ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: Jütten & Koolen Automobile GmbH, registrační číslo HRB9906 sídlem Im Hagenkamp 21, Waldfeucht, Spolková republika Německo zastoupený advokátem Mag. jur. Martinem Allgaierem sídlem Vodičkova 699/28, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: TAS Komplex s. r. o., IČO 25497413 sídlem Českomoravská 1181/23, Libeň, 190 00 Praha 9 zastoupený advokátem JUDr. Lukášem Kuboněm sídlem Choteč 64, 252 26 Choteč, Praha-západ o zaplacení 10.000 Kč EUR a přísl., 57.683,25 Kč s přísl., 30.778,87 Kč a 11.326,51 EUR s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. ledna 2018, č. j. 8 C 200/2015-107, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku ve věci samé (II.), pokud jím bylo rozhodnuto o nároku žalobce na zaplacení částky 10.000 EUR s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 9. 7. 2015 do zaplacení a o nároku žalobce na zaplacení částky 11.326,51 EUR s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 8. 3. 2017 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky za dobu od 9. 7. 2015 do zaplacení a částku 11.326,51 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky za dobu od 8. 3. 2017 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku; ve zbývající části se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 136.060,30 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 37.364,90 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mag. jur. Martina Allgaiera. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 57.683,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky za dobu od 14. 7. 2015 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 10.000 EUR s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 9. 7. 2015 do zaplacení, částky 30.778,87 Kč, částky 11.326,51 EUR s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 8. 3. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 57.683,25 Kč za dobu od 9. 7. 2015 do 13. 7. 2015 (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 82.154,16 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě došlé soudu I. stupně 12. 11. 2015, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedených částek na základě tvrzení, že po předchozí spolupráci se žalovaným objednal u žalovaného celkem 13 vozů (dvě vozidla zn. Renault Capture a 11 vozidel zn. Dacia) na základě konkrétních objednávek od svých zákazníků. Žalovaný nebyl schopen vozidla zn. Renault Capture dodat, proto dne 1. 7. 2015 odstoupil od smlouvy uzavřené akceptací objednávky žalobce ze dne 16. 4. 2014 a vrátil žalobci kupní cenu ve výši 351.543 Kč a 356.865 Kč, kterou žalobce podle smlouvy plnil dne 4. 12. 2014. Na základě těchto tvrzení se žalobce se domáhal zaplacení částky 57.683,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 9. 7. 2015 do zaplacení, z titulu ušlého zisku z předpokládaného prodeje žalovaným nedodaných vozidel zn. Renault Capture; dále požadoval úrok z prodlení za 196 dnů prodlení za držení kupní vyfakturované a žalobcem uhrazené kupní ceny nedodaných vozidel Renault Capture ve výši 708.408 Kč po dobu od 16. 12. 2014 do 30. 6. 2015, kapitalizovaného částkou 30.778,87 Kč. Žalobce dále tvrdil, že vzhledem k důvodům odstoupení žalovaného od smlouvy ohledně dodání dvou vozidel zn. Renault Capture ztratil důvěru v uskutečnění dalších obchodů se žalovaným, konkrétně v uskutečnění dodávky 11 vozidel zn. Dacia podle smlouvy uzavřené akceptací objednávek žalobce ze dne 23. 6. 2014 a 24. 6. 2014, proto dopisem ze dne 8. 7. 2015 od smlouvy odstoupil a vzhledem k zániku smlouvy vyzval žalovaného k vrácení částky 10.000 EUR, kterou žalovaný od žalobce inkasoval jako zálohu na kupní cenu objednaných vozidel zn. Dacia. Na základě těchto tvrzení se žalobce se domáhal zaplacení částky 10.000 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 9. 7. 2015 do zaplacení z titulu vrácení žalobcem uhrazené zálohy na cenu vozidel zn. Dacia, a dále zaplacení 11.326,51 EUR se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 8. 3. 2017 do zaplacení z titulu ušlého zisku ze zmařeného předpokládaného prodeje žalovaným nedodaných vozidel zn. Dacia koncovým zákazníkům dle jejich závazných objednávek. 