U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: Fakultní nemocnice v Motole, IČO: 00064203, se sídlem v Praze 5, V Úvalu č. 84, proti žalovanému: S. S., narozený , státní příslušník S., v ČR naposledy bytem v P., P., o zaplacení 2.136 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. února 2018, č. j. 16 C 341/2017 – 27, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že se řízení n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Takto soud prvního stupně rozhodl v řízení zahájeném dne 21. 9. 2017 podáním žaloby, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení předmětné částky na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní péče uzavřené mezi účastníky dne 1. 10. 2015, a to jako úhrady za péči poskytnutou žalobkyní žalovanému téhož dne a vyúčtovanou fakturou č. 725863/15 splatnou 31. 10. 2015. Soud prvního stupně řízení zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a to mezinárodní příslušnosti českých soudů. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný je státním příslušníkem S. r., který však dle sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne 15. 2. 2018 není registrován v Cizineckém informačním systému. Žalovaný neprochází žádnou soudu dostupnou evidencí, nenachází se rovněž ani ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody. Na adresu uvedené žalobcem v žalobě je žalovaný dle sdělení pošty neznámý a nemá zde schránku. V řízení rovněž nebylo zjištěno, že by žalovaný měl na území České republiky nějaký majetek tak, aby mohla být založena místní příslušnost některého ze soudů ČR dle ust. § 86 odst. 2 o. s. ř. Protože v tomto řízení není dána příslušnost žádného ze soudů v České republice, není rovněž ani dána pravomoc českých soudů ve smyslu. § 6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítla, že to, že žalovaný nemá hlášen pobyt na území Česka, ještě neznamená, že se zde nezdržuje. Zkušenosti žalobkyně jsou zcela opačné. Dále poukázala na to, že absence údajů o žalované v informačních systémech nemůže být důvodem pro závěr o neexistenci žalované jako fyzické osoby a domnívá se, že by měl soud žalovanému ustanovit opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání j e důvodné. Podle § 103 o. s. ř. přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podmínky řízení představují základní procesní předpoklady, za kterých soud může ve věci jednat a rozhodnout. Vzhledem k tomuto významu musí být případná absence podmínek řízení postavena v průběhu řízení najisto, resp. závěr o nedostatku podmínky řízení musí být v souladu s právními předpisy. Jednou z těchto podmínek je i pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky. Podle § 2 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie1). Smlouva mezi Českou republikou a S., resp. S. f. r. J., o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 207/1964 Sb.m.s. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje. Obvodní soud však pochybil, když nevzal v potaz, že před aplikací vnitrostátní úpravy soudní příslušnosti má přednost nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen "Brusel I bis"), přičemž státní příslušnost žalovaného není z hlediska aplikace tohoto nařízení podstatná. Předpokladem použití pravidel pro určení příslušnosti stanovených tímto nařízením je, že situace, o kterou jde ve sporu, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti tohoto soudu (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Hypoteční banka a.s. proti U. Lindnerovi, C-327/10, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 260/2011 ze dne 4. 4. 2012). Z obsahu spisu však vyplývá, že obvodní soud zjišťoval okolnosti bydliště (pobytu) žalovaného k okamžiku zahájení řízení velmi nedůsledně. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR na č.l. 11 se nejprve dozvěděl, že žalovaný je státní příslušník S. a Č.H., jenž byl správně vyhoštěn do 2. 3. 2009. Z vyjádření stejného ministerstva na č.l. 25 vyplývá, že žalovaný je státní příslušník S. a v České republice měl hlášen pobyt do 30. 8. 2014 a v současné době nemá na území ČR hlášený pobyt, ve věznici není. Soud dále zaslal žalobu žalovanému na adresu sdělenou žalobcem, avšak bez úspěchu. Další pátrání po bydlišti již soud neprováděl. Podle faktury žalobce ze dne 1. 10. 2015 se však žalovaný osobně dostavil k lékařskému ošetření. Obvodní soud nevyužil svého přístupu do evidence nemovitostí, kde mohl zjistit, zda žalovaný nevlastní nějakou nemovitost, popř. zjistit vlastníka nemovitosti na adrese uvedené žalobcem a dotázat se jej, zda mu není znám žalovaný a její bydliště (či jiný kontakt na něj), případně může požádat příslušná obvodní oddělení policie o sdělení, zda jim není známa osoba žalovaného. Rovněž bude nezbytné učinit dotazy na úřad práce a ČSSZ, zda není žalovaný vedena v jejich evidenci, ověřit na webových stránkách www.justice.cz, zda se žalovaný nepodílí na podnikání jako společník či člen statutárního orgánu nějaké právnické osoby, a na telefonní operátory ohledně žalovaného a jeho bydliště. Rovněž se soud neopomene dotázat ministerstva vnitra, zda mu není známa nějaká adresa žalovaného v zahraničí, zejména v domovském státě. Soud prvního stupně tedy doposud nezjistil ani žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl žalovaný bydliště v jiném členském státě, ale ani skutečnosti, které by mu umožnily dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie (což je případ, kdy by se pro posouzení mezinárodní příslušnosti českých soudů použil článek 6 Brusel I bis, tedy zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jak unáhleně učinil v napadeném rozhodnutí obvodní soud). Závěr soudu prvního stupně, že je zde dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř., spočívající v nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů je tedy založen na nedostatečných skutkových zjištěních, a proto předčasný. Pokud soud zjistí bydliště žalovaného, posoudí si otázku své pravomoci ve světle tohoto zjištění (zejména s ohledem na Brusel I bis). Jestliže však nezjistí žádné relevantní skutečnosti ohledně bydliště žalovaného, nezbude mu, bude-li žalobce na žalobě trvat, než aby žalovanému ustanovil opatrovníka ve smyslu § 29 odst. 3 o.s.ř. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 5. dubna 2018 JUDr. Blanka K a p i t á n o v á v. r. předsedkyně senátu