U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Ištvánkové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: B., IČO: sídlem U K., V. M. zastoupené advokátem Mgr. Markem Vojáčkem sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15 proti žalované: W. A. T. J. D., NIP:, REGON: sídlem P. r., G..S. K., W. zastoupené advokátkou Mgr. Evou Lotterovou sídlem Český Těšín, Masarykovy sady 76/18 za účasti vedlejší účastnice: Československá obchodní banka, a.s., IČO: 000 01 350 sídlem Praha 5, Radlická 333/150 o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16.6.2017, č.j. 11 Nc 903/2017-14, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se Československé obchodní bance, a.s., IČO: 000 01 350, se sídlem Praha 5, Radlická 333/50, zakazuje vyplatit žalované částku ve výši 719.548,23 PLN z bankovní záruky č. ze dne 28.4.2016 vystavené bankou na základě výzvy žalované ze dne 31.5.2017 k plnění z uvedené bankovní záruky, a to až do právní moci rozhodnutí příslušného polského soudu ohledně určení, že banka není povinna plnit z uvedené bankovní záruky na základě uvedené výzvy žalované k plnění, se zamítá a výrok II. se mění tak, že žalobkyně nemá povinnost ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podat u příslušného polského soudu návrh na zahájení řízení o určení, že Československá obchodní banka, IČO: 000 01 350, se sídlem Praha 5, Radlická 333/50 není povinna plnit částku ve výši 719.548,23 PLN z bankovní záruky č. ze dne 28.4.2016 vystavené bankou na základě výzvy žalované ze dne 31.5.2017. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3.178 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Evy Lotterové. IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala dne 12.6.2017 návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhala, aby byl vedlejší účastnici uložen zákaz vyplatit žalované částku ve výši 719.548,23 PLN z bankovní záruky č. ze dne 28.4.2016 vystavené bankou na základě výzvy žalovaného ze dne 31.5.2017 k plnění z uvedené bankovní záruky, a to až do právní moci rozhodnutí příslušného polského soudu ohledně určení, že banka není povinna plnit z uvedené bankovní záruky na základě výzvy žalované k plnění. K odůvodnění návrhu uvedla, že žalobkyně nechala jako nástroj zajištění nároků žalované vyplývající ze smlouvy o dílo zavřené dne 20.1.2015 mezi žalobkyní a její dceřinou společností B. na jedné straně a žalovanou na druhé straně, u vedlejší účastnice vystavit bankovní záruku č. dne 28.4.2016. Na základě uvedené bankovní záruky je vedlejší účastnice povinna v souladu s podmínkami smlouvy o bankovní záruce na výzvu žalované uskutečněnou dne 31.5.2017 vyplatit žalované částku ve výši 719.548,23 PLN. Nárok žalované zajištěný bankovní zárukou představuje údajnou smluvní pokutu za neodstranění vad díla v záruční době. Jelikož se žalobkyně domnívá, že žalovaná nemá nárok na smluvní pokutu, navrhla nařídit předběžné opatření spočívající v zákazu vyplatit žalované plnění z bankovní záruky. Naléhavost prozatímní úpravy odůvodnila skutečností, že výzva žalované ze dne 31.5.2017 došla vedlejší účastnici dne 6.6.2017 a ta je v souladu s podmínkami smlouvy o bankovní záruce povinna plnit z bankovní záruky do 5 pracovní dnů, tj. do 13.6.2017. Aby se předešlo vzniku značné škody, je nutná prozatímní úprava poměrů spočívající v zákazu vyplatit shora uvedenou částkou žalované. Bez významu rovněž není skutečnost, že v případě neoprávněného vyplacení uvedené částky do zahraničí k rukám žalované, by se žalobkyně svých práv obtížně domáhala v řízení před polskými soudy, potažmo ve vykonávacím řízení. Poukázala na nestabilní politickou situaci v P. r. a na liknavost p. justice. 2. V návrhu dále žalobkyně uvedla důvody, pro které spatřuje neoprávněnost nároku na zaplacení smluvní pokuty. Zejména uvedla, že žalovaná neposkytla součinnost při předání díla, žalobkyně tak nemůže být v prodlení s odstraněním vad díla, které měly být zjištěny při předání díla a o nichž by byl bezpochyby sepsán protokol. Jelikož takové vady neexistují, protokol nebyl sepsán, nelze dovodit povinnost žalobkyně k zaplacení smluvní pokuty. Rovněž záruční doba počíná běžet až od okamžiku předání díla. Výzvu žalované směřovanou vedlejší účastnici k plnění z bankovní záruky považuje žalobkyně za zneužití bankovní záruky a důvodem pro nařízení předběžného opatření je obava, že výkon rozhodnutí může být ohrožen. 3. Pro úplnost žalobkyně uvedla důvody, pro které spatřuje příslušnost českých soudů pro nařízení předběžného opatření, současně doplnila, že již zahájila dne 25.5.2017 řízení týkající se nároků ze smlouvy o dílo před příslušnými polskými soudy, ve kterých se mimo jiné domáhá určení, že vedlejší účastník není povinen plnit z bankovní záruky a základě výzvy ze dne 22.7.2016 a 17.8.2016 s tím, že žaloba bude rozšířena o určení, že banka není povinna plnit z bankovní záruky rovněž na základě výzvy ze dne 31.5.2017. Řízení je vedeno pod sp.zn. u S. O. W. 4. Žalobkyně složila dne 12.6.2017 na účet soudu jistotu ve výši 50.000 Kč. 5. Soud I. stupně návrhu žalobkyně vyhověl a pod výrokem I. předběžným opatřením zakázal vedlejší účastnici vyplatit žalované částku ve výši 719.548,23 PLN z bankovní záruky č. ze dne 28.4.2016 vystavené bankou na základě výzvy žalované ze dne 31.5.2017 k plnění z uvedené bankovní záruky, a to až do právní moci rozhodnutí příslušného p. soudu ohledně určení, že banka není povinna plnit z uvedené bankovní záruky na základě výzvy žalované k plnění. Výrokem II. uložil soud I. stupně v souladu s ust. § 76 odst. 3 o.s.ř. žalobkyni, aby ve lhůtě 1 měsíce od právní moci podala žalobu k příslušnému polskému soudu domáhající se určení, že vedlejší účastnice není povinna plnit částku ve výši 719.548,23 PLN z bankovní záruky č. ze dne 28.4.2016 vystavené bankou na základě výzvy žalované ze dne 31.5.2017, neboť z návrhu žalobkyně není patrno, zda tato žaloby byla již podána. Výrokem III. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.600 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud I. stupně na základě tvrzení a listin dospěl k závěru, že žalobkyně osvědčila, že realizovala dílo, vyzvala žalovanou k součinnosti v souvislosti s předáním díla, žalovaná neposkytla součinnost s předáním díla, vzdor tomu (dílo nebylo předáno a neběží záruční doba) uplatnila výzvou k plnění z bankovní záruky nárok na smluvní pokutu vůči žalobkyni. Pro uvedené žalobkyně prokázala potřebu zatímní úpravy poměrů, neboť žalovaná se snaží čerpat finanční prostředky z bankovní záruky, ačkoliv nedošlo k porušení smlouvy, proto je na místě uložit vedlejší účastnici zákaz vyplatit finanční prostředky z předmětné bankovní záruky žalované. 6. Žalovaná podala včasné odvolání, ve kterém předně uvedla, že bankovní záruka jí byla vyplacena vedlejší účastnicí dne 13.6.2017, přičemž rozhodnutí soudu I. stupně bylo vydáno až dne 16.6.2017, tj. důvod pro vydání předběžného opatření již nebyl dán. Namítala rovněž, že bylo-li již zahájeno řízení ve věci samé před příslušnými p. soudy, neměla se žalobkyně domáhat nařízení předběžného opatření před soudy v České republice. Poukázala na skutečnost, že žalobkyně se opakovaně domáhá nařízení předběžného opatření a je se svými návrhy neúspěšná, jak před soudy v České republice (řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp.zn. 11 Nc 901/2016 ), tak před soudy v P. r. (řízení vedeno Okresním soudem ve V. pod sp.zn. ). Žalovaná dále zdůraznila povahu bankovní záruky, která spočívá v tom, že banka nezkoumá důvodnost výzvy, uspokojí žádajícího z bankovní záruky, přičemž dlužník se může následně domáhat soudně zaplacení částky, kterou byl povinen nahradit, domnívá-li se že nebyly dány důvody pro její vyplacení. Žalovaná dále rozporovala aktivní legitimaci žalobkyně. Především uvedla, že smluvními stranami byla žalobkyně a její dceřiná společnost a dále uvedla, že na základě projektu rozdělení odštěpením se vznikem nové společnosti ze dne 8.8.2016, schváleného 12.9.2016, přešla na tuto novou společnost práva a povinnosti, jakož i pohledávky a závazky týkající se mimo jiné smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Zdůraznila, že nástupnická společnost je současné době v úpadku zjištěném v insolvenčním řízení. Rovněž vyvracela tvrzení žalobkyně, že nedošlo k předání díla v důsledku chování žalované, neboť k předání díla nedošlo v důsledku skutečnosti, že dílo nebylo způsobilé převzetí. Současně uvedla, že dílo převzala dne 27.10.2016 a o převzetí byl vyhotoven protokol, včetně soupisu vad díla, nicméně uvedený protokol právní zástupci žalobkyně odmítli podepsat. Záruční doba tak začala běžet jednostranným převzetím díla. Některé vady díla byly zjištěny při převzetí díl, některé se projevily až v záruční době. Žalovaná žalobkyni vyzývala k odstranění vad, v odvolání popsala vady díla s tím, že dne 19.1.2017 nahlásila žalobkyni havárii ventilace, dne 23.2.2017 vady zvýšené teploty v tepelné uzlu objektu, současně byla žalobkyně opětovně vyzvána k odstranění vad zjištěných při převzetí díla. Pro uvedené má žalovaná závěry soudu I. stupně za nesprávné a navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jeho vydání předcházející, podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., postupem podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně konstatuje, že je dána pravomoc rozhodnout o návrhu na nařízení předběžného opatření, neboť nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) umožňuje podle článku 35 navrhnout u soudu členského státu předběžné opatření upravené právním řádem tohoto státu i tehdy, pokud je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný soud jiného členského státu s tím, že podle bodu 33 odůvodnění nařízení byla-li předběžná opatření nařízena soudem členského státu, který není příslušný rozhodovat ve věci samé, účinky těchto opatření by měly být omezeny pouze na území tohoto členského státu. 9. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena ve smlouvě o bankovní záruce ze dne 28.4.2016 jurisdikční doložka, podle které se bankovní záruka řídí právní řádem P. r. a soudní příslušností u příslušného soudu v P. r. Shodně si účastníci sjednali ve smlouvě o dílo prorogační doložkou, podle které veškeré spory, jež mohou vzniknout mezi stranami během realizace předmětu smlouvy o dílo nebo s ní spojené budou řešeny obecnými soudy místně příslušnými podle sídla objednatele (tj. žalované). Ačkoliv v případě rozhodnutí ve věci samé není příslušný soud v České republice, je dána příslušnost soudu v České republice k rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření v souladu s výše uvedeným článku 35 nařízení Brusel I bis, přičemž současně účinky předběžného opatření jsou omezeny na území členského státu. 10. V souladu s obecnými požadavky je dáno reálné spojení mezi předmětem navrhovaného předběžného opatření a příslušností soudu, neboť předběžným opatřením požadovaný zákaz vyplatit plnění z bankovní záruky se týká činnosti banky sídlící na území České republiky. Z tohoto pohledu lze pro dané řízení o předběžném opatření dovodit příslušnost podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I. bis, podle něhož může být osoba s bydlištěm (sídlem) v některém členském státě žalována v jiném státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případ nárok žalované zajištěný bankovní zárukou představuje údajnou smluvní pokutu za neodstranění vad díla v záruční době a má být plněn Československou obchodní bankou, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/50, pročež je dána pravomoc českého soudu založena tímto ustanovením. Místní příslušnost je dána ust. § 86 odst. 2 o.s.ř., rovněž věcná příslušnost byla soudem I. stupně posouzena správně. 11. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně konstatuje, že žalobkyně v souladu s ust. § 75b odst. 1 o.s.ř. složila k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy jistotu ve výši 50.000 Kč, jelikož věc se týká vztahů mezi podnikateli. Podaný návrh obsahuje veškeré náležitosti a je určitý a srozumitelný. Nejsou dány důvody pro odmítnutí návrhu. 12. Podle ust. § 74 o.s.ř. může soud předběžné opatření nařídit, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměru účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Potřeba zatímně upravit poměry musí být v souladu s ust. § 75c odst. 1 o.s.ř. prokázána, u ostatních předpokladů pro nařízení předběžného opatření postačuje, aby byly alespoň osvědčeny, tj. jeví se alespoň jako pravděpodobné. 13. Podle ust. § 76 odst. 1 písm. d) a e) o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy; případně aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Podle ust. § 76 odst. 2 o.s.ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat, přičemž třetí osobě může být v předběžném opatření uložena povinnost jen, je-li to nutné pro splnění povinnosti uložené účastníku a jedná se o povinnost, kterou je možné charakterizovat jako součinnost při splnění povinnosti účastníka. 14. V souladu s ust. § 75c odst. 4 o.s.ř. je i pro rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení ve věci předběžného opatření rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) napadeného usnesení. Proto při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu I. stupně ve věci předběžného opatření odvolací soud již nepřihlíží k tomu, zda po vyhlášení usnesení pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, ale vychází pouze ze stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí. 15. Návrh předběžného opatření spočívající v zákazu vyplatit plnění z bankovní záruky byl odůvodněn obavu, že výkon rozhodnutí, které vzejde z řízení vedeného před polskými soudu, může být ohrožen. 16. Předběžné opatření, jehož vydání je odůvodněno obavou z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, má za účel zajistit výkon tohoto rozhodnutí, přičemž jeho ohrožení může spočívat zpravidla v chování toho, proti němuž předběžné opatření směruje. Toto předběžné opatření lze vydat za předpokladu, že navrhovateli svědčí exekuční titul a skutečnosti odůvodňující obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí musí být osvědčeny. Pokud navrhovatel předběžného opatření nedisponuje exekučním titulem (tj. řízení není pravomocně skončeno), ale má obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí, které bude teprve vydáno, pak je možné nařídit předběžné opatření podle ust. § 102 o.s.ř. Nařízení předběžného opatření z důvodu obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí i tehdy, kdy neprobíhá řízení, v němž by nárok byl projednáván, přichází v úvahu ve zcela mimořádných případech a navrhovatel by musel prokázat nejen důvodnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí, ale také osvědčit nárok a neexistenci překážky, která by bránila jeho přiznání soudním rozhodnutím. Z uvedeného vyplývá, že důvodnost nařízení předběžného opatření je posuzována ve vztahu k nároku, který má být uplatněn ve věci samé. 17. Odvolací soud má ve shodě se soudem I. stupně za osvědčené, že mezi žalobkyní a její dceřinou společností a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo č. dne 20.1.2015; že k zajištění řádného splnění povinností vyplývající ze smlouvy o dílo vystavila vedlejší účastnice na příkaz žalobkyně bankovní záruku č. ze dne 28.4.2016, dle které s účinností od 20.8.2016 do 3.9.2023 činí záruka 719.548,23 PLN a bude vyplacena žalované na výzvu obsahující prohlášení, že zhotovitelé nesplnili své povinnosti ze smlouvy o dílo. Dále má odvolací soud za osvědčené, že žalovaná vyzvala vedlejší účastnici k plnění z bankovní záruky výzvou ze dne 31.5.2017. 18. Odvolací soud má předně za důvodnou námitku žalované ve vztahu k aktivní legitimaci žalobkyně ohledně skutečnosti, že došlo na základě projektu rozdělení odštěpením se vznikem nové společnosti, vyhotoveného dne 8.8.2016,schváleného 12.9.2016, k odštěpení částí jmění a přechodu majetku a dluhů z žalované na nástupnickou společnost (H. C., IČO , se sídlem P. K., S., PSČ ). Uvedené má odvolací soud za osvědčené z projektu rozdělení odštěpením publikovaného v obchodním rejstříku, ze kterého vyplývá přechod majetku a závazků ze smlouvy o dílo uzavřené dne 20.1.2015. Proto má odvolací soud za osvědčené, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání návrhu na nařízení předběžného opatření ve vztahu k bankovní záruce, jež sloužila jako zajišťovací nástroj nároků vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené dne 20.1.2015. 19. Nad rámec uvedeného k vypořádání se s argumentací žalované, odvolací soud konstatuje, že za důvodnou považuje i námitku žalované spočívající v tvrzení, že banka již vyplatila dne 13.6.2017 předmětné plnění z bankovní záruky ve výši 719.548,23 PLN, neboť jak žalobkyně uvádí, výzvu žalované ze dne 31.5.2017 vedlejší účastnice obdržela dne 6.6.2017 a podle podmínek bankovní záruky mělo dojít k vyplacení peněžních prostředků do 5 pracovních dnů, tj. do 13.6.2017, přičemž soud I. stupně vydal usnesení o nařízení předběžného opatření až dne 16.6.2017. Vyplacení peněžních prostředků žalovaná doložila potvrzením banky C. v p. jazyce o přijetí platby ve výši 719.548,23 PLN dne 16.6.2017 specifikované pod “n. r. b.” a “n. r. k.”. Vzhledem k okolnostem se jeví jako pravděpodobné, že bylo již bankou žalované plněno. 20. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně se obrací na soud s návrhem na nařízení předběžného opatření s odůvodněním, že má obavu, že výkon rozhodnutí bude ohrožen za situace, kdy ze spisu vyplývá, že žaloba na určení, že Československá obchodní banka a.s. není povinna plnit částku ve výši 719.548,23 PLN z bankovní záruky č. ze dne 28.4.2016 na základě výzvy žalované ze dne 31.5.2017, nebyla dosud podána. Žalobkyně svou obava opírá o obecné tvrzení ohledně p. justice a politické situace, nikoliv o skutečnosti, že žalovaná svým dosavadním chováním zavdává důvodné obavy, že výkon rozhodnutí bude ohrožen. Nelze přehlédnout, že z dohod účastníků vyplývá, že žalobkyně přistoupila na volbu sudiště na území P. r., její námitky ve vztahu k nestabilitě politického prostředí a fungování justice lze tedy považovat za účelové. Bylo na žalobkyni, aby při sjednávání prorogační doložky zvážila dopady takového ujednání a obtíže, které mohou v souvislosti s vymáháním práva vzniknout, nemůže se nyní dovolávat nepříjemných dopadů této dohody. Dále svůj návrh žalobkyně odůvodňovala pouze ve vztahu k nároku ve věci samé, tj. tvrdila a prokazovala, že žalobkyně jednala řádně, naopak žalovaná porušila smluvní povinnost, když dílo řádně nepřevzala, proto i výzva bance k plnění z bankovní záruky nebyla podána oprávněně. Z uvedeného nelze dospět k závěru, že řádně osvědčila důvodnou obavu, že výkon rozhodnutí bude ohrožen. 21. Odvolací soud se zřetelem k uvedenému uzavírá, že má za osvědčené, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání návrhu na nařízení předběžného opatření, proto rozhodnutí soudu I. stupně změnil s odkazem na ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že předběžné opatření spočívající v zákazu vyplatit žalované částku ve výši 719.548,23 PLN z bankovní záruky č. ze dne 28.4.2016 vystavené bankou na základě výzvy žalované ze dne 31.5.2017 k plnění z bankovní záruky, a to až do právní moci rozhodnutí příslušného polského soudu ohledně určení, že banka není povinna plnit z uvedené bankovní záruky, se zamítá a současně se žalobkyni neukládá povinnost ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu u příslušného p. soudu. 22. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a c. za situace, kdy žalobkyně nebyla v řízené úspěšná, v řízení úspěšné žalované a vedlejší účastnici na straně žalované žádné náklady nevznikly. 23. Jelikož řízení o předběžném opatření se tímto rozhodnutím odvolacího řízení končí, rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení, a to podle ust. § 224 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3.178 Kč představující náhradu nákladů řízení tvořenou zaplaceným soudním poplatkem za podané odvolání ve výši 1.000,- Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 1.500 Kč za 1 úkon právní pomoci (odvolání proti rozhodnutí ve věci předběžného opatření k návrhu podaném před zahájením řízení ve věci samé) v souladu s ust. § 9 a ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. j) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarifů) tomu odpovídající 1 režijní paušál ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů vedlejší účastnice na straně žalované, jež měla v řízení úspěch, a to podle ust. § 224 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy vedlejší účastnici žádné náklady řízení nevznikly. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání. Praha 23. ledna 2018 JUDr. Eva Ištvánková, v.r. předsedkyně senátu