3. Žalovaný založil obranu proti žalobě na tvrzení, že od smlouvy na prodej dvou vozidel zn. Renault Capture odstoupil z důvodu nemožnosti plnění, vzhledem k tomu, že přestal být oficiálním dealerem zn. Dacia a Renault, tedy dodání vozidel již „nebylo v jeho moci“. Žalobci byla tato skutečnost známa, žalovaný tedy neodpovídá za škodu ve formě ušlého zisku ze zmařených prodejů vozidel zn. Renault Capture ani vozidel zn. Dacia koncovým zákazníkům. Naopak – jestliže žalobce odstoupil od smlouvy na koupi vozidel zn. Dacia, vznikl žalovanému – s odvoláním na Všeobecné podmínky prodeje nových vozidel Dacia –nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 15.782 EUR, neboť žalobce vozidla objednal a následně objednávky zrušil; žalovaný tuto částku uplatnil kompenzační námitkou. K nároku žalobce na vrácení částky 10.000 EUR žalovaný tvrdil, že je oprávněn ponechat si ji, neboť kryje „otevřené objednávky žalobce“. K nároku na zaplacení úroku z prodlení s vrácením kupní ceny vozidel zn. Renault Capture žalovaný namítal, že požadovaný úrok z prodlení není dosud splatný. 4. Soud I. stupně mlčky dovodil pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s cizím prvkem, daným sídlem žalobce v jiném státu EU, podle článku 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný podnikatel má sídlo v České republice. Uplatněný nárok právně posoudil podle českého práva na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) Nařízení 593/2008 Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), vzhledem k tomu, že prodávající strana tvrzené smlouvy o koupi zboží má sídlo v České republice. S ohledem na zahájení kontraktačního procesu mezi stranami (duben 2014) byl aplikován zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce dne 16. 4. 2014 poptal u žalovaného písemně dodání mimo jiné dvou konkrétně specifikovaných vozidel zn. Renault Captur Dynamique, s požadavkem dodání 3-4 měsíců, za celkovou cenu 708.408 Kč, na základě závazných objednávek svých odběratelů v Německu, kteří se zavázali uhradit na kupní ceny částku celkem 28.113,44 EUR (766.091 Kč). Žalovaný v e-mailové korespondenci v květnu 2014 ujišťoval žalobce, že automobily zn. Renault Capture jsou objednány. 6. Žalobce dále písemně objednal u žalovaného minimálně 11 konkrétních vozidel zn. Dacia s dodací lhůtou 4 až 6 měsíců, celkem za 2.799.620 Kč (103.307,04 EUR), a to dne 23. 6. 2014, resp. 24. 6. 2014. Podle závazných objednávek svých klientů v Německu měl jako kupní cenu z tohoto obchodu inkasovat celkem částku 114.633,55 EUR. Dne 15. 9. 2014 žalovaný potvrdil formou emailu přijetí celkem 14 objednávek vozidel zn. Renault Capture, resp. zn. Dacia. 7. Žalobce poskytl žalovanému předem dne 16. 4. 2014 a 5. 6. 2014 na základě vystavené faktury žalovaným z důvodu jednorázové kauce na objednávky vozidel dle budoucí specifikace, resp. dle dohody se žalovaným, celkem částku 10.000 EUR. Dne 4. 12. 2014 žalovaný vystavil faktury č. 41140462 a č. 41140459, jimiž žalobci vyúčtoval cenu za vozidla Renault Capture částkou 356.865 Kč, kterou žalobce dne 16. 12. 2014 uhradil převodem. Dne 16. 12. 2014 žalobce zaslal na účet žalovaného částku 3.883.102 Kč jako zálohu na kupní cenu za další objednaná vozidla zn. Renault a Dacia. 8. Žalovaný v reakci na dotaz žalobce ze dne 20. 1. 2015 ohledně „všech Dacií“ dne 26. 1. 2015 e-mailem sdělil, že dodací lhůta u značky Dacia není určitá z důvodu vysokého procenta vývozní sazby. Dále sdělil, že pokud má žalobce lepší příležitost ve smyslu dodací lhůty Dacií od jiného dealera, nechť se neomezuje a objedná je jinde, zrušení objednávek žalovaný potvrdí. Žalovaný e-mailem ze dne 5. 3. 2015 sdělil žalovanému, že nepokročil v jednáních s dodavatelem Renault Dacia, který je svým dovozcem pro více než 50% vývozní sazbu velmi sledován, vyjádřil lítost nad vzniklou situací, kdy nemůže přes veškeré kroky získat vozidla zn. Renault Capture, s tím, že poukázané částky vrátí na základě dobropisu. Dne 1. 7. 2015 žalovaný připojil v e-mailu žalobci přílohou listinu označenou jako „Odstoupení od kupní smlouvy“, v níž konstatoval uzavření kupní smlouvy na prodej dvou vozidel zn. Renault Capture s tím, že výrobcem byly určeny pouze pro český trh a nebyl umožněn jejich vývoz, a dále uvedl, že „odstupuje s tím, že závazky se ruší ex tunc (od počátku)“ a dále avizoval vrácení částky celkem 766.021 Kč odpovídající sjednané kupní ceně; platbu provedl dne 1. 7. 2015. 9. Žalobce prostřednictvím svého zástupce sdělil zástupci žalovaného dopisem připojeným k e-mailové zprávě ze dne 8. 