USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a JUDr. Barbory Hněvkovské v exekuční věci oprávněného: C. U. s.r.o., IČO XXX sídlem O., P. zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Strakou sídlem Londýnská 674/55, 120 00 Praha 2 proti povinné: H. T. narozená XXX bytem H, H. S.r. o návrhu povinné na zastavení exekuce, k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. března 2018, č. j. 36 EXE 3361/2014 – 35, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce evidované u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 3361/2014. 2. V odůvodnění uvedl, že opatřením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 9. 2014 byl JUDr. J. P., soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 5, pověřen provedením exekuce k vymožení povinnosti uložené povinné ve prospěch oprávněné rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2013, č. j. 42 C 265/2012 – 36 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2014, č. j. 95 Co 99/2013 – 89. Podáním ze dne 13. 2. 2018 povinná navrhla zastavení exekuce s tím, že Okresný súd v P. dne 12. 1. 2018 vydal rozhodnutí, kterým vyhlásil na majetek povinné konkurz. V bodě IV. rozhodl o oddlužení povinné tak, že ji zbavil všech dluhů, které mohou být uspokojené pouze v tomto konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou uspokojené v konkurzu a dluhů, které jsou vyloučeny z uspokojení. Své tvrzení doložila listem z Obchodného vestníku 9/2018 ze dne 12. 1. 2018 sp. zn. 2OdK/222/2017. Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že zahájení insolvenčního řízení není důvodem pro zastavení exekuce. Soudní exekutor návrh povinné postoupil exekučnímu soudu. Soud prvního stupně citoval ust. § 268 odst. 1, 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), ustanovení § 55 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád – dále e. ř.) a zabýval se tím, zda jsou splněny předpoklady pro zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Odkázal na ust. § 48 zákona č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturalizácii (dále ZKR), podle něhož na majetek podliehajúci konkurzu nemožno počas konkurzu začať konanie o výkon rozhodnutia alebo exekučné konanie; už začaté konania o výkon rozhodnutia alebo exekučné konania se vyhlásením konkurzu zastavujú, dále na ust. § 109 písm. c) věta prvá zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon – dále I.Z.), podle níž platí, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Dále odkázal na ust. § 46 odst. 7 e.ř., podle něhož pokud zvláštní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Zdůraznil, že exekuce se vede na území České republiky v souladu s českou právní úpravou. Citované ust. § 109 odst. 1 písm. c) I.Z. způsobuje, že exekuci nelze provést, zahájení insolvenčního řízení ale není důvodem pro zastavení exekuce. V době trvání účinků rozhodnutí o schválení oddlužení se činnost exekutora omezí pouze na zjišťování, zda účinky rozhodnutí o oddlužení nadále trvají. Na závěr konstatoval, že byť ze slovenské úpravy plyne, že v době vyhlášení konkurzu na majetek povinné by exekuční řízení na majetek povinné bylo zastaveno, česká právní úprava se zahájením insolvenčního řízení spojuje jiné účinky. Exekuce nemůže být provedena, zastavit ji ale z tohoto důvodu nelze. Návrh proto zamítl. 3. Proti tomuto usnesení podala povinná odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a zastavení řízení. Uvedla, že návrh na zastavení řízení podala proto, že usnesením Okresního soudu v P. ze dne 12. 1. 2018 Koo 2454 sp. zn. Odk/222/2017 byla v celém rozsahu oddlužená, čímž se podle ní soud prvního stupně nezabýval a vzal za svůj názor oprávněného, že je možné řízení zastavit až poté, co povinná předloží pravomocné rozhodnutí o skončení řízení pro splnění oddlužení. Zdůraznila, že k zastavení řízení dochází ex lege a že stanovisko oprávněného nebylo třeba vyžadovat. Zdůraznila i to, že podle novely ZKR soud nenařizuje zkušební období, proto není možné vyhovět oprávněnému a prokázat se pravomocným rozhodnutím o skončení řízení pro splnění oddlužení, tomuto účelu odpovídá pouze usnesení z 12. 1. 2018. Zdůraznila i to, že podle staré úpravy mohl být dlužník zbaven dluhů až po ukončení konkurzu, podle nové úpravy je dlužník zbavený dluhů hned na počátku konkurzu. 4. Oprávněný navrhl potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. Podle něho se úvěrová smlouva, z níž vykonávaný dluh vznikl, řídí českým právním řádem, schválení oddlužení není důvodem k zastavení exekuce. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno ve lhůtě plynoucí z ust. § 204 odst. 1 o. s. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastnicí řízení), že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Povinná v podání z 24. 