Byl-li v průběhu řízení o likvidaci dědictví ( o likvidaci pozůstalosti) prohlášen konkurs na zůstavitelova věřitele, který svojí pohledávku přihlásil do likvidace dědictví, stává se insolvenční správce prohlášením konkursu účastníkem řízení o likvidaci dědictví namísto věřitele.

U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Zdeňky Vlasákové ve věci likvidace dědictví po M. S., nar.XXX, r.č. XXX, naposledy bytem P., C., K. v., zemř. dne XXX bez zanechání závěti, jehož účastníky jsou : I. a) poz. manželka M. S., nar.XXX, bytem P., V. K., zast. JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, b) nezl. poz. syn K. S., nar. XXX, bytem P., V. K., zast. opatrovnicí M. B. S., bytem P., K., II. věřitelé : a) J. T. F. ( právní nástupce P., procesního nástupce Č. k. a., K. ), nar. XXX, bytem H. K., P. Z., zast. Mgr. Ing. Janem Dulíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 28/60, b) M. S., nar. XXX, bytem P., V. K., c) M. R. V., advokát se sídlem H. K., C., insolvenční správce I. V. F., nar. XXX, bytem P., N. M., V. S., zast. JUDr. Janou Rathouskou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 287/18, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, d) O. I., ( právní nástupce společnosti A., právního nástupce A. L. ) IČ : XXX, se sídlem P., K., P. V., zast. JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Pernerova 1490, e) M. M. B., se sídlem P., V., f) M. S. K., bytem P., M., g) M. S., IČ :XXX, se sídlem H. K., V., h) J. M. H., soudní exekutor, se sídlem P., Z., k odvolání M. S. a k odvolání M.. R. V., insolvenčního správce I. V. F. ( shora ) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19.12.2017 č.j. 34 D 741/2003 – 1394, t a k t o : I. Řízení o odvolání M. S. s e z a s t a v u j e . II. Usnesení soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Výrokem I. napadeného usnesení soud I. stupně rozhodl o rozvrhu výtěžku likvidace dědictví ve výši 1.142.523,63 Kč tak, že z tohoto výtěžku budou uhrazeny : a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti se zpeněžením majetku : - pohledávka soudního exekutora J. M. H. z titulu zpeněžení majetku likvidační podstaty, ve výši odměny soudního exekutora 70.870,- Kč, náhrady hotových výdajů 3.500,- Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši „15.6170,70 Kč“, celkem ve výši 89.988,- Kč, pohledávka České republiky, Obvodního soudu pro Prahu 4“, z titulu úhrady znalečného z rozpočtových rezerv soudu ve výši 15.100,- Kč“, „b) pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu“, tj. pohledávka M. S. z titulu úhrady nákladů pohřbu ve výši 21.254,20 Kč a c) pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva nebo postoupením pohledávky. tj. pohledávka J. T. F. ( právního nástupce P., procesního nástupce Č. k. a., K.), z titulu úvěru ze dne 14.2.1995 s firmou S., která bude uhrazena částečně částkou 1.016.181,43 Kč ( když její celková výše činila 6.610.257,40 Kč ). Výrokem II. A/ stanovil povinnost státu uhradit odměnu notářky J. M. K. jako soudní komisařky částkou 8.864,- Kč a náhradu hotových výdajů částkou 2.493,- Kč, celkem 11.357,- Kč z rozpočtových rezerv Obvodního soudu pro Prahu 4 na označený účet, do patnácti dnů od právní moci usnesení. Výrokem II. B/ stanovil povinnost státu uhradit odměnu M. Š. T. jako soudní komisařky částkou 33.456,- Kč, hotové výdaje 666,- Kč, celkem včetně 21% DPH částkou 41.287,62 Kč z rozpočtových rezerv Obvodního soudu pro Prahu 4 na označený účet notářky, do patnácti dnů od právní moci usnesení. Výrokem III. rozhodl, že účastníci řízení nemají nárok na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud I. stupně uvedl, že pravomocným usnesením č.j. 34 D 741/2003-509 ze dne 12.1.2007 stanovil obvyklou cenu majetku, který vlastnil zůstavitel s poz. manželkou ve společném jmění manželů. Pravomocným usnesením č.j. 34 D 741/2003-543 ze dne 20.9.2007 určil obvyklou cenu majetku zůstavitele částkou 3.855.811,40 Kč, výši dluhů 17.462.085,55 Kč a výši předlužení 13.606.274,15 Kč. Dědici zůstavitele – poz. manželka M. S. a syn K. S. dědictví neodmítli, ale navrhli podle § 175t a násl. o.s.ř. likvidaci dědictví. Usnesením č.j. 34 D 741/2003-559 ze dne 1.2.2008, které nabylo právní moci 22.3.2008, nařídil soud likvidaci dědictví. Zpeněžením všech zůstavitelových věcí byl získán celkový výtěžek ve výši 1.148.523,63 Kč, z toho částka 6.000,- Kč byla vyplacena do rozpočtových rezerv soudu na zálohu na úhradu znalečného, celkově je tedy na účtu soudu částka 1.142.523,63 Kč. Soud I. stupně poukázal na to, že v této věci již bylo vydáno usnesení o rozvrhu výtěžku likvidace dědictví ze dne 27.6.2016 č.j. 34 D 741/2003-1303, v němž soud rozhodl, že z důvodu vzdání se zástavního práva se uspokojí pohledávka J. T. F. poměrně s ostatními věřiteli v souladu s ustanovením § 175v odst. 2, písm. f) o.s.ř. v rámci tzv. ostatních pohledávek. Proti tomuto usnesení podal J. T. F. odvolání, ve kterém namítal, že jeho pohledávka, jež byla v době nařízení likvidace dědictví zajištěna zástavním právem, měla být uspokojena ve skupině pohledávek zajištěných zástavním právem tj. dle § 175v odst. 2 písm. c) o.s.ř. K odvolání se vyjádřil M. R. V., insolvenční správce I. V. F., na jehož majetek byl prohlášen konkurs, který poukazoval na to, že zástavní právo zaniklo před vydáním rozvrhového usnesení a pro posouzení pořadí je rozhodný skutkový a právní stav ke dni vydání rozvrhového usnesení. Městský soud v Praze o odvolání rozhodl usnesením č.j. 24 Co 241/2016-1373 ze dne 31.5.2017, které nabylo právní moci dne 14.8.2017. Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na to, že právní předchůdce J. T. F. přihlásil do dědictví svoji pohledávku včetně jejího zajištění již před nařízením likvidace dědictví a k podání připojil listiny dokládající pohledávku i její zajištění. Podání odpovídalo požadavkům na přihlášku pohledávky i jejího zajištění a je namístě je považovat za řádnou přihlášku pohledávky a jejího zajištění do likvidace dědictví. Postoupení této pohledávky a jejího zajištění v průběhu řízení mají vliv pouze na procesní nástupnictví v dědickém řízení. Po nařízení likvidace zajištění pohledávky J. T. F. trvalo, trvalo i v okamžiku zpeněžení ( příklepu ) a bylo nadále zapsáno v katastru nemovitostí. K výmazu došlo až poté, kdy I. T. F. téměř rok po zpeněžení vystavil potvrzení o zániku zástavního práva na základě vzdání se tohoto práva podle § 1377 odst. 1, písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Odvolací soud uvedl, že pro možnost věřitele dosáhnout přednostního uspokojení pohledávky ze zajištěného majetku zůstavitele je rozhodující situace v době zpeněžení tohoto majetku. Přechodem majetku z vlastnictví zůstavitele ( resp. z likvidační podstaty ) do majetku jiné osoby je zpeněžení zajištěného majetku dovršeno. Zajištěné pohledávky přihlášené do likvidace dědictví se uspokojují právě jen z výtěžku likvidace. Také nová právní úprava spojuje přednostní uspokojení věřitelů zajištěných pohledávek se zpeněžením majetku, na kterém zajištění vázne ( § 233 zákona č. 292/2013 Sb. zákona o zvláštních řízeních soudních dále též jen „ z.ř.s.“ ) a čistý výtěžek zpeněžení je přednostně určen k uspokojení jejich pohledávky ( § 270 a 271 z.ř.s. ) ještě před rozvrhovým usnesením ( viz. § 272 odst. l z.ř.s. ). Vzhledem k tomu, že v době nařízení likvidace dědictví i v době zpeněžování nemovitostí v k.ú. C. zajištění předmětné pohledávky zástavním právem váznoucím na těchto nemovitostech trvalo, je podle názoru odvolacího soudu namístě považovat pohledávku J. T. F. za pohledávku zajištěnou zástavním právem, kterou je třeba uspokojit při rozvrhu výtěžku ve skupině uvedené v § 175v odst. 2, písm. c) o.s.ř., nikoli společně s ostatními pohledávkami ve skupině uvedené v § 175v odst. 2, písm. f) o.s.ř. Soud I. stupně se po zrušení původního usnesení o rozvrhu řídil právním názorem odvolacího soudu a na rozdíl od dřívějšího usnesení rozhodl, že pohledávka J. T. F. zajištěná ke dni nařízení likvidace dědictví a ke dni zpeněžení majetku zástavním právem se uspokojuje ve skupině uvedené v § 175v odst. 2, písm. c) o.s.ř. Zůstatek výtěžku likvidace již nepostačuje na plné uspokojení této pohledávky, jejíž celková výše činí 6.610.257,40 Kč ( výše zajištěná zástavním právem 3.500.000,- Kč ), proto se uspokojuje jen částečně částkou, která zbývá z výtěžku po uspokojení pohledávek prvé a druhé skupiny, tj. částkou 1.016.181,43 Kč. Na uspokojení věřitelů z dalších skupin již z likvidační podstaty nic nezbývá. Obvodní soud dále uvedl, že na vyřizování dědictví se postupně podíleli tři soudní komisaři : J. M. K., J. J. K. a M. Š. T. J. J. K. odměnu neúčtoval. Vzhledem k tomu, že M. Š. T. provedla celou likvidaci dědictví, náleží J. M. K. 1/5 odměny a M. Š. T. 4/5 odměny. Odměna byla podle § 14 vyhlášky 196/2001 Sb. zvýšena o 100% vzhledem ke složitosti likvidace dědictví. Z obvyklé ceny dědictví, tj. ze základu 3.855.900,- Kč činí odměna 22.160,- Kč a po zvýšení o 100 % činí 44.320,- Kč. M. Š. T. vznikly hotové výdaje ve výši 666,- Kč, J. M. K. ve výši 2.493,- Kč. U M. Š. T. se k tomu připočítává náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 7.165,62 Kč. Ve smyslu § 146 odst. 1, písm. a) o.s.ř. nemají účastníci řízení právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení podali odvolání věřitel M. S. a M. R. V., insolvenční správce věřitele ( v insolvenčním řízení úpadce ) I. V. F. Věřitel M. S. podal dne 20.12.2017 pouze blanketní odvolání, s tím, že napadá výroky I. až III. a důvody odvolání sdělí ve lhůtě 30 dnů. Podáním ze dne 31.1.2018, které bylo doručeno soudní komisařce 1.2.2018, vzal tento odvolatel své odvolání v celém rozsahu zpět. M. R. V., insolvenční správce I. V. F., uvedl v odvolání, že nesouhlasí s výrokem I. napadeného usnesení, podle kterého má být pohledávka J. T. F. uspokojena částkou 1.016.181,43 Kč jako pohledávka zajištěná zástavním právem. Namítal, že v řízení před soudem I. stupně byla zkrácena jeho procesní práva, neboť mu nebylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.2017 č.j. 24 Co 241/2016-1373, z něhož napadené usnesení vychází. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.2017 proto nemohlo nabýt právní moci a nemohlo být ve věci opětovně meritorně rozhodováno soudem I. stupně. Současně mu postupem soudu byla odňata možnost podat proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání a požadovat, aby sporná právní otázka zajištění pohledávky J. T. F. byla přezkoumána v dovolacím řízení Nejvyšším soudem ČR. Řízení před soudem I. stupně je tak stiženo zásadní procesní vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 205 odst. 2, písm. c) o.s.ř. Z uvedených důvodů navrhoval, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně. Odvolatel M. S. vzal své odvolání zpět. Podle § 207 odst. 2 o.s.ř. ( § 1 odst. 3 z.ř.s. ) dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno je vzít zpět. V takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Protože odvolání bylo v tomto případě vzato zpět ještě předtím, než o něm odvolací soud rozhodl, bylo výrokem I. dle citovaného ustanovení řízení o odvolání M. S. zastaveno. Odvolání M. R. V. je důvodné. V předcházejícím usnesení č.j. 24 Co 241/2016-1373 se odvolací soud nezabýval podrobněji otázkou postavení insolvenčního správce některého z přihlášených věřitelů, zejména z toho důvodu, že nerozhodoval o odvolání insolvenčního správce, ale o odvolání jiného věřitele. O postavení insolvenčního správce se zmínil pouze okrajově, na straně 6 odůvodnění, ve 2. odstavci, kde poukázal na ustanovení § 263 a násl. zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona ( dále jen „ins. zák.“ ). Za situace, kdy insolvenční správce M. R. V. sám podává odvolání, je však nezbytné zabývat se podrobněji jeho postavením, tj. zejména tím, zda je či není ( resp. zda vůbec může být ) účastníkem řízení o dědictví ( řízení o pozůstalosti ), konkrétně řízení o likvidaci dědictví ( o likvidaci pozůstalosti ), a zda a jaký dopad má tato skutečnost na účastenství věřitele – úpadce I. V. F. Vodítkem pro posouzení této otázky jsou ustanovení § 263 a násl. ins. zákona. Při doslovném výkladu těchto ustanovení by bylo možné dojít k závěru, že insolvenční správce věřitele, který uplatnil svoji pohledávku do řízení o likvidaci dědictví, účastníkem řízení být nemůže, neboť řízení o likvidaci dědictví je nepochybně součástí řízení o dědictví ( ustanovení § 175t až 175v o.s.ř., která upravují likvidaci dědictví, jsou zařazena do ustanovení § 175a až 175z o.s.ř., upravujících řízení o dědictví ), podle § 266 odst. 1, písm. b) ins. zák. se prohlášením konkursu dědické řízení a řízení o pozůstalosti nepřerušují a podle § 266 odst. 2 ins. zák. je účastníkem takového řízení i nadále dlužník, není-li dále stanoveno jinak. Tato ustanovení vedou na první pohled k závěru, že prohlášení konkursu nemůže účast insolvenčního správce v řízení o dědictví ( a proto ani v řízení o likvidaci dědictví ) vůbec založit. Argumentem pro tento výklad by pak mohlo být i ustanovení § 246 odst. 4 ins. zák., které vymezuje ( resp. omezuje ) konkrétní oprávnění insolvenčního správce v dědickém řízení na udělování souhlasu dědici - dlužníkovi k odmítnutí dědictví a k uzavření dohody o vypořádání dědictví, podle níž má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Tento výklad by vedl k závěru, že insolvenční správce účastníkem řízení být nemůže. Jeho odvolání by pak bylo nutno odmítnout jako odvolání podané osobou, která není oprávněna odvolání podat ( viz § 201 o.s.ř., podle něhož může odvolání podat jen účastník řízení, a § 218 písm. b/ o.s.ř., podle něhož odvolací soud odmítne odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn ). Odvolací soud má však za to, že uvedená právní úprava nepřihlížela k tomu, že řízení o likvidaci dědictví podle §§ 175t až 175v o.s.ř., platných v době úmrtí zůstavitele, resp. řízení o likvidaci pozůstalosti ( podle nyní platných §§ 195 až 280 z.ř.s. ) je zcela specifickým druhem řízení o dědictví ( řízení o pozůstalosti ), jehož účelem není v konečném výsledku nabytí dědictví dědicem, ale uspokojení věřitelů ( V nové úpravě je tato odlišnost vyjádřena formálně i tím, že v rámci Hlavy III z.ř.s. Řízení o pozůstalosti je tomuto typu řízení věnován samostatný Díl 4 Likvidace pozůstalosti ). Likvidace dědictví ( likvidace pozůstalosti ) je svým účelem, průběhem i úpravou blízká těm druhům řízení, jejichž cílem je uspokojení pohledávek věřitelů ( insolvenčnímu řízení, výkonu rozhodnutí, exekuci ). Z těchto důvodů považuje odvolací soud za správný účelový ( teleologický ) výklad ustanovení insolvenčního zákona a ( analogickou ) aplikaci ustanovení § 267 odst. 2 ins. zák., podle kterého, jde-li o řízení o výkon rozhodnutí nebo o exekuci, kde vystupuje dlužník jako oprávněný, stává se prohlášením konkursu insolvenční správce oprávněným místo dlužníka. V řízení o likvidaci dědictví jde rovněž o přímé uspokojení oprávněných ( věřitelů zůstavitele ), obdobně jako v řízení o výkon rozhodnutí nebo o exekuci. Je-li věřitel zůstavitele úpadcem, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, odpovídá smyslu insolvenčního zákona, aby v takovém řízení měl insolvenční správce obdobná práva jako v jiném řízení, v němž má být uspokojena pohledávka úpadce, tj. aby se stal ve smyslu § 267 odst. 2 ins. zák. prohlášením konkursu oprávněným místo dlužníka. V takovém případě přestává být původní věřitel podle tohoto ustanovení účastníkem řízení o likvidaci dědictví a na jeho místo nastupuje jako účastník řízení insolvenční správce. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k názoru, že M. R. V., insolvenční správce věřitele I. V. F., se podle § 267 odst. 2 ins. zák. stává prohlášením konkursu oprávněným místo dlužníka. Vzhledem k tomu, že tento názor je jednoznačně vyjádřen až v tomto usnesení, je namístě toto usnesení doručit nejen insolvenčnímu správci, ale také I. V. F., se kterým bylo v řízení dosud jednáno, resp. jeho právní zástupkyni. Vzhledem k tomu, že insolvenční správce I. V. F. je účastníkem řízení ( viz shora ), bylo o jeho odvolání rozhodnuto věcně. Námitka tohoto odvolatele se týká vady řízení, která spočívá v tom, že mu nebylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze č.j. 24 Co 241/2016-1373, jež proto nemohlo nabýt právní moci. Nebyly tak splněny podmínky pro vydání nového rozhodnutí soudu I. stupně. Jak je zřejmé ze spisu soudu I. stupně, není v něm založen žádný doklad o tom, že by shora uvedené usnesení Městského soudu v Praze bylo odvolateli doručeno. V ověření odeslaných datových zpráv na č.l. 1377 spisu ( odeslání rozhodnutí č.j. 24 Co 241/2016-1373 ) není M. R. V. uveden a z dodejek datových zpráv doručených M. R. V. ( č.l. 1387 a 1388 ) nevyplývá, jaká písemnost mu byla doručována ( doručovaná písemnost není označena, jednací číslo nezadáno ). Tím, že odvolateli nebylo doručeno usnesení č.j. 24 Co 241/2016-1373, došlo k vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a soud M. R. V. nepřibral za účastníka, ačkoli účastníkem být měl. Ze všech uvedených důvodů bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení ( § 219a odst. 1, písm. a/ a c/ o.s.ř. ). V dalším řízení je soud I. stupně vázán právním názorem odvolacího soudu ( § 226 odst. 1 o.s.ř. ). Bude proto nadále namísto věřitele I. V. F. jednat s insolvenčním správcem M. R. V. jako s účastníkem řízení o likvidaci dědictví a doručí mu usnesení Městského soudu v Praze č.j. 24 Co 241/2016-1373. Až poté může znovu rozhodnout o rozvrhu výtěžku likvidace. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání jen za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř. do 2 měsíců od doručení tohoto usnesení u Obvodního soudu pro Prahu 4 k Nejvyššímu soudu ČR. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud. V Praze dne 27. dubna 2018 JUDr. Tomáš V e j n a r v. r. předseda senátu