7. 2015, označené jako „náhrada škody a vrácení zálohy spol. Jütten & Koolen Automobile GmbH“, že „náš klient s Vaší společností již nehodlá spolupracovat“ a současně žalovaného vyzval k zaplacení náhrady škody – ušlého zisku za nedodané vozy zn. Renault Capture a k vrácení zálohy 10.000 EUR na koupi vozů zn. Dacia. 10. Právní posouzení: a) k nároku na náhradu škody – ušlého zisku z předpokládaného prodeje vozidel zn. Renault Capture žalovaným koncovým zákazníkům v Německu: Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný odpovídá za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti vyplývající z kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2014 dodat řádně a včas dva automobily zn. Renault Capture. Žalobce v příčinné souvislosti s tím, že mu nebyla dodána tato dvě konkrétní vozidla, nezvýšil svůj majetek o marži, kterou by získal prodejem koncovým zákazníkům, dle jejichž požadavků byla vozidla žalobcem u žalovaného objednána a byla určena ve výši rozdílu kupní ceny sjednané s koncovými zákazníky v Německu a kupní ceny sjednané se žalovaným. Z uvedených důvodů soud I. stupně uzavřel, že žaloba je co do požadované částky 57.683,25 Kč důvodná a uložil žalovanému povinnost žalobci tuto částku uhradit. Protože žalovaný byl vyzván žalobcem k zaplacení náhrady škody spočívající v nedodání dvou vozidel zn. Renault Capture, je v prodlení s peněžitým plněním, má žalobce právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.; splatnost dle výzvy ze dne 8. 7. 2015 dovodil podle § 1959 o. z. dnem 13. 7. 2015 a úrok z prodlení přiznal žalobci počínajíc dnem prodlení, tj. 14. 7. 2015, ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve zbytku, tj. ohledně období od 9. 7. 2015 do 13. 7. 2015, byl nárok na úrok z prodlení z částky 57.683,25 Kč zamítnut. b) k nároku na zaplacení úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 30.778,87 Kč požadovaného za 196 dnů prodlení za držení částky 708.408 Kč (kupní ceny za vozidla zn. Renault Capture) od 16. 12. 2014 do 30. 6. 2015 soud I. stupně uzavřel, že žalovaný byl v prodlení s dodáním dvou vozidel zn. Renault Capture, po uplynutí sjednané 3 až 4 měsíční lhůty k dodání, tj. od 17. 4. 2014, avšak nikoliv s peněžitým plněním, platební povinnost ostatně na základě smlouvy ani zákona neměl. Žalobce nepožadoval vydání úroků ze zadržované částky (ve smyslu Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží), nýbrž úroky z prodlení s jejím vrácením; soud I. stupně proto shledal nedostatek hmotné aktivní legitimace žalobce ve vztahu k tomuto nároku a žalobu co do požadované částky 30.778,87 Kč zamítl. c) k nároku na vydání 10.000 EUR soud I. stupně uzavřel, že mezi účastníky řízení došlo v souladu s § 1732 odst. 1, § 2079 o. z. k uzavření kupní smlouvy na dodání min. 11 konkrétních vozidel zn. Dacia, a to v okamžiku přijetí návrhu žalobce žalovaným dne 15. 9. 2014, za cenu, která byla žalobcem navržena v písemných objednávkách ze dne 23. 6. 2014 a 24. 6. 2014. Žalobce poskytl žalovanému před uzavřením této kupní smlouvy (dne 16. 4. 2014) zálohu ve výši 10.000 EUR. Zástupce žalobce dopisem ze dne 8. 7. 2015 označeným „náhrada škody a vrácení zálohy spol. Jütten & Koolen Automobile GmbH“ jako zmocněnec žalobce způsobem nevzbuzujícím pochybnost vyjádřil vůli nepokračovat ve smlouvě. Žalobce dopisem svého právního zástupce ze dne 8. 7. 2015 označeným „náhrada škody a vrácení zálohy spol. Jütten & Koolen Automobile GmbH“ projevil vůli odstoupit od kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2014, když požadoval současně vrácení zálohy. Platné odstoupení od smlouvy je však vázáno na splnění zákonných podmínek (když mezi stranami nebylo ve smyslu § 2001 o. z. ujednáno jinak), které soud I. stupně neshledal. Dopis žalobce žalovanému ze dne 8. 7. 2015 hodnotil jako právní jednání, z něhož lze dovodit vůli k okamžitému ukončení smlouvy, právní účinky v podobě zrušení smlouvy ze dne 15. 9. 2014 mu však přičíst nelze, vzhledem k nesplnění podmínek pro vznik některého ze zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy (v této souvislosti soud I. stupně citoval § 1977, § 1978 a § 2002 o. z.). Odstoupení žalovaného od kupní smlouvy na vozidla zn. Renault Capture ze dne 1. 7. 2015 nemá právní účinky ve vztahu k trvání vzájemných práv a povinností stran kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2014; dopis se k otázce prodlení žalovaného vztahuje toliko co do dodání vozidel zn. Renault Capture a nikoliv 11 vozidel zn. Dacia, tedy nelze dovodit, že by důvodem k odstoupení bylo prodlení žalovaného s dodáním vozidel, která jsou předmětem kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2014. Kupní smlouva ze dne 15. 9. 2014 tedy dosud trvá, proto nelze důvodně uplatnit nárok na vydání zálohy kupní ceny v částce 10.000 EUR. Z uvedeného důvodu soud I. stupně žalobu co do požadavku na zaplacení částky 10.000 EUR se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 9. 7. 2015 do zaplacení jako nedůvodnou zamítl. d) k nároku na ušlý zisk 11.326,51 EUR Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 8. 3. 2017 do zaplacení soud I. stupně uzavřel, že nenastaly podmínky pro aplikaci zákonné instrukce § 2913 odst. 1 o. z., podle něhož poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Předpokladem odpovědnosti za způsobenou škodu je mimo existence příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody. V daném případě soud I. stupně nevzal za prokázané, že škoda, která žalobci v důsledku nedodání 11 vozidel Dacia podle objednávek koncových zákazníků vznikla, je adekvátním důsledkem prodlení žalovaného s plněním a že bez tohoto porušení smlouvy žalovaným by škoda z nerealizovaných obchodů podle závazných objednávek jeho zákazníků nevznikla. Soud I. stupně uvedl, že dle skutkových zjištění to byl též žalobce, kdo smlouvu, která jej zavazovala, porušil a nastolil tím právní stav nejistoty, a že nelze rovněž bezpečně vyloučit, že k dodání vozidel žalovaným mohlo přes jeho prodlení dojít a škoda v podobě ušlého zisku z neprodaných vozidel zn. Dacia by žalobci nevznikla. Příčin, pro které žalovaný nemohl plnit, je tedy více, kdy jednou z nich je i žalobcovo porušení zásady pacta sunt servanda (§ 1759 odst. 1 věty prvé o. z.). Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (tzv. řetězec), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. O takový případ se zde nejedná, neboť je zřejmé, že škoda, která žalobci v důsledku nedodání vozidel zn. Dacia vznikla, je mimo jiné v příčinné souvislosti s porušením smluvních povinností žalobce. Žalovaný tedy žalobci za škodu, která mu vznikla, neodpovídá. Z uvedeného důvodu soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou v rozsahu částky 11.326,51 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 8. 3. 2017 do zaplacení zamítl. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř.; soud I. stupně náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, vzhledem k částečnému úspěchu obou účastníků. 12. Tento rozsudek napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním směřujícím proti zamítavému výroku II. (dle odvolacího návrhu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o částce 10.000 EUR s příslušenstvím a o částce 11.326,51 EUR s příslušenstvím) a proti výroku o nákladech řízení. Odvolací důvod podřadil § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. 13. Především namítal nesprávnost právního názoru soudu I. stupně, že požadavku žalobce na vrácení zálohy na kupní cenu vozidel zn. Dacia ve výši 10.000 EUR nelze vyhovět z důvodu trvajících účinků příslušné kupní smlouvy, podle níž byla záloha na kupní cenu žalobcem poskytnuta. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný částku 10.000 EUR nedrží po právu. Řešení přijaté soudem I. stupně prakticky osvobozuje žalovaného od povinnosti zálohu na plnění žalovaného, které tento již nemůže poskytnout. V řízení bylo prokázáno, že sám žalovaný prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce dne 11. 4. 2015 uvedl, že „akontaci“ ve výši 274.650 Kč, což byl ekvivalent částky 10.000 EUR, vrátí, čemuž předcházely e-mailové výzvy právního zástupce žalobce z února a března 2015, ať žalovaný buď vozidla dodá, nebo pokud je není možné dodat, vrátí zbytečně poskytnutou zálohu na uvedená vozidla Dacia a věc bude mezi stranami uzavřena. Sám žalovaný ve svém emailu ze dne 26. 1. 2015 adresovaném žalobci, jímž byl v řízení před soudem I. stupně proveden důkaz, tvrdí, že Dacie nebude moci dodat, a vyzval žalobce, ať zboží pro své klienty objedná u jiného prodejce, s tím, že objednávky žalobce, přijaté žalovaným, budou zrušeny. Žalobce vzal toto stanovisko žalovaného na vědomí, žalovaný však otálel s vrácením příslušné zálohy, byl opakovaně žalobcem ústně upomínán, výzva k vrácení zálohy ve výši 10.000 EUR dne 8. 7. 2015 byla učiněna písemně, s tím, že žalobce dále uvedl, že pro tak dlouhé prodlení žalovaného s plněním nemá zájem s žalovaným dále spolupracovat. Žalobce prosazoval názor, že takto fakticky odstoupil od kupních smluv na vozy Dacia a že tento úkon potvrdil i podáním žaloby. Z uvedených prokázaných skutečností je zřejmé, že došlo ke konsensu ohledně zániku jejich společného obchodního vztahu založeného kupními smlouvami na vozidla zn. Dacia; vůle obou stran ukončit kupní smlouvy na vozy Dacia byla jasně projevena, když žalovaný postupně tvrdil, že vozidla Dacia nebude schopen opatřit, souhlasí s vrácením zálohy 10.000 EUR a nabízí zrušení objednávek a odvolatel opakovaně žádá vrácení zálohy ve výši 10.000 EUR a vyjadřuje vůli již v budoucnu se žalovaným pro ztrátu důvěry nespolupracovat. Kromě toho je nutno vzít v úvahu, že od doby, kdy mělo dojít k plnění žalovaného podle kupních smluv na vozy Dacia, uplynulo již více přes 3 roky, žalobce se snažil situaci řešit, vozidla stále urgoval sám i prostřednictvím právního zástupce a když viděl, že situace je beznadějná, že žalovaný není schopen plnění poskytnout, žádal vrácení uvedené zálohy a poté přistoupil k žalobě. Žalovaný věděl, že svůj závazek nesplní a s vrácením zálohy souhlasil, pak si ale vše rozmyslel a začal argumentovat blíže neurčeným zápočtem smluvní pokuty, ohledně jejíhož titulu však neuvedl ani určitá a jednoznačná tvrzení; soud I. stupně se však tvrzením žalovaného o zápočtu na žalobcem uvedenou částku 10.000 EUR nezabýval. Soud I. stupně v odůvodnění ani neuvedl právní důvod, pro nějž je žalovaný oprávněn si ponechat zálohu na kupní cenu ve výši 10.000 EUR, pokud je z okolností věci zcela jasné, že obchod založený kupní smlouvou na vozidla Dacia ze dne 15. 9. 2014 realizován nikdy nebude a smlouva byla vůlí stran fakticky skončena. Spolupráce mezi stranami zcela a definitivně v minulosti skončila, postrádá proto smysl tvrzení žalovaného, že je oprávněn ponechat si tuto částku jako zálohu na budoucí obchody. Pokud žalovaný vozidla nedodal a dodat již nemůže a strany spolu již několik let neobchodují, právní důvod pro poskytnutí zálohy na kupní cenu žalobcem odpadl, žalovaný uvedenou částku přijal bez právního důvodu a bezdůvodné obohacení, které mu takto vzniklo, je povinen vydat. Výzvy soudu I. stupně k dalšímu odstoupení od smlouvy či k vymáhání dodání vozidel podle smlouvy nerespektuje realitu, kdy žalovaný vozidla, která se zavázal dodat, nemá a je možné, že se tyto konkrétní typy vozidel Dacia již ani nevyrábí. 14. Odvolatel dále nesouhlasil s nepřiznáním náhrady škody žalobci ve formě ušlého zisku ve výši 11.326,51 EUR, odpovídajícímu rozdílu mezi sjednanou kupní cenou mezi účastníky a předpokládané tržbě žalobce z prodeje vozidel Dacia dle závazných objednávek svých odběratelů. Namítal, že skutkový základ pro právní závěry, na nichž soud I. stupně založil své vyhovující rozhodnutí ve vztahu k nároku žalobce na náhradu ušlého zisku, který mu vznikl v souvislosti s nedodáním dvou vozidel zn. Renault Captur, je totožný s (v řízení prokázanými) okolnostmi vzniku škody - ušlého zisku v souvislosti s nedodáním vozidel Dacia. Podle názoru žalobce byly podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody splněny. Žalovaný porušil právní povinnost, tedy kupní smlouvu ze dne 15. 9. 2014 na dodání prokázaných 11 vozidel zn. Dacia. Žalobce objednávkami konkrétních koncových zákazníků prokázal, o jaká vozidla se jednalo, za jakou cenu mohl vozidla a komu je měl prodat v každém jednotlivém případě. Překážkou pro vznik zisku žalobce ve výši rozdílů cen, za které měl žalobce uvedená vozidla od žalovaného koupit a za které je závazně nabízel koncovým zákazníkům, byla pouze okolnost, že žalovaný nesplnil závazek dodat žalobci zboží (vozidla) podle předmětné kupní smlouvy. Příčinná souvislost mezi vznikem škody ve formě ušlého zisku a porušením smlouvy žalovaným je tedy prokázána. Z hlediska podmínek pro vznik oprávnění žalobce požadovat náhradu škody vzniklé porušením smluvního závazku je nerozhodné, zda smluvní vztah skončil, či trvá. Soud I. stupně se omezil na konstatování, že smlouvu porušili oba účastníci smluvního vztahu, aniž ovšem vysvětlil, v čem spatřuje porušení smlouvy žalobcem. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a žalobě vyhověl, resp. pro případ, že není možné ve věci rozhodnout, žalobce navrhl, aby odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 15. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Vyvracel důvodnost odvolacích námitek žalobce. Soud I. stupně nepochybil, pokud dovodil, že „zákonem předvídaný postup žalobce, pro který by bylo možno odstoupení shledat platným, nenastal (srov. § 1977, § 1978, § 2002 odst. 2 o. z.) a právní důvod pro ukončení kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2014 dosud neexistuje“. Formulaci, že žalobce „již nehodlá spolupracovat a žádá o vrácení částky 10.000 EUR“, za odstoupení od smlouvy považovat nelze; za zcela neakceptovatelné a absurdní je pak nutno označit tvrzení žalobce, který v odvolání uvedl, že odvolatel „od předmětné smlouvy odstoupil, což lze potvrdit i podáním žaloby“. Jako neprokázané je nutno hodnotit tvrzení žalobce, že „žalovaný vozidla nemá a je možné, že se uvedená vozidla již ani patrně nevyrábí“. Jako minimálně předčasné pak žalovaný hodnotí tvrzení žalobce, že „je zcela jasné, že obchod …. realizován nikdy nebude“ či že „k žádnému plnění mezi stranami …..už nedojde“. 16. Správné jsou rovněž závěry soudu I. stupně, pokud žalobci nepřiznal právo na náhradu ušlého zisku ve výši 11.326,51 EUR za zmaření prodeje 11 vozidel zn. Dacia koncovým zákazníkům. Právní podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody splněny nebyly, neboť nelze mít dosud za to, že by žalovaný porušil právní povinnost, a logicky tedy není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody ve formě ušlého zisku a porušením smlouvy žalovaným. Soud I. stupně správně dovodil, že „příčin, pro které žalovaný nemohl plnit, je více, kdy jednou z nich je i žalobcovo porušení zásady pacta sunt servanda“, a že „byl to dle skutkových zjištění soudu též žalobce, kdo smlouvu, která jej zavazovala, porušil a nastolil tím právní stav nejistoty“. 17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání, když účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 18. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která nebyla odvoláním žalobce napadena a z jeho (rovněž nenapadeného) právního závěru, že smlouvy o prodeji vozidel zn. Dacia dle objednávky žalobce byly uzavřeny. 19. V rámci právního posouzení věci se soud I. stupně zabýval otázkou zániku vzájemných práv a povinností ze smlouvy o prodeji vozidel zn. Renault Capture a ze smlouvy o prodeji vozidel Dacia. Řešení (pro odvolací řízení relevantní) otázky případného zániku smluv o prodeji vozidel zn. Dacia soustředil na posouzení zániku smlouvy v důsledku právního jednání (úkonů) stran, speciálně otázku, zda smlouva zanikla odstoupením žalobce jako věřitele, učiněným dopisem právního zástupce žalobce ze dne 8. 7. 2015. Soud I. stupně však přehlédl, že zjištěné skutkové okolnosti věci mohou mít právní význam v kategorii právních událostí, s nimiž je ex lege (§ 2006 an. o. z.) spojen následek zániku vzájemných práv a povinností smluvních stran. 20. V daném případě bylo zjištěno, že žalovaný jednak nejpozději e-mailem ze dne 26. 1. 2015 žalobci sdělil, že dodací lhůta u značky Dacia není určitá z důvodu vysokého procenta vývozní sazby. Dále sdělil, že pokud má žalobce lepší příležitost ve smyslu dodací lhůty Dacií od jiného dealera, nechť se neomezuje a objedná je jinde, zrušení objednávek žalovaný potvrdí, jednak dne 5. 3. 2015 žalobci oznámil, že ohledně dodávky vozidel zn. Renault Capture nepokročil v jednáních s dodavatelem Renault Dacia, který je svým dovozcem pro více než 50% vývozní sazbu velmi sledován, s tím, že nemůže přes veškeré kroky získat vozidla zn. Renault Capture, tedy v obou uvedených dopisech informoval žalobce, z kupních smluv o prodeji vozidel zn. Renault Capture, resp. zn. Dacia není schopen plnit a uvedl důvody („vysoké procento vývozní sazby“). 21. Z uvedeného sdělení žalovaného vyplývá, že žalovaný ztratil možnost realizovat obchod podle smluv o prodeji jak vozidel zn. Renault, tak vozidel zn. Dacia (z hlediska hospodářského významu typově shodných s předchozími vzájemnými obchody účastníků), a to v důsledku změn vývozních podmínek výrobcem, které byli dealeři vozidel Renault Dacia včetně žalovaného povinni respektovat. Vzhledem k tomu, že změnu vývozních podmínek nastolenou výrobcem lze považovat za objektivní překážku (vznikla nezávisle na vůli a bez přičinění dlužníka), pro niž by nebyla (za konkrétních sjednaných cenových podmínek, v nichž spočíval hospodářský význam obchodu pro žalobce) schopna poskytnout sjednané plnění jakákoli v úvahu přicházející osoba v daném teritoriu, lze hodnotit nemožnost plnění žalovaného jako objektivní. Trvalý charakter nemožnosti plnění vyplývá z povahy nastalé překážky na straně žalovaného, ve spojení se zjištěním, že ani po dobu následujících 3 let od sjednané doby plnění žalovaný (ač údajně neuznával platnost odstoupení žalobce od smlouvy dopisem ze dne 8. 7. 2015) k převzetí sjednaného plnění žalobce ani nevyzval. Z chování smluvních stran do vzniku sporu vyplývá, že si zániku možnosti žalovaného plnit podle smluv o prodeji vozidel zn. Renault, resp. zn. Dacia byly vědomy a smluvní závazky žalovaného považovaly za zaniklé. Tak tomu bylo rovněž po vzniku sporu, když žalovaný se v prvém vyjádření k žalobě (ze dne 2. 2. 2016, č. l. 19) soustředil pouze na tvrzení, že „žalobce objednávky zrušil“ a z něj dovozovaný důvod (vznik práva na smluvní pokutu), pro nějž je oprávněn ponechat si částku 10.000 EUR, kterou by vzhledem ke zrušení smlouvy byl povinen vrátit žalobci, jak ostatně sliboval v korespondenci účastníků počínaje lednem 2015. 22. Vzhledem k výše dovozeným atributům nemožnosti plnění závazku, které a contrario vyplývají z § 2006 o. z., lze dospět k závěru, v daném případě nastala na straně žalovaného kvalifikovaná nemožnost plnění. Citované ustanovení, o jehož aplikaci odvolací soud v daném případě uvažoval, se týká následné nemožnosti plnění, jež nastala po vzniku závazku, přičemž rozhodující je stav v době splatnosti závazku. Protože zjištěné skutečnosti neposkytují oporu pro závěr, že zjištěná objektivní překážka plnění na straně žalovaného existovala již v době přijetí objednávek žalobce dle předchozí obchodní praxe stran, činí odvolací soud závěr, že platně vzniklý závazek žalovaného dodat vozidla zn. Dacia žalobci podle konkrétní akceptované objednávky zanikl podle § 2006 o. z. pro následnou nemožnost plnění, a to nejpozději v mezidobí od akceptace příslušných objednávek ze dne 23. 6. 2014 a 24. 6. 2014 žalovaným, dne 16. 9. 2014, do ledna 2015, kdy žalovaný žalobce informoval o změně vývozních podmínek výrobce a avizoval, že z tohoto důvodu nebude schopen plnit dle smlouvy. 23. Z výše uvedeného vyplývá, že vzhledem k dovozenému zániku kupní smlouvy o prodeji vozidel zn. Dacia se rovněž v případě smlouvy o prodeji vozidel Dacia uplatní správné právní závěry soudu I. stupně, vyslovené v souvislosti s právním posouzením vzájemných práv a povinností stran po zániku smluvních závazků ze smluv o prodeji vozidel Renault Capture. Smluvní strany zaniklé smlouvy jsou povinny vypořádat se podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení upravených v § 2991 o. z. Žalovaný přijal jako zálohu na kupní cenu vozidel zn. Dacia, objednaných dne 23. 6. 2014, resp. 24. 6. 2014, celkem částku 10.000 EUR; tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného získaný plněním z právního důvodu, který odpadl, tedy se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil a podle § 2991 odst. 1 o. z. je povinen toto obohacení žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani neprokázal jiný důvod, pro nějž by byl oprávněn částku ponechat, odvolací soud změnou rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vyhověl žalobnímu požadavku žalobce na zaplacení 10.000 EUR s úrokem z prodlení v zákonné výši. Kompenzační námitka s požadavkem na zaplacení smluvní pokuty, jako povinnost, která měla žalobci vzniknout na základě uplatnění Všeobecných podmínek pro prodej nových vozidel Dacia, nemůže být důvodná vzhledem k dovozenému důvodu ex lege zániku smlouvy z důvodu následné nemožnosti plnění na straně žalovaného. 24. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně došlo v minulosti mezi stranami k 15-20 obchodům, které proběhly tak, že si žalobce u žalovaného objednal jednotlivá vozidla, po potvrzení objednávky uhradil žalovanému fakturu a žalobce poté zorganizoval odvoz vozidel. Z uvedeného vyplývá, že žalobce v době zaslání objednávek na vozy zn. Dacia mohl, mimo jiné na základě jejich akceptace žalovaným ze dne 16. 9. 2014, legitimně předpokládat, že žalovaný je schopen smlouvu splnit, tedy mohl důvodně očekávat i vznik zisku ve výši rozdílu prodejních a nákupních cen, na základě závazných objednávek koncových zákazníků. Dne 26. 