8. 2018 uvedla, že v době jednání bude mimo Českou republiku, proto se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. V následujícím podání z 6. 9. 2018 požádala z téhož důvodu o odročení jednání. Odvolací soud povinnou vyzval, aby důvod své nepřítomnosti doložila s tím, že jinak bude věc projednána v její nepřítomnosti, žádost soudu byla povinné doručena 10. 9. 2018. Protože povinná důvod omluvy přes výzvu odvolacího soudu nedoložila, posoudil ji odvolací soud jako nedůvodnou a podle ust. § 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. věc projednal v její nepřítomnosti. 7. Povinná soudu prvního stupně předložila usnesení Okresného súdu v P. ze dne 12. 1. 2018 sp. zn. 20dk/222/2017, kterým tento soud vyhlásil konkurz na majetek povinné, ustanovil správce, vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky, výrokem IV. rozhodl o oddlužení povinné tak, že se zbavuje všech dluhů, které mohou být uspokojené pouze v konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou uspokojené v konkurzu a dluhů, které jsou vyloučené z uspokojení, ve výroku V. uvedl, že začíná hlavní insolvenční řízení podle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení (dále jen Nařízení). Povinná dále zaslala odvolacímu soudu opis strany z Obchodného vestníka 61/2018 ze dne 27. 3. 2018, obsahujícího oznámení o zrušení konkurzu z důvodu, že konkurzní podstata nepokryje náklady konkurzu, v němž správce konkursní podstaty oznámil, že konkurz na majetek povinné se podle § 167v odst. 1 ZKR ukončuje. Po vykonání lustrace majetkových poměrů dlužníka ve smyslu ust. § 166i ZKR správce konkurzní podstaty zjistil, že dlužníkův majetek podléhající konkurzní podstatě nepokryje náklady konkurzu. K uvedenému závěru dospěl po přezkoumání poměrů dlužníka vycházeje ze seznamu majetku, informací poskytnutých dlužníkem, jakož i vlastního šetření. Tímto se konkurz zrušuje a zaniká funkce správce. Zanikají účinky podle § 167b odst. 1, § 167c odst. 2, 3, § 167d ZKR. Platnost a účinnost úkonů vykonaných během konkurzu tím není dotčena. 8. Soud prvního stupně se právně zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro zastavení řízení podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. K tomu lze uvést, že v poměrech české právní úpravy již Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Co 3509/2010, zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 63/2011 dovodil, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. 9. Soud prvního stupně, vycházeje ze stavu, který byl v době jeho rozhodování, rozhodl správně. Z výše uvedeného oznámení plyne, že konkurzní řízení bylo zahájeno jako hlavní podle Nařízení. To v čl. 18 stanoví, že účinky insolvenčního řízení na probíhající soudní nebo rozhodčí řízení, která se týkají majetku nebo práva náležejících do majetkové podstaty dlužníka, se řídí výlučně právem členského státu, ve kterém se probíhající soudní řízení koná nebo ve kterém má sídlo rozhodčí soud. Z citovaného ustanovení tedy plyne, že účinky insolvenčního řízení se v daném případě neřídí právem Slovenské republiky, tedy ZKR, ale právem České republiky, podle něhož se exekuční řízení po prohlášení konkurzu nezastavuje, exekuci jen nelze provést (viz soudem prvního stupně citované ust. § 109 písm. c/ I.Z.). 10. Po vydání rozhodnutí soudem prvního stupně došlo ke změně, neboť konkurzní řízení podle oznámení z 27. 3. 2018 skončilo. Z čl. 32 Nařízení vyplývá, že rozhodnutí vydaná v průběhu insolvenčního řízení se uznávají bez dalších formalit (výklad k němu v bodě 65 preambule), odepřít uznání lze jen pro rozpor s veřejným pořádkem (viz čl. 33, bod 67 preambule). V této souvislosti je ale třeba upozornit, že také česká právní úprava umožňuje osvobození dlužníka od placení pohledávek (§ 414, § 415 I.Z.). Obdobné závěry již odvolací soud také dovodil ve svém rozhodnutí sp. zn. 18 Co 193/2018, které lze vyhledat v ASPI. 11. Soud prvního stupně vycházel z jiného skutkového stavu a v důsledku toho se zabýval jen tím, jaké má důsledky probíhající insolvenční řízení v jiném státě Evropské unie na exekuci vedenou v České republice se závěrem, že je třeba účinky posuzovat podle českých právních předpisů. Z pohledu současného stavu, kdy řízení o oddlužení povinné konkurzem skončilo, věc neposuzoval a nezabýval se tak tím, jaké důsledky má rozhodnutí o oddlužení vydané slovenským soudem na vymahatelnost exekuované pohledávky v exekučním řízení na území České republiky. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, které by odůvodňovaly jeho správnost, podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně věc znovu posoudí a rozhodne o ní. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.). Praha 26. září 2018 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu