 Kč, se zohledněním výše nároku žalobce uvedeného v evropské měně byla předmětem odvolání částka 740.655,80 Kč. Z této tarifní hodnoty činí odměna za každý ze dvou úkonů (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, částku 11.300 Kč, dále mu náleží i dva paušály za tytéž úkony á 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky). Protože je právní zástupce plátcem DPH (osvědčení o plátci), náleží mu podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů řízení. Celkem na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží procesně úspěšnému žalobci částka 28.072 Kč, kterou odvolací soud uložil zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1, a to pouze za podmínek uvedených v ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Praha 24. října 2018 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu