USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: P. V. bytem P-4, L. proti žalovaným: 1. BMW AG Headquarters sídlem Spolková republika Německo, 80788 Munich, Petuelring 1 2. BMW Vertriebs GmbH – organizační složka Česká republika IČO 27564720 sídlem Praha 5, Bucharova 2817/13 o zaplacení 180.787 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. března 2018, č. j. 70 C 311/2017-13, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným a o nákladech řízení mezi těmito účastníky navzájem; ve zbývajícím rozsahu, tedy pokud bylo rozhodnuto o zastavení řízení a o nákladech řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným se mění tak, že řízení se nezastavuje. Ve výroku III. o vrácení soudního poplatku se usnesení soudu I. stupně zrušuje. II. Žalobce a 2. žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.232 Kč žalobci (výrok III.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobce tvrdí, že 2. žalovaný, který je výrobcem vozidla BMW X5 3.0 SD, a 1. žalovaný, který jako dovozce uvedl vozidla BMW X5 3.0 SD na trh v České republice, jsou odpovědni za poškození motoru vozidla, k němuž došlo v provozu v důsledku tvrzené vady součástky vozidla (rozvodného řetězu) a domáhal se, aby soud uložil 1. a 2. žalovanému povinnost společně a nerozdílně nahradit mu škodu zaplacením částky, kterou žalobce uhradil za opravu motoru a v souvislosti s touto opravou. 3. Soud I. stupně zastavil řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným i řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Prvý žalovaný je obchodní společnost se sídlem ve Spolkové republice Německo; soud I. stupně konstatoval, že mezi Českou republikou a Německem neexistuje dvoustranná smlouva, která by upravovala pravomoc soudů, mezinárodní příslušnost českých soudů posuzoval podle Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen "Nařízení Brusel I bis"), a dospěl k závěru, že žádné z ustanovení tohoto nařízení nezakládá mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání sporu mezi žalobcem a 1. žalovaným. Absence mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání sporu mezi žalobcem a 1. žalovaným je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro něž je nutno řízení ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Žalobce označil jako 2. žalovaného odštěpný závod zahraniční právnické osoby; absence způsobilosti odštěpného závodu být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.) je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro něž je nutno řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. O nákladech řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným i mezi žalobcem a 2. žalovaným bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Soud I. stupně současně podle § 10 odst. 3, odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobci. 4. Toto usnesení napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce vytýkal soudu I. stupně nesprávnost právního posouzení podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů k řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným podle Nařízení Brusel I bis. Namítal, že mezinárodní příslušnost k řízení proti 1. žalovanému je založena podle článku 7 odst. 2 Nařízení, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti žalována v jiném členském státě u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Pojem deliktní či kvazideliktní odpovědnost se vztahuje na žalobu v dané věci, neboť ta má za cíl založit mimosmluvní odpovědnost žalovaného. K řízení jsou příslušné české soudy, neboť ke škodní události - poškození motoru - došlo na konkrétním místě v České republice. 5. Žalobce současně „v souladu s poučením“ soudu I. stupně nově označil v rámci odvolání „společnost BMW Vertriebs GmbH se sídlem Rakouská republika, Salzburg, Siegfried- Marcus-Strasse 24, reg. č. FN 63069, jednající na území České republiky prostřednictvím BMW Vertriebs GmbH - organizační složky Česká republika, IČO 27564720, se sídlem Bucharova 2817/13, Praha 5“ jako 2. žalovaného. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). 7. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobce označil žalované „1/ BMW AG Headquarters, se sídlem Petuelring 1, 80788 Munich, Spolková republika Německo“ a „2/ BMW Vertriebs GmbH - organizační složka Česká republika, IČO 27564720, se sídlem Bucharova 2817/13, 158 00 Praha 5“. Soud I. stupně po obdržení žaloby žalobce vyzval, aby si ujasnil, zda žaluje a) společnost „BMW Vertriebs GmbH, se sídlem Rakouská republika, Salzburg, Siegfried-Marcus-Strasse 24, reg. č. FN 63069“, či b) již dříve označenou organizační složku „BMW Vertriebs GmbH - organizační složka Česká republika, IČO 27564720, se sídlem Bucharova 2817/13, Praha 5“, či c) „společnost BMW Vertriebs GmbH, se sídlem Rakouská republika, Salzburg, Siegfried-Marcus-Strasse 24, reg. č. FN 63069, jednající na území České republiky prostřednictvím BMW Vertriebs GmbH - organizační složky Česká republika, IČO 27564720, se sídlem Bucharova 2817/13, Praha 5“ a případně označení 2. žalovaného příslušným způsobem upravil. Žalobce reagoval podáním ze dne 5. 1. 2018, v němž výslovně setrval na původním označení 2. žalovaného jako „„BMW Vertriebs GmbH - organizační složka Česká republika, IČO 27564720, se sídlem Bucharova 2817/13, Praha 5“. 8. Z předloženého spisu odvolací soud dále zjistil, že žalobce po skutkové stránce vymezil nárok na náhradu škody tvrzením, že si u dealera BMW, společnosti Renocar, a. s., na pobočce v Brně koupil ojetý vůz BMW X5 3.0 SD. Dne 7. 12. 2014 došlo v provozu na dálnici D1 k poruše motoru tohoto vozidla v důsledku přetržení rozvodového řetězu. Žalobce uhradil 170.787 Kč za opravu motoru a 10.000 Kč za odtah vozidla do servisu. Z diskuzí na internetu žalobce zjistil, že přetržení rozvodového řetězu se „u těchto typů motorů“ objevuje velmi často. Žalobce tvrdil, že 1. žalovaný jako výrobce nevybavil motor v jeho vozidle rozvodovým řetězem, „který je svými technickými parametry uzpůsoben na zátěž, kterou v daných typech motorů dostává“, že tento stav je výrobci - 1. žalovanému i dovozci - 2. žalovanému znám a jejich zavinění na vzniku škody žalobci spočívá v porušení prevenční povinnosti tím, že majitelům „vozů disponujících tímto typem motoru“ neadresovali varování, doporučení, ani nesvolali tyto vozy k výměně rozvodového řetězu. 9. K řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným: Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným jde o věc s mezinárodním prvkem, daným bydlištěm (sídlem) žalovaného na území jiného členského státu Evropské unie. Řízení bylo zahájeno po 1. 5. 2004, tedy po vstupu České republiky do Evropské unie. Podle žalobních tvrzení jde o soukromoprávní věc, která není vyloučena z působnosti Nařízení Brusel I bis. Konkrétní právní vztahy mezi účastníky z mimosmluvní odpovědnosti tak spadají do věcné, časové i teritoriální působnosti citovaného Nařízení, které má aplikační přednost před národním právem. 10. Soudu I. stupně lze přisvědčit v tom, že žalobcem vylíčený skutkový děj neodpovídá pravidlům výlučné příslušnosti soudu bez ohledu na bydliště žalovaného (čl. 24, 25 Nařízení Brusel I bis), a vzhledem k umístění sídla 1. žalovaného na území jiného státu EU nelze ani dovodit mezinárodní příslušnost českých soudů k řízení podle článku 4 Nařízení Brusel I bis. Závěr, že není dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, je však přesto nutno považovat za minimálně předčasný. 11. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že v režimu Nařízení Brusel I (i v režimu nyní účinného Nařízení Brusel I bis) soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 24 a 25 Nařízení Brusel I bis) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Mezinárodní příslušnost soudu, u něhož byla žaloba podána, totiž může být založena postupem podle článku 26 Nařízení Brusel I bis, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2009). 12. Jestliže soud I. stupně poté, co dospěl k závěru, že nejde o případ výlučné příslušnosti, se nezabýval hodnocením skutkových tvrzení žalobce z hlediska, zda pokrývají hmotněprávní předpoklady vzniku práva na náhradu škody (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost) a v případě dovození pozitivního závěru i otázkou, zda tvrzení žalobce o "místě, kde došlo nebo může dojít ke škodné události", ve smyslu článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis (které se podle ustálené judikatury SDEU vztahuje k místu, kde došlo k újmě, a zároveň k místu příčinné události, v níž má tato újma původ, takže žalovaný může být podle volby žalobce žalován u soudu jednoho nebo druhého místa), zakládá mezinárodní (a tedy i místní) příslušnost některého českého soudu, resp. pokud ani neumožnil 1. žalovanému založit příslušnost soudu, u něhož byla žaloba podána, podle článku 26 Nařízení Brusel I bis zasláním návrhu na zahájení řízení, s výzvou k vyjádření, nebyly dosud splněny podmínky pro postup soudu podle článku 28 Nařízení Brusel I bis, tj. pro prohlášení mezinárodní nepříslušnosti a pro zastavení řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). 13. Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve vztahu mezi žalobcem a 1. Žalovaným, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje; vzhledem k tomu, že takto odpadly podmínky pro postup soudu podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., odvolací soud svým rozhodnutím rovněž výslovně odklidil výrok, jímž bylo založeno právo žalobce na vrácení příslušné části soudního poplatku. 14. K řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným: Odštěpný závod nemá způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.). Z práv a povinností týkajících se odštěpného závodu je oprávněna nebo zavázána osoba, jejíž je odštěpný závod organizační složkou. Jde-li o věc týkající se odštěpného závodu, má způsobilost být účastníkem řízení jen tato osoba a nikoliv její odštěpný závod. Pro nedostatek podmínky řízení záležející v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení, soud řízení zastaví tehdy, je-li nepochybné, že jako účastník řízení byl označen jen odštěpný závod. 15. Jestliže v daném případě označení 2. žalovaného v žalobě podle údajů z obchodního rejstříku od počátku označovalo odštěpný závod a s označením obchodní společnosti se ani zčásti nekrylo (lišilo se obchodním jménem, sídlem i identifikačním číslem), a jestliže sám žalobce v průběhu řízení před soudem I. stupně k dotazu soudu uvedl, že setrvává na označení 2. žalovaného jako „BMW Vertriebs GmbH - organizační složka Česká republika, IČO 27564720, se sídlem Bucharova 2817/13, Praha 5“, je nepochybné, že jako účastník řízení byl označen samotný odštěpný závod; v takovém případě jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zřejmé, že za účastníka byl označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud řízení podle ust. § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil. 16. Ovadnou žalobu (neúplné podání) ve smyslu § 43 o. s. ř. jde tehdy, jestliže označení účastníka řízení trpí neúplností či neurčitostí; protože tento nedostatek brání pokračování v řízení, je soud povinen pokusit se zjednat nápravu postupem podle ust. § 43 o. s. ř. V daném případě však označení 2. žalovaného od počátku netrpělo vadou, spočívající v neurčitosti či neúplnosti označení 2. žalovaného; proto není žalobce ani oprávněn provést „opravu“ označení 2. žalovaného v odvolacím řízení. 17. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně ve výrocích I. a II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným, a o nákladech řízení mezi těmito účastníky navzájem. 18. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a 2. žalovaným se řízení končí, rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení; náklady řízení, které by měl neúspěšný žalobce zásadně hradit, v této fázi řízení 2. žalovanému nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Praha 20. června 2018 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu