USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň JUDr. Barbory Hněvkovské a JUDr. Ivy Zemanové v právní věci žalobce: Air Bank a.s., IČ: 29 04 53 71 sídlem Evropská 2690/17, 160 00 Praha 6 - Dejvice proti žalované: M. T., narozená dne XXX státní příslušnice S. r. trvale bytem H., B., S. r. přechodným pobytem C., P. o zaplacení 250 370,97 Kč s příslušenstvím, o lhůtách k plnění, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. března 2018, č. j. 25C 87/2017 – 128, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku, jímž bylo žalované uloženo splnit peněžitou povinnost ve splátkách, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem pro uznání uložil žalované zaplatit žalobci částku 259 538,66 Kč spolu se 14,90% úrokem p.a. z částky 249 999,65 Kč od 14. 9. 2016 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 249 999,65 Kč od 24. 9. 2016 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 10 160 Kč ve splátkách po 7 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek počínaje právní mocí rozsudku. 2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z obsahu žaloby. Nejprve posuzoval svou mezinárodní příslušnost a s odkazem na článek 18 odst. 2 nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech uzavřel, že pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. nařízení, neboť žalovaná je občankou S. r., ve vztahu k žalobci vystupovala jako spotřebitelka a na území České republiky má bydliště. Právem rozhodným pro právní poměr z rámcové smlouvy, z níž žalobce odvozuje uplatněný nárok, je právní řád České republiky. 3. Ve věci samé soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaná nárok žalobce uznala, když v podání doručeném soudu dne 9. 2. 2018 uvedla, že připouští, že si od žalobce vzala půjčku, a požádala o povolení splátek. S ohledem na zdravotní stav žalované jí soud prvního stupně uložil se souhlasem žalobce povinnost zaplatit dlužné částky ve splátkách pod sankcí ztráty výhody splátek. S ohledem na pokračující úročení jistiny dluhu povolení splátek žádným způsobem nepoškodí žalobce a naopak je v zájmu žalované dluh uhradit co nejdříve. 4. Podáním ze dne 17. 4. 2018 se žalovaná proti shora označenému rozsudku odvolala. Rozsah odvolání však výslovně omezila na část výroku rozsudku, v níž soud prvního stupně rozhodl o rozložení uložené peněžité povinnosti do splátek. Stran této části rozhodnutí žalovaná nesouhlasila s výší měsíční splátky s tím, že je pro ni v současné situaci pravidelné plnění v této výši nedosažitelné. Žalovaná dále navrhla, aby soud doplnil dokazování o zprávy o jejím zdravotním stavu a skutečnosti, že nepobírá podporu v nezaměstnanosti. Na závěr navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se povinnost hradit ve splátkách odkládá na dobu jednoho roku. Během této doby by se žalovaná měla opět stát práceschopnou. 5. Podáním ze dne 16. 5. 2018 se k odvolání vyjádřil žalobce. Uvedl, že s navrhovaným odkladem vykonatelnosti rozsudku nesouhlasí. Žalovaná neuvádí žádné relevantní důvody, pro něž by bylo možné přistoupit k tomuto kroku. Dále upozornil, že žalobou uplatněný dluh vznikl rovněž nesplněním splátkového kalendáře ze strany žalované. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), splňuje náležitosti plynoucí z § 205 o. s. ř., přezkoumal postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu dle podaného odvolání, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ačkoli soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, povahu rozsudku pro uznání má pouze rozhodnutí ve věci samé, výrok rozsudku o náhradě nákladů řízení, o lhůtě k plnění a o tzv. vedlejších otázkách lze proto napadnout odvoláním bez jakéhokoli omezení. 7. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Ustálený výklad tohoto ustanovení klade důraz zejména na to, aby rozhodnutí o povolení splátek soudem přiznané pohledávky nebo odkladu vykonatelnosti nebylo neadekvátní zájmům žalobce, který byl ve věci samé úspěšný, resp. aby takové rozhodnutí nebylo příkře nespravedlivé. Jak v této souvislosti vyslovil například Nejvyšší soud ve svém v ASPI publikovaném usnesení ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015, „ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě“. 8. V řízení před soudem prvního stupně žalovaná ve svém podání ze dne 27. 2. 2018 vyslovila požadavek, aby soud v meritorním rozhodnutí rozložením do splátek zohlednil její zdravotní stav, způsobený onemocněním roztroušenou sklerózou, který doložila lékařskou zprávou ze dne 25. 1. 2018. Soud prvního stupně tuto skutečnost zohlednil a vyváženost rozhodnutí podpořil kladným stanoviskem žalobce, který při jednání dne 7. 3. 2018 se stanovením splátek (se ztrátou jejich výhody v případě prodlení) souhlasil. Jakkoli žalovaná nijak konkrétněji neosvětlila svoje příjmové poměry za situace, kdy není schopna dosahovat příjmů z výdělečné činnosti, soud prvního stupně jejímu návrhu vyhověl a vyšel z poměrně nejnižší přijatelné výše měsíční splátky dluhu ve výši 259 538 Kč, tj. tak, aby délka splácení jistiny nepřesahovala tři roky. Z hlediska rozhodovací praxe soudů se přitom jedná o téměř nejzazší časovou mez, již lze při povolení splátkového režimu ještě připustit. Soud prvního stupně tak při znalosti kladného stanoviska věřitele učinil za situace, kdy žalovaná ani nepředložila stran svých schopností splácet všechna tvrzení a doklady. 9. Ze zásady zakotvené v ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř. se podává, že ve sporném řízení jsou to účastníci, kteří na podporu svých zájmů v řízení musí tvrdit rozhodné skutečnosti a zároveň je věrohodně doložit. Uvedený požadavek platí bez dalšího i v otázce rozhodování o vykonatelnosti rozsudkem uložené povinnosti. Žalovaná však právě v tomto ohledu podle názoru odvolacího soudu odpovídající aktivitu nevynaložila. V podaném odvolání se toliko omezila na tvrzení, že je odkázána na pomoc rodiny, nepobírá sociální dávky a její zdravotní stav se nelepší. Tato tvrzení však nepodpořila žádnými listinami. Neuvádí ani, zda a případně z jakého důvodu jí nebyl přiznán nárok na invalidní důchod. Je nadto třeba vzít v potaz, že odložení vykonatelnosti v řádu let, jak žalovaná v odvolání navrhuje, je institutem zcela výjimečným, a snížení výše rozsudkem stanovených splátek nepřipadá vzhledem k výši dluhu v úvahu. 10. Odvolací soud proto napadený rozsudek prvoinstančního soudu ve výroku o lhůtách k plnění jako správný postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud pro úplnost uvádí, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o mezinárodní příslušnosti soudů ČR dle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšnému žalobci žádné náklady v řízení o odvolání nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 25. července 2018 JUDr. Alena Svátková v. r. předsedkyně senátu