1. 2015, kdy žalovaný žalobci fakticky oznámil nemožnost plnění podle smlouvy v důsledku změny vývozních podmínek vozidel zn. Dacia výrobcem, již marně uplynula sjednaná dodací lhůta a toto prodlení vzniklo (když žalovaný ani jiný důvod netvrdil) zcela zjevně jako následek skutečnosti, že žalovaný ztratil možnost vyvézt vozidla zn. Renault Capture, resp. zn. Dacia z území České republiky za podmínek dle smlouvy uzavřené se žalobcem. Žalovaný si tedy byl minimálně od podzimu 2014 vědom, že není schopen poskytnout žalobci smluvené plnění. Faktické oznámení o změně vývozních podmínek vozidel zn. Dacia výrobcem, učiněné žalovaným až k urgenci žalobce ze dne 20. 1. 2015, dopisem ze dne 26. 1. 2015, proto nelze hodnotit z hlediska § 2008 o. z., jako včasné, a žalovaný proto podle § 2008 o. z. odpovídá za škodu, která vznikla žalobci v důsledku nastalé nemožnosti plnění na straně žalovaného. Výše škody byla prokázána v řízení před soudem I. stupně závaznými objednávkami koncových zákazníků žalobce a objednávkami žalobce přijatými žalovaným dne 23. 6. 2014 a dne 24. 6. 2014, ve výši požadované částky 11.326,51 EUR. Vzhledem k dovození podmínek odpovědnosti žalovaného za škodu změnil odvolací soud rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že podle § 2952 o. z. vyhověl požadavku žalobce na zaplacení částky 11.326,51 EUR, odpovídající rozdílu v řízení prokázaných sjednaných nákupních a prodejních cen; úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši v návaznosti na uplatnění nároku dne 8. 3. 2017 podáním žalobce (č. l. 68 an.). 25. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu I. stupně bylo podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení před soudem I. stupně. Převážně úspěšný žalobce (přiznaná částka činí 95,4% součtu nároků uplatněných žalobcem) má právo na náhradu řízení. Výpočet výše náhrady: soudní poplatek 16.435 Kč a 15.303 Kč, odměna za úkony právní služby: Převzetí a příprava zastoupení 22. 1. 2015 (Kurz EUR = 27,900 Kč) pctum 367.462 Kč, úkon 9.780 Kč, sepis žaloby 12. 11. 2015 (Kurz EUR = 27,035 Kč) pctum 358.812 Kč, úkon 9.740 Kč, vyjádření ve věci samé 10. 3. 2016 (Kurz EUR = 27,035 Kč) pctum 358.812 Kč, úkon 9.740 Kč, vyjádření nikoli ve věci samé 2. 8. 2016 (Kurz EUR = 27,030 Kč) pctum 358.762 Kč, úkon 4.870 Kč, ú. j. 16. 11. 2016, (Kurz EUR = 27,035 Kč) pctum 358.812 Kč, úkon 9.740 Kč, doplnění žaloby k výzvě soudu 19. 12. 2016 (Kurz EUR = 27,020 Kč) pctum 358.662 Kč, úkon 9.740 Kč, ú. j. 8. 2. 2017 (Kurz EUR = 27,020 Kč) pctum 358.662 Kč, úkon 9.740 Kč, rozšíření žaloby (o 11.326,51 EUR) 9. 3. 2017 (Kurz EUR = 27,020 Kč), pctum 306.042 Kč, úkon 9.540 Kč, ú. j. 7. 6. 2017 (Kurz EUR = 26,315 Kč) pctum 649.669 Kč, úkon 10.900 Kč, ú. j. 24. 1. 2018 (Kurz EUR = 25,375 Kč) pctum 629.622 Kč, úkon 10.820 Kč (vše § 7 odst. 5, § 8 odst. 1 AT), celkem odměna za 10 úkonů právní služby: 94.610 Kč; náhrada hotových výdajů advokáta určená paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 AT) 10x 300 Kč = 3.000 Kč, 20.498,10 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, celkem náklady žalobce: 149.846,10 Kč. Náhrada po aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř.: 95,4 % (úspěch žalobce) - 4,6 % (neúspěch žalobce) = 90,8 %, 149.846,10 Kč x 90,8 = 136.060,30 Kč. 26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř.; převážně úspěšný žalobce (přiznaná částka 10.000 EUR a 11.326,51 EUR činí 94,7 % částky 571.512 Kč, kterou žalobce napadením celého zamítavého výroku ve věci samé (II.) učinil předmětem odvolacího řízení) má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Výpočet výše náhrady: soudní poplatek z odvolání: 28.582 Kč, odměna 10.620 Kč za úkony právní služby: Sepis odvolání dne 12. 2. 2018 (Kurz EUR = 25,355 Kč) pctum: 571.512 Kč, úkon 10.620 Kč (§ 7 odst. 5 AT), náhrada hotových výdajů advokáta určená paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 AT): 2.293,20 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, celkem náklady žalobce: 41.795,20 Kč. Náhrada po aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř.: 94,7% (úspěch žalobce) - 5,3% (neúspěch žalobce) = 89,4%, 41.795,20 Kč x 89,4 = 37.364,90 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Praha 25. dubna 2